Spojení kostí (junctura) je místo, kde se dotýkají dvě nebo více kostí. Slouží k pohybu určité části těla. Spojení kostí můžeme dělit podle druhu pojivové tkáně, která se na stavbě spoje podílí. Kosti v těle jsou navzájem spojeny od pevných až po velmi pohyblivé spoje.
Typy kostních spojení
1. Pevná spojení
Pevná spojení, tzv. synartrózy, jsou uskutečněna jinou pojivovou tkání nebo druhotným srůstem kostí. Jsou to zcela nepohyblivá skloubení.
Vazivová spojení (Junctura fibrosa)
Kosti jsou spojeny vazivovou tkání. Tyto klouby neobsahují kloubní dutinu. Většinou se jedná o synartrózy. Je využito tam, kde dochází k námaze v tahu.
- Syndesmosis: Vazivem spojené kosti mimo lebku. Příkladem jsou kosti bérce na distálním konci, ale i ligamenta.
- Sutura (šev): Spojení plochých kostí lebky vazivem.
- Sutura plana (šev hladký): Vazivem jsou spojeny rovné, hladké okraje sousedních kostí. Příkladem jsou lebeční švy, například šípový, lambdový, věnčitý a šupinový šev, které spojují jednotlivé lebeční kosti.
- Gomphosis (junctura dentoalveolaris): Spojení zubu a jamky v čelisti, tzv. vklínění.
Chrupavčitá spojení
Jedná se o spojení kostí chrupavkou. Tyto spoje jsou pevné, ale pružné. Kosti jsou spojeny pomocí chrupavek a neobsahují kloubní dutinu. Chrupavčité klouby jsou většinou jen málo pohyblivé nebo zcela nepohyblivé (amfiartrózy).
- Synchondrosis: Spojení, kdy převažuje chrupavka hyalinní. Najdeme ho například u hrudních kostí (spojení mezi žebry a hrudní kostí).
- Symphysis: Pevné a pružné spojení, které vzniklo vlivem střídavého namáhání v tlaku a tahu. Převládá zde vazivová chrupavka, jen malý podíl těsně při kostech tvoří chrupavka hyalinní. Příkladem je spona stydká mezi dvěma pánevními kostmi, tvořená chrupavčitou ploténkou (discus interpubicus). Dále meziobratlové ploténky mezi obratlovými těly sousedních obratlů.
Kostěné spojení (Synostosis)
Spojení dvou kostí za pomoci kosti. Vyvíjí se druhotně z vazivového či chrupavčitého spojení kostí desmogenní a chondrogenní osifikací. Synostózy jsou pevné spoje dvou kostí, vzniklé na základě vaziva či chrupavky. Příkladem je křížová kost, kde najdeme srůst obratlů, které byly původně spojeny chrupavkou.
Čtěte také: Postup spojování betonu
2. Pohyblivá spojení (Kloub, Articulatio)
Kloub je pohyblivé spojení dvou či více kostí, které se uvnitř vazivového pouzdra dotýkají plochami povlečenými chrupavkou. Klouby jsou pohyblivá spojení mezi dvěma nebo více kostmi, která umožňují cílený pohyb. Kontaktní plocha kostí je kryta chrupavkou, přilehlé konce kostí jsou kryty pouzdrem. Pokud jsou kosti jen ve vzájemném kontaktu a pouzdro je na obvodu styku kostí, mluvíme o kloubu (articulatio). Všechny synoviální klouby jsou zároveň diartrózy, tedy volně pohyblivé klouby.
Struktura synoviálního kloubu
Tzv. synoviální kloub se skládá z kloubní hlavice, kloubní jamky a kloubní dutiny, která se nachází mezi těmito dvěma kloubními plochami. Celý kloub je pak obklopen kloubním pouzdrem.
1. Styčné plochy (Facies articulares)
Mají zpravidla tvar kloubní jamky (fossa articularis), která je konkávní, a kloubní hlavice (caput articulare), která je konvexní. Kloubní povrchy příslušných kostí jsou více či méně zaoblené. Kloubní hlavice a kloubní jamka jsou popisované v kloubním spojení. Při analýze pohybu rozlišujeme konvexní kloubní hlavice a konkávní či ploché kloubní jamky.
2. Kloubní chrupavka (Cartilago articularis)
Kloubní povrch je pokrytý kloubní chrupavkou. Kloubní chrupavka na kontaktní ploše kostí je hyalinního typu. Kopíruje tvar kostí, je pružná a nerovnoměrně silná - od 0,5 do 6 mm v poli svého maximálního zatížení či v oblasti, kde si artikulující kosti výrazně neodpovídají tvarem. Kloubní chrupavka neobsahuje žádné krevní cévy, proto je závislá na přísunu živin zvenčí. Chrupavka také zajišťuje potřebné rozložení tlaku na kost, která se nachází těsně pod ní. To je důležité zejména u kloubů, které jsou vystaveny velké zátěži, jako je například kolenní kloub nebo kyčelní kloub.
Chrupavka má tři vrstvy podle orientace vláken. Vrchní vrstva probíhá paralelně s povrchem chrupavky, střední vrstva má vlákna běžící křížem a spodní vrstva má vlákna zakotvená do kompakty. Vazivová vlákna chrupavky odpovídají jejímu zatížení, většina jich jde kolmo k ose pohybu. Hluboká vrstva chrupavky je méně pružná a tvoří přechodnou vrstvu mezi kostí a chrupavkou.
Čtěte také: Jak spojit beton
Chrupavka se při zatížení pružně deformuje. Chování chrupavky při deformaci je určováno stupněm její nasycenosti synoviální tekutinou. Chrupavka je porézní materiál s asi 6 nm velkými otvory, kterými je vtlačována či vytlačována synoviální tekutina. Proteoglykanové molekuly amorfní mezibuněčné hmoty jsou schopny vázat obrovské množství vody, při zátěži je synoviální tekutina vytlačena do kloubní dutiny a hustota mezibuněčné hmoty roste. Při odlehčení je naopak tekutina nasávána osmotickými silami proteoglykanů zpět. Pružnost chrupavek není u všech kloubů stejná a závisí i na věku. Obecně lze říci, že čím vyšší chrupavka je, tím je pružnější. I nezatížená chrupavka je vystavena stálému tlaku 6-8kg/cm2 díky klidovému svalovému tonusu.
Kloubní chrupavka nemá krevní a mízní cévy ani nervy, výživu zajišťuje synoviální tekutina. Pokud chrupavka není zatěžována např. při imobilizaci kloubu, nedochází k jejímu vyživení a chondrocyty se rozpadají. Látková výměna chondrocytů je velmi nízká, díky tomu se chrupavka dlouho a špatně hojí, někdy nelze zahojit vůbec.
3. Kloubní dutina (Cavitas articularis)
Je štěrbina mezi styčnými plochami, pouzdrem a dalšími útvary v kloubu, vyplněná synoviální tekutinou. V synoviálních kloubech se mezi oběma kloubními povrchy nachází úzký prostor vyplněný tzv. synoviální tekutinou, která rovněž slouží ke snížení tření mezi kloubními povrchy.
4. Kloubní pouzdro (Capsula articularis)
Spojuje kosti po obvodu styčných ploch, přičemž je u jednotlivých kloubů připojeno různě daleko od okrajů chrupavčitých styčných ploch. Je dostatečně volné, aby umožnilo krajní výchylky kostí při pohybech. Kloubní pouzdro spojuje po obvodu styčné plochy artikulujících kostí. Jedná se o dvojvrstevný obal uzavírající kloubní dutinu.
- Fibrózní membrána (vnější vrstva): Vnější vrstva kloubního pouzdra je označována jako vazivové pouzdro. Je převážně z kolagenního vaziva a zajišťuje stabilitu a pohyblivost kloubů. Místy může být zpevněna kapsulárními vazy, extrakapsulárními vazy a začátky nebo úpony svalů. V místech komunikace s burzami a v místech příchodu cév a nervů je membrána naopak zeslabená.
- Synoviální membrána (vnitřní vrstva): Vnitřní vrstva kloubního pouzdra se nazývá synoviální membrána a její funkcí je vytvářet synoviální tekutinu. Synoviální membrána obsahuje krevní cévy, tukovou tkáň a nervy. Synoviální membrána je tvořena synovialocyty, plochými až kubickými buňkami s mikroklky, které umožňují transport látek. Buňky tvoří hyaluronovou kyselinu, která je součástí synoviální tekutiny. Rozlišujeme dva typy synovialocytů: synovialocyty A typu, fagocytující buňky plnící ochrannou funkci, a synovialocyty B typu, které produkují kolagenní, elastická vlákna kloubního pouzdra a amorfní mezibuněčnou hmotu.
5. Synoviální tekutina
Synoviální tekutina (která je produkována kloubním pouzdrem) plní funkci „kloubního maziva“. Zajišťuje hladké fungování kloubu a zároveň působí i jako tlumič nárazů, protože rozkládá tlak. Synoviální tekutina je silně viskózní, má vysoký obsah kyseliny hyaluronové a svým složením se podobá krevnímu séru. Množství tekutiny v kloubech není stálé, může být 2-4 ml. Synoviální tekutina zabezpečuje v kloubu výživu, zvyšuje a udržuje pružnost chrupavek a snižuje tření ploch.
Čtěte také: postup při zdění kombinace cihla a Ytong
Kloubní chrupavka neobsahuje žádné krevní cévy, proto je závislá na přísunu živin zvenčí. Ten zprostředkovává rovněž synoviální tekutina, která tímto způsobem zajišťuje výživu chrupavky. Výměna živin mezi synoviální membránou a synoviální tekutinou - a následně mezi synoviální tekutinou a kloubní chrupavkou - je snazší, pokud se kloub pohybuje.
6. Vazy (Ligamenta)
Kloubní vazy zesilují pouzdro kloubu a ovlivňují jeho pohyby. Ve vnější vrstvě kloubního pouzdra se nacházejí také vazy, které slouží jako dodatečná výztuha kloubního pouzdra. Vazy určují možný rozsah pohybu kloubu a stabilizují jej. Úlohou vazů je zesilování kloubního pouzdra, zajišťují určitou část pohybu a zabraňují nefunkčním pohybům. Vazy lze díky kolagenním vláknům fyziologicky prodloužit o 4-6 % a tím zvýšit rozsah pohybu v kloubu. Pokud je vaz přetížený, může dojít k jeho natržení nebo úplnému přetržení.
7. Další struktury
- Disky a menisky (Disci et menisci articulares): Jsou ploténky vazivové chrupavky, které jsou vloženy mezi kloubní plochy. Chrupavčité destičky vyrovnávající nestejnoměrné zakřivení styčných ploch. Nejsou přítomny ve všech kloubních spojeních.
- Discus articularis: Má tvar plného terčíku a rozděluje kloub na dvě dutiny. Je to plná destička, rozdělující štěrbinu na dva prostory.
- Meniscus articularis: Má tvar srpovitý, zevně je vyšší a směrem mezi styčné plochy se zplošťuje. Je srpovitého tvaru, na okrajích je vysoký a ke středu se snižuje.
- Chrupavčitý lem (Labrum articulare): Lem okolo mělké kloubní jamky, který zvětšuje plochu jamky kostního kloubu a tím zvyšuje stabilitu kloubu.
- Tíhové váčky (Bursae synoviales): Se vyskytují v řídkém vazivu v okolí kloubu. Jsou to dutiny vystlané synoviální membránou a obsahují tekutinu podobnou tekutině synoviální.
Rozsah pohybu kloubu a jeho klasifikace
Rozsah pohybu kloubu závisí především na tvaru jeho kloubních povrchů. O druhu a rozsahu pohybu v kloubu rozhoduje velikost, tvar a poměr hlavice a jamky, vazivový aparát kloubu a svaly uložené v okolí kloubu. Kromě tvaru kloubních ploch určují směr pohybu kloubu také svaly, měkké tkáně a vazy. Rozsah pohybu kloubu může být navíc omezen také kostmi.
Kinematika kloubů obvykle zahrnuje kombinaci úhlových a translačních pohybů. Úhlový pohyb je takový pohyb, při kterém všechny body pohybujícího se útvaru opisují kruhové oblouky se středem na ose otáčení. Je typický pro klouby končetin. Translační pohyb je takový pohyb, při kterém body pohybujícího se útvaru opisují stejnou dráhu, dalo by se to přirovnat ke klouzání, typickému pro ploché klouby.
Pohyby můžeme vztáhnout na systém tří na sebe kolmých os:
- Osa X (frontální): Kolem této osy se děje abdukce (upažení/odnožení) a addukce (připažení/přinožení).
- Osa Y (horizontální): Kolem této osy se děje flexe (ohnutí) a extenze (natažení).
- Osa Z (mediánní): Kolem této osy se děje vnitřní a zevní rotace.
Každý kloub má své střední neboli neutrální postavení, ve kterém jsou vazy a pouzdro maximálně uvolněny, napětí svalových skupin je v rovnováze. Do tohoto postavení kloub fixujeme při podezření na poškození. Pokud chceme změřit rozsah jednotlivých kloubů, používáme goniometrické metody.
Typy synoviálních kloubů podle rozsahu pohybu:
| Typ kloubu | Popis | Pohyby | Příklad |
|---|---|---|---|
| Kulovitý kloub (art. spheroidea) | Hlavice i jamka jsou části plochy koule. Jedná se o nejpohyblivější tvar kloubu. | Pohyb je možný podle tří vzájemně kolmých os - flexe, extenze, abdukce, addukce, rotace a cirkumdukce. | Kyčelní kloub |
| Vejčitý/Elipsovitý kloub (art. ellipsoidea) | Styčné plochy jsou podobné rotačnímu elipsoidu. Kloubní povrch jedné kosti - přibližně ve tvaru elipsy - zapadá do oválné prohlubně na druhé kosti. | Pohyb je možný podél dvou os - flexe, extenze, úklony, lateroflexe. Umožňuje čtyři směry pohybu (např. dopředu, dozadu, doleva a doprava), navíc je možné i mírné pootočení. | Zápěstní kloub |
| Sedlový kloub (art. sellaris) | Styčné plochy jsou ve tvaru koňského sedla a v něm sedícího jezdce. Každý kloubní povrch má jak konvexní (vypuklou), tak konkávní (prohloubenou) část. | Pohyb je možný podle dvou na sebe kolmých os - flexe, extenze, abdukce, addukce a rotace. Umožňuje pohyby ve čtyřech směrech (např. dopředu, dozadu, doleva a doprava). | Karpometakarpální kloub u palce na ruce |
| Šarnýrový kloub (ginglymus, art. trochlearis - kladkový) | Osa pohybu je kolmá k podélné ose kosti. Válcovitý konec jedné kosti zapadá do žlábku na povrchu druhé kosti. Kloubní plochy jsou součástí povrchu válce a pohyb se děje podle osy, která je kolmá na osu kosti. Jamka má vytvořenou vodící hranu, kterou zasahuje do rýhy hlavice kloubu. | Umožňuje pohyb kloubu pouze ve dvou směrech (např. dopředu a dozadu). Je možná extenze a flexe. Pohyb je tedy možný jen podél jedné osy - flexe a extenze, artikulující kosti se nemohou posunout do stran. | Loketní kloub, falangové skloubení |
| Kolový kloub (art. trochoidea) | Kloub má tvar nízkého válce a jeho osa otáčení je shodná nebo souběžná s podélnou osou kosti. Okrouhlý konec jedné kosti zapadá do kroužku, který je tvořen druhou kostí a obklopujícím vazem. Hlavice je částí válce a pohyb jde podél osy kosti. | Tento typ kloubu umožňuje rotaci v podélné ose kosti. | Skloubení mezi atlasem a čepovcem |
| Plochý kloub (art. plana) | U tohoto kloubu jsou styčné plochy téměř rovné a při pohybu po sobě kloužou. Obě kloubní plochy jsou téměř rovné, nemluvíme tedy o hlavici a jamce. Většinou mívá silné kloubní vazy, které omezují pohyb. | Umožňují pouze rotaci a krátké klouzavé pohyby. Většinou není možný téměř žádný posun, pokud ano, jedná se o klouzavý pohyb podél tří os. | Klouby mezi zánártními kostmi |
| Tuhý kloub (amphiarthrosis) | Kloub podobný kloubu plochému, avšak má nepravidelné a lehce zvlněné styčné plochy, takže pohyb je omezen ještě více (kloub o nepatrné skluzné pohyblivosti). Jde o klouby se značně omezenou pohyblivostí. Styčné povrchy jsou nerovné nebo chrupavka svým tvarem pohyb blokuje. | Velmi malý rozsah pohybů. | Kloub křížokyčelní |
Specifická kloubní spojení v lidském těle
Spoje na lebce
- Spojení lebky (týlní kosti) s prvním a druhým krčním obratlem.
- Lebeční švy (suturae), např. šípový, lambdový, věnčitý a šupinový šev, které spojují jednotlivé lebeční kosti.
- Párový čelistní kloub.
Páteř
Páteř je složena z obratlů, které jsou spojeny několika způsoby:
- Spojení těl obratlů: Mezi obratlovými těly sousedních obratlů jsou vsunuty meziobratlové destičky (disci intervertebrales), které tvoří přibližně 20 až 25 % délky páteře. Meziobratlových destiček je 23, chybí mezi prvním a druhým krčním obratlem (atlas a axis), v kosti křížové (sacrum) a kostrční (os coccygis).
- Spojení kloubních výběžků (processus articulares): Meziobratlové klouby s volným kloubním pouzdrem.
- Vazy:
- Přední podélný vaz (ligamentum longitudinale anterius): Jde po přední ploše obratlových těl od předního oblouku atlasu na přední plochu křížové kosti a je 20 až 25 mm široký.
- Zadní podélný vaz (ligamentum longitudinale posterius): Jde po zadní ploše obratlových těl, prochází tedy páteřním kanálem od týlní kosti po křížovou kost. Zadní podélný vaz se napíná při anteflexi (předklonu) trupu a brání vysunutí meziobratlové destičky do páteřního kanálu.
Kloubní spojení žeber a hrudních obratlů
Dělíme na spojení hlavičky žebra s tělem hrudního obratle a na spojení hrbolku žebra a příčného výběžku hrudního obratle.
Kosti pletence horní končetiny
Tj. klíční kost (clavicula) a lopatka (scapula).
Kloub ramenní (Articulatio humeri)
Je tvořen hlavicí pažní kosti a kloubní jamkou ramenního kloubu (cavitas glenoidalis), která se nachází na lopatce. Kloubní jamka je mělká, proto ji prohlubuje chrupavčitý lem (labrum glenoidale).
Loketní kloub (Articulatio cubiti)
Je složený kloub, tvořený třemi kostmi: pažní kostí (humerus), vřetenní kostí (radius) a loketní kostí (ulna). Stabilizují ho vazy jako zevní postranní vaz (ligamentum collaterale radiale), vnitřní postranní vaz (ligamentum collaterale ulnare) a vřetenní prstencový vaz (ligamentum anulare radii).
- Flexe (ohnutí, 125-145°): Hluboký sval pažní (m. brachialis), dvojhlavý sval pažní (m. biceps brachii), vřetenopažní sval (m. brachioradialis).
- Extenze (natažení, 180°, možná i hyperextenze nad 180°): Trojhlavý sval pažní (m. triceps brachii), loketní sval (m. anconeus).
- Supinace (vnější rotace, 150°): Možná pouze ve spolupráci s dolním vřetenoloketním kloubem, dvojhlavý sval pažní (m. biceps brachii), supinující sval (m. supinator).
- Pronace (vnitřní rotace, 150°): Možná pouze ve spolupráci s dolním vřetenoloketním kloubem, oblý pronující sval (m. pronator teres), čtyřhranný pronující sval (m. pronator quadratus).
Kloub vřetenoloketní dolní (Articulatio radioulnaris distalis)
Nachází se mezi distálními konci radia a ulny a spolu s horním vřetenoloketním kloubem umožňuje supinaci a pronaci předloktí. Kloubními plochami je obvodová kloubní plocha na loketní kosti a zářez na vřetenní kosti (incisura ulnaris radii).
Klouby ruky
Mezi klouby ruky řadíme radiokarpální kloub (zápěstní kloub), mezi kosti zápěstí (interkarpální klouby), mezi zápěstí a záprstní kosti (karpometakarpální klouby), mezi záprstními kostmi (intermetakarpální klouby), mezi záprstními kostmi a články prstů (metakarpofalangeální klouby) a klouby mezi články prstů (interfalangeální klouby).
- Palcový kloub: Je specifický sedlový typ kloubu umožňující opozici palce.
Kloub křížokyčelní (Articulatio sacroiliaca)
Tuhý kloub umožňující pohyby velmi malého rozsahu (tzv. amfiarthrosa).
Spona stydká (Symphysis pubica)
Chrupavčité spojení (synchondrosa) mezi pravou a levou stydkou kostí tvořené chrupavčitou ploténkou (discus interpubicus), vysokou 4,5 až 5 cm. Zpevňuje ji stydký vaz (ligamentum pubicum).
Tříselný vaz (Ligamentum inguinale)
Začíná na předním horním trnu kosti kyčelní (spina iliaca anterior superior) a upíná se na kosti stydké (os pubis).
Kyčelní kloub (Articulatio coxae)
Kulový kloub s omezenými pohyby (enarthrosis). Kloubní jamku tvoří acetabulum na pánevní kosti, které prohlubuje labrum acetabuli (zvýšený chrupavčitý lem), dno acetabula vyplňuje tukový polštář.
Kolenní kloub (Articulatio genus)
Je složeným kloubem, ve kterém se stýkají tři kosti: stehenní kost (femur), holenní kost (tibia) a čéška (patella). Nestejnoměrné zakřivení kloubních hrbolů stehenní a holenní kosti vyrovnávají chrupavčité menisky (meniscus medialis, meniscus lateralis). Mediální meniskus má tvar písmena C, je větší a pevněji srostlý s kloubním pouzdrem a je méně pohyblivý, proto dochází k jeho častějšímu poškození. Kloub zpevňují vazy jako čéškový vaz (ligamentum patellae) a šikmý kolenní vaz (ligamentum popliteum obliquum).
Hlezenní kloub (Articulatio talocruralis, horní zánártní kloub)
Je spojení bércových kostí s hlezenní kostí (talus). Toto kloub zpevňuje vnitřní postranní vaz (ligamentum collaterale mediale), který je silnější, a vnější postranní vaz (ligamentum collaterale laterale).
Nožní klenba
Mezi třemi opěrnými body chodidla, které jsou tvořené hrbolem patní kosti a hlavičkou prvního a pátého metatarsu, je vytvořena podélná a příčná nožní klenba, které vznikají tvarem a uložením tarsálních kostí.
tags: #šik #kloubní #spojení #informace