V současné době, kdy se potřeba údržby a oprav panelových domů stává stále naléhavější, je zapotřebí podat zájemcům o provádění sanací a rekonstrukcí těchto domů komplexní informaci o metodách a materiálech používaných při těchto pracích. Protože prostředky, které na tento účel budou zapotřebí, jsou doposud značně omezené, soustřeďuje se předkládaná zpráva výlučně na opravy nosné betonové a železobetonové konstrukce panelových domů.
Sanace a rekonstrukce betonových konstrukcí
Ze zemí, které s opravami betonových staveb začaly mnohem dříve, přichází k nám spolu se zkušenostmi ze sanací betonových konstrukcí i velké množství stavebních materiálů různých obchodních značek. Úkolem předkládané publikace je provést zevšeobecnění této problematiky a umožnit dostatečnou orientaci v nabídce stavebních firem. Je tomu věnována celá druhá kapitola.
Zároveň však musí dojít k poznání principů oprav a změn, které poté nastanou v chování železobetonové panelové konstrukce. Tomu musí odpovídat technologie opravy, tj. pracovní postup, nářadí i materiál. Podrobný popis sanačních metod a příslušných technologických postupů najde čtenář ve třetí kapitole. Dosavadní poznatky nás přesvědčují, že je zapotřebí volit pro jednotlivé druhy oprav ucelené materiálové systémy od jednoho výrobce. Úspor na investičních nákladech bez rizika následných vad lze dosáhnout jedině optimální volbou vhodných materiálových systémů pro příslušné skupiny poruch a závad. Sanace betonových a železobetonových konstrukcí je relativně mladý obor stavební činnosti.
Životnost betonových konstrukcí
Péče o nájemní bytové domy byla v minulých desetiletích celou společností výrazně podceňována. Náprava, která přichází se změnou vlastnických vztahů k bytovým domům, je doposud pomalá a v řadě případů málo efektivní. Tato tvrzení platí zejména pro panelové bytové domy postavené z velkoplošných železobetonových panelů. Podle údajů European Demolition Association (Evropské společnosti pro demolice) činí průměrná doba životnosti betonové konstrukce zhruba 50 let. Konstrukce špatně provedené, nadměrně zatěžované a poškozované provozem (asi 20 %) mají životnost zhruba 30 let. Je-li betonová konstrukce řádně udržována, potom lze její životnost prodloužit na odhadovaných 80-90 let.
Protože se u nás na panelovou technologii přecházelo z klasického zdění v podstatě skokem, bez dokonalého zvládnutí projektové dokumentace a následného provádění, je třeba u nejstarších panelových bytových domů spíše počítat s nižší životností a se zvýšenou potřebou údržby a oprav nosné konstrukce. Po ukončení rozsáhlé panelové výstavby je v České republice asi 62 500 bytových panelových domů s 1 200 000 byty. Tento objem představuje bydlení přibližně pro 3 200 000 obyvatel, tj. asi pro jednu třetinu populace ČR. Nosná železobetonová konstrukce po jisté době užívání, kdy je vystavena všem vnějším vlivům, obvykle vyžaduje sanaci. Tím rozumíme odstranění částečného fyzického opotřebení nebo poškození různých částí objektu tak, aby tyto části byly uvedeny do provozuschopného stavu obnovením jejich provozní kvality, užitkovosti a bezpečnosti.
Čtěte také: Jak spojit beton
Rekonstrukce je zásahem do stavební konstrukce, která má za následek změnu stávajících technických parametrů. Technologie sanačních a rekonstrukčních prací vyžaduje rozdělení na opravy prováděné výlučně v interiérech domů a na práce prováděné na vnějším plášti objektu. Opravy v interiérech jsou obvykle komplikovány tím, že objekty se při stavebních pracích stále užívají. Dále mohou být příčinou poruch technologické chyby při výrobě dílců a jejich montáži (např. neúplné vyplnění spár stykovým betonem) nebo vlivy chemických látek v ovzduší, případně vnikajících do konstrukce při jejím užívání (tzv. karbonatace, resp.
Trhliny v betonu a jejich sanace
Z hlediska bezpečnosti a životnosti konstrukce mají uváděné poruchy různou závažnost. Velmi vážné jsou poruchy, u kterých dochází ke změnám statického schématu konstrukce, vzniku nových kloubů, ztrátě tuhosti a velké redistribuci zatěžovacích sil.
Trhliny se dělí na:
- trhliny neaktivní, tj. pasivní (nerozvíjející se, stabilizované), které neohrožují statickou funkci konstrukce. Jsou-li však v exteriéru, potom mohou způsobit korozi výztuže a urychlit degradaci betonu tím, že umožňují vodním parám a plynům hlouběji vnikat do pórovité struktury betonu. Tyto trhliny lze zpravidla sanovat (opravit) nátěry, hloubkovým zatmelením, nízkotlakovou injektáží, popř. je pouze zakrýt oplášťováním apod. Při volbě sanačního materiálu se řídíme šířkou neaktivní trhliny. Menší trhlinu je možné sanovat pomocí nízkotlaké injektáže nízkoviskózní epoxidovou hmotou nebo nátěrovým systémem, který trhliny vyplní, přemostí a zpomalí působení oxidu uhličitého. Střední trhliny se vhodně nízkotlakově injektují tixotropní epoxidovou hmotou a větší trhliny vysokotlakově epoxidovou pryskyřicí s vhodným plnivem. Větší trhlinu je možné mechanicky rozšířit až na 5 mm a vyplnit plastickou nebo elastickou hmotou, např. polyuretanovou pěnou nebo mechovou pryží, překrytou polymercementovým tmelem.
- trhliny aktivní (rozvíjející se, nestabilizované), které se postupně prodlužují a rozšiřují. Tím mohou signalizovat následné vážné porušení betonového prvku, případně až zhroucení narušené konstrukce. Aktivní trhliny jsou obvykle střední a větší šířky a postupem času se stále rozšiřují. Je to způsobeno stálým zaklíňováním odlomených částí betonu v trhlině, které neumožňují její zpětné sevření. Sanace aktivních poruch je náročnější, protože zpravidla je vždy nutné rekonstruovat, tj. obnovit statickou funkci narušené části (stykový spoj, hloubku uložení dílce).
Závažnost koroze betonu, která může vést až k odlupování krycích vrstev výztuže, je dána místem poruchy, prostředím, ve kterém konstrukce stojí, a zjištěnou rychlostí postupu koroze betonu i jeho výztuže. Sanace spočívá v odstranění narušené vrstvy betonu, očištění zkorodované výztuže (případně s jejím zesílením), v zamezení dalšího rezivění a v obnovení ochranné vrstvy betonu (reprofilace). Specifickou závadou železobetonových konstrukcí prefabrikovaných domů jsou poruchy těsněných spojů, které způsobují zatékání do dílců obvodových plášťů, jež může vést až k oddělování jednotlivých vrstev sendvičových dílců.
Pro tyto sanace se vyvíjejí pružné nátěry, které mohou přemostit aktivní trhlinky a nejsou při tom poškozovány při pohybech betonového podkladu. Nátěry se vyrábějí se základem z akrylátových disperzí nebo polyuretanů. Příkladem je jednosložková barva na bázi akrylátových pryskyřic ve vodním roztoku.
Čtěte také: postup při zdění kombinace cihla a Ytong
Injektážní materiály
Injektážní materiály jsou buď minerální nebo plastové. Minerální látky jsou výhodnější, protože jsou levnější a ředitelné vodou. Nejdou však jimi injektovat malé a střední trhliny.
Těsnící materiály
K tuhým těsnícím materiálům patřily hlavně cementové malty, tepelně izolační malty, asfaltové suspenze SAH, SA 4, SA 10, barevné spárovací tmely VUV 699. V počátcích panelové výstavby se asfaltové suspenze používaly jako vylepšení těsnění spár vyplněných cementovou maltou. Napenetrovaná zálivka byla opatřena vrstvou asfaltové suspenze v tloušťce 2 až 5 mm.
Vzhledem k tomu, že si plastické tmely na olejové bázi ponechávají svou plastickou formu bez ohledu na teplotní rozdíly, jsou schopny přenášet dilatace ve spárách montovaných staveb v rozsahu 15 % původní šířky spáry. Vyžadují penetraci podkladu, případně i očištění spáry. Na povrchu, který přichází do styku s povětrností, se po nanesení do 36 hodin vytvoří film, který zabraňuje usazování prachu a umožňuje překrývat tyto tmely odpovídajícím barevným nátěrem.
U nás byly rozšířeny tři druhy tmelů, z nichž nejznámější byl tmel olejový panelový pružný (trvale pružný tmel TPT 31 0001), jehož životnost byla však velmi nízká, pouhých pět roků. Delší životnost, a to 10 let, měl asfaltoolejový tmel Barol. Butylkaučukový tmel s přídavkem vulkanizačního činidla nebo bez jeho přídavku měl životnost 15 let, stejně jako tmel Matador Kolorplast.
Elastické tmely mohou být jednosložkové nebo dvou a více složkové. Typickým představitelem jednosložkového samovulkanizačního tmelu je tmel silikonový s životností přes 20 let. Silikonové tmely jednosložkové vulkanizují pomocí atmosférické vlhkosti vzduchu jako katalyzátoru. Z tub se vytlačují ruční nebo pneumatickou pistolí. V menší míře jsou rozšířeny i silikonové tmely dvousložkové. Naopak ve světě velmi rozšířené jsou dvousložkové tmely na bázi polysulfidů - thiokolů. Katalyzátor a základní složka se promísí až těsně před použitím na stavbě a naplní do tub pomocí plnícího zařízení. Vlastní tmelení se provádí na penetrovaný podklad pomocí ruční nebo pneumatické spárovací pistole. Po nanesení tmele probíhá vulkanizace.
Čtěte také: Podrobný průvodce spojením trámů pergoly
Typickým současným představitelem tohoto stavebního materiálu je EXPANDAFOAM - snadno stlačitelná výplň spár, která se vyrábí z uzavřeného pěnového polyetylénu a dodává se ve formě obdélníkových pásků nebo pásů kruhového průřezu. Tato výplň plní několik funkcí. Umožňuje dosáhnout správného poměru šířky tmelící spáry k její hloubce a pro tmel představuje pevnou podložku, zaručující, že tmel bude na stěny spáry správně natlačen a smočí je. Pokud dojde k pohybu ve spáře, funguje v základně spáry jako separátor, chránící tmel před přenosem dalšího tlaku. Díky tomu, že je EXPANDAFOAM nenasákavý a odolný vůči hnilobě, nejsou funkční vlastnosti tohoto materiálu negativně ovlivněny extrémními klimatickými podmínkami.
Polyuretanové napěněné vložky napuštěné pro účely těsnění spár speciálním asfaltem, v zahraničí označované názvem COMPRIBAND a u nás DOURETAN, nahradily skelné provazce původně sloužící jako podklad pro tmel. Napuštěné vložky se vkládají do spár ve stlačeném stavu (na čtvrtinu až pětinu původního rozměru) po montáži betonových dílců. Jejich nevýhodou je, že jsou porézní a přes napuštění asfaltem i stlačení jsou nasákavé. Proto se pro těsnění spár obvodových plášťů panelových domů mohou použít pouze s překryvnými plastickými nebo elastickými tmely.
Povrchové úpravy a nátěry
Vedle materiálů se vnitřní povrchy stěn a stropů mohou upravovat tradiční omítkou, vnitřní omítkovinou („umělou“ omítkou na bázi disperzních pojiv), keramickým, mozaikovým nebo skleněným obkladem. Při posouzení účelnosti nátěru zohledňujeme především jeho ochrannou účinnost a funkční životnost. Jako parametr ochranné účinnosti nátěrů vůči pronikání plynných látek se udává faktor difuzního odporu pro vodní páru a oxid uhličitý.
Provedené povrchové úpravy musí umožňovat odpařování vody z povrchových vrstev betonu. V případě tenkostěnných železobetonových konstrukcí vystavených z vnitřní strany účinkům vlhkého prostředí (koupelny, sauny, prádelny apod.), může být pro vnitřní povrch zvýšen požadavek na SD > 10 m. Vysýchání betonu musí v tomto případě umožňovat vnější povrch.
Vlastnosti a použití PRESSBETONU
PRESSBETON je vytvořen pro nelimitovanou životnost. Beton je ve stavebnictví používán tak široce pro svoji pevnost a životnost. Zušlechtěný charakter naší betonové směsi spolu s objemem PRESSBETONOVÝCH přísad znamenají, že zde není specificky omezená životnost výrobku. Zde není specificky omezena živost výrobku.
Na rozdíl od jiných typů dláždění (např. dlažby) obsahuje PRESSBETON pigmenty 100% stabilní proti UV záření, které tudíž neblednou ani nemění časem barvu. V případě potřeby doplnit vyříznutou část nebo přidat další plochu je možné dosáhnout bez potíží stejné barvy.
Klíčem životnosti betonu je jeho nenasákavost. PRESSBETON má extrémně nízkou úroveň nasákavosti díky tvrdidlu (CSH) a sealeru (LSS), které vytvářejí účinnou překážku vstupu jakýchkoli látek.
Pokud je PRESSBETON instalován pro benzínovou stanici - obslužný prostor čerpadla (velmi žádané použití PB), doporučujeme prostor kolem čerpadel, kde je rozlití ropných látek nejčastější, nastříkat naším speciálním Petrol Resistant Sealer - sealerem odolným ropným látkám. Tento sealer je testován na dlouhodobou odolnost vysokým koncetracím ropných látek.
Je ovšem důležité zdůraznit, že každá vytlučená část PRESSBETONU se dá snadno dobetonovat a dotisknout a že je takovéto místo pouhým pohledem nerozeznatelné protože barva PRESSBETONU je 100% odolná UV záření takže nebledne a nová ploška, je-li provedena stejným CSH, má stejný odstín barvy jako plocha původní.
Přestože PRESSBETON má mnohem více schopností než běžný beton, včetně výrazně zvýšeného stupně oděruvzdornosti, tlakové odolnosti a nízké nasákavosti, tažné a ohybové vlastnosti našeho betonového bloku nejsou technologií PRESSBETON ovlivněny. Fibrin přidává betonové směsi určitou míru pevnosti v tahu, ale je to asi jen 4%-6%.
Spojení dvou vrstev betonu
Především, stávající plocha musí být naprosto "zdravá", t.j. bez trhlin a propadů. Každá větší prasklina v původní ploše se projeví na nově nanesené betonové vrstvě přesně ve stejném místě. Rovněž tak 5 cm vrstva položená na 10 cm stávající betonovou vrstvu nebude mít pevnost 15 cm bloku betonu a bude mít tendenci se zvlnit.
Posledním mýtem, který tyto zkoušky vyvrátily je, že je pro vzájemné spojení dvou vrstev betonu příznivé dobře namočit starý betonový povrch před položením nové vrstvy.
Pancéřové podlahy
Chyby pancéřové vrstvy průmyslové podlahy nejen zhoršují plnění estetické funkce podlahy, ale též snižují provozní vlastnosti podlahy. Pancéřové podlahy jsou většinou průmyslové podlahy se zvýšenou odolností proti obrušování povrchu. Využívají se v provozech se zvýšeným mechanickým zatížením. Je to podlahová konstrukce, která je zatížená rovnoměrným zatížením větším než 5 kN/m2 nebo pohyblivým zatížením dopravními nebo manipulačními prostředky, jejichž celková hmotnost je větší než 2 000 kg.
Pancéřový vsyp je vrstva minerálního vsypu, která se zhotovuje v tloušťkách přibližně od 2 mm až do 7 mm v závislosti na zrnitosti směsi, budoucím zatížení a způsobu aplikace. Samotný vsyp je vždy složen z pojiva (v podstatě jen cement), plniva a přísad anebo příměsí. Vhodná kombinace složek je nositelem mechanických vlastností pancéřové vrstvy. Vzhledem k tloušťce vrstvy a okrajovým podmínkám okolního prostředí je technologie realizace mimořádně citlivá na technologickou disciplínu.
Při aplikaci vsypu metodou „suchý do mokrého“ se doporučuje dávkovat rovnoměrně po celé ploše, avšak po částech, například nadvakrát. Zahladit první vrstvičku a až následně přistoupit k dávkování druhé poloviny vsypu s následným zahlazením rotační hladičkou s diskovým nástavcem. Následující hlazení povrchu probíhá rotačními hladičkami, dokud povrch není úplně suchý a tvrdý. Důležité však je vystihnout správný čas aplikace vsypu. Obvykle je to úzký časový interval, v němž má tuhnoucí beton podlahy vhodnou pevnost na to, aby přenesl zatížení do chůze, a správnou vlhkost, aby došlo k hydratování vsypu při správném vodním součiniteli.
Metoda „mokrý do mokrého“ je méně citlivá na vliv prostředí, protože už samotná vrstvička „vsypu“ se aplikuje ve formě malty, která se samostatně míchá. Při použití řídké směsi se nedá dosáhnout rovnoměrné tloušťky, nelze vyloučit smršťovací trhliny a barevnou nejednotnost povrchu. Při rozprostírání materiálu je třeba kontrolovat vodorovnost vrstvy.
Při použití jakékoliv technologie se doporučuje pancéřovou úpravu chránit speciálním nátěrem/nástřikem, např. na akrylové bázi (vždy však takovou, která je součástí produktové řady výrobce vsypu). Pro správné spolupůsobení, hlavně při zatížení skluzovými silami vyvolanými zrychlující, zpomalující nebo odbočující manipulační technikou, je nutné kvalitní spojení těchto dvou vrstev.
Delaminace je pojmenování ztráty soudržnosti mezi nosnou vrstvou podlahy a tenkovrstvou povrchovou úpravou, v tomto případě pancéřovou vrstvou vsypu. Vizuální projevy většinou začínají jako nenápadné jemné trhlinky ve formě například hexagonální sítě. Pokud se dohodnou na pozorování nebo diagnostice, potom je důležité určit plošný rozsah a identifikovat širší souvislosti.
Nejjednodušším způsobem je cílená kontrola akustickým trasováním míst, která obsahují tyto trhlinky. Místa náchylná k delaminaci se mohou při odevzdávání díla jevit jako bezproblémová, pokud se použije jen akustické trasování. Když se však přistoupí i k nedestruktivním nebo mírně destruktivním metodám, dá se přesněji identifikovat riziko ztráty koheze souvrství v budoucnosti. Touto nedestruktivní metodou (s nižší výpovědní hodnotou) je stanovení rovnoměrnosti tvrdosti povrchu.
Příčin vzniku delaminace existuje více. Obvykle bývá delaminace souhrou několika okolností, resp. spolupůsobení několika mechanismů. Vsyp po zahlazení vytváří velmi hutnou (parotěsnou) membránu, jejíž difuzní odpor se po aplikaci ošetřujícího a vytvrzujícího nátěru/nástřiku ještě zvýší. Lokální zvýšení vodního součinitele může být způsobeno více faktory, například: nedostatečně promíchaný beton, nedohutněný beton nebo brzký začátek aplikace vsypu a jeho hlazení. Jinou možností je použití přísad, které jsou charakteristické vedlejším efektem částečného provzdušnění.
tags: #spojení #dvou #vrstev #betonu #postup