Vodní sklo má mnoho využití a dnes se vyrábí nejčastěji z křemičitanu sodného nebo draselného. Látka je známá už od roku 1895, kdy se také spustila jeho průmyslová výroba. Dnes existují dva základní druhy a zpomalovače či urychlovače. Použití vodního skla je různorodé, od konzervace vajíček až po stavební využití u betonu, kamene i dřeva.
Využití vodního skla ve stavebnictví
Kamna a krby
Asi nejznámější použití vodního skla je v kamnářství. Používá se k lepení šamotu. Smíchá se se šamotovým materiálem a po zapálení v kamnech reaguje s oxidem uhličitým, se kterým se vytvrdí. Vodné roztoky křemičitanu sodného, například BALtech vodní sklo, se používají jako základní pojivo pro namíchání šamotové lepící malty pro stavbu, vlepování šamotových prvků a opravy kamen, krbů a ostatních topenišť. I betonové krby se potírají ředěným vodním sklem, aby se vytvořila mineralizovaná ochrana stěn.
Dávkování pro šamotovou maltu:
- Namíchání šamotové malty 1 kg = roztok 0,1 l vodního skla + 0,1 l vody.
- Šamotovou výmazovou hmotu si vysypeme do nádoby a zalijeme připraveným roztokem, dobře promícháme a necháme cca 3 minuty odležet.
- Následně lehce promícháme a malta je připravena k použití.
Beton
Potěr betonu vodním sklem zvyšuje hydrofobní vlastnosti a výrazně zvětšuje odolnost. Například se vodním sklem potírají i silnice, aby více vydržely. U betonu je ale důležitá vlastnost už v přípravě betonu. Přibližně na dvě kolečka deci křemičitanu sodného výrazně urychluje tuhnutí betonu.
Ochrana dřeva
Mineralizace vzdušným oxidem uhličitým ve spojení s vodním sklem funguje i u dřeva. Vodní sklo se používá ve stavebnictví k mineralizaci dřevěných konstrukcí a tím k ochraně proti požáru.
Čtěte také: Postup hydroizolace pomocí vodního skla
Hydroizolace a sanace zdiva
V moderním stavebnictví se bez hydroizolace neobejde téměř žádná stavba. Vodní sklo se dá využít jako hydroizolační prostředek, zejména u starších domů, kde je boj se vzlínající vodou složitý. Použití vodního skla je snadné, rychlé, levné a dostupné. Do zdi se navrtají co nejhlubší otvory (minimálně 5 - 10 cm, podle toho, jak to zeď umožňuje), do kterých se poté například injekční stříkačkou aplikuje roztok tak dlouho, dokud zdivo saje. U nejsavějších materiálů je třeba doplňovat vodní sklo i desetkrát. Izolační vrstva se vytvoří vysycháním roztoku, který takto krystalizuje. Navrtáním starých zdí nad základovou spárou mnoha dírami v řadě a natlačením většího množství vodního skla do těchto děr se snižuje vzlínavost vody.
Hydroizolační řešení v moderním stavebnictví
Hydroizolace chrání stavbu před vodou, ať už jde o atmosférické vlivy, hydrogeologické vlivy nebo technologickou vodu. Nekvalitní nebo chybějící hydroizolace přináší řadu problémů, od poškození dlažby až po tvorbu plísní a poškození konstrukce.
Příprava betonového povrchu
V případě nových betonových povrchů je třeba počkat na úplné vyzrání podkladu. Při rekonstrukci je nutné pečlivě odstranit nesoudržné části materiálu a vyspravit výtluky a praskliny. Pro vyrovnání podlah se hodí samonivelační hmoty.
Penetrace
Povrch se očistí od prachu a pokračuje se penetrací. Jednosložková Penetrace S2802A vytvoří transparentní a nerozpustný film, který je základem pro další vrstvy. Je vhodná na betonové podklady, ale i na jiné stavební materiály. U starších a zvětralých povrchů se může použít Systémová hloubková penetrace NANO. Penetrace se nanáší válečkem nebo štětcem ve dvou vrstvách křížovou metodou. Druhá vrstva se aplikuje až po vyschnutí předešlé vrstvy (po 2 až 3 hodinách).
Aplikace hydroizolační vrstvy
Po přípravě podkladu následuje aplikace hydroizolace. Tekutá lepenka vytvoří vodotěsnou membránu a zároveň slouží jako ochrana před radonem. Dvousložková hmota se namíchá podle návodu a ihned aplikuje. Hydroizolace se nanáší válečkem alespoň ve dvou vrstvách do kříže vždy po vyschnutí předcházející vrstvy (po 12 až 24 hodinách). Do rohů se vloží těsnicí pásy nebo samolepicí pás FLEECEBAND.
Čtěte také: Vylepšení betonu pomocí vodního skla
Jednosložková hydroizolace
Skvělou volbou pro interiér i exteriér je použití jednosložkové hydroizolace. Tekutá hydroizolace je připravena rovnou k použití, snadno se nanáší a šetří čas. Doba schnutí je u první vrstvy jen 3-6 hodin podle podkladu, druhá vrstva schne 6 hodin. Způsob aplikace je stejný jako u Tekuté lepenky. Pro rekonstrukci koupelny se doporučuje Jednosložková hydroizolace KOUPELNA.
Hybridní hydroizolace
Další možností pro hydroizolaci balkonu, terasy nebo koupelny je použití lepidla na obklady a hydroizolace v jednom kroku. Produkty 2v1 jsou trendem v moderním stavebnictví a kromě úspory času se mohou pyšnit nekompromisní kvalitou hydroizolační vrstvy.
Hydroizolace pod kamenný koberec
Tekutá lepenka je nejlepším řešením přípravy betonových povrchů před aplikací Kamenného koberce PERFECT STONE v exteriéru. Otevřená struktura koberce propustí vodu k podkladu a právě Tekutá lepenka zabrání jejímu dalšímu vsakování. Tím se prodlouží životnost celého systému a zamezí případnému zatékání do konstrukce stavby.
Protiradonová izolace
Správně provedená hydroizolace chrání budovu před pronikáním radonu dovnitř. Stupeň ohrožení a navrhované řešení závisí od naměřených hodnot přímo na místě.
Nejčastější chyby při aplikaci hydroizolace
Aplikace hydroizolace není obtížná, je ale třeba dodržet správné technologické postupy a nechat hydroizolační hmotu před aplikací dalších vrstev dostatečně zaschnout. Jen tak docílíte dokonalého výsledku. Mezi časté chyby patří aplikace na nesoudržný, savý a špatně napenetrovaný povrch, mezery v aplikaci a opomenutí těsnících pásů v rozích. Uvedené hydroizolace se nedoporučují používat jako finální nátěry, ale jako membrána zabudovaná pod dlažbou nebo obkladem.
Čtěte také: Aplikace vodního skla
Sanace zdiva a odstranění vlhkosti
Vlhkost můžeme ze zdiva odstranit čtyřmi základními způsoby: stavebními úpravami, dodatečným vložením hydroizolace, chemickými metodami a metodami elektrofyzikálními.
Sanace formou stavebních úprav
Aplikace sanačních omítek
První a nejznámější metodou je aplikace speciálních sanačních omítek. Tyto omítky se vyznačují malým difúzním odporem, nízkou tepelnou vodivostí, výbornými hydrofobními vlastnostmi a přitom jsou dostatečně pevné, značně pórovité a drží na podkladu. Sanační omítky by měly mít součinitel tepelné roztažnosti stejný či nižší než podkladní zdivo. Sanaci zdiva je nutné začít odstraněním veškeré staré omítky do výšky alespoň 80 cm nad nejvyšší bod provlhčené omítky. Spáry mezi cihlami či jiným stavebním materiálem se vyčistí do hloubky minimálně 2 cm. Poté se provádí chemická analýza obnaženého zdiva, která určí typ sanační omítky nebo jiné řešení. Před aplikací sanační omítky je nutné provést podhoz, který ji spojí s podkladem. Sanační omítku se nanáší v jedné či více vrstvách, celková tloušťka omítky však nesmí přesáhnout 2 cm a nesmí být menší jak 1 cm. Při aplikaci více vrstev omítky je třeba pořádně zdrsnit povrch spodních vrstev omítky po jejich zatuhnutí a čekat 1 den na 1 mm tloušťky omítky.
| Vlastnost | Hodnota |
|---|---|
| Objemová hmotnost | nižší než 1 400 kg/m3 |
| Součinitel difúzního odporu | nižší než 12 |
| Pevnost v tlaku | 1,5 až 5 MPa |
| Pórovitost | vyšší než 40 % objemu |
Odvětrání stěn profilovanou sanační fólií
Jde o fólie z polystyrenu o vysoké hustotě s tepelně navařenou nosnou výztužnou mřížkou. Materiál se připevňuje k podkladu speciálními hmoždinkami. U podlahy se stěna osadí provětrávací lištou. Profilování fólie vytvoří mezi vlhkým zdivem a novou vnitřní omítkou provětrávanou vzduchovou mezeru. Nové omítky se natahují hladítkem, nebo lze místo omítky použít sádrokartonové desky připevněné na maltové terče na fólii.
Mechanické metody - dodatečné vložení hydroizolace
V principu jde o vytvoření prostoru ve zdivu, do kterého vložíme hydroizolaci, která zabrání pronikání vlhkosti výš do konstrukce stěny. Hovoříme o mechanické hydroizolační zábraně. Mezi mechanické sanační metody patří podsekávání a ruční podřezávání, kdy ve zdivu vznikne ve vhodné výšce vodorovná spára. Jako hydroizolace se nejčastěji používají asfaltové pásy, PVC, desky ze sklolaminátu, fólie z polyethylenu a nerezový plech. Podřezávat lze pouze objekty, které mají zdivo s pravidelnou vodorovnou maltovou spárou. Při podsekávání se otvory vysekávají přes celou tloušťku stěny, dno se vyrovná, uloží hydroizolační materiál a dozdí. Všechny mechanické metody sanace provádí zásadně odborná firma.
Chemické metody sanace
Do provlhlého zdiva se napouští látka, která pronikne do jeho pórů a vytvoří nepropustnou vrstvu, která zamezí vzlínání vody ve stěnách. Běžně jsou používané metody Tizol, Injektol E a Tosil - hydrofob.
- Tizol: Zeď se navrtá řadou otvorů zešikmených v úhlu 15 až 30 stupňů, o průměru 3 až 4 cm a vzdálených od sebe 16 až 20 cm. Do otvorů se aplikuje vodní sklo a hydrofobní látka. Proces injektáže trvá 8 - 10 hodin.
- Injektol E: Sanační směs je složena z křemičitanu draselného, hydrofobní a fungicidní látky a ředidla. Průměrně se dělá na 1 m zdiva 7 vrtů umístěných ve dvou řadách nad sebou, průměr vrtů je 25 až 38 cm, sklon 30 až 45 stupňů a hloubka 75 mm od protilehlého povrchu stěny. Vrty se vyčistí stlačeným vzduchem a poté zalijí vápennou vodou, až nakonec aplikujeme sanační směs v poměru s vodou 1:3 nebo nezředěnou náplň.
- Tosil - hydrofob: Sanační směs se skládá z hydrosolu oxidu křemičitého - TOSIL, hydrofobizátoru a hydrolyzační složky. Vrty se provádějí do hloubky 100 mm před protější líc stěny, jejich průměr je 35 až 42 mm, sklon 15 až 30 stupňů a realizuje se 4 až 7 vrtů na 1 metr zdiva. Pět dní po injektáži se vrty plní jemnozrnnou vápenocementovou maltou s hydrofobním prostředkem.
Metody elektrofyzikální
Tyto metody jsou založené na principu elektroosmózy. Tekutá fáze se pohybuje pórovitou pevnou fází díky účinku stejnosměrného elektrického proudu. Do vlhkého zdiva jsou zabudované elektrody, které jsou nakrátko vodivě spojené s elektrodami zemními. V případě tzv. aktivní elektroosmózy je navíc třeba přídavný zdroj elektrického napětí. Vysušování elektroosmózou se může urychlit vytvořením elektrického pole s větším spádem. Pro elektroosmózu se používá napětí 1 až 24 V.
tags: #vodní #sklo #hydroizolace