Zabránit tomu, aby se voda dostala do konstrukce vaší stavby. To je nejdůležitější úkol při realizaci projektu nové střechy. Klíčem k úspěchu je tzv. doplňková hydroizolační vrstva (DHV), dříve známá jako pojistná hydroizolace. Jedná se nejčastěji o difúzně propustnou fólii, plnící funkci hydroizolace, která chrání celou konstrukci střechy, včetně tepelné izolace, ale i volný půdní prostor.
Proč je DHV tak důležitá?
Voda se pod střešní krytinu může dostat různými netěsnostmi ve střešní krytině, ale může v těchto místech dokonce zkondenzovat. Může se tak stát třeba kvůli drobným netěsnostem ve střešní krytině, kvůli jejímu poškození nebo třeba v případě větrem hnaného deště či sněhu. Pokud by se v těchto případech pod střešní krytinou nenacházela pojistná hydroizolace, voda by se mohla dostat do tepelné izolace, a tím narušit tepelněizolační vlastnosti vašeho domova. Vlhkost také může narušit dřevěné nosné konstrukce, zejména pokud se problém s vlhkostí dlouhodobě neřeší.
I když pojistná hydroizolace dokáže propouštět vodní páru, která se mohla do konstrukce střechy dostat difúzí z interiéru objektu, vodu v kapalném skupenství nepropustí a zajistí její spolehlivý odvod k okapnici, na kterou je pojistná hydroizolace u okapu napojena. V případě, že by se pod střešní krytinu dostala vlhkost, DHV se postará o její odvod mimo střešní plášť a zamezí tak vsáknutí vody do vrstvy tepelné izolace, která by tímto mohla ztratit své tepelně-izolační vlastnosti.
Kromě toho, že snižuje tepelněizolační schopnost izolace, může také způsobit tvorbu vlhkých map na podhledu, podpořit bujení plísní a hub a v neposlední řadě může narušit i statiku krovu.
Parozábrana a proudění vzduchu
Aby bylo eliminováno riziko kondenzace vodní páry na spodním líci střešní krytiny, je nutné navrhnout a správně osadit parozábranu z vnitřní strany konstrukce, která zamezí prostupu vodní páry z interiéru do exteriéru. Parozábrana je neodmyslitelná součást každé zateplené střechy. Zpravidla je umístěna pod tepelnou izolací a brání prostupu vodní páry do skladby střešního pláště z interiéru stavby, kde by se mohla hromadit nebo zkondenzovat.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
Pozor: Při konstrukci dvouplášťové a tříplášťové střechy musí být zajištěno bezproblémové proudění vzduchu v mezeře mezi střešní krytinou a pojistnou hydroizolací. Dle sklonu střechy musí být správně dimenzována tloušťka vzduchové vrstvy a plocha větracích mřížek.
Třídy těsnosti DHV a jejich stanovení
Doplňková hydroizolační vrstva je nejčastěji tvořena fólií lehkého či těžkého typu z HD-PE (polyethylen s vysokou hustotou), LD-PE (polyethylen s nízkou hustotou), polypropylenu a materiálu EVA (ethylenvinylacetát). Výběr pojistné hydroizolace závisí především na požadovaném stupni těsnosti pojistné hydroizolační vrstvy (třída doplňkové hydroizolační vrstvy).
Tříd těsnosti je celkem 6, tedy DHV 1 - DHV 6, kde DHV 1 je třída nejvíce přísná a naopak DHV 6 je třída nejméně přísná. Klíčem pro výběr DHV je správné stanovení (a dodržení) třídy těsnosti. I když na dvě různé střechy použijete stejnou krytinu, můžete potřebovat jinou podstřešní fólii. Střechy totiž mohou mít rozdílné délky krokví, být konstrukčně řešeny odlišně nebo se nacházet v jiných klimatických podmínkách. Roli hraje také to, zda se podkroví využívá jako obytný prostor, nebo ne.
Do jaké třídy těsnosti DHV střecha patří, závisí na řadě podmínek. Patří mezi ně sklon střechy, typ použité střešní krytiny, ale také lokalita konkrétní stavby a množství tzv. zvýšených požadavků, jež na střechu mohou působit.
Bezpečný sklon střechy
Bezpečný sklon střechy je takový sklon, který zajišťuje bezproblémový odvod srážkové vody a zajišťuje nepropustnost střešní krytiny. Každý typ střešní krytiny (skládaná střešní krytina, betonové tašky, přírodní břidlice, krytina z vláknocementových rovinných prvků, plechová krytina apod.) má dle technické normy ČSN 73 1901 určený doporučený nejmenší sklon.
Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci
Mnohdy však střechy doporučené sklony střešní krytiny nesplňují. V tom případě se musí stanovit třída DHV a dle této třídy poté navrhnout typ pojistné hydroizolace a způsob její montáže.
Zvýšené požadavky
Na návrh pojistné hydroizolace má vliv jednak sklon střechy s ohledem na bezpečný sklon střešní krytiny, ale také tzv. zvýšené požadavky. Zvýšeným požadavkem může být taktéž členitost střechy (úžlabí, vikýře, prostupy, výlezy, zalomení střešní roviny aj.), zvláštní místní předpisy, ale také náročné klimatické poměry v místě stavby závisející na nadmořské výšce a sněhové oblasti dle zatížení střechy sněhem v kN/m2.
Jen pro představu - pokud střecha splňuje bezpečný sklon střešní krytiny a není žádný zvýšený požadavek, jedná se o třídu DHV 1. Třída DHV 6 bude uplatněna v případě, kdy je sklon střechy o více jak 8 - 10 ° menší (v závislosti na typu střešní krytiny) než je bezpečný sklon střešní krytiny, nebo když je sklon střechy menší maximálně o 8 - 10° (v závislosti na typu střešní krytiny) a je aplikován jeden a více zvýšených požadavků.
Náročné klimatické poměry v místě stavby (nechráněná poloha, exponovaná lokalita, vyšší nadmořská výška, zvýšené zatížení sněhem, zvýšené zatížení větrem atd.), popř. využívání podkroví - např. pro obytné účely, kanceláře apod. (tento zvýšený požadavek se počítá jako dva zvýšené požadavky).
Pravidla pro navrhování a provádění střech (Cech KPT ČR)
Od prosince roku 2000 do nedávné doby v ČR platily obdobné požadavky na třídy a stupně těsnosti pojistné hydroizolace - PHI (od 2011 v ČR nyní: DHV - doplňková hydroizolační vrstva), tj. tzv. „podstřešních membrán“, jako do současnosti platí na Slovensku a jaké v minulosti platily i v západních státech.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Vzhledem k tomu, že mezitím došlo ke změnám dalších souvisejících norem a i ZVDH Německo v lednu 2010 vydalo nová pravidla pro toto navrhování, i toto bylo jedním z důvodu, že byla v roce 2011 ustanovena tzv. Řemeslná rada Cechu KPT ČR, která po téměř 3leté mravenčí práci mimo jiné zpracovala nová „Pravidla pro navrhování a provádění střech“ (dále jen Pravidla), jež byla schválena 28. 3. 2014 a oficiálně veřejně „pokřtěna“ dne 12. 9. 2014. Tato nová Pravidla tedy nahrazují původní Pravidla z roku 2000.
Vznikly tedy třídy těsnosti DHV 6, DHV 5, DHV 4, DHV 3, DHV 2 a DHV 1, které se dělí podle způsobu provedení DHV obdobně jako tomu bylo v minulosti u tříd a stupňů těsnosti PHI. Základním pravidlem pro navrhování je tedy - cituji: „DHV střechy se obvykle dimenzuje podle nejnáročnější, vodou nejvíce namáhané části. Je také možné DHV dimenzovat samostatně pro jednotlivé střešní plochy. Výjimečně lze v jedné střešní ploše navrhnout více DHV. Např. v okolí problematických konstrukčních detailů a mezi těmito detaily a okapem se navrhne těsnější DHV, ve zbylé části střešní plochy lze navrhnout DHV nižší těsnosti.“
Upozornění a specifika
- Vláknocementové krytiny: U vláknocementových maloformátových střešních krytin je potřeba určit obvyklý sklon střechy pro daný formát střešní krytiny podle klimatických oblastí (uvádí výrobce).
- Pálené krytiny se specifickým BSS: U pálených střešních krytin existují i speciální tašky s BSS 16°, u kterých nelze použít výše uvedené tabulky, ale je potřeba vycházet z jiných tabulek, kde dovolená možnost podkročení BSS je pouze o −2° a −4°. Tj. kde i při malém podkročení BSS „naskakují“ velice přísné třídy těsnosti.
- Mezní sklony: Úroveň jakéhokoliv podkročení bezpečného sklonu střešní krytiny musí být v souladu s technickými podklady výrobce střešní krytiny, tj. mimo jiné nesmí být podkročen i mezní/minimální možný sklon krytiny. Rovněž nelze podkročit mezní sklon vrstvy DHV (fólie, membrány,…).
- Hydrostatický tlak: V případě, že na střeše vzniká výrazné riziko vzniku hydrostatického tlaku vody, je nutné od rizikového místa až k okapu použít min. DHV typ 1.2/třída 2 nebo těsnější, tj. třídu těsnosti typ 1.1./třída 1. A zároveň nesmí být použita méně přísnější třída těsnosti než typ 2.1/třída 3.
- Sklon střechy a podkroví: Jestliže je pro jednoduché krytí sklon střechy nižší než 30° nebo pro dvojité krytí sklon střechy nižší než 25°, a pod střechou je obytné podkroví, je třeba vždy provést DHV konstrukční typ min. třídy 2.
- Zlomení sklonu: Na níže položené ploše střechy ve směru odtoku vody po DHV nesmí být použita méně přísnější třída těsnosti DHV než jaká je použita na výše položené ploše střechy (tj. při lomení sklonu z nižšího na vyšší sklon, např. u mansardové střechy).
- Provizorní zakrytí: V případě delší prodlevy před montáží krytiny by DHV měla být obvykle překryta (např. zakrývací plachtou). Hydroizolační fólii tak ochráníme před přímým UV zářením, které může po čase poškodit některé typy membrán. Při požadavku řešit provizorní zakrytí pomocí DHV se doporučuje použití materiálů vhodných pro třídu těsnosti DHV typ 1.2/třída 2 nebo těsnější, tj. třídu těsnosti typ 1.1./třída 1.
Montáž doplňkové hydroizolační vrstvy
Pojistná hydroizolace se klade rovnoběžně s okapní hranou střechy v pásech. Podélný přesah pásů musí být alespoň 100 mm, příčný spoj musí být také 100 mm s tím, že by měl být umístěn ideálně pod kontralatí. Při montáži se pojistná hydroizolace kotví do krokví pomocí sponkovačky, příp. pomocí lepenkových hřebíků. Pokud se pojistná hydroizolace kotví v ploše, kde lze předpokládat průtok vody, kotví se hřebíky s izolační podložkou.
V místě okapu je pojistná hydroizolace ukončena na okapnici pod kontralatěmi a okapovým prknem. V místě hřebene musí být fólie přetažena přes celý hřeben, aby bylo vyloučeno riziko vniknutí vody. Na případná střešní okna, průchody a výlezy na střechu se pojistná hydroizolace přichytí po celém obvodu lepicí páskou, příp. vhodným lepidlem doporučeným výrobcem. Pro odizolování lze využít přířezy fólie. Pro splnění požadavků na montáž (například podtěsnění kontralatí nebo přelepení spojů fólie) doporučujeme vždy používat systémové prvky výrobce fólie. Podtěsnění kontralatí je dle Pravidel pro navrhování a provádění střech nutné až od třídy těsnosti 3. Drobné trhlinky a poškození (cca 1,5x1,5 cm) je nutné opravit pomocí pásek Multi-Tape.
Vliv impregnace dřeva
Impregnace dřeva musí být prováděna v dostatečném předstihu, dřevo před impregnací musí vykazovat vlhkost podle normy (není možné, aby bylo mokré), Impregnace dřeva musí být před pokládkou fólie zaschlá. Není přípustné impregnovat dřevo až po pokládce fólií. Nedodržení výše uvedených podmínek může vést ke snížení vodotěsnosti vlivem působení chemické impregnace na povrch pojistné hydroizolační fólie.
Kvalitativní třídy podstřešních membrán
Součástí Pravidel u „Část 2 (DHV)“ jsou i třídy kvality podstřešních membrán podle toho, zda jsou určeny na pokládku na tuhý podklad nebo na pokládku nad vzduchovou mezerou, popř. i pro funkci dočasného zakrytí stavby. Z ní vyplývají pak nejnižší možné požadavky na materiály tak, aby se vůbec mohly použít do konkrétní střešní skladby a pro jednotlivé funkce DHV. Obecně se doporučuje vůbec nepoužívat jako doplňkovou hydroizolační vrstvu takové fóliové materiály, které nesplňují ani minimální možné technické parametry uvedené ve sloupci kvalitativní třídy C (u aplikace fólií na tuhý podklad) a ve sloupci kvalitativní třídy B (u aplikací fólií nad vzduchovou mezerou).
Pokud fólie mají zároveň plnit funkci „dočasného zakrytí stavby“, pak již nestačí použít fólie ani s těmito parametry, jelikož ty pro takovou aplikaci nevyhovují. Pak je tedy potřeba aplikovat materiály dosahující tuto použitelnost (přímo povolenou výrobcem), navíc mající úspěšný test na dynamiku deště (v TU Berlín) a zároveň dosahující technické charakteristiky tentokrát uvedené ve sloupci kvalitativní třídy A nebo B (u aplikace fólií na tuhý podklad) a ve sloupci kvalitativní třídy A (u aplikací fólií nad vzduchovou mezerou).
Zkušenosti s funkčností a zkoušky vodotěsnosti
V minulosti se technici společnosti DEKTRADE setkali s velmi zajímavým případem zatékání do šikmých střech bytových domů. Při následných průzkumech střech byly mimo jiné odebrány vzorky použité lehké difúzní fólie a testovány na těsnost.
Průzkum byl zaměřen na difúzně propustné lehké fólie, u kterých je přípustný kontakt jejich spodního povrchu s podkladem, například s tepelněizolační vrstvou. U tohoto typu fólií je výrobci obvykle deklarována třída těsnosti W1 podle ČSN EN 13859-1 a ČSN EN 1928:2001. Zkušební vzorky byly odebírány v období od března 2011 do června 2012, objekty se stářím doplňkové hydroizolační vrstvy od 2 do 10 let.
Vodotěsnost fólií byla zkoušena ve dvou úrovních: orientační zkouška (vodní sloupec cca 5 cm po 2 hodiny) a normová zkouška (vodní sloupec 20 cm po 2 hodiny dle ČSN EN 13859-1 a ČSN EN 1928:2001). Normové zkoušce odolnosti proti pronikání vody nevyhovělo 52 ze 62 zkoušených vzorků. Z toho 36 vzorků nevyhovělo ani při orientační zkoušce při působení vodního sloupce výšky cca 5 cm.
Největší podíl nevyhovujících vzorků byl zjištěn ve skupině mikroporézních fólií s funkční vrstvou na bázi polypropylenu. Z celkového počtu 47 ks nevyhovělo 45. Mezi mikroporézními fóliemi je také největší podíl vzorků, které nevyhověly ani orientační zkoušce (33 ks ze 45 nevyhovujících). V případě fólií mikrovláknitých na bázi polyetylenových vláken nevyhovělo 7 ze 13 zkoušených vzorků. Laboratorní výsledky potvrdily, že nedostatečná těsnost zdaleka není problémem pouze jediné střechy popisované v úvodu článku.
Problémy s mikroporézními fóliemi
Většina výrobců fólií pro DHV vyrábí mikroporézní funkční vrstvu jako fólii z polypropylénu smíseného s jemně mletou křídou (uhličitanem vápenatým). Protažením tzv. primární fólie vznikne velmi tenký polypropylénový film, v němž zrníčka křídy vytvářejí „prostupy“ pro vodní páru. Fólie tohoto typu se na našem trhu začaly ve větším měřítku uplatňovat od přelomu tisíciletí. V té době vyvolaly nadšení svými difúzními vlastnostmi. Jejich cena byla poměrně nízká, přitom působily hi-tech dojmem, zaměřilo se na ně mnoho výrobců.
Vliv UV záření a chemikálií
Doplňková hydroizolační konstrukce umístěná ve skladbě střechy je při montáži i při užívání střechy vystavena poměrně náročným vlivům. Podléhá změnám teplot, působení vlhkosti prostupující střešní skladbou, v době montáže po určitou dobu je přímo vystavena povětrnostním podmínkách a UV záření.
Mnoho domů se rekonstruuje tak, že se opraví krov a položí nová krytina spolu s DHV. Teprve po čase se realizují vnitřní vrstvy střešní skladby (tepelná izolace, parozábrana a podhled). Naopak bednění okraje střechy pod okapem se dokončuje jako jedna z posledních konstrukcí na domě. Pod střechou tím pádem není tma, šíří se tam i UV záření, byť odražené. I v dokončených domech bývá pod částí DHV světlo. Účinek světla je kumulativní, takže pokud materiál není v absolutní tmě, postupně se dosáhne limitního množství energie dopadlé na materiál.
DHV je obvykle v kontaktu se dřevem, které se u nás zatím běžně impregnuje proti působení škůdců. Impregnují se i latě nesoucí krytinu nad DHV. Část impregnace není v době montáže navázána na složky dřeva. Je normální, že v době, kdy je na střeše namontována DHV a latě zatím bez krytiny, zaprší. Impregnační roztoky obsahují pomocné látky, které mají usnadnit proniknutí impregnace do dřeva tím, že výrazně sníží povrchové napětí. Jestliže se tyto látky dostanou do vody stékající z krytiny na doplňkovou hydroizolační vrstvu, upraví povrchové napětí tak významně, že voda začne pronikat i do mezer a pórů, kterými by v čistém stavu nepronikla. To se stane osudným pro materiály, jejichž difúzní propustnost je založena na vytvoření „mikropórů“ ve funkční vrstvě.
tags: #doplnkova #hydroizolace #dhv #fasada #informace