Sedlová střecha, často označovaná jako „áčková střecha“, je historicky nejběžnějším typem střechy používaným na českém území. Je tvořena dvěma střešními rovinami, ohraničenými okapy a dvěma štíty. Průnik střešních rovin pak tvoří hřeben. Krov přenáší zatížení do obvodových zdí.
Střecha je bezesporu jednou z nejdůležitějších částí každého domu, která nejen dotváří celkový estetický dojem stavby, ale zároveň hraje i poměrně významnou praktickou roli. Správně navržená a zhotovená střecha je jedna z nejdůležitějších podmínek pro ochranu vnitřního prostoru domu, obvodových zdí i fasády. Střecha stavbu ukončuje a dává jí charakteristický ráz. O střeše se mluví také jako o páté fasádě, významnou měrou se podílí nejen na vzhledu stavby, ale především na její funkčnosti.
V našich podmínkách je velmi oblíbeným řešením šikmá střecha. Střecha kumuluje celou řadu funkcí, na první pohled ale vnímáme především její tvar. Rozhodně není dílem náhody nebo estetického rozmaru. Při jeho návrhu nejde jen o celkový vzhled, ale i o konstrukční možnosti, způsob využití prostoru pod střechou a řadu dalších. Každý dům je v takové kondici, v jak dobré kondici je jeho střecha. Proto po stabilizaci základů a obvodových stěn přichází na řadu střecha.
Typy střech a jejich charakteristiky
Existuje mnoho typů střešních konstrukcí, a každý se hodí pro jiný účel. Záleží na tom, jak chcete dům využívat, zda má být podkroví obytným prostorem nebo jen úložným, jaký typ krytiny preferujete, a také na dalších faktorech. Volba střešní krytiny je poplatná preferencím uživatele, musí však být v kontextu s řadou technických hledisek.
- Sedlová střecha: Je nejjednodušší. Má dva štíty a voda teče na dvě strany. To znamená, že má na protilehlých stranách dva okapy. Když sedlovou střechu rozpůlíme, dostaneme střechu pultovou.
- Valbová střecha: Má hřeben a střechu na všechny čtyři strany. U ní je okap po celém obvodu domu. Když jde střecha od hřebene na kratší straně jen do poloviny nebo i menší části stěny, je to polovalba nebo hřebenová valba. Zdivo špičky štítu je nejvíce namáháno deštěm, sněhem, mrazem. Vytvořením hřebenové valby je chráněno.
- Křížová střecha: Vznikne, když se protnou dvě střechy sedlové. Je velmi častá, protože řeší možnost osazení oken v podkroví v obytných místnostech a podchodnou výšku v podkroví. Tady stačí jen krátký okap, který přechází přes roh a je na okraji střechy sedlové.
- Mansardová střecha: Skládá se ze dvou rovin různého sklonu: ve spodní části je strmá, ve vyšší plošší. Toho se rovněž využívá pro zlepšení podchodné výšky podkroví s možností jeho většího využití.
- Stanová střecha: Má tvar pyramidy nebo kuželu.
- Věže: Jsou vysoké jehlancovité střechy různého tvaru.
Geometrické řešení střech nad komplikovanými půdorysy vyžaduje vyhledání optimálního umístění hřebenů a úžlabí tak, aby dešťová voda odtékala ze střech co nejrychleji. Pak je menší nebezpečí, že bude do objektu zatékat.
Čtěte také: Průvodce klíčovými prvky sedlové střechy
Konstrukce krovu sedlové střechy
Krov je v podstatě dřevěná konstrukce, nesoucí krytinu v požadovaném tvaru. Šikmou střechou označujeme všechny střešní konstrukce se sklonem větším než 5°. Obvykle se střešní konstrukce skládá ze zpravidla dřevěného krovu, případné tepelné izolace, hydroizolace, a nakonec ze střešní krytiny.
Krovová konstrukce je nejzákladnější stavební prvek šikmých střech. Určuje sklon střechy a přenáší zatížení střešní krytiny do obvodové nosné konstrukce. Čím větší je sklon střechy, tím větší je zatížení od větru, ale zároveň klesá zatížení případnou sněhovou pokrývkou. Při malých sklonech střechy se naopak musí dbát na vliv sání větru. Krovovou konstrukci jako celek tvoří několik vzájemně uspořádaných dřevěných prvků zpravidla spojených vhodnými tesařskými spoji. Vzájemné uspořádání jednotlivých prvků krovu závisí na typu krovové konstrukce.
Krov je většinou udělaný tak, že mezi vaznicí nesenou svislou nebo ležatou stolici a pozednicí jsou uloženy krokve. A sloupy té stolice stojí na vazném trámu.
Důležité prvky krovu:
- Vazný trám (vazník): Hlavní nosný trám celého krovu. Je uložen příčně na směr střechy a většinou na něm spočívá tíha všech ostatních prvků krovu.
- Pozednice: Vodorovný podélně uložený trám, který je pevně spojen s nosnou obvodovou konstrukcí domu.
- Vaznice: Vodorovný podélně probíhající trám, který podpírá krokve. Podle umístění rozlišujeme vaznice hřebenové, středové, mezilehlé a již zmíněné pozednice.
- Krokev: Šikmý nosný prvek, který nese latě, na které se poté pokládá střešní krytina.
- Kleština: Vodorovné prvky, vždy umístěné ve dvojici, které spojují protilehlé krokve a ztužují tak celou krovovou konstrukci. Kleštiny se také někdy používají v nárožích valbových střech. Kleštiny lze posunout výš, zachovat jejich funkci a zvětšit tak využitelný prostor.
- Sloupky: Dřevěné trámky podepírající středovou, příp.
Zavětrování krovu
Velice důležité je také zavětrování krovu. Spojení dvou krokví v hřebeni reaguje podobně, jako když se o sebe opřou dvě karty nebo kostky domina. Když zafouká vítr, funguje i zde dominový efekt. Stejně tak má tendenci padnout krov, proto se mezi krokve v rovině střechy vkládají úhlopříčné trámy ve tvaru Ondřejského kříže, tj. X. Všechno ve stavbě má zkrátka svůj smysl a význam.
Materiály pro krov
Základním stavebním materiálem krovu je bezkonkurenčně dřevo. Dřevo pro výrobu krovu by nemělo obsahovat velké množství suků, mělo by být dostatečně proschlé a zároveň lehké. Proto je vhodné dřevo z jehličnanů, zejména tedy ze smrku a borovice. Zatímco smrkové dřevo je lehčí a levnější, tak dražší borové dřevo zase díky většímu obsahu pryskyřic odolá i horším povětrnostním podmínkám.
Čtěte také: Sklon střechy: jak na to?
Při budování krovu musí být zajištěno splnění vlhkostní podmínky dřeva. Aby se dosáhlo spolehlivosti a co největší životnosti krovu, je třeba dřevo patřičně ochránit před působením dřevokazného hmyzu a hub. Impregnaci lze provádět namáčením, postřikem, nátěrem či tlakováním. V každém případě je třeba dodržet návod přiložený k chemickému přípravku, a hlavně množství látky, které na dřevo aplikujete, aby bylo dosaženo požadovaného efektu.
Typy krovových konstrukcí
Existuje několik různých typů krovových konstrukcí, které se vzájemně odlišují uspořádáním jednotlivých prvků.
- Vaznicová soustava: Základní druh krovu vhodný i pro komplikovanější a větší půdorysy střech, neboť pomocí několika vaznic může vzniknout konstrukce s velkým rozpětím. Základním nosným prvkem je, jak název napovídá, vaznice, které jsou podepírány sloupky, díky kterým je přenášeno ztížení do vazného trámu. Podle polohy sloupků a celkového rozložení zbylých prvků rozdělujeme vaznicové krovy na stojatou stolici (vaznice je podpírána sloupkem ukotveným ve vazném trámu) a ležatou stolici (vaznice je podepřena šikmými sloupky).
- Hambálková soustava: Nevyskytují se žádné jalové vazby, tudíž každá jedna vazba je plná (s vazným trámem). Vyznačuje se přidáním speciálního střešního prvku neboli hambálku. Jedná se o prvek, který spojuje dvě protější krokve a při symetrickém ztížení (tíhou střešní krytiny nebo sněhem) funguje jako vodorovná střešní podpěra. Často se využívá řešení, že vytvoříte hambálek z kleštin, čímž zabráníte omezení průřezu krokve. Důležité je zajistit zachycení horizontálních sil, které se s větším rozpětím střechy zvyšuje.
Štít u sedlové střechy přecházející do atiky
Boční štíty budou vyzděné nad úroveň střechy do atiky. Jak se takový štít řeší, a jaké jsou hlavní nejasnosti?
Řešení horních částí šikmých atik
Mají být horní části šikmých atik vyzděné z cihel (např. Porothermu), tzn. budou se cihly řezat ze „šikma“? Pokud ano, není pak problém ukotvit horní oplechování? Nebo se vrchní část atiky šaluje a vylévá betonem, popřípadě dozdívá jiným materiálem (např. Ytongem)?
Riziko tepelného mostu
Není u tohoto typu řešení štítu riziko tepelného mostu (například z vnitřní strany štítu v místě krovu)? Nebo bude první krokev dále od zdi a ze spodní strany se to standardně zateplí vatou, kterou se dá mezi krokev a zeď?
Čtěte také: Vše o sedlových střechách
Oplechování štítu
Je možné štít oplechovat ještě před zateplením, nebo se to musí dělat následně? Dům včetně štítu bude z vnější strany zateplen polystyrenem 12cm, což bude realizováno až následně.
Zateplení střechy
Zvýšení tepelného odporu a zlepšení tepelně izolačních vlastností střech vrstvou tepelné izolace je v nynější době již téměř samozřejmostí. Díky velkému zájmu o zateplení střešních konstrukcí vzrostlo také množství způsobů, jak zateplení střechy provést a jaký materiál na zateplení použít. Podle umístění izolace rozlišujeme zateplení mezikrokevní (u dvouplášťových šikmých střech) a nadkrokevní (ty se mohou použít u jednoplášťových i dvouplášťových střech).
- Deskové izolace: Používají se v nadkrokevní variantě a jsou obvykle vyráběny z expandovaného polystyrenu, PUR nebo PIR pěny. Izolační desky obvykle tvoří jádro sendvičové skladby vrstev střešní konstrukce.
- Mezikrokevní zateplení: Jedná se o nejrozšířenější druh izolace využívané na zaizolování šikmých střech. Lze ji uložit jak v nadkrokevní, tak také v mezikrokevní variantě. Vyrábí se ve velké škále rozměrů, takže je její aplikace na stavbě poté poměrně snadná. Bohužel zateplení střechy pouze mezi krokvemi není dostatečné z důvodu výskytu tepelných mostů (dřevo lépe vede teplo), a tak je potřeba přidat ještě jednu vrstvu tepelné izolace pod tyto krokve (zpravidla v tloušťce 40-60 mm).
Pokládka střešní krytiny
Betonová střešní krytina poskytuje maximální komfort užitný i estetický. Poskytuje ochranu před povětrnostními vlivy, za silného deště nevibruje a tlumí vnější hluk. Pokud se samozřejmě pokládka provede správně, podle pravidel. Běžně používaná je střecha sedlová, na které si ukážeme správnou pokládku. U ní se začíná kladením pravých tašek u okapní hrany a v dalších řadách v kombinací s půlenými taškami, aby byla dodržena převazba.
Důležitým bodem, který je nutné dodržet je stanovení průměrné krycí šířky. To umožní dilataci střešní krytiny v ploše, a to i při působení teplot. Pro napojení komínů, střešních oken, úžlabí střech se nabízí půlená střešní taška, okrajové střešní tašky poskytují elegantní řešení na zakrytí štítových hran. Půdní prostory se již častokrát používají pro bydlení nebo kanceláře, které musí být dobře větrané. Proto se musí vytvořit funkční větrání mezi hydroizolační folií a střešními taškami.
Na připravenou hydroizolační fólii přichytíme kontralatě a následně střešní latě. Rozteč latí závisí na vzdálenosti krokví, sklonu a zatížení střešního pláště. Pro potřebu přesného rozměření střechy je třeba dle zásad pokrývačského řemesla zjistit skutečnou průměrnou krycí šířku tašek. Okrajové tašky jsou opatřeny dvěma otvory. Každá taška musí být přichycena k latění pozinkovanými vruty. Při použití okrajových tašek je bezpodmínečně nutné, aby okapové a štítové hrany střechy svíraly pravý úhel.
Pokud není možné střechy rozměřit na celé řady základních tašek, doporučujeme střešní tašky zkrátit vysokorychlostní úhlovou bruskou s adekvátním řezacím kotoučem. Spotřeba střešních tašek je závislá od použité střešní krytiny.
| Typ střešní tašky | Spotřeba (ks/m²) |
|---|---|
| Beta nebo Hodonka | 10 |
| Rota | 8 |
Pokud je již dokončena pokládka střešních tašek, začneme s instalací hřebene. Nad ucpávku připevníme hřebenovou příchytku pro první hřebenáč. Hřebenáč nasuneme do příchytky a připevníme přes další příchytku vrutem do hřebenové latě. Pokládka střešní krytiny svépomocí může na první pohled vypadat jako úsporná varianta, ale je lepší tento úkol svěřit zkušeným pokrývačům.
Obklad štítu
Sedlová střecha má po stranách štíty. Jejich plochu často tvoří obklad, který má dvě funkce. Nejčastěji se při obložení štítu setkáváme se dřevem. Je vhodné zejména pro stavby v rustikálním stylu nebo ty s vazbou na přírodu. Mínusem každého štítu je jeho špatná dostupnost kvůli umístění ve výšce, takže práce se dělá špatně. Proto je důležité provést obklad tak, aby opravy vyžadoval jen minimálně.
Výběr dřeviny pro obklad štítu:
- Smrk: Klasika s dostatečnou pevností a odolností vůči venkovním vlivům.
- Borovice: Houževnatější, ale v létě z ní může vytékat pryskyřice.
- Severské jehličnany: Špičková dřevina pro obklad štítu, velmi odolné a nejlépe se vyrovnávají s působící zátěží. Vzhled tohoto materiálu zůstává dlouho perfektní.
- Jádrové dřevo dubu: Z našich dřev má nejdelší trvanlivost, ale pro obklad je těžké.
Pokud jde o formát, tak záleží jen na vašem vkusu, zda zvolíte palubky nebo prkna (u těch může být spára přiznaná nebo překrytá lištou). Maximální šířka by ale ani u jednoho typu neměla přesáhnout 120 mm, aby se výrazně neprojevovaly objemové změny při sesychání a bobtnání dřeva.
Dřevo ve štítu je vystavené mnoha faktorům, které urychlují jeho rozklad. UV záření, teplo, déšť, sníh, mráz a změny vlhkosti působí na dřevo velkou intenzitou. Výsledkem jsou pak tvarové a objemové změny. Základem všeho je kvalitní podkladní rošt, ke kterému se prkna připevňují. Jsou-li latě z borovice, bude jejich životnost delší než latí smrkových. Kromě nosné funkce zajišťuje rošt také odvětrávání spodní strany obkladu. Proudění vzduchu brání usazování vlhkosti, která by snižovala pevnost dřeva a byla živnou půdou pro houby a plísně. Aby ale vzduch opravdu proudil, nesmí mu bránit vodorovně řazené latě (pod svislým obkladem). Vedle výše uvedených konstrukčních zásad je pro ochranu dřeva důležitá i chemická impregnace proti dřevokaznému hmyzu a houbám.
Obkladové desky je možné pokládat svisle, vodorovně nebo šikmo. Kvůli zásadě, že voda by měla z obkladu co nejrychleji odtéci, nejsou ale v exteriéru vodorovné obklady ideálním řešením. Obklad se k podkladnímu roštu připevňuje vruty nebo hřebíky. Protože připojení musí umožňovat objemové změny dřeva, upevňuje se k jedné lati deska obvykle jen jedním hřebíkem.
Bezúdržbové řešení obkladu štítu
Ochranná lazura dřevěného obkladu působením vnějšího prostředí, deště či slunečních paprsků po čase degraduje a je třeba ji obnovit. To představuje přebroušení a nanesení nové vrstvy. Řešením je použít pro obklad štítu nějaký bezúdržbový materiál. Vzdávat se přitom nemusíte ani své představy o dřevě.
- Hliníkové lamely: Jsou tvarově velmi podobné obkladovým prknům, včetně spoje pero/drážka. Výrobce je nabízí v široké škále barevných odstínů, včetně speciálních laků připomínajících dřevo. Výhodou hliníkových lamel je, že striktně nevyžadují podkladní rošt. Mají totiž zespoda speciální profilaci, takže vytvářejí větrací mezeru tl. 20 mm. Díky tomu je lze montovat přímo na původní dřevěný obklad. Okraje obkládané plochy se lemují krycími lištami, do kterých se lamely zasouvají.
- Probarvené plastové palubky: Montují se na rošt, podobně jako přírodní dřevo, a upevňují se pomocí vrutů nebo montážních sponek.
- Dřevoplastové fasádní profily: Ještě lépe dřevo napodobují profily lisované ze směsi složené z dřevobambusu a HDPE polymeru. Kartáčovaný povrch vytváří dokonalou 3D imitaci dřeva.
- Břidlice: Bezúdržbovou, i když spíš historizující variantou obkladu štítu, je použití břidlice. Pečlivou kombinací jednotlivých kamenů se v ploše vytvoří geometrické vzory, které štítu poskytnou reprezentativní vzhled.
- Falcovaný plech: Moderní variantou řešení štítu může být jeho provedení z falcovaného plechu.
Obklad štítu rozbije velkou čelní plochu domu.
Štítový přesah střechy
Štítový přesah střechy lze při stavbě nového domu či rekonstrukci střechy sedlové a nebo pultové řešit několika způsoby. V první řadě se rozhodujeme, zda bude štít zděný a nebo bude štítovou stěnu tvořit poslední vazník položený na věnci a obložený OSB deskou. Zdivo bude samozřejmě dobře fungovat s fasádou, která tak bude spojitá. Laťování pak bude podepřené na šikmém věnci nebo podložené například fošnou. Ovšem právě vazník obložený stavební deskou bude ideálním řešením pro dřevostavbu. Je však třeba věnovat důkladnou pozornost napojení stěny a vazníku.
Typy přesahů:
- Malý a nebo nulový přesah: Malý přesah přes štítovou stěnu je možné vynést pouze laťováním, které může být u štítů zesíleno. Maximální délka přesahu se pak pohybuje zhruba do 300 mm. Vše je závislé na konkrétním detailu. Je též nutné uvážit velikost zatížení od krytiny a zatížení sněhem a větrem. Laťování je zároveň vhodné staticky posoudit. U řadových domků bývá též použita požární zídka.
- Větší štítový přesah u vazníkové střechy: Je volen, pokud laťování není dostatečně únosné a přesah již přesáhne určitou délku. V tomto případě je třeba vytvořit podpůrnou konstrukci.
- Klasický krov: Konstrukci přesahu je možné vytvořit prodloužením pozednice a vaznic, na které se umístí krajní krokev.
- Příhradové vazníky: Ukládají se obvykle přímo na věnec bez pozednice. Přesah se tedy vytvoří pomocí štítového žebříku, který je položen na krajní vazníky a štítovou zeď. Toto řešení je vhodné pro přesahy zhruba do 700 mm. Větší přesah by mohl vykazovat nadměrné deformace krajního rohu u okapu.
- Vazničky přišroubované k několika krajním vazníkům: Druhou možností je umístění vazniček přišroubovaných k několika krajním vazníkům a vykonzolovaných přes štítovou zeď. Na okraj se pak umístí vhodná krokev. Toto řešení se podobá klasickému krovu, jde však o velmi pracný způsob a může být problém s obložením podhledu takového přesahu. Vzhledem k ceně je obvykle použito nehoblované řezivo.
- Speciální typ konstrukce - křížem lepený dřevěný panel (CLT): Pohledový přesah by bylo možné řešit také pomocí křížem lepeného dřevěného panelu. Pomocí desky z CLT se vytvoří pohledová plocha, která bude vynikat svou jednoduchostí a funkčností. Bohužel je takový materiál dražší než všechny předchozí možnosti.
Výhody sedlové střechy
Mezi největší výhody sedlové střechy patří praktické využití podkrovního prostoru. Jen v případě, že byste se rozhodli pro malý sklon střechy, mohlo by podkroví působit poněkud stísněně. Při nejpoužívanějšímu sklonu střechy okolo 40° umožňuje sedlová střecha dobré využití pro výstavbu obytného podkrovního prostoru a kolmý štít pak dobré prosvětlení ve štítové oblasti.
Další výhodou je jednoduchost konstrukce sedlové střechy, díky tomu patří sedlová střecha k méně nákladným. Realizace sedlové střechy je navíc rychlá a méně pracná. Na rozdíl od pultové střechy je s ní ovšem možno překlenout větší rozpětí bez nutnosti vložení středních podpor. Díky jednoduchému tvaru je další její výhodou minimalizace možného rizika zatékání.
Sedlová střecha s přesahem chrání obvodové zdi od povětrnostních podmínek. Díky své konstrukci jsou sedlové střechy vhodné i do míst, kde panují náročnější klimatické podmínky, jako například v oblastech se zvýšeným výskytem sněhu, nebo větru. Sedlová střecha alpského stylu s nízkým sklonem má dobrou schopnost překlenout větší rozpětí, odvodu vody a efektivnější izolace podstřešních místností. A navíc přídavná izolace v zimě má pak podobu ležícího sněhu.
Při návrhu střechy je kladen důraz především na to, aby byla jednoduchých tvarů a měla omezený počet prostupů, nástaveb, vikýřů a dalších prvků, které podporují zadržování sněhu na střeše.
Optimální sklon sedlové střechy
Už z výše uvedeného je zřejmé, že optimální sklon střechy je dán zaprvé tím, zda chcete dosáhnout obytného podkroví, ale také jak velké rozpětí střechy chcete využít. Pokud si zvolíte vyšší sklon střechy kolem 45° bude podkroví působit útulně. V případě, že si zvolíte alpský typ sedlové střechy s malým sklonem okolo 20° nemůžete použít některé střešní krytiny, a navíc stropy v podkroví mohou být velmi nízké. Na základě světlé výšky by se pak vůbec nemuselo jednat o obytný prostor.
V našich podmínkách se většinou setkáte se sedlovou střechou s větším sklonem okolo 45°. V některých horských lokalitách je pak sklon střechy ještě větší, a to až 50°. V alpských oblastech se pak používá nižší sklon střechy.
Co se týče materiálů na pokrytí sedlové střechy se používají klasické pálené tašky, betonové tašky, bitumenové šindele, přírodní šindel, došky, plechové krytiny a jiné. Je tedy zřejmé, že právě na sedlovou střechu je možné použít nejvíce typů střešní krytiny.
Nosná konstrukce sedlové střechy
Při montáži nosné konstrukce sedlové střechy se používají různé typy vazeb. V případě nízkého sklonu střechy se pak nejčastěji používají vazníky, které výslednou cenu střechy sníží. Kromě toho je konstrukce střechy za pomoci vazníků velmi rychlá.
Pro střechy s vyšším sklonem, tedy v případě, že má pod sedlovou střechou vzniknout obytný prostor, se používají krovy. Jejich konstrukce je oproti vazníkům nákladnější a náročnější, ale výsledek stojí za to.
V současné době se začínají i pro sedlové střechy s nízkým sklonem od 5° používat krovy. Hovoříme zde o jednoduché konstrukci z fošen, kterou ztužujeme z prvků typu vazníků se zatlačovacími styčníky z plechů s trny.
tags: #sedlová #střecha #štít #informace