Sádrokartonové podhledy jsou v dnešní době velice rozšířené. Je to způsobeno finanční dostupností a prakticky neomezenou prostorovou variabilitou sádry jako takové. Sádrokarton je nehořlavý materiál, který se hodí do vlhkých provozů. Podhledy jsou důležitým estetickým prvkem interiéru, a proto je důležité důkladně zvážit, jaký materiál pro podhled zvolíme.
Důvodů, proč si zkonstruovat sádrokartonový podhled, může být hned několik. Při rekonstrukcích bytů, zejména ve starých činžovních domech v centrech měst, kde jsou vysoké stropy, je potřeba snížit jejich výšku. U rozsáhlých rekonstrukcí panelových domů pak potřebujeme například nějakým místem vést kompletní rozvody nových elektroinstalací. U novostaveb jednopodlažních rodinných domů, tzv. bungalovů na vazníky, slouží k zakrytí krovu. Dalšími důvody může být zlepšení akustiky či tepelné pohody, a to u jakékoliv stavby.
Montáž sádrokartonového podhledu se provádí nejen v novostavbách, kde slouží pro zakrytí vedení různých instalací, montáž bodových svítidel apod., ale hojně se používá i při rekonstrukcích starých budov. Sádrokartonový podhled slouží především pro snížení světlé výšky místnosti a vytvoření tepelně-izolační konstrukce, své uplatnění nalezne také při rekonstrukci podkroví a půdních vestavbách.
Typy konstrukcí podhledů
Konstrukce podhledů s dřevěnou nebo kovovou podkonstrukcí.
Dřevěná spodní konstrukce (D111.cz)
Opláštění z desek Knauf je upevněno pomocí vhodných šroubů na dřevěné latě. Konstrukci lze provést s jednoduchým roštem nebo lze použít dvojitý rošt. Dřevěné latě jsou upevněné pod nosným stropem pomocí zavěšovacích prvků.
Čtěte také: Beton pro strop Miako: kalkulace
Ocelová spodní konstrukce CD/CD (D112.cz)
Opláštění z desek Knauf je upevněno pomocí vhodných šroubů na kovovou spodní konstrukci, kterou tvoří nosné a montážní profily CD 60/27 (dvojitý rastr) nebo pouze montážní profila CD 60/27 (jednoduchý rastr) nebo profily Federschiene. Profily jsou upevněné pod nosným stropem pomocí zavěšovacích prvků.
Ocelová spodní konstrukce v jedné rovině CD/CD (D113.cz)
Opláštění z desek Knauf je upevněno pomocí vhodných šroubů na kovovou spodní konstrukci, kterou tvoří nosné a montážní profily CD 60/27 dvojitý rastr v jedné rovině. Profily jsou upevněné pod nosným stropem pomocí zavěšovacích prvků. Uvedenou konstrukci je vhodné použít při požadavku na malou výšku svěšení podhledu. Navíc je jednodušší montáž vrstvy izolace, pokud je požadována.
Ocelová spodní konstrukce UA/CD (D116.cz)
Opláštění z desek Knauf je upevněno pomocí vhodných šroubů na kovovou spodní konstrukci z nosných profilů UA 50 a montážních profilů CD 60/27. Spodní kovová konstrukce je upevněna na nosný strop pomocí vhodných zavěšovacích prvků. Tento konstrukční systém nabízí možnost použití větších roztečí zavěšovacích prvků a nosných profilů např. tam, kde jsou větší vzdálenosti mezi nosnými stropními konstrukcemi (vazníky, nosníky, trámy apod.) nebo tam, kde se požaduje dostatečný prostor pro vedení instalací v prostoru nad podhledem.
Příprava a konstrukce sádrokartonového podhledu pod vazníky
Při zvažování, jak podkroví nově vytvořit, padla volba na sádrokarton. Sádrokartonové jsou tak nejen stropy, kde s ohledem na požární prevenci je použita konstrukce s izolační mezerou a desky jsou připevněny na kovové nosné konstrukci, tak také příčky. Práce to není složitá, jen vyžaduje pečlivost a trpělivost.
Protože byly pro konstrukci krovu střechy použity vazníky, které vytvořily na spodní straně základní rovinu pro strop, byla práce snadná. V místnosti si vyměříme a značkovací šňůrou vytyčíme pozici podhledu.
Čtěte také: Tipy pro sádrokarton v podkroví
První konstrukce sádrokartonového podhledu
Na vazníky byly přišroubovány vruty ocelové profily CD 60 a to tak, že otevřená strana profilu byla směrována nahoru, k spodním částem vazníků. Šrouby nejlépe kvalitní, do dřeva vždy TORX a s talířovou hlavou, k roznesení tlaku na profil CD, třeba 6×60 TX30 ZB, jsou levnější a postačí. To, že hlava lehce přečnívá rovinu profilu nijak nevadí. Pro zašroubování vrutů je třeba CD profil předvrtat vrtákem o průměru 6 mm. Profily jsou umístěny v rastru tak, aby spoje desek vždy „seděly“ na profilu a další profil byl přibližně v polovině každé desky.
Po obvodě místnosti připevníme R-UD profily, které před osazením opatříme samolepicím napojovacím těsněním Rigips. R-UD profily připevňujeme do zdiva plastovými natloukacími hmoždinkami, popř. jinými vhodnými připevňovacími prostředky dle druhu podkladu. Vzájemná rozteč připevnění je max. 800 mm.
Nosný rošt podhledu je dvouúrovňový. Horní vrstvu tvoří nosné R-CD profily, připevněné k nosnému stropu prostřednictvím závěsů a závěsných drátů s okem. Rozměříme polohu přímých závěsů. Přímé závěsy rozmístíme tak, aby jejich rozteč ve směru montážních R-CD profilů byla max. 1 200 mm a rozteč v kolmém směru na montážní profily byla max. 500 mm. Montážní R-CD profily tak od sebe budou vzdáleny max. 500 mm. Vzdálenost krajního R-CD profilu od stěny je max. 500 mm a vzdálenost krajního závěsu od stěny v opačném (kolmém) směru je max. 1 200 mm.
Přímý závěs k nosnému stropu připevníme buď jednou ocelovou hmoždinkou DN6 do betonového stropu, nebo dvěma vruty s plochou hlavou typu FN do dřevěných nosných prvků stropu. Pro nosné kotvení podhledů k nosnému stropu není dovoleno používat plastové natloukací hmoždinky. V případě jiných stropů je třeba zajistit kotvení závěsů jinými vhodnými upevňovacími prostředky.
R-CD profily nasuneme do R-UD profilů a přišroubujeme je přímým závěsům pomocí dvojice samovrtných šroubů do plechu typu LB 3,5 x 9,5. R-CD profily můžeme nastavit pomocí spojovacích kusů pro R-CD profily. Sousední napojení R-CD profilů vystřídáme minimálně o šířku desky (min. 600 mm).
Čtěte také: Betonový strop s trapézovým plechem
Druhá konstrukce SDK podhledu: Pohledová část stropu
Druhá konstrukce je obdobná té první. Jen jsou CD profily podélně otočeny tak, aby s těmi, co jsme montovali první, byly křížem. CD profily druhé řady se šroubují k prvním CD profilům. Použijí se vruty do sádrokartonu na kov, delší, nejméně 70 mm. Otvory je nutné stejně jako u první vrstvy předvrtat vrtákem o průměru 3 mm, ovšem tak, že budou předvrtány jak v CD profilu který montujeme, tak skrz sádrokarton v CD profilu který jsme umístili na vazníky. Je praktické montovaný CD profil přichytit na jednom konci a pak na druhém a zbývající křížení odvrtat a sešroubovat následně u všech profilů v dané prostoře. Opět je nutné vzdálenost profilů CD podřídit umístění desek sádrokartonu. Spoje dvou desek i kraj musí být na profilu, to proto, aby se konstrukce dala pevně sešroubovat a nevlnila se.
Izolace a instalace
Před samotným opláštěním sádrokartonovými deskami doporučujeme do dutiny konstrukce použít minerální izolaci Isover v minimální tloušťce 40 mm (např. Isover AKU či Isover Piano, nejčastěji v tl. 50, 60, 80, 100, 120, 140 nebo 160 mm). Nejen, že se výrazně zvýší izolační funkce stropní konstrukce, ale také se dále omezí nebezpečí prohoření. Ani sádrokarton ani minerální vata nejsou hořlavé. Do vzniklé mezery mezi sádrokartonovými deskami se s výhodou před montáží pohledových (spodních) desek sádrokartonu uloží veškerá potřebná elektroinstalace, případně rozvody vzduchotechniky nebo další potřebné technické zařízení. Ani v budoucnosti pak nebude problém případně vše opravit bez velkého sekání zdiva. Je ovšem třeba pamatovat na dokumentaci, kudy se jednotlivá vedení vedou, abychom je po létech, až vše zapomeneme, nemuseli hledat.
Tepelná a akustická izolace
Jakou tloušťku tepelné či akustické izolace do konstrukce zvolit? Obecně lze konstatovat, že z důvodu akustiky může být potřebná tloušťka většinou nižší, než z hlediska tepelné pohody. U akustických řešení se pohybuje většinou v rozsahu 40-160 mm, z důvodu tepelného pak na úrovni 250-300 mm.
V případě, že řešíme především akustiku, je důležité si uvědomit, že podhledem (ať už sádrokartonovým či jiným) můžeme účinně zlepšit především vzduchovou neprůzvučnost. To znamená, že utlumíme zvuky jako je mluvení osob, hlasitá TV, hra na hudební nástroje, štěkání psa, ale příliš si nepomůžeme, pokud chceme řešit nějaké otřesy nebo dupání z bytu nad námi. Tuto tzv. kročejovou neprůzvučnost můžeme účinně zlepšit jen aplikací plovoucí podlahy v podlaží, kde zvuky vznikají.
V případě, že řešíme především snížení tepelných ztrát, jedná se vždy o případy, kdy o podlaží výše může být v zimním období velmi nízká teplota. Například se jedná o byt pod nevytápěnou půdou či prostor střešní konstrukce. Kromě tepelných ztrát je potřeba zohlednit i vlhkostní režim. Toto řešení se pak neobejde bez aplikace parozábrany (například Isover Unirol Profi či Isover Domo Plus, nejčastěji v tl. 200, 240, 260 nebo 300 mm).
Použití parozábrany v SDK podhledu, pokud řešíme pouze akustiku a podlaží nad námi je vytápěno, není nutné. Není to velká chyba, ale stává se, že je parozábrana použita. Ta je ale v tomto případě zbytečná a neplní žádnou funkci. Další chybou bývá nesprávná aplikace minerální izolace. Není podstatné, zda se izolace dává v jedné či více menších vrstvách, pokud se aplikuje správně. Pokud má izolace ale mezi sebou v místech napojení velké mezery, tak z akustického hlediska je účinnost minimální. Vznik mezer lze částečně eliminovat překrýváním izolace ve více vrstvách. Vrstvy s mezerami mají svoji účinnost významně nižší. Další typickou chybou bývá absence těsnění u obvodových SDK profilů. Tím dochází opět k snížení akustického efektu SDK podhledu jako celku, jelikož přes obvodové stěny hluk jakoby obchází SDK podhled.
Skladba stropu pod půdním prostorem
Provedení skladby stropu pod půdním prostorem musí zajistit, aby se do tepelné izolace nedostávala vlhkost z interiéru, která by zde kondenzovala. Aby vzdušná vlhkost z interiéru neprocházela do stropní konstrukce, používají se parozábrany. Parozábranu je potřeba vložit do konstrukce na její vnitřní líc, tedy hned u podhledu. Jako parozábrany se používají fólie s vysokým difúzním odporem (sd > 100 až 150), výrobci např. Nicofol, Jutafol, Isocell apod. (nezaměnit s difúzními podstřešními foliemi). Dále je potřeba k folii pořídit vhodný spojovací materiál (těsné pásky na přelepení spojů, pásky na přilepení k okolním konstrukcím apod.). Parozábrana totiž musí být opravdu 100% neprodyšná a minimálně perforovaná. Při provádění fóliové parozábrany je potřeba upravit podklad tak, aby byly pevně podložené spoje fólie (aby bylo možno spoje dobře slepit). Toto vše provést na podhledu svěšeném na typovém roštu pro SDK je obtížné až nemožné. Proto se více doporučuje jako parozábranu používat OSB desky, které jsou ve spojích na pero a drážku tmeleny pružným tmelem a spoje přelepeny parotěsnou páskou. Je to mnohem méně problematičtější z hlediska kvality provedení.
Dále je důležité umístění parozábrany řešit s ohledem na vedení instalací. Rozhodně není správné vést například kabely elektrické instalace a umísťovat krabice skrz parozábranu (zafoukávání studeného vzduchu, plísně, kondenzace). Proto se velmi osvědčuje systém instalační dutiny, která je vytvořena mezi parozábranou a SDK obkladem. Tam jsou umístěny rozvody EI a svítidla, potrubí ÚT apod. Parozábrana pak je neporušena. Provede se to tak, že například na parozábranu z OSB desek se dále směrem dovnitř připevní teprve rošt z ocelových profilů sádrokartonu a vytvoří se mezera např. 6 cm (na instalace) a pak bude teprve vnitřní obklad SDK. Tento prostor s instalacemi se pak rovněž vyplní tepelnou izolací, čímž získáme navíc i na tepelné izolaci.
Skladba by tedy mohla vypadat takto: podhled desky SDK na rošt, instalační dutina 6 cm pro rozvody vyplněná tepelnou izolací, parozábrana z OSB desek (pero drážka např. 16 mm) provedených těsně (znamená to pod vazníky udělat ještě dřevěný rošt), tepelná izolace až na vrchní líc vazníku (vejde se asi 30 cm), horní podlaha s prken na sraz (aby mezerami mohla izolace odvětrávat).
Požadované hodnoty U pro strop pod nevytápěnou půdou
Pokud jde o tloušťku tepelných izolací pro zateplení stropní konstrukce na půdě - vychází z požadavků současné platné ČSN 73 0540-2, která stanovuje požadované a doporučené hodnoty U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) pro jednotlivé ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má (na rozdíl od dříve užívané hodnoty R - tepelný odpor).
| Konstrukce | Požadovaná hodnota U (W/m2.K) | Doporučená hodnota U (W/m2.K) |
|---|---|---|
| Strop pod nevytápěnou půdou | 0,30 | 0,20 |
| Šikmina podkroví (doporučeno pro lehkou konstrukci) | 0,16 |
Je potřeba si uvědomit, že izolace je přerušena rošty, tedy není souvisle, což efekt zateplení zhoršuje. Tato tloušťka se rovněž dobře uplatní i proti letnímu přehřívání. Z hlediska akustiky se uplatňuje více vlivů než vlastní materiál vaty. Lehké konstrukce jsou obecně méně výhodné.
Montáž sádrokartonových desek
Dělení sádrokartonových desek
Dělení desek sádrokartonu je velmi snadné. Odměřit potřebnou velikost desky a namalovat čáru na desce se zvládne snadno. Pak je třeba onu čáru na desce proříznout, ovšem jen do síly kartonu na lícové straně, ideální je třeba větší ostrý šroubovák a dlouhá lať nebo vodováha. Po proříznutí desku podložíme tak, aby řez byl po celé délce těsně u podložení a desku zlomíme. Ostrým nožem přeřízneme druhý karton.
Teď ovšem je třeba pamatovat na spoj s ostatními deskami. Pokud je tato uříznutá deska krajní, a okraj vychází ke stěně, stačí lehce srazit hranu celé desky tak, aby bylo možné při konečném sádrování mezeru překrýt síťovinou a zatřít sádrou. Pokud je spoj přikládán k další desce, je třeba hranu srazit víc, tak aby přelepením sklotextilní páskou a přesádrováním nevznikla nevzhledná vyvýšenina.
Upevnění desek
Sádrokartonové desky Rigips tl. 12,5 mm připevňujeme k montážním R-CD profilům a obvodovým R-UD profilům samořeznými šrouby typu TN po 170 mm. Desky orientujeme vždy délkou kolmo k montážním profilům. Styk příčných hran desek musí být umístěn na montážním R-CD profilu. K montáži desek, což je u stropu ta nejnamáhavější část práce, je vhodné mít pomocníka k přidržení. Deska není těžká ale velká a obtížně se s ní nad hlavou manipuluje.
Desky jsou připevněny vruty do kovu na sádrokarton, jsou černé. Vrut do kovu má jemnější závit než vrut do dřeva. Vruty utahujeme tak, aby hlava byla lehce pod rovinou desky sádrokartonu. Nejjednodušší je práce s bitem, který je pro sádrokarton určen a má omezení, které nedovolí šroub utáhnout víc, než je třeba. Ušetří se čas i ošklivé praskliny desek, které se musí opravovat.
Při montáži desek postupujeme od jednoho rohu místnosti do druhého jednou řadou, další řadu začneme poloviční deskou, aby spáry mezi deskami na sebe nenavazovaly. Po připevnění první řady založíme veškeré rozvody, které v daném prostoru mají být vedeny a následně i izolační skelnou vatu, pokud se rozhodneme ji použít.
Finální úpravy
Po zaklopení (připevnění všech desek) je vhodné i u této vrstvy zamazat hlavy šroubů a mezery mezi deskami sádrou. Sádru je možné použít libovolnou, postačí levná elektrikářská, která rychle tvrdne a tak se jí rozdělává jen málo a častěji. Pohodlnější práce je se sádrokartonářským tmelem, který se dodává k sádrokartonům, ovšem je o dost dražší. Spoje desek se s výhodou před sádrováním přelepí skelnou páskou, dodává se nařezaná v roličkách a je samolepící. Pásku odřízneme na potřebnou délku a přes spoj desek přilepíme. A hned můžeme sádrovat. Sádrokartonové desky se k profilům z pozinkovaného plechu připevňují samořeznými šrouby. Opláštění šroubujeme i do krajních profilů typu UD. Poté sádrokartonářským tmelem zahladíme spáry a malé otvory se šrouby. Počkáme, až tmel zavadne a pak na spáry dáme výztužnou skelnou pásku. Po zaschnutí přistoupíme k úpravě koutů například pomocí systémové pásky, kterou zatmelíme.
Napojení stropu na obvodové zdivo
Konečnou prací na sádrokartonovém stropě je napojení na obvodové zdi. Aby spoj nevzhledně časem nepopraskal v důsledku různé tepelné roztažnosti sádrokartonu, kovové konstrukce na které je připevněn a obvodové stěny je vhodné spoje doplnit síťovinou, která se prodává v roličkách podobně jako sklotextilní páska. Síťovina je jemnější, snáze se tvaruje, ohyb na zeď nebo roh, a není prakticky vůbec znát. K zamezení prasklin zcela postačí. Vkládá se do slabé vrstvy čerstvě natažené sádry a přestěrkuje se tak, aby byla sádrou zcela obalena.
Příprava pro nátěr
Před tím, než sádrokartonový strop natřeme, většinou bíle, je třeba zkontrolovat, zda jsou všechny hlavičky šroubů držících desky dotažené a přetřené sádrou a zda sádra někde netvoří boule. Taková místa je třeba přebrousit ruční bruskou na sádrokarton. Je to velmi nevděčná a prašná činnost a je lépe se jí pečlivou prací při sádrování vyhnout. Nátěr sádrokartonu doporučuji provést tak, že nejprve se celá plocha nejlépe válečkem přetře malířským penetračním nátěrem. Ušetří se v budoucnosti opakované nátěry, povrch kde je sádra i kde je sádrokarton se sjednotí. Výmalbu stropu je dobře provést kvalitním nátěrem, je to pracné a nátěr by měl delší dobu vydržet. Nátěr je možný jak štětkou, té se stejně nevyhneme v koutech a napojení na zeď, tak válečkem. Nedoporučuji stříkání barvy.
Typy sádrokartonových desek
Sádrokartonové desky se vyrábí standardně ve 4 provedeních - bílá, zelená, modrá a červená. Barevné provedení má svůj význam, není to je otázka vzhledu.
- Bílá, resp. šedá sádrokartonová deska: Je určená pro klasické aplikace do obytných místností, pokojů a chodeb.
- Zelená sádrokartonová deska: Má zvýšenou odolnost vůči vodě a je tedy vhodná do míst, kde lze zvýšenou vlhkost předpokládat, tedy například do koupelny, sklepních prostor apod.
- Modrá deska: Má lepší akustické parametry a je vhodná na konstrukce oddělující prostředí s velkým rozdílem hladiny hluku. Hodí se tedy například pro oddělení místností od sousedního bytu, od chodeb, výtahových šachet atd.
- Červená sádrokartonová deska: Je protipožární.
tags: #sdk #strop #pod #vazniky #navod