Antonín Šít (1915-1983) absolvoval AVU v roce 1946, ve třídě profesora Jakuba Obrovského. V roce 1953 se z Prahy vrátil do rodného Nosetína na Chyšecku, malé vesnice na rozhraní středních a jižních Čech. Pomáhal hospodařit nemocné mamince, po její smrti žil sám. Vystavoval a prodával velmi zřídka - jeho melancholické krajiny a obrazy s duchovními náměty byly v přímém protikladu k oficiálním dobovým požadavkům. Výstavu ze sbírek soukromých majitelů zahájí ve čtvrtek 1.10. v 16.30 "Zlatý Amos" Tomáš Míka.
Raná léta a výtvarný talent
Žil však většinu života v malém domku ve vesničce Nosetín. Těsně před jeho narozením zemřel jeho otec na bojišti první světové války. Jeho matka, Anna Šítová, tak musela obstarávat celé hospodářství sama s malým Antonínem a jeho starším bratrem Františkem. Antonín vyrůstal ve veliké chudobě a naučil se tvrdě pracovat. Zjišťuje, že nejvíce ho baví zachycovat osoby v činnosti. Po jejím ukončení se přihlásil na učitelský ústav v Příbrami. Již zde začal ukazovat své výtvarné nadání a vrozený talent zachytit na plátně sílu okamžiku.
Studium a počátky kariéry
Roku 1935 maturoval a ještě téhož roku byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde se nejprve stává žákem profesora J. V. Loukory. Navštěvuje kreslířskou třídu, kde patří k nejlepším kreslířům. Začíná se naplňovat jeho sen profesionálně kreslit. Přihlašuje se tedy do malířské figurální školy profesora Maxe Švabinského. V roce 1939 však musí zanechat studia, když nacisté zavírají veškeré vysoké školy v tehdejším protektorátu Čechy a Morava. Antonín tak čeká dlouhých šet let na dokončení studií. V roce 1945, po skončení druhé světové války, se konečně dočká a ihned nastupuje zpět na Akademii. Zde pod vedením profesora Jakuba Obrovského nadále zdokonaluje svůj talent a roku 1946 slavnostně dostává čestný titul akademický malíř.
Život v Praze a návrat ke kořenům
Antonín se přestěhoval do Prahy, kde žil sedm let jako malíř na volné noze. Poté se vrátil zpět ke své matce, která po odchodu jeho bratra Františka do semináře zůstává sama. Je to pro něho veliká změna. V malování zde samozřejmě pokračuje, maluje pro něj tak typické všední výjevy z obyčejného vesnického života, věnuje se též krajinomalbě, hledá pouto krajiny s tamějšími obyvateli. Mnohdy také za směšný peníz namaluje dům nebo portrét některému svému sousedovi. Nezapomíná však také vystavovat svá díla. V roce 1961 vystavuje v Milevsku, roku 1963 v Petrovicích a roku 1976 v Českých Budějovicích. Účastní se též výstav v zahraničí. Za zmínku stojí například výstava v Lipsku, Berlíně nebo Heyerswerdě v roce 1971 a výstava v Meiningen v roce 1979. Antonín Šít maloval obrazy až do své smrti. Zemřel 9. ledna 1983 v Nosetíně. Je pochován na chyšeckém hřbitově spolu se svou matkou Annou. Za svůj život nebyl doceněn, možná proto, že kvůli svému vyznání nebyl příliš oblíben u tehdejší komunistické společnosti. Jeho díla jsou uložena v Praze na Strahově u premonstrátského řádu. Velká výstava Šítových obrazů, které byly zapůjčeny ze Strahovského kláštera se konala v Chyškách v roce 2008. Některé obrazy jsou vystaveny trvale ve výstavní místnosti na místní faře.
Rodinné kořeny a skautský odkaz
Zakladatel českého skautingu A. B. Svojsík zemřel 17. září 1938. Manželům Svojsíkovým se narodily tři děti: Ludmila (1910), Jiří (1913) a Antonín (1921). Dědeček Antonína, A. B. Svojsík, byl uznávanou osobností a jeho odkaz ovlivňoval rodinu i skautskou myšlenku. Antonín Stáně, vnuk Ludmily a syn Antonína Stáněho, pokračoval v rodinném dědictví tím, že se stal významnou postavou českého skautského hnutí a aktivně spolupracoval s českými i zahraničními krajanespojeními, včetně Velehradského střediska v Londýně. Rodina však žila v proměnlivých časech komunismu, kdy skautská činnost v Československu byla mimo zákon, a to ovlivnilo i chod samotného života rodiny.
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o vinylových nahrávkách Dvořákových Slovanských tanců
Československá emigrace a mezinárodní vazby
V 50. letech byla skautská organizace v Československu oficiálně zrušena a rodina Stáňova čelila ekonomickým i společenským tlakům. Antonín Stáně vystudoval inženýrství, pracoval na projektu a poté působil jako vedoucí pražské pobočky britské projekční firmy, která spolupracovala s britskými architekty a investory. Poté následovala emigrace do Anglie, kde si Stáně vybudoval kariéru v oblasti statiky stavebních konstrukcí a nadále udržoval kontakt s rodinou. Důležitou součástí jeho života se stala činnost československého krajanského střediska Velehrad v Londýně a činnost otce Jana Langa, který se stal klíčovou postavou československé komunity ve Velké Británii. Nadace založená Otcem Langem funguje dodnes jako významné kulturní a společenské centrum české a slovenské menšiny ve Velké Británii. V roce 1990 navštívil Antonín Stáně svou rodnou zemi a o několik let později se stal vedoucím pražské pobočky jedné britské projekční firmy.
Odkaz a místní význam
Některé Antonínovy obrazy zůstávají trvale vystaveny ve výstavní místnosti na místní faře a jeho díla jsou uložená v Praze na Strahově. Velká výstava jeho obrazů z frakce Strahovského kláštera proběhla v roce 2008 v Chyškách. Přítomnost jeho děl ve veřejném životě svědčí o dlouhodobém vlivu českého skautského dědictví a melancholických krajinných maleb, které vznikaly v prostředí vesnického života a duchovní reflexe.
| Období | Událost |
|---|---|
| 1939 | Musel zanechat studia kvůli uzavření vysokých škol nacisty |
| 1945 | Návrat na AVU a zahájení intenzivního studia |
| 1963 | Výstavy v Petrovicích |
| 1961, 1976 | Výstavy v Milevsku a Českých Budějovicích |
| 1971 | Výstava v Lipsku, Berlíně a Heyerswerdě |
| 1979 | Výstava v Meiningen |
Čtěte také: Dlouhá životnost plastových oken s pomocí silikonového oleje
Čtěte také: Voskový olej na parkety: Výhody a nevýhody
tags: #sit #Antonín #olej #lepenka #chlapci #informace