S problémem vlhkého a zasoleného zdiva se setkává majitel nejen u starších objektů. V poslední době se však také velmi často setkáváme s vlhnoucím zdivem i u novostaveb. Tato závada není jen estetickou záležitostí, proto je nutné začít problém co nejdříve řešit. Vlhké zdivo se může stát velmi rychle nepříjemným problémem, a to v mnoha ohledech.
Proč vlastně zdi vlhnou?
Vlhkost je voda vázaná na póry či kapiláry stavebních materiálů, zemin a ostatních pórovitých látek, případně voda ve vzduchu. Za běžných atmosférických podmínek obsahuje vodu každá pevná látka. Její množství závisí na teplotě, vzdušné vlhkosti, pórovitosti, množství hygroskopických solí a u vnějšího zdiva i na světových stranách.
Typy a příčiny vlhkosti ve stavebních konstrukcích
Při posuzování vlhkosti zdiva v souvislosti s určením typu sanační metody je vždy na prvním místě určení typu vlhkosti, respektive určení důvodu jejího vzniku. Obecně rozlišujeme vodu atmosférickou, podpovrchovou a provozní.
Atmosférická voda
Atmosférický vzduch obsahuje vždy určité, byť i malé množství vodní páry. Vlhkost ovzduší se mění následkem neustálého vypařování, kondenzace, vzdušného proudění atd. Časové rozdělení vlhkosti je cyklické jak v průběhu roku, tak i v průběhu dne. Kondenzační vlhkost je velmi významným a v konstrukcích často se vyskytujícím typem atmosférické vlhkosti. Příčinou je chladný povrch stěn či podlah v interiéru, na nichž kondenzuje vlhkost, obsažená ve vzduchu.
- Zimní kondenzace: Týká se částí budov, které nejsou dostatečně izolovány (rohy staveb, betonové překlady apod.). Na těchto chladných místech kondenzuje ve vytápěném interiéru v zimním období vlhkost z teplého vzduchu.
- Letní kondenzace: Nastává zejména v masivních budovách, jejichž zdivo má velkou tepelnou kapacitu; na jaře a v první polovině léta je budova stále velmi chladná nebo výrazně chladnější než okolní atmosféra. V důsledku toho při větrání na chladném povrchu stěn či podlahy kondenzuje vlhkost z venkovního teplého vzduchu.
Podpovrchová voda
Podpovrchová voda vzniká vsakováním čili infiltrací povrchové vody pod zemský povrch. Pouze nepatrná část podzemních vod vzniká kondenzací hlubinných par. Důvodem je často chybějící nebo porušená izolace, nebo povrchová úprava. U starého zdiva často chybí izolace, která by zamezila vzlínání kapilární vlhkosti.
Čtěte také: Použití Sanacni Omítky Weber
- Voda vzlínající (kapilární): Proniká do stavebních konstrukcí ze zeminy, která ji obklopuje. Současně s touto vlhkostí se přepravují rozpuštěné soli (dusičnany, chloridy a sírany), které se usazují v kapilárách a tím zmenšují jejich průměr. Tím umožňují vzlínání vody do vyšší výšky. V průběhu ročních období se hranice vlhkosti mění od minimální (h) až po maximální (H). V této oblasti se vlhkost nejvíce odpařuje a nejvíce se zde ukládají dopravené soli.
- Voda působící hydrostatickým tlakem: Vniká do zdiva vlivem chybějící nebo porušené izolace, nebo povrchové úpravy. Jedná se o vodu, která proniká do zeminy a stavebních konstrukcí působením gravitace. V době dešťů nebo tání sněhu se větší množství této vody vsákne do zeminy a tou pak putuje tak dlouho, dokud nenarazí na méně propustnou vrstvu, kde se zastaví a hledá si jinou cestu. Vlivem nepropustného obkladu stoupá vlhkost výše než u zdiva bez obkladu.
Provozní voda
Provozní neboli uživatelská vlhkost vniká do konstrukcí budovy během jejího užívání (koupelny, kuchyně apod.). Vlhkost může do konstrukcí staveb vnikat také při poruchách zdravotně-technických zařízení. Tato voda silně promáčí stavbu a jen velmi nesnadno se odpařuje.
Dopady nadměrné vlhkosti zdiva
Nadměrnou vlhkostí zdiva pak rozumíme vlhkost zdicích materiálů, která podstatně zhoršuje vlastnosti, statickou, tepelnou či estetickou funkci zdiva a vede k tvorbě výkvětů solí a růstu nežádoucích mikroorganismů. Jedna z nejčastějších škod způsobených vlhkostí zdiva jsou vlhkostní mapy se solnými výkvěty. Voda na povrchu zdiva se odpaří, soli se vysušují a krystalizují v povrchové vrstvě. Vlivem vlhkého zdiva se snižuje jeho tepelně izolační schopnost. V interiéru zavlhčené zdivo umožňuje výskyt plísní a hnilobných bakterií. V místech, kde vlhkost dosahuje 6 až 9 %, dobře rostou plísně a při 10% vlhkosti již převládají bakterie a dřevokazné houby. Za spolupůsobení krystalizujících solí dochází k odpadávání omítky a k dalšímu narušování zdiva, jehož poškození může být nebezpečné i z hlediska jeho únosnosti. Vykrystalizované soli mohou mít i hygroskopické vlastnosti. Tyto soli mohou přejímat vodu z okolního vzduchu. Spolu s kyselým deštěm jsou vhodným prostředím pro bakterie, plísně a řasy. Při kritické vlhkosti dochází k rozpadu povrchu zdiva a omítek. To se projevuje tmavnutím povrchů, nadmutím omítek, vytvářením tmavých map a výraznými konturami. Vlhké zdi s sebou přináší také snížení tepelně izolačních schopností stěn, nebo nevratné chemické změny ve zdivu.
Možnosti sanace vlhkého zdiva
K určení typu sanační metody je vždy důležité znát nejen druh a množství vody ve stavební konstrukci či materiálu, ale též souvislost úrovní jednotlivých podlaží a okolního terénu, skladbu nejbližšího okolí budovy, tj. chodníků, dvorů apod. a v neposlední řadě také vývoj konkrétní stavby a jejích oprav, které mohou naznačit problémy řešené v minulosti. Principy sanací spodní části budov lze obecně rozdělit na přímé a nepřímé. Nepřímými způsoby lze dosáhnout obrovských úspor stavebních nákladů při prováděných sanačních opatřeních. Pro správný návrh sanačního opatření je nutné provést důkladný průzkum sanovaného objektu.
Diagnostika vlhkosti a zasolení
Celkový stupeň zasolení zdiva se podle zjištěných hodnot hodnotí jako nízký, střední a vysoký. Pro správný návrh sanačního opatření je nutné provést důkladný průzkum sanovaného objektu. Odběr vzorků se provádí ze zdokumentovaných bodů z problematických míst v tzv. figurách, které jsou v jednom bodě ve výšce 0,2-1,2 a 2,2 m. Na přiložených vážkách se naváží vzorek. Čím je vzorek větší, tím je měření přesnější. Měření salinity se provádí na vzorcích odebraných na stavbě a dodaných do akreditované zkušebny. Metoda s CM přístrojem je velmi mobilní. Nelze však provádět velké množství vzorků v krátkém čase. Měření probíhá s acetylenem, jehož reakce se projevuje na pohybu ručičky na manometru. Přímo na manometru se odečte naměřená vlhkost.
| Velikost vzorku | Odhadovaná vlhkost | Stupnice odečtu | Výpočet |
|---|---|---|---|
| 10g | do 16% | černá stupnice | násobí se 10× |
| 20g | do 8% | modrá stupnice | přímo v % |
| 100g | do 1,4% | nepoužíváme | nepoužíváme |
Směrnice WTA
WTA - Weissenschaftlich-Technische Arbeitsgemeinschaft (vědecko-technická společnost pro sanace staveb a péči o památky). Ze zájmu o zachování památek v SRN se vytvořila skupina vědců, znalců, techniků a specialistů z praxe, kteří své zkušenosti se sanacemi staveb a své znalosti materiálů a metod celé problematiky zúročili v roce 1976 založením WTA. Výstupem WTA jsou směrnice, které pojednávají vždy o určité problematice z oboru sanace staveb. Některé tyto směrnice bývají uznávány jako normy. Požadavky na sanační omítky musí odpovídat směrnice WTA 2-9-04.
Čtěte také: Použití a výhody sanačních omítek
Metody sanace
1. Mechanické metody
Mechanické metody navazují na klasické sanační metody. Nejefektivnější je kombinace více metod, například chemická injektáž + sanační omítky.
- Podřezání zdiva: Při metodě sanace vlhkosti podřezáním vytváříme vodorovnou spáru, do níž vkládáme dodatečnou hydroizolaci. Jako izolační materiál se nejčastěji používají asfaltové pásy, pásy z PVC, PE fólie, sklolaminátové desky a nerezavějící plechy. U všech materiálů se pak musí dbát na to, aby byly precizně provedeny spoje, přes které by mohlo docházet k průniku vody a difuzi vodních par. Samotné vytváření vodorovné spáry lze provést ručně (pomocí ruční pily) nebo strojově (řetězovou nebo kotoučovou pilou či diamantovým lanem). Podřezání má vzhledem ke své životnosti nejspolehlivější účinky a lze ho použít až při 8% vlhkosti. Jeho použití má však svá omezení: okolo dodatečně izolovaných stěn je nutné zajistit po celé délce až 1,5 m od stěny volný prostor. Vzhledem k manuální náročnosti je pak tato metoda v porovnání s ostatními finančně náročnější. Jedná se o invazivní metodu, která není vhodná pro všechny objekty (např. památky).
- Zarážení nerezových plechů (metoda HW): Další mechanickou metodou je vytváření hydroizolační vrstvy z nerezového plechu, který se zaráží pomocí speciálního zařízení do maltové spáry zdiva. Mechanické zařízení (pneumatické či elektrické kladivo) se pohybuje kolem zdi po ocelové koleji nebo rámovém lešení. Použití nerezového materiálu zvyšuje životnost dodatečné hydroizolace, ale též zvyšuje její cenu. Práce probíhají rychle a na rozdíl od podřezání zdiva nedochází k znečišťování okolního prostředí prachem či vodou. Velkou nevýhodou je pak vliv rázů potřebných na vtlačení plechů do maltového lože a nepoužitelnost u zdiva s nepravidelnou horizontální spárou. Navíc v místě stykování plechů může dojít k netěsnému spoji navazujících nerezových desek.
2. Chemické metody
Hydroizolační vrstva se u těchto metod provádí tak, že se do zavlhlého zdiva napustí látka, která pronikne do pórů, kapilár a trhlin. Zdivo se touto látkou nasytí a vznikne clona, která zadrží vzlínající vodu a plní tak funkci dodatečné izolace. Jedná se o nejšetrnější metodu. Chemickou clonu lze vytvořit pomocí beztlakové infuze, infuze s hydrostatickým přetlakem či tlakovou injektáží. Prvním krokem je zjištění příčiny - většinou se jedná o nefunkční nebo neexistují hydroizolaci. Díky tomu dochází ke vzlínání vlhkosti do zdiva.
- Beztlaková chemická injektáž: Provádí se do vrtů se sklonem 30 až 45 stupňů o průměru 25 až 38 mm. Nejvhodnější je navrtat otvory ve dvou řadách nad sebou ve vzdálenosti 120 až 125 mm - podle směrnice WTA. Vzdálenost vrtů musí odpovídat hloubce průniku injektáží látky do materiálu. Hloubka vrtů je o 50 až 100 mm kratší než tloušťka zdiva. Vyvrtané otvory se vyčistí od prachu podle technologických postupů. Pokud se jedná o cihelné zdivo, provádíme krémovou injektáž. Navrtáme první ložnou spáru, vrty provádíme vrtákem o průměru 16mm ve vzdálenosti 10cm od sebe na tloušťku zdiva mínus 5cm.
- Tlaková injektáž: Provádějí se do horizontálních vrtů o průměru 10 až 12 mm ve vzdálenosti 20 až 30 cm. Do vrtů se osadí injektáží ventily. Tlakovým injektážním čerpadlem se polyuretanové nebo epoxidové pryskyřice vhánějí pod tlakem kolem 250 barů do zdiva. Vrty vyčistíme stlačeným vzduchem, vrty osadíme napouštěcími pakry a celé zdivo utěsníme těsnící stěrkou, pakry napouštíme za pomoci injektážního stroje a kompresoru pod tlakem 8 - 12barů, tím zajistíme, že se nám injektážní roztok dostane do všech kapilár. Betonové zdivo, dilatační spáry, mostní konstrukce, základové pásy injektujeme jednosložkovou injektážní pryskyřicí na bázi PUR. Tento druh konstrukcí injektujeme pod tlakem až 20MPa. Pokud je zdivo kamenné, nebo smíšené, používáme silikonový roztok. Navrtáme nejnižší ložnou spáru, vrty provádíme vrtákem o průměru 10mm, na tloušťku zdiva minus 5cm.
Použitelnost chemických metod je určována technickým stavem zdiva a možností vrtání - pneumatickými nebo elektrickými kladivy. Proto je u staveb s narušenou statikou zdiva použití těchto metod zcela nevhodné. Také u dutinového zdiva jsou chemické metody velmi těžko proveditelné, snad jen v případě předešlého injektování dutin pomocí malty, s čímž ale stoupá pracnost a hlavně cena prováděné sanace.
3. Vzduchoizolační metody
Vzduchoizolační větrací systémy mají nejdelší tradici v oblasti sanace vlhkého zdiva. Izolace vzduchovými dutinami nebo vrstvami je osvědčený způsob ochrany budov použitelný v podmínkách působení zemní vlhkosti. Principem vzduchoizolačních systémů je oddělit zdroj vlhkosti od samotné stavební konstrukce pomocí vzduchové dutiny, a to například provětrávanou štolou, soklem, podlahou či vzduchovou dutinou na interiérové straně stěny. Cirkulace vzduchu v těchto dutinách pak můžeme dosáhnout vhodnou volbou nasávacího a výdechového otvoru či pomocí ventilátorů, které do dutin vzduch vhání nebo z nich vysávají. Aby byla zajištěna účinnost vzduchové dutiny, musí být zajištěno nepřetržité proudění vzduchu bez kondenzace vodní páry uvnitř dutiny. V současné době lze v oblasti sanace vlhkého zdiva tuto metodu úspěšně aplikovat zejména v kombinaci s injektážní infuzní metodou nebo s elektroosmózou zejména k odvodu zbytkové vlhkosti suterénního a základového zdiva. Tato metoda je méně nákladná, má neomezenou délku trvání, její provoz ve většině případů nevyžaduje žádnou energii a není omezena výběrem stavebních materiálů. Vzduchoizolační systém lze použít u všech druhů materiálů a je účinný i při vlhkosti 8 až 9 %.
4. Elektroosmóza
Již v 19. století bylo zjištěno, že se voda v materiálech pohybuje vlivem elektrického stejnosměrného proudu. Tento jev byl vysvětlen tak, že při proudění vody kapilárou vzniká na jejich styku elektrická soustava, u níž je důležitý kladný potenciál u stěny kapiláry. Dodatečné vysušování zdiva pomocí elektroosmózy je založeno na poznání, že mezi horní částí vlhkého zdiva a základovou půdou vzniká napětí vyvolané prouděním vody v kapilárách. Uzemněním zdiva vzniká uzavřený proudový obvod, v němž má elektroosmotické proudění opačný směr než proudění kapilární. Při aplikacích lze uvažovat o pasivní elektroosmóze, galvanoosmóze či aktivní elektroosmóze. Ideální tam, kde není možný stavební zásah. Při aplikaci elektroosmózy musíme brát v úvahu faktory, které její použití pomohou negativně ovlivnit, například přítomnost bludných proudů v zeminách, anorganických solí ve zdivu, dále výskyt neizolovaných kovových potrubí a instalace ve zdivu, musíme zvážit také vodivost a kyselost zdiva. Navíc je nutné provoz těchto instalací průběžně sledovat a seřizovat. Elektroosmóza je také méně vhodná tam, kde se vyskytuje kondenzační vlhkost od základové spáry či okolní zeminy nebo migruje vodní pára. Aktivní elektroosmózu též nelze provést u cihelných a betonových konstrukcí s chemismem pH < 6.
Čtěte také: Vlastnosti sanační omítky od Hornbachu
Sanační omítky a izolační materiály
Sanace zdiva zasaženého povodní představuje velkou výzvu, zejména co se týče výběru vhodných materiálů pro jeho zateplení a ochranu před dalším poškozením. Pokud není možné realizovat sanaci z venkovní strany, můžeme zvolit ucelený systém provedení sanace z vnitřní strany. Nedílnou součástí sanační skladby je vhodné zvolení omítky.
Sanační omítky
Sanační suché směsi - kvalitu omítek zaručuje nejen správná aplikace na zdivo, ale zároveň přesnost dávkování a čistota jednotlivých složek omítkové směsi. Pro zamezení pronikání vlhkosti na povrch zdiva je nutno vytvořit vrstvu omítky se sítí kapilár, kterou se voda rychle a snadno odpaří. Sanační omítky samy o sobě problém vlhkosti neřeší, ale dokáží výrazně zlepšit stav interiéru. Sanační omítky fungují po zamezení vzlínání vlhkosti zdiva a díky své pórovitosti odvedou zbylou vlhkost ve zdivu. Aby fungovaly správně, musí být sanační omítka navrstvena do dané tloušťky. Pro správnou funkci omítky a povrchové úpravy je nutné, aby i konečná povrchová úprava měla dostatečnou prodyšnost pro vodní páry. Ta musí být alespoň stejná jako prodyšnost vlastní omítky. Aby se v omítky nevykreslovaly vlhké mapy a nezpůsobovaly zde poruchy, je nutné v omítce vytvořit dostatečné množství pórů, v poměru k množství soli a vlhkosti, které jsou obsaženy ve zdivu. Tyto póry slouží k odpařování vlhkosti a ukládání solí vlhkostí přinesenou. Sanační omítku lze doplnit také hydrofobním nátěrem nebo postřikem. Hydrofobní nátěr sanační omítku neuzavře, ale zároveň zabrání pronikání dešťové vody do omítky. Další výhodou je zabránění pronikání močoviny od psů značkující fasády.
Prodyšné izolační materiály (Styrcon desky)
Materiály jako např. Styrcon (cemento polystyrenové sanační desky) poskytují tepelnou izolaci a zároveň umožňují zdivu dýchat. Jsou navrženy tak, aby byly dostatečně prodyšné a podporovaly odvětrávání vlhkosti, což zvyšuje jejich účinnost při sanaci vlhkého zdiva. Styrcon desky se vyrábí jako směs polystyrenových kuliček a cementu, což mu dává unikátní vlastnosti. Polystyren poskytuje výbornou tepelnou izolaci díky své nízké tepelné vodivosti, zatímco cement dodává pevnost a odolnost proti vlhkosti a mechanickému poškození. Cementopolystyrenová směs je lisována do tvrdé sanační desky. Vzniká makroskopická struktura. Styrcon desky mají podobnou funkci jako sanační omítky, pokud jde o umožnění průchodu vodní páry, ale díky přidaným izolačním vlastnostem poskytují navíc i tepelnou izolaci. Polystyrenové kuličky v materiálu vytvářejí velké množství vzduchových kapes, tím je zajištěna nízká tepelná vodivost. To znamená, že desky minimalizují tepelné ztráty a zajišťují efektivní ochranu zdiva před promrzáním, což je zvláště důležité při sanaci vlhkých staveb. Jsou snadno instalovatelné a odolné vůči vlhkosti. Styrcon sanační desky můžete aplikovat i pod úroveň terénu, až k základové spáře. Aby sanační desky Styrcon fungovaly správně, je nutné je aplikovat minimálně do výšky 1,5 násobku tloušťky zdiva nad místo, kam se dostala voda. Faktor difúzního odporu μ = max 10.
Srovnání sanačních omítek a Styrcon desek
Při sanaci vlhkého zdiva po povodních je zásadní výběr vhodného materiálu, který umožní zdivu efektivně vysychat a zároveň poskytne tepelnou izolaci a dlouhodobou ochranu.
| Vlastnost | Sanační omítky | Styrcon desky |
|---|---|---|
| Účel | Odpařování vlhkosti ze zdiva, regulace vlhkosti. | Tepelná izolace a prodyšnost pro odvětrávání vlhkosti. |
| Složení | Materiály s vysokou prodyšností a nízkou kapilární absorpcí. | Směs polystyrenových kuliček a cementu, lisovaná do tvrdé desky. |
| Tepelná izolace | Určitá ochrana, ale primárně nejsou navrženy jako izolace. Často nutné další vrstvy. | Vynikající tepelná izolace díky polystyrenu a cementu, snižují tepelné ztráty. |
| Prodyšnost | Vysoká prodyšnost, umožňují přirozené vysychání zdiva. | Rovněž prodyšné, umožňují postupné vysychání zdiva, lepší izolační schopnosti v zimě. |
| Aplikace | Časově náročná (min. 25-30 dnů pro 25-30 mm tloušťky), více vrstev s dobou schnutí. | Až o 85% rychlejší, lepí se celoplošně prodyšným tmelem a mechanicky kotví. |
| Dlouhodobá ochrana | Ochrana proti vlhkosti, účinnost může klesat. | Dlouhodobá ochrana proti vlhkosti i tepelným ztrátám, odolné vůči mechanickému poškození. |
| Cena | Cenově dostupné, ale vyšší náklady na práci. | Podobné ceny jako sanační omítky ve stejné tloušťce, úspora času a peněz při instalaci. |
Nevhodné izolační materiály pro vlhké zdivo
- Minerální vata: Ačkoliv se běžně používá pro tepelnou izolaci budov, pro zateplení vlhkého zdiva po povodni není vhodná. Minerální vata, i když je částečně hydrofobizovaná, má schopnost absorbovat vlhkost, zejména pokud je vystavena vysoké vlhkosti po delší dobu. Voda v materiálu funguje jako tepelný vodič, což dramaticky snižuje schopnost minerální vaty izolovat zdivo. Vlhká minerální vata může představovat příznivé prostředí pro růst plísní a hub. Sanace vlhkého zdiva vyžaduje, aby vlhkost měla možnost postupně se odpařovat. Minerální vata, zejména pokud absorbuje vodu, tento proces blokuje a znemožňuje přirozené vysychání zdiva.
- Polystyren: Použití polystyrenu pro sanace vlhkého zdiva po povodni může vést k řadě problémů, které se týkají schopnosti zdiva vysychat a zachovat jeho dlouhodobou stabilitu. Polystyren je neprodyšný materiál, což znamená, že neumožňuje průchod vodní páry. Pokud je na vlhké zdivo aplikován polystyren, dochází k „uzavření“ vlhkosti ve zdivu, což může způsobit dlouhodobé problémy. V případě zdiva, které není zcela suché, polystyren výrazně omezuje schopnost zdiva vysychat. Kvůli neschopnosti polystyrenu propouštět vodní páru se zvyšuje pravděpodobnost vzniku plísní.
Postup sanace a doporučení
Vlhkost ve zdivu je jedním z nejčastějších problémů starších staveb v České republice. Pokud ji ignorujete, může způsobit vážné konstrukční poškození, zdravotní problémy i výrazné snížení hodnoty nemovitosti. Profesionální sanace ale není žádná magie - je to systematický, dobře popsaný proces.
- Zajištění větrání: Zajistěte přiměřené větrání prostor, neaplikujte žádné nátěry ani tmelení a zdokumentujte rozsah poškození fotografiemi.
- Odstranění vlhkosti: Nejdůležitější je co nejrychlejší vysušení zdiva.
- Sanace zdiva: Po vysušení by mělo být zdivo ošetřeno vhodnými sanačními prostředky, aby byla zajištěna jeho dlouhodobá ochrana proti vlhkosti.
- Tepelná izolace: Aby nedocházelo k promrzání vlhkého zdiva, je nutné ho chránit tepelnou izolací.
- Hydroizolace: Pro dlouhodobou ochranu před vlhkostí by měla být obnovena nebo zřízena kvalitní hydroizolace.
- Oprava poškozeného zdiva: Pokud je zdivo po povodni mechanicky poškozené nebo staticky narušené, je třeba provést jeho opravu.
Sanace zdiva není rutina. Odvlhčení domu vyžaduje více než jen vrták a chemii. Je nutné vzít v potaz historii, materiál, klima i proudění vzduchu. Správně provedená sanace certifikovanými materiály má životnost srovnatelnou se samotnou stavbou - desítky let. Mnoho majitelů nemovitostí se snaží řešit vlhkost svépomocí - nátěrem fasády, přetmelením trhlin nebo novými omítkami. Jenže bez diagnostiky příčiny je taková oprava jen dočasná. Voda si cestu vždy najde.
Vše začíná podrobnou prohlídkou objektu. Na základě diagnostiky technik zpracuje návrh sanačního postupu přesně "šitý na míru" vašemu objektu. Součástí je písemná cenová nabídka s rozpisem prací, materiálů a předpokládaného harmonogramu. Profesionální firma předá zakázku s dokumentací provedených prací, použitých materiálů a záručními podmínkami. Délka sanace závisí na rozsahu poškození, zvolené metodě a velikosti objektu. U rodinného domu se pohybuje od jednoho pracovního dne (injektáž jedné stěny) až po několik týdnů (komplexní sanace např. sklepa). U drobných povrchových úprav ano, ale chemická injektáž nebo komplexní hydroizolace vyžaduje odborné vybavení, zkušenosti a certifikované materiály. Cena se odvíjí od rozsahu poškození, zvolené metody a přístupnosti.
Pokud si nejste jistí, jaký postup zvolit, obraťte se na odborníky. Nečekejte, až se problém zhorší.
tags: #sanacni #metody #vlhkeho #zdiva #prehled