Při stavbě či rekonstrukci domu je výběr vhodných materiálů, včetně omítek, zásadní. Sádrové omítky se v současnosti těší velké popularitě, a to i přes některé předsudky a mýty, které kolem nich stále kolují. Je důležité si uvědomit, že vnitřní omítky se od těch vnějších liší v mnoha ohledech a při jejich volbě je nutné zohlednit specifické parametry.
Funkce a vlastnosti vnitřních omítek
I když vnitřní omítky plní především estetickou funkci, není finální vzhled jediným kritériem výběru. Dokážou ochránit zdivo před mechanickým poškozením a starají se také o regulaci vlhkosti vzduchu. U omítek do interiéru hraje zásadní roli vzhled - měly by být dokonale rovné a jednotné, bez viditelných přechodů, prasklin či rozdílů struktur. Kromě vzhledu je důležitá i mechanická odolnost. Vhodně zvolená omítka ochrání zdivo před poškozením a také zvýší pevnost konstrukčních prvků. Různé typy interiérových omítek se liší i tepelně a zvukově izolačními vlastnostmi, prodyšností a odolností vůči vzniku plísní a hub.
Na podkladové zdivo můžete nanášet několik vrstev různých stavebních hmot, které se liší tloušťkou, strukturou a mechanickými vlastnostmi. Jádrové (hrubé) omítky zajistí vyrovnání podkladu, samy o sobě však mají velmi zrnitou strukturu a neumožňují dokonalé vyhlazení. Můžete je ale nanášet v silnější vrstvě (až 20 mm). Jádrové omítky poměrně dlouhou dobu zrají. Při tloušťce 10 mm potřebují k vyzrání minimálně 10 dnů. Pro zlepšení vzhledu doporučujeme na hrubou omítku nanést štuk, případně stěrku. Štuky jsou předurčené pro nanášení na hrubé omítky s dobrou přilnavostí. K dispozici jsou i v pastovité konzistenci (např. oblíbený Keraštuk s obsahem kaolinu), a tak je jejich aplikace jednoduchá a bezprašná. Na rozdíl od jádrových omítek jsou tenkovrstvé (v řádu několika mm). Povrch dokonale vyrovnají, sjednotí strukturu a omezí přenos smršťovacích trhlin.
Srovnání sádrových a vápenocementových omítek
Vlastnosti interiérových omítek přímo souvisí s obsahem použitých materiálů.
- Cementové podklady: jako jsou např. monolitické konstrukce z betonu, jsou ideální pro sádrové omítky.
- Omítky ze směsi vápna a cementu: jsou dostupné v různé velikosti zrna (hrubé i jemné). Jsou cenově dostupné a díky příměsi cementu si poradí s vyšší vlhkostí. Proto se používají i pro realizaci omítek v kuchyních a koupelnách. Mají dobrou schopnost tepelné akumulace a ve srovnání se sádrovými omítkami i lepší akustické vlastnosti.
- Čistě vápenné omítky: se v interiérech nejčastěji používají pro finální omítání ve formě štuků. Existují i hrubé vápenné omítky určené pro omítání komínů, sklepů či skladových prostorů. Ve srovnání s vápenocementovými omítkami jsou méně pevné a také více nasákavé. Pro použití do koupelen, kuchyní a na sanace vlhkých zdí se tak nehodí.
- Hliněné omítky: představují návrat k tradičním postupům. Díky šetrnosti k přírodě a zdravotní nezávadnosti jsou stále žádanější, a to zejména u dřevostaveb. Připravují se ze směsi písku a jílu. Mohou být vyhlazené, strukturované, či reliéfní. Použít je můžete na téměř jakýkoli podklad.
Hlavním konkurentem vápenných štuků jsou sádrové omítky, které z estetického hlediska patří k nejdokonalejším. Při správném provedení je sádrová omítka perfektně rovná a hladká, a to bez jakýchkoli zrníček na ploše. Sádrové omítky rychle schnou a vynikají prodyšností. Protože dokážou vstřebat vzdušnou vlhkost a poté ji do místnosti znovu uvolnit, přirozeně regulují mikroklima v místnosti.
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o sádrové omítce
Výhody sádrových omítek
- Regulace mikroklimatu: Díky své speciální krystalické struktuře dokáže sádra absorbovat přebytečnou vlhkost vzduchu v místnosti a později ji uvolňovat zpět, když je vzduch v místnosti suchý. Tímto způsobem reguluje sádra vlhkost vzduchu v místnosti a zajišťuje zdravé a příjemné klima pro bydlení. Sádrové omítky dokáží absorbovat přebytečnou vlhkost v místnosti a později ji opět uvolnit do ovzduší.
- Rychlá aplikace a snadná oprava: Jejich hlavní předností je rychlá aplikace, skvělý výsledný vzhled. Sádrová omítka rychle tvrdne, a proto je vhodná pro projekty s časově omezenými termíny. Pokud budete časem omítku potřeba opravit, bude to snadné.
- Estetika a čistota: Díky hladkosti stěn se snižuje množství prachu, jenž na povrchu ulpívá. To ocení zvlášť rodiny potýkající se s alergiemi. Se sádrovými omítkami lze vytvořit téměř dokonalou rovinnost stěny, takže bodová světla a přímé nasvícení stěn neodhalí žádné nedostatky. Hladké rovné stěny jsou plnohodnotným partnerem dalším architektonickým prvkům. Ještě zvyšují efekt moderních materiálů, jako je sklo, nerez, kámen, ušlechtilé dřevo.
- Vysychání pórobetonových tvárnic: Pokud použijete sádrové omítky na plynosilikátech (pórobetonu, jako je např. Ytong), máte zajištěno dodatečné vysychání tvárnic. Sádrová omítka má totiž stejný difuzní odpor (10) jako plynosilikátová tvárnice.
- Barevná stálost: Výhoda sádrových omítek spočívá v tom, že nedochází k degeneraci pigmentů v barevných nátěrech, k čemuž dochází u klasických vápeno-cementových omítek vlivem zbytkové alkality, pokud se nenechají dostatečně vyzrát. Z tohoto důvodu není nutná tak častá výmalba na sádrové omítky, protože barva si zachovává svůj původní odstín. Na sádrové omítky lze realizovat všechny malířské techniky a dekorace.
- Tepelné a zvukově izolační vlastnosti: Nabízí dobré tepelné a zvukově izolační vlastnosti.
Omezení a mýty o sádrových omítkách
Kolem sádrových omítek stále koluje několik mýtů. Omítky a stěrky na bázi sádry se vám budou hodit při rekonstrukci i v novostavbách. Aplikovat se totiž dají na různé druhu podkladů.
- Mýtus č. 1: Omítka nebude dobře držet. To je však omyl. Z dlouholeté praxe jednoznačně vyplývá, že sádrová omítka umí perfektně držet prakticky na každém povrchu, pokud se ovšem dodrží správný technologický postup. Před aplikací sádrové omítky se musí povrch vždy a správně napenetrovat. Pokud bude dodržen správný technologický postup a práci odvede někdo, kdo tomu rozumí, bude sádrová omítka držet prakticky na jakémkoliv povrchu. Penetrační nátěr musí být vždy vyschlý, proto je ideální aplikace den předem. Pokud omítku nanesete na vlhký podklad, je velká pravděpodobnost, že nebude držet.
- Mýtus č. 2: Práce se sádrovou omítkou je obtížná. Ba naopak - práce se sádrovou omítkou je snadná a efektivní. Jen je třeba dodržet několik omezení. Jedním z nich je nutnost omítat při teplotách nad 5°C, nikdy tedy neomítejte v promrzlé stavbě. Při omítání je třeba zabránit proudění vzduchu v prostoru. Naopak poté, co omítku dokončíte, je třeba prostor pořádně vyvětrat, musíte dostat všechnu vlhkost z prostoru pryč. Sádrová omítka vysychá zhruba dva týdny. Doba vysychání omítky je zhruba 10 až 14 dní, tedy poloviční, než u vápenocementové omítky.
- Mýtus č. 3: Sádrová omítka nepatří do vlhka. Tento mýtus je vlastně napůl pravdivý. Do prostor s trvale vysokou vzdušnou vlhkostí (typicky prádelny, staré a vlhké domy, sauna či wellness) se omítka opravdu nehodí. Není vhodná ani pro použití v exteriéru. Naopak ji ale můžete použít bez obav v kuchyni nebo koupelně - i když je v těchto místnostech občas vlhko, nikdy to není dlouhodobý stav, vlhkost zde nepřesahuje 70 procent. V koupelně a kuchyni se však doporučuje přidat i ochranný nátěr. Sádrová omítka je však velmi citlivá na vlhkost a neměla by se používat ve vlhkých nebo mokrých místnostech.
- Křehkost: Může být také křehká a při nárazu má tendenci praskat. Mají však i řadu nevýhod - jsou měkké a snadněji se mechanicky poškodí (když ale budete mít po ruce sádru, snadno je opravíte).
- Cena: Sádrové omítky mohou být o něco dražší než omítky vápenocementové, cena se vám však sníží díky úspoře v množství použitého materiálu. S rozšířením poptávky a s počtem realizací cena sádrových omítek klesla na stejnou úroveň jako v případě vápenocementových materiálů.
Příprava podkladu a aplikace sádrových omítek
Správná příprava podkladu je klíčová pro dobrou přilnavost a životnost sádrové omítky.
- Penetrace: Podklad je třeba před aplikací omítky napenetrovat! Volba penetrace závisí na druhu podkladu. Jiný typ penetrace potřebuje nasákavý podklad a jiný typ zase podklad, který nenasákne. U nesavých podkladů je třeba použít Betokontakt, a tam kde je potřeba snížit nasákavost (cihelné zdivo, Porobeton apod.) aplikovat Aufbrennsperre. Penetrační nátěr se aplikuje den předem, aby bylo jisté, že dobře vyschnul. Sádrová omítka se nesmí nanášet na vlhký a nevyzrálý beton - například na strop. Na lesklý, vykletovaný povrch sádrových omítek a stěrek se barvy bez použití penetrace relativně hůře aplikují a práce s nimi je obtížnější.
- Kovové části: Kovové části nesmí zasahovat do omítkové vrstvy a před začátkem omítání je nutné ošetřit všechny kovové části, např. Pokud by měla sádrová omítka přijít do kontaktu s ocelí, například u překladů, sloupů apod., musí být kov ošetřen základovou barvou proti vzniku rzi.
- Aplikace na beton: Aplikaci omítky na beton je možné realizovat nejdříve 8 týdnů po betonáži a při teplotě nad +5 °C (minimálně stejnou teplotu by měl mít i podklad).
- Teplota topných kabelů: Při použití s topnými kabely je třeba dodržet následující parametry teploty topných kabelů: teplota nesmí přesáhnout trvale 45 °C a po dobu 1 hodiny 60 °C. Pokud by teplota dané parametry přesáhla, ze sádrových omítek se odbourá krystalická voda a může dojít k vypraskání.
- Tloušťka vrstvy: Na trhu můžete sehnat sádrové omítky, které lze nanášet v jedné vrstvě, ta by měla mít tloušťku mezi 8 až 30 milimetry. Doporučená tloušťka vrstvy jinak vydatné omítky je 8 až 30 mm.
- Omítání stěn: Při omítání stěn pracujeme vždy na protilehlých stěnách, abychom v rohu měli jednu plochu již pevnou.
- Navlhčení omítky: Pokud navlhčení omítky provedeme brzy nebo na omítku dáme moc vody, mohou se na povrchu objevit puchýře. Stačí chvíli počkat a potom povrch znovu srovnat fasádní špachtlí.
- Rimano UNI: Pro drobné opravy stěn a při renovaci a výměně oken je ideální sádrová omítka Rimano UNI. Jedná se o rychloopravnou maltu, která se snadno ručně aplikuje a lze ji i kletovat. Je vhodná pro různé druhy podkladů (beton, pórobeton, cihelné zdivo apod.) a také ji lze využít jako podklad pro keramický obklad. Omítku lze zpracovat v jednom kroku - 60 minut po nanesení se vykletuje nerezovou špachtlí a okenní špaleta je hotová (není již nutné štukovat). Výhoda omítky Rimano UNI je nejen v produktivitě práce a v rychlosti (žádné technologické přestávky), ale hlavně v tom, že se na sádrové omítce neobjevují praskliny, omítka se nepropadá a dobře se napojuje na stávající okolní povrchy. Sádrová omítka Rimano UNI se nemusí ve finále kletovat nerez špachtlí, ale povrch se může zatočit houbovým hladítkem jako při štukování. Doporučujeme použít okenní profily - APU lišty -, které vytvoří dilataci mezi omítkou a oknem.
- Rimat 100 DLP: Na pórobetonové zdivo je ideální Rimat 100 DLP, který umí přenést drobné pnutí v podkladu. Při zpracování omítky Rimat 100 DLP oceníte i její vysokou přídržnost k podkladu a nízkou spotřebu materiálu. Sádrové omítky Rimat se aplikují ručně natahováním pomocí nerezového hladítka nebo strojně. Při aplikační tloušťce nad 5 mm je vhodné plochu srovnat pomocí hliníkové „h“ latě. Při nanášení větších tloušťek se provede srovnání plochy tažením latě do kříže.
- Rimano Glet XL: je jemná tenkovrstvá sádrová stěrka určená pro povrchovou úpravu stěn a stropů. Skvěle se hodí na všechny druhy povrchů. Její výhodou je možnost ji aplikovat ve dvou vrstvách, tzv. z mokrého do mokrého. Využijete ji všude tam, kde požadujete dokonale hladký povrch.
- Tradiční sádry: Vedle materiálu Rimano UNI doporučujeme tradiční sádry - elektrikářskou či stavební.
- Knauf MP 75: Mezi nejžádanější omítky na trhu patří sádrová omítka Knauf MP 75. Její receptura byla za roky používání dotažena k téměř 100% dokonalosti. Důvodem k tomuto tvrzení jsou kvalitní a důkladně tříděné suroviny. Zpracování, které může být jak strojní tak ruční, je jednoduché a hlavně pro řemeslníka maximálně čitelné. Už samotná možnost nanášet omítku v jedné vrstvě celý proces omítání významně zrychluje a usnadňuje.
- Příprava podkladu: Před aplikací omítky na vlhkou zeď je nutné důkladně připravit podklad. Starou vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky minimálně 80 až 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti, ideálně do výšky minimálně 1,5násobku tloušťky zdiva nad nejvyšší viditelnou úrovní vlhkosti. Okopanou omítku je nutné ihned odstranit z pracovního prostoru. Spáry ve zdivu je třeba vyškrábat do hloubky asi 2 cm (jeden až dva centimetry), zdivo očistěte kartáčem nebo proudem tlakového vzduchu. Pro zvýšení stability zdiva je možné vyškrábané spáry nahradit jinou omítkou s požadovanými parametry nebo již přímo vyplnit sanačním podhozem.
- Aplikace řídké malty (špric): Po odstranění staré omítky a přípravě podkladu následuje navlhčení zdiva a aplikace řídké malty, která pokryje přibližně dvě třetiny stěny. Sanační omítku nahazujte na speciální postřik, při míchání postřiku i samotné omítkové směsi dodržujte doporučené množství vody i dobu míchání. Postřik by měl vyzrávat tři dny.
- Nanášení jádrové omítky: Po zatvrdnutí této vrstvy nanášíme jádrovou omítku v požadované tloušťce. Nerovnosti vyrovnejte sanační omítkou, do které lze vkládat úlomky cihlových tašek a cihel. Nepoužívejte úlomky betonu a betonových tašek. Při vyrovnání větších nerovností omítkou je nutné omítku vyztužit ocelovou sítí. Na jádrovou sanační omítku přijde sanační štuk jako u běžného omítání. Používejte produkty shodné značky.
- Finální vrstva (štuková omítka): Posledním krokem při aplikaci omítky na vlhkou zeď je natažení fajnové (štukové) omítky. Omítka se nahazuje na navlhčený povrch zpravidla v jedné nebo dvou vrstvách, strhává se latí a dohlazuje hladítkem. Konečnou úpravu povrchu je nutné dělat speciální jemnou omítkou na sanační omítky.
- Jednovrstvé systémy: se nanášejí výhradně na zdivo relativně homogenní, s nízkým stupněm zasolení. Skládají se zpravidla z podhozu a vrstvy sanační omítky minimální tloušťky 20 mm.
- Dvouvrstvé sanační omítky: se používají na nehomogenní, značně poškozené zdivo a při vyšším stupni zasolení. Skládají se opět z podhozu, z porézní podkladní omítky pro jímání solí a vlastní sanační omítky. Podkladní omítka má mít minimální tloušťku 10 mm. Po zdrsnění se na ni nanáší vrstva sanační omítky min. tloušťky 15 mm. Minimální celková tloušťka souvrství, tj. sanační podhoz + sanační omítka, je tedy cca 20-25 mm. V případě silně zasolených zdí je však žádoucí, aby celková tloušťka sanačního omítkového systému byla i vyšší.
Doporučené produkty
Sádrové omítky a pórobeton
Pro uchování tepelněizolačních vlastností pórobetonových tvárnic je vhodné použít sádrovou omítku. Pro omítání pórobetonových tvárnic (např. Ytong) je ideální Rimat 100 DLP. Pokud aplikujete tuto sádrovou omítku v tloušťce od 4 mm na zdivo Ytong, není třeba používat penetraci ani perlinku v celé ploše! Perlinku je vhodné použít pouze v místech kritických přechodů. Na pórobeton (např. Ytong) není třeba penetrace ani perlinka aplikovaná v celé ploše! To vše při aplikaci Rimatu 100 DLP v tl. od 4 mm. Nutnost penetrace stěn či stropů a zhodnocení podkladu provádíme dle skutečné situace na stavbě. Extrémně savé podklady (a při tloušťce omítky do 4 mm) se opatří Základním penetračním nátěrem Rigips. Pro tloušťky omítky nad 4 mm není třeba podklad penetrovat (např. Ytong). Sklovitě hladké podklady (např. monolitické konstrukce z betonu, polystyrenové tvarovky) opatříme kontaktním nátěrem pro zvýšení přídržnosti omítky k podkladu.
Finální úprava a nátěry
Sádrová omítka se nemusí ve finále kletovat nerez špachtlí, ale povrch se může zatočit houbovým hladítkem jako při štukování. Směs nanášíme nerezovým hladítkem. V tomto kroku ještě nemusíme dbát na rovnoměrnost nanesené vrstvy. Po přiměřeném vyzrání plochu navlhčíme dlouhými tahy houbovým hladítkem namočeným ve vodě. Omítka po navlhčení uvolní jemnou sádru (sádrové mléko), kterou vyrovnáme všechny nerovnosti.
Před vlastní výmalbou doporučujeme použít penetrační nátěr (dle technologického předpisu výrobce). Na lesklý, vykletovaný povrch sádrových omítek a stěrek se barvy bez použití penetrace relativně hůře aplikují a práce s nimi je obtížnější. Doporučujeme vodou ředitelné disperzní interiérové nátěry, které jsou paropropustné. Neuzavírají podklad a tím pádem zajišťují prodyšnost omítek. Disperze obsažená v nátěrech zabezpečuje lepší adhezi (přilnavost) nátěru k podkladu. Tyto nátěry nezhoršují průchod vodní páry ze zdi. Hladké rovné stěny otevírají nekonečné možnosti barevných řešení moderními malířskými technikami. Pokud tedy architekt nebo investor nechá stěny vymalovat sytými barvami, vydrží barevně stálé velmi dlouho. Stejně tak je ale možné dotvořit stěny plastickými dekoracemi pomocí sádrových stěrek.
Čtěte také: Jak na pevný a hladký povrch se sádrou
Sanační omítky a vlhké zdivo
Při stavbě či rekonstrukci domu je častým problémem vlhké zdivo, které může mít negativní dopad na zdraví obyvatel i na konstrukci budovy. Správná omítka na vlhkou zeď je klíčovým prvkem v boji proti vlhkosti. Pro vlhké zdivo je nejvhodnější volbou sanační omítka. Tato omítka je speciálně navržena pro zdivo trpící nadměrnou vlhkostí. Díky své nízké nasákavosti a vysoké paropropustnosti umožňuje odpařování vlhkosti ze zdiva, čímž napomáhá jeho postupnému vysychání.
Princip sanačních omítek spočívá v množství vzduchových pórů, které se v jejich struktuře vytvoří po rozmíchání ve vodě a nanesení na zeď. Póry pak ze zdiva odvádějí vlhkost. Problém vlhkého zdiva nevyřeší, ale mohou k odvlhčení domu výrazně přispět. Sanační omítky se tedy od běžných omítek liší především vysokou pórovitostí a prodyšností, díky čemuž jsou velmi lehké. Mají nízkou kapilární nasákavost, případně vodu zcela odpuzují. Sanační omítkou voda neproniká skrze kapiláry do zdiva a odpařování vody ze zdiva a případné srážení solí probíhá pouze na vnitřní straně omítky. Povrch stěny nahozené sanační omítkou tedy zůstává suchý a neměl by trpět ani výkvěty soli typickými pro vlhké zdivo.
Aplikace sanačních omítek na vlhké zdivo
Aplikace sanační omítky vyžaduje několik vrstev, které zajistí její správnou funkci. I to, co sanační omítka vyřešit dokáže, je však nutné podpořit její správnou aplikací. Především dodržujte postupy doporučené výrobci jednotlivých směsí. Mějte na mysli to, že nejde o standardní omítku a že je při jejím nanášení třeba respektovat doporučenou tloušťku nanášené vrstvy, počet vrstev i dobu vyzrávání mezi natažením jednotlivých vrstev. Důležité je také dodržet správnou výšku, do které by měla být sanační omítka na zeď nahozena. Zpravidla je to alespoň 80 centimetrů od podlahy.
Postup omítání
| Krok | Popis | Doporučený materiál |
|---|---|---|
| Příprava podkladu | Odstranění staré omítky, očištění zdiva | Nástroje na čištění zdiva, zednické kladivo, škrabka |
| Aplikace řídké malty | Špric - cementový podhoz | Malta na vlhké zdivo |
| Nanášení jádrové omítky | Tvorba základní vrstvy | Jádrová sanační omítka |
| Finální vrstva | Aplikace štukové omítky | Štuková omítka |
Typy sanačních omítkových systémů
U sanačních omítek rozlišujeme jednovrstvé nebo dvouvrstvé systémy.
Kdy jsou sanační omítky účinné a kdy ne
Sanační omítky jsou účinné pouze tehdy, pokud je zdivo namáháno kapilární nebo hygroskopickou vlhkostí při nízkém stupni zavlhčení. V případě, že se jedná o prosakující vodu nebo vlhkost kondenzující ze vzduchu, je účinek minimální. Rychle totiž dojde k zaplnění pórů omítky vodou a k propojení podkladu s povrchem. Soli ze zdiva pronikají na povrch a to je doprovázeno výkvěty a dalšími poruchami. Omítka ztratí svou funkci. Sanační systém nemůže odolat zatékání vlhkosti z rubu zdiva nebo masivnímu vzlínání vlhkosti. V těchto případech je nutné doplnit svislé a vodorovné izolace. Problémy nastávají také u fasád ve styku omítky s terénem, kde srážková voda nebo tající sníh dokážou velmi rychle vyplnit pórový systém vodou. Samotná hydrofobizace povrchu obvykle nestačí. Řešením je utěsnění zdiva pod omítkou minerální izolační stěrkou nebo provedení odolnější soklové omítky. Od terénu lze sanační omítku oddělit např. podříznutím.
Čtěte také: Sádrová omítka: Klady a použití
Omezená životnost a dočasné řešení
Aplikace sanační omítky na vlhkou zeď přináší i určitá rizika. Pokud není příčina vlhkosti odstraněna, může dojít k opětovnému poškození omítky. Častou chybou při použití sanačních omítek je zejména spoléhání se na ně jako na definitivní řešení problému s vlhkým zdivem. Přes všechny své dobré vlastnosti totiž sanační omítky neodstraní příčiny vlhkosti, ale pouze částečně a na omezenou dobu snižují její nežádoucí následky. Udržují projevy působení vlhkosti pod povrchem stěny, což může například při dlouhodobé kumulaci solí značně znehodnotit zdivo. Sanační omítky je tedy nutné chápat pouze jako dočasné a částečné řešení a kombinovat je i s dalšími kroky ke snížení či odstranění vlhkosti zdiva. Důležité je také dbát na obsah solí ve zdivu, které mohou snižovat životnost a funkčnost sanační omítky.
Odsolovací omítka
Problém zasolení sanační omítka pouze odsune, ale neodstraní. Vhodným řešením je tzv. odsolovací omítka, což je omítka složená pouze z trochy vápna a hlinitého písku nebo hlíny, kterou nahodíme na zeď (zbavenou staré omítky a s vyškrábanými spárami) a poté denně několik týdnů kropíme. Když omítka do sebe natáhne velkou část solí, osekáme ji. Podle potřeby celý postup opakujeme. Pak teprve stěnu omítneme finální vápennou omítkou.
Speciální sanační omítky
Existují i sanační omítky zcela vodotěsné, jejichž použití se dříve doporučovalo na vlhké zdivo v místnostech s vysokou vzdušnou vlhkostí. Dnes se nahrazují spíše hydroizolačními stěrkami. Mezi speciálními sanačními omítkami najdete i omítky s tepelně izolačními schopnostmi, které se používají například při rekonstrukci fasád historických objektů. Multifunkční sanační omítka SANAVER DUO s tepelně izolačními vlastnostmi obsahuje expandovaný skleněný granulát. Sanační tepelně-izolační omítka RealSan Baurex Nanosan je speciální sanační omítka s vysokými tepelně-izolačními vlastnostmi. Je určená pro povrchovou úpravu stěn ve vnitřním i vnějším prostředí. Je vhodná pro použití jako podkladová omítka i jako finální povrchová úprava především při rekonstrukci a restaurování památkových a historických objektů. Lze ji použít i při modelování členitých a složitých prvků fasád. Jde o čistě vápennou suchou maltovou směs s hydrofobními účinky, vhodnou pro vnější i vnitřní prostředí. Má vysoké tepelně-izolační vlastnosti (v porovnání s klasickou omítkou 17x vyšší) a používá se pro složité případy sanací vlhkého zdiva pod úrovní terénu, kde je vysoké riziko kondenzační vlhkosti a je zde požadavek zateplení objektu zevnitř. Neobsahuje cement, je pouze na bázi metakaolínu. Po smíchání s vodou vytváří velmi plastickou maltu, která slouží k zajištění nejen sanačních, ale také tepelně izolačních vlastností.
Sanační omítky nanášíme pouze na zdivo, zatížené solemi a vlhkostí. Ostatní plochy zdiva omítáme tradičními omítkami nebo ponecháme omítku původní. V obou případech je nezbytné omítnutý povrch sjednotit, např. lícní omítkou (sanačním štukem), někdy postačí pouze barva. Pro fasády platí, že vodoodpudivost povrchové úpravy a její propustnost pro vodní páru musí mít hodnoty minimálně stejné jako sanační omítka. Jako fasádní nátěry jsou vhodné modifikované minerální barvy silikátové (popř. i vápenné) a také silikonové barvy. Nevhodné jsou parotěsné disperzní nátěry s organickými pojivy.
tags: #sadrova #omitka #do #vlhka #informace