Asfaltové šindele, někdy též nazývané kanadské šindele, jsou jedním z nejpoužívanějších střešních materiálů při rekonstrukcích starých střech. Hodí se ale také jako střešní krytina i pro novostavby, jelikož mohou nabídnout několik velmi zajímavých vlastností. Asfaltový šindel je lehká střešní krytina vyrobená z bitumenového pásu vyztuženého skleněnou rohoží. Díky své pružnosti, voděodolnosti a dobré přilnavosti je ideální pro střechy se sklonem od 15 do 85 stupňů. Nejčastěji se používá na menší stavby, jako jsou altány, pergoly, garáže nebo chaty, ale není výjimkou ani na rodinných domech, kde nabízí atraktivní vzhled a nízkou zátěž pro konstrukci krovu.
Hlavními výhodami střešní šindele je její nízká hmotnost i příznivá cena. Díky relativně nízké objemové hmotnosti bitumenu je krytina ze šindele naprosto tichá, zejména v porovnání s plechovými a plastovými krytinami. Asfaltové šindele jsou vyráběny z oxidovaného asfaltu v různém provedení. Oxidované asfaltové střešní šindele tvoří šablony z pásu oxidovaného asfaltu s minerálními plnivy a nenasákavou nosnou rohoží ze skelných vláken. Tyto druhy střešních šindelů se používají hlavně pro nenáročné stavby. Modifikované asfaltové střešní šindele jsou tvořeny šablonami z SBS modifikovaného asfaltu (bitumenu) s minerálními plnivy a nenasákavé rohože ze zesílených skelných vláken. Tyto druhy střešních šindelů se používají zejména pro náročné stavby.
Povrch šindele je tvořen tlakově zaválcovaným posypem z probarveného granulátu. Spodní strana je opatřena samolepicími ploškami, které slouží ke slepení šablon a vytvoření kompaktních ploch. Šindele se od sebe také odlišují způsobem přichycení k podkladu. K přichycení se využívají termo aktivní lepící body, samolepící plošky nebo celoplošná samolepící plocha. Asfaltové šindele jsou velice lehká krytina, jsou velmi tvárné, snadno se upravují a přizpůsobují různým záhybům a členitostem střech. Díky tomuto nevznikají problémy spojené s dopravou.
Kanadský šindel a jeho vlastnosti
Kanadský šindel je pokročilejší varianta asfaltového šindele, vyrobená z modifikovaných bitumenů s přídavkem polymerů, které zvyšují odolnost vůči extrémním teplotám, UV záření i větru. Tento typ šindele navíc déle drží tvar a méně stárne, díky čemuž patří mezi trvanlivější řešení pro střechy rodinných domů i chat. Rozdíly ve vlastnostech mezi běžným asfaltovým a kanadským šindelem shrnuje následující přehled:
- Životnost: Asfaltový šindel 15 až 20 let, Kanadský šindel 25 až 30 let.
- Odolnost vůči UV záření: Asfaltový šindel střední, Kanadský šindel vysoká.
- Flexibilita: Asfaltový šindel běžná, Kanadský šindel vysoká - vhodný i pro zaoblené střechy.
- Cena: Asfaltový šindel nižší, Kanadský šindel vyšší, ale s delší životností.
Příprava podkladu z OSB desek
Správně připravený podklad pod asfaltový šindel je klíčový pro správnou funkci i životnost střechy. Kvalitní pokládka začíná pečlivě připraveným podkladem. Základem je vhodně zvolit tloušťku i materiál bednění a též správnou délku hřebíků. Podklad pro asfaltový šindel musí mít dostatečnou nosnost a musí být pevné, suché a rovné. Vybírejte vyzrálá prkna z kvalitního dřeva, nebo OSB desky (min. 24 mm silné). Tloušťka dřevěného bednění závisí na použitém materiálu, sklonu střechy a klimatických podmínkách v místě stavby (obvyklá sněhová pokrývka). Obecně lze říci, že při použití OSB desek / prken by jejich tloušťka neměla být nižší, než 24 mm.
Čtěte také: Šindel a jeho použití
Pokud použijete prkna, nepřibíjejte je těsně k sobě. Dřevo v průběhu let pracuje a reaguje na vzdušnou vlhkost. Při příliš těsném položení prken k sobě může dojít vlivem kolísání vlhkosti ke smršťování/bobtnání dřeva a ke zvlnění původně rovného podkladu. Dřevo v takovém případě nemá dostatek prostoru. V případě OSB desek použijte vždy hřebíky s vroubky. Vroubky zajistí potřebnou pevnost spoje i v lisovaném materiálu a hlavně neumožní „vylézání“ hřebíků z materiálu ven. K tomu může docházet i při použití prken.
Délka hřebíků by měla být min. 22 mm. Při použití hřebíků bez vroubků musí být dostatečně dlouhé, aby jejich špička vystoupila z prkna na vnitřní straně. V případech, kdy to esteticky vadí, nebo při použití OSB desek požívejte vždy hřebíky s vroubky, které špičkou vystupovat nemusí. Dřevo se v průběhu času vlivem vzdušné vlhkosti smršťuje i bobtná a špatně zvolené, nebo zatlučené hřebíky začne tlačit ven. Jejich hlavičky naruší asfaltovou střešní krytinu a sníží životnost střechy. Nikdy, ale skutečně nikdy nepoužívejte „nastřelovací“ sponky. Práce s nimi je sice rychlá a pohodlná, nemají ovšem dostatečné vlastnosti pro použití ve střešní konstrukci.
Nezbytnost podkladní fólie a správného oplechování
Než začnete s pokládkou samotného šindele, je nutné věnovat maximální pozornost přípravě hydroizolace a oplechování. Podkladní fólie vytváří ochrannou vrstvu, která brání pronikání vlhkosti z deště nebo tajícího sněhu, a zároveň pomáhá odvádět kondenzaci, která může vznikat pod krytinou. Na dřevěné bednění s oplechováním je třeba instalovat podkladní pásy. Ty slouží jako pojistná hydroizolace, vyrovnávací a nosná vrstva pro střešní asfaltový šindel. Aby vůbec mohly být platné záruky na asfaltové střešní šindele, je třeba pod ně uložit podkladní pásy.
Podkladní pásy pod šindele jsou pojistnou hydroizolací, která se používá i pod jakoukoli jinou střešní krytinu. Na záklop je nutné instalovat podkladní pás, který slouží jako pojistná hydroizolace. Ta ochrání střechu před pokládkou a během ní a vyrovná drobné nerovnosti v záklopu. Důvodem je, aby se do dřeva nemohla dostávat vlhkost a voda při stékání ze střechy či při odtávání sněhu. V podkladní vrstvě se nikdy nesmí použít asfaltový pás s nosnou vložkou z hadrové lepenky. Vlivem nasákavosti a vzdušné vlhkosti by došlo ke zvlnění střechy a snížení její životnosti. Na střechách určitě nikdy nepoužívejte jako podkladní pás pod asfaltové šindele „lepenky“ s nosnou vložkou z papíru, textilu a nebo „térový papír“. Stejně tak se nesmí používat jako podkladní pásy pod šindele difúzní ani parotěsné fólie. Pod šindelem totiž dlouhodobě nevydrží a časem se rozpadnou. Správně nainstalovaný podkladní pás ochrání střechu i v extrémních situacích (typicky na jaře při tání sněhu, nebo při silném větru), kdy voda neodtéká normálně a tlačí na spoje šindelů.
Oplechování okapní a závětrné hrany odvádí vodu pryč ze střechy a zajišťuje její ochranu před vniknutím vody či sněhu pod šindel. Pro přesahy dodržte min. 10 cm horizontální překryv podobně, jako u podkladových pásů. Pokud se plechování nepoužije, riskujete zatékání a hnilobu ve dřevěných materiálech v podkladní vrstvě. Nikdy nenahrazujte plechování ohybem střešních asfaltových pásů „za hranu střechy“. Časem se v takovém řešení vždy vyskytnou praskliny a do střechy začne zatékat. Nikdy nenahrazujte oplechování štítů a okapní hrany ohýbáním asfaltových pásů, nebo šindelů a přitloukání jejich přehnutých konců. Oplechování pak zabezpečuje nejzranitelnější části střechy, jako jsou okraje, rohy a úžlabí, kde při silném větru nebo dešti nejčastěji dochází k zatékání. Okapový plech se instaluje po celé hraně střechy a pomáhá odvádět vodu přímo do žlabu, čímž chrání spodní hranu dřeva před nasakováním. Štítové oplechování se umísťuje po stranách střechy a překrývá krajní řadu šindele, aby ji vítr nezvedal a voda se nedostala pod krytinu. Úžlabní plech nebo speciální pás fólie chrání místa, kde se stýkají dvě plochy střechy, což jsou nejcitlivější zóny na zatékání a tvorbu ledu.
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
Typy podkladních pásů IKO
| Podkladní pás | Sklon střechy | Návin role | Popis |
|---|---|---|---|
| IKO Armourbase Pro® | 21° - 85° | 30 m2 | Odlehčený bitumen s nosnou vložkou z polyesteru a s polypropylenovým filmem z obou stran |
| IKO Armourbase Eco | Vyšší jak 21° | - | Levnější varianta pojistného pásu |
| IKO Armourbase Pro PLUS® | 9,5° (Cambridge Xtreme 9,5°), 15° (ostatní šindele IKO) | 30 m2 | Se samolepivými přesahy, vrchní vodící mřížka |
| IKO Armourbase STICK | 9,5°, resp. 15° | - | Vhodný na střechy s nízkým sklonem |
Pokládka asfaltového šindele krok za krokem
Pokládání asfaltového šindele vyžaduje trpělivost, pečlivé dodržování směru pokládky a vhodné klimatické podmínky. Ideální je pracovat při teplotě nad 10 °C, což umožní aktivaci samolepicí vrstvy a zaručí, že se šindele správně přichytí k podkladu. Při nižších teplotách může být nutné použít horkovzdušnou pistoli nebo asfaltové lepidlo pro lepší přilnavost. V zimě, kdy teploty klesají pod bod mrazu je možné šindele také instalovat. Je ale nutné počítat s tím, že promrzlé šindele jsou při prudkém ohýbání náchylnější k praskání. Proto je vhodné mít šindele uschovány někde v místnosti, kde budou prohřáté (např. v teplotě kolem 10°C), a pak je možné s nimi pracovat bez jakýchkoliv omezení. Pokud není možné mít šindele vytemperované, je nutné je při instalaci ohýbat opatrněji nebo více listů zároveň. Pak nebude docházet k žádným prasknutím. V zimních měsících nedojde ke slepení samolepivých bodů, které potřebují přímý sluneční svit a dostatečné rozehřání. To se stane až na jaře. Jakmile stoupnou teploty na 30 °C, je potřeba být při pokládce opatrnější a pohybovat se po střeše opatrněji (např. mít vhodné pracovní boty nebo si omotat boty a chodidla molitanem), aby nezůstávaly v šindeli obtisklé šlápoty. Během instalace je vhodné si dát na střechu kusy molitanu, na kterých se pak pohodlněji pracuje (rozehřáté šindele nepálí do kolen a nemůže se nic do šindele otisknout) a balíky šindele na molitanu lépe drží a nemohou sklouznout ze střechy.
Na připravený dřevěný podklad (záklop) s podkladními pásy a oplechováním již lze pokládat finální střešní vrstvu. Střešní skladba se tedy skládá min. ze tří vrstev. Šindele se pokládají po řadách od spodní části nahoru. Začněte od spodní hrany střechy, kde nejvíce působí vítr a voda. Je nutné, aby byly na startovací řadu použity šindele, u kterých se odříznou tabule. Tím zkrátíme jejich výšku o necelou polovinu. Pro startovací řadu můžeme použít prakticky libovolný šindel jakékoli barvy. Spodní část této řady podlepíme bitumenovým tmelem. Startovací řada se přibije rovně na okraj střechy, nejlépe přes oplechování. První řada se přibíjí přímo na startovací řadu a používá se na ní celý šindel. Každá šablona se přibíjí nerezovými pozinkovanými nebo měděnými hřebíky s větší hlavičkou. Jejich průměr je 8 až 10 mm a jsou takové délky, aby pokud možno neprošly bedněním. Každý šindel upevněte střešními hřebíky s širokou hlavou - minimálně čtyři kusy na jednu tabuli, v místech se zvýšenou zátěží i šest.
Každá vyšší řada se zkrátí o polovinu tabule u šindelů s výřezy. Při zatloukání do OSB desek se používají hřebíky s vroubky, které znemožňují vylézání hřebíků ze záklopu. Každá další řada se pak pokládá tak, aby zakryla tmavé části pod ní přibitého šindele, přičemž se zkracuje o polovinu tabule. Tím se zamezí překrývání mezer mezi vrchní a spodní řadou. Další řady ukládejte s posunem o polovinu šindele, aby nedocházelo k souběhu spár. Díky tomu se zlepší těsnost a střecha bude i vizuálně působit jednotněji. Pro hřebeny a nároží je možné používat pouze tabulové šindele. Hřebenáče se pokládají na střechu poté, co jsou obě strany položeny až k hornímu okraji. Na hřeben střechy použijte hřebenové šindele nebo rozstříhané pásy z klasických tabulí, které se připevňují s mírným přesahem a tvarují podle linie střechy. Každý spoj a exponované místo zpevněte bitumenovým lepidlem, které zabrání podfouknutí větrem a zajistí dokonalou těsnost i při silných deštích. Ideální doba pokládky je od jara do podzimu, kdy je bezpečně zaručeno perfektní přilepení jednotlivých šablon k sobě navzájem. Po montáži šindelů je nutné zkontrolovat slepení jednotlivých šablon. Přestože se šindele slepí samy díky aktivaci termobodů slunečním zářením, je možné, že v některých oblastech - při nevhodném počasí či severní orientaci střechy - je nutné šindele slepit bitumenovým tmelem. Asfaltové šindele totiž nemusí pokládat jen profesionál, ale s dobrým montážním návodem a s dobrým nářadím to může zvládnout každý.
Sklon střechy a odvětrávání
Šindele je nutné používat pouze pro vymezený sklon střech 15 až 85°. Bezpečný sklon krytiny - každý výrobce udává u typu šindele bezpečný sklon, při kterém je krytina bez problémů použitelná, nebo použitelná s nějakým doplňkovým opatřením (lepší podkladní pás apod.). Tento se většinou pohybuje kolem 15°, některé výrobky jsou použitelné už od sklonu 9,5°. Minimální sklon pro pokládku asfaltového šindele je 15°, při menším sklonu se voda hůře odvádí, zůstává déle na povrchu a zvyšuje riziko zatékání. U sklonu mezi 15 až 20° je proto vhodné použít dvojitou podkladní fólii a větší překrytí šindelů, aby se vytvořila spolehlivá bariéra proti vodě. Sklon 20 až 45° umožňuje standardní pokládku, zatímco při sklonech nad 45° je nutné šindele dodatečně fixovat bitumenovým lepidlem, protože gravitace může způsobit jejich sesouvání. U malého sklonu je riziko zatékání, když se volí nedostatečný přesah šindelů. Naopak u vysokého sklonu je zvýšené riziko odtržení silným větrem.
Pokud je v půdním prostoru vestavba, musí být zhotoveno odvětrání střešního pláště. Šindel na střeše vytváří nepropustnou vrstvu, čímž se ve střešním plášti hromadí nežádoucí vlhkost, která musí být nutně odventilována. I půdní prostor musí být náležitě odvětrán, aby nedocházelo ke kondenzování vlhkosti.
Čtěte také: Asfaltový šindel: Kompletní průvodce
Běžné chyby při pokládce a jak se jim vyhnout
Dobře připravený podklad pod asfaltový šindel je rovný a podkladový pás na něm přiměřeně napnutý. Proto při jeho přípravě pracujte pečlivě, neboť každá nerovnost podkladu je přenášena na povrch střešního pláště zhotoveného z šindelů. Nejen, že bude na vrchní vrstvě střechy viditelná, ale nedoléhání jednotlivých šindelů při nerovnosti podkladu též výrazně zhoršuje schopnost jejich vzájemného slepení. Vznikají většinou základním nezvládnutím výše popsaného postupu. Zde jsou nejčastější chyby:
- Nízká nosnost bednění: Vybírejte vyzrálá prkna z kvalitního dřeva, nebo OSB desky (min. 24 mm silné).
- Nevhodné hřebíky: Při použití hřebíků bez vroubků musí být dostatečně dlouhé, aby jejich špička vystoupila z prkna na vnitřní straně. V případech, kdy to esteticky vadí, nebo při použití OSB desek požívejte vždy hřebíky s vroubky, které špičkou vystupovat nemusí. Použité hřebíky musejí být kvalitní. V případě, že korodují, mají malou hlavu, jsou krátké, bez retenze i vroubků a špatně zatlučené, zvyšuje se pravděpodobnost, že se krytina při silném větru odtrhne a do objektu bude zatékat.
- Moc těsně přibitá prkna: Prkna jako podklad asfaltových šindelů nikdy nepřibíjejte těsně na sebe. Vlivem pohybu v podkladové vrstvě dochází k postupnému narušování spojů asfaltových pásů a snížení životnosti střechy.
- Špatně zvolený podkladový pás: V žádném případě nepoužívejte pásy s nosnou vložkou ze strojní hadrové lepenky.
- Nevhodně provedené „oplechování“: Nikdy nenahrazujte oplechování štítů a okapní hrany ohýbáním asfaltových pásů, nebo šindelů a přitloukání jejich přehnutých konců. Před samotnou pokládkou šindelů je nutné zkontrolovat, zda jsou hotové všechny komíny a dokončené veškeré vývody ze střechy (okna, odvětrávání, sanitární odvětrávání atd.). Je nutné zajistit dostatečné oplechování těchto prvků.
Údržba střechy se šindelem
Střecha pokrytá šindelem je sice nenáročná na údržbu, ale alespoň jednou ročně je vhodné provést kontrolu spojů, oplechování, hřebenových částí a okapových hran, kde se nejčastěji projeví opotřebení. Odstraňte listí, mech a jiné nečistoty, které mohou zadržovat vlhkost a urychlovat stárnutí krytiny. Po zimě se vyplatí zkontrolovat, zda mráz nebo led neposunuly jednotlivé pásy šindele; případné uvolněné části lze snadno zafixovat bitumenovým lepidlem, čímž předejdete větším opravám v budoucnu.
tags: #sindel #na #osb #bez #podkladni #folie