Rekonstrukce koupelny, kuchyně nebo výstavba nového domu s sebou přináší jednu zásadní otázku: jaké obklady a dlažbu vybrat? Volba rozměrů obkladů a dlažeb pro stěny a podlahy není jen o vzhledu, ale také o tom, jak pohodlně se s nimi pracuje. Na trhu je k dispozici poměrně velké množství různých typů, rozměrů a formátů obkládaček a dlaždic. Při výběru dlaždic hraje důležitou roli velikost plochy, která má být pokryta. Kvalitní výrobci keramiky proto zařazují dlaždice do deklarovaných rozměrů (tzv. kalibrů).
Typy a formáty dlaždic
Rozdělení dle velikosti
Když jsem se naposledy koukala na nabídku, byla jsem překvapená, jak široká škála rozměrů existuje.
- Malé formáty: 15×15, 10×30, 20×20, 20×25, 25×33, 20×40. Tyto velikosti jsou skvělé, pokud chcete vytvořit detaily nebo hledáte klasický vzhled.
- Střední formáty: 20×60, 25×75, 30×60, 60×60, 20×120, 15×90. Tyto velikosti se často používají jako standardní obklady v koupelnách i kuchyních.
- Velkoformáty: 33×100, 40×120, 60×120, 120×120, 150×300. Velkoformáty jsou dnes v interiérovém designu naprostým hitem. Pokud máte dostatek místa a chcete vytvořit elegantní a minimalistický vzhled, tyto dlaždice jsou to pravé. Velkým trendem jsou také obklady, které imitují přírodní materiály - třeba dřevo nebo kámen.
Dnes se čtvercové šedesátky už běžně řadí mezi standard. Velkoformátové dlažby a obklady se v největší míře využívají v prostorách koupelen - malých i velkých. Protože je počet spár minimální, vypadá obkládaná plocha celistvě a nijak neruší. Díky snadné údržbě se velkoformáty s oblibou používají i za kuchyňskými linkami.
Pro dekoraci na zeď se dlaždice vyrábějí ve dvou formátech: obdélníkový a čtvercový. Obdélníkové lze umístit s dlouhou stranou svisle nebo vodorovně. Efekt je jiný. Dlaždice natažená nahoru vizuálně činí místnost vyšší a vodorovně širší. Největší podlaha může mít stranu 600 mm a obdélníky mohou být 20×600 mm nebo dokonce delší.
Tloušťka dlaždic
Tloušťka obkladů je od 4 do 9 mm. Nejsilnější se často používá k dekoraci vnějších stěn. Tloušťka keramických podlahových dlaždic ve standardní verzi je od 8 do 11 mm, ale existuje zvýšená pevnost - až 25 mm. U soukromých domů se používají extrémně zřídka, s výjimkou rozložení podlaha v garáži nebo na parkovišti pod přístřeškem pro auto. Standardní tloušťka porcelánového kameniny je od 8 do 14 mm, ale existuje tenká - od 4 do 8 mm. Tenký porcelánové kameniny se obvykle pokládají v technických místnostech bytů nebo soukromých domů. Tloušťka mozaiky je od 2 do 12 mm. Obvykle tenčí keramika a sklo. Pro pokládku na podlahu se používá silnější materiál se zvýšenou odolností proti oděru.
Čtěte také: Trendy v oplocení
Standardní tloušťka kvalitních obkladů a dlažeb bývá obvykle 1 cm. U velkoformátů s hranou nad 120 cm však často narazíte na tenčí materiály - mohou mít 3,5 mm, 5,5 mm, nebo 6,5 mm. Pro zpevnění jsou podlepené skelnou síťkou, díky čemuž získávají pevnost a pružnost. Můžete s nimi obkládat i zakřivené plochy, navíc jsou lehčí.
Materiály dlaždic
Keramika patří mezi nejoblíbenější, finančně dostupnější a lehce udržitelnou variantu. Je odolná vůči vlhkosti a na trhu najdete neuvěřitelné množství barev, vzorů i velikostí. Seznamte se s nejčastějšími typy keramických obkladů:
- Porcelánové obkladové prvky: mají extrémně nízkou nasákavost. Jsou vhodné na podlahy i stěny.
- Velkoformátové keramické obklady: svojí plochou zabírají minimálně 2000 cm2 a délka delší hrany minimálně 45 cm.
- Terrazzo: sestává se z žulové nebo mramorové drtě, betonu, a někdy i z pryskyřice.
- Mozaiky: díky podložce ze síťoviny nebo na papírovém podkladu se snadno pokládají. Mozaiky jsou kusy keramiky, skla, porcelánové kameniny nebo přírodního kamene, upevněné na mřížce. Může být použit jak na podlahu, tak na stěny. Dlaždice v mozaice jsou použity čtvercové se stranami od 10 do 50 mm. Mnohem méně časté jsou ty, které se skládají z obdélníků, mnohostěnů nebo zaoblených tvarů.
- Konglomerované dlaždice: vyrábí se při smíchání kousků kamene (žuly, mramoru), cementu a pryskyřice.
Kámen se oproti keramice využívá méně často, jelikož představuje náročnější investici. Nevýhodou je chladný a kluzký povrch. Nejčastěji se používá žula, která je univerzální, odolná, neobjevuje se na ní zabarvení a nevyžaduje dodatečné ošetření. Na oblíbenosti získává i vápencový kámen travertin. Velmi luxusní variantou je pak mramor. Hodí se naprosto všude, potřebuje však častou údržbu a hlavně představuje velmi nákladnou počáteční investici. Nejteplejším materiálem je pak dřevo, které se v dnešní době objevuje i v koupelnách čím dál častěji. Představuje akustickou i tepelnou izolaci, ovšem náročnější bude jeho údržba. Plast je pak nejlevnější variantou obkladu, navíc s neuvěřitelně dlouhou životností.
Kritéria pro výběr dlaždic
Při výběru bude nejdůležitější, kam dlažbu vybíráte a pro jaký provoz bude vydlážděná plocha sloužit. Vedle nesáhnete, pokud zvolíte velkoformátový obklad, který opticky sjednotí a zvětší každou koupelnu.
Odolnost a bezpečnost
Je dobré se zastavit i u praktické stránky obkladů, jako je odolnost vůči vlhkosti, otěruvzdornost a bezpečnostní stránka v podobě protiskluznosti.
Čtěte také: Způsoby pokládky betonové dlažby
- Odolnost vůči vlhkosti: Porcelánové obkladové prvky mají extrémně nízkou nasákavost. Nasákavost u slinutých materiálů se pohybuje prakticky u všech typů pod 0,5 %. Z toho vyplývá, že se jedná o naprosto mrazuvzdorné dlaždice, ale problémem může být čistitelnost. Glazované dlaždice mají povrch odolný vůči vodě a nečistotám. Pro vyšší mechanické zatížení nebo mrazuvzdornost vybírejte raději dlaždice slinuté. Nemají sice povrchovou glazuru, ale jejich střep je v plné hmotě probarvený, bývají tvrdé a pevné a jsou nenasákavé. Dobré vlastnosti obou předchozích typů mají glazované slinuté dlaždice.
- Otěruvzdornost: Otěruvzdornost nejen ukazuje, jak dlouho vydrží vaše podlaha jako nová, ale zároveň její celkovou životnost. Tato stupnice však byla nedostatečná, a tak byla s vývojem nových materiálů rozšířena o další stupeň - PEI V. Otěruvzdornost vyjadřuje odolnost glazovaného povrchu proti otěru. Je to velice důležitý parametr, který přímo ovlivňuje životnost dlažby.
- Tvrdost: Tvrdost dle stupnice MOHS je fyzikální stupnice v rozmezí hodnot 1-10. Tvrdost povrchu keramických materiálů může být velice rozdílná a souvisí s odolností proti opotřebení. Tvrdost se udává u slinutých materiálů a někdy je zákazníky zaměňována se stupněm otěru, který se používá pouze u glazovaných materiálů.
- Protiskluznost: Abyste zabránili nebezpečným úrazům, vybírejte dlažbu s protiskluzovou ochranou. Tato speciální úprava v podobě impregnace nebo třeba plastickým vzorem zajistí bezpečný pohyb v místnosti, kde je vlhko a hrozí tak snadno pád. Tato úprava ochrání nejen vás, ale hlavně vaše děti. Protiskluz se označuje písmenem R, ale česká norma tento parametr nezná.
Dlaždice jsou klasifikovány podle intenzity použití:
| Stupeň PEI | Intenzita použití |
|---|---|
| PEI I. | Nízká |
| PEI II. | Malá |
| PEI III. | Průměrná |
Design a optické efekty
Jestliže něco dělá atmosféru koupelny, pak je to design obkladů a dlažby. Rozhodně by měl ladit s dlažbou, nábytkem, bateriemi i veškerými doplňky. Čím větší zvolíte rozměr obkladu, tím elegantnější bude výsledný efekt. Pokud chcete ozvláštnit obklad, můžete zvolit mozaiku, která je velmi moderní. Čím světlejší barvu obkladu zvolíte, tím více opticky zvětšíte místnost. Dlaždice natažená nahoru vizuálně činí místnost vyšší a vodorovně širší.
Kombinování různých velikostí dlaždic je skvělý způsob, jak dát interiéru trochu šmrncu. Když například zkombinujete malé obklady na stěně s velkoformátovými dlaždicemi na podlaze, vytvoříte příjemný kontrast, který prostor oživí. Jednou z možností je kombinovat různé formáty horizontálně nebo vertikálně na jedné stěně. Dolní část stěny můžete obložit velkoformátem, například 60×120, a horní část malými obklady, třeba ve tvaru cihliček o rozměru 10×20 nebo 10×30. Tento typ designu jsem viděla v několika moderních koupelnách, a musím říct, že výsledek byl úchvatný. Pokud si stále nejste jistí, jak taková kombinace může vypadat, doporučuji podívat se na online galerie koupelen - některé návrhy jsou skutečně inspirativní.
Rozměrová přesnost a rektifikace
V průběhu procesu vypalování keramiky dochází k přirozené rozměrové odchylce, která se obvykle pohybuje kolem 1,5 %. Kvalitní velkoformátové obklady se proto rektifikují - jejich okraje se zabrousí tak, aby měly všechny identickou velikost. Kalibrace a rektifikace je zabroušení hran vypálené hotové dlaždice, které eliminuje přirozené kolísání rozměrů keramiky a snižuje rozměrové tolerance jednotlivých prvků na minimum. Kalibrované výrobky jsou "ořezány" s přesností na desetiny milimetru, rektifikované obklady pak s přesností o řád vyšší na setinu milimetru. Zejména pak rektifikované dlaždice lze pokládat s minimální spárou a dosahovat tak homogenního vyznění podlahy. I když je hranice mezi běžným a velkým formátem obkladů a dlažeb nejasná, lze na základě zkušeností a vnímání výrobců či specialistů materiály roztřídit.
Odstínovost (tonalita) je parametrem, který každý výrobce označuje vlastním specifickým kódem a není upravován žádnou normou. Je nezbytné sledovat č. šarží na obalech výrobků nejen kvůli stejnému odstínu, ale i z důvodu, že stejné šarže mají nastavenou stejnou toleranci. Problém může nastat pouze v okamžiku, kdy doobjednáváte určité množství dlaždic, které chcete kombinovat se zbytkem původně nakoupeného materiálu a prodejce o vašem záměru neinformujete. Může se stát, že si koupíte obkladové prvky s výrazně jiným deklarovaným rozměrem a kombinace různých deklarovaných rozměrů může být problematická. V této situaci stačí prověřit, zda je možné vykrýt ze skladových zásob potřebné množství obkladových prvků pro jednotlivé místnosti ve stejném „kalibru", protože použití různých deklarovaných rozměrů v oddělených místnostech nebude způsobovat žádné problémy. Je však nutné upozornit montážní firmu, aby materiál správně rozdělila do místností, neboť k promíchání „kalibrů" může dojít již při skládání z auta. I v tomto případě musí být všechny obkladové prvky dodány v jednom deklarovaném rozměru.
Čtěte také: komplexní průvodce izolacemi
Plánování a příprava pokládky
Měření a nákup materiálu
Před nákupem si nejprve dobře proměřte plochu dlažby. Spočítejte, kolik bude potřeba celých dlaždic a rozměrově upravované dlaždice započtěte rovněž jako celé. Přidejte k tomu rezervu zhruba 10 až 15 procent. A uchovejte několik dlaždic do zásoby na dodatečné opravy. Potřebné množství nakupujte pokud možno najednou a vždy si zkontrolujte podle značení výrobce barevný odstín i výrobní šarži. Je to důležité proto, abyste získali povrchově i barevně sladěnou sérii obkládaček či dlaždic.
Nesmíme zapomenout, že u velmi tenkých mezer mezi obkladovými prvky nelze spolehlivým způsobem vpravit spárovací hmotu. Tím dochází k odkrytí prostoru pro zatékání vody pod obklad. Díky velkým rozměrům dochází u těchto keramických obkladových prvků též k patrným změnám v objemu díky tepelným změnám a tím při vyšší teplotě dochází k větším nárůstům a mohlo by se stát, že desky budou díky malé spáře, případně při její neexistenci, tlačit proti sobě.
Příprava podkladu
Podklad musí být rovný, pevný a přiměřeně hladký. Menší nerovnosti vyrovnejte tmelem nebo samonivelační stěrkou. Lepidlo dokáže překonat rozdíly nejvýše do dvou milimetrů. Ještě před vyrovnáním plochy podkladu je dobré vyčistit a zatmelit případné praskliny. Nekvalitní popraskaný starý beton bez hydroizolace raději kompletně odstraňte, mohl by časem dlažbu potrhat. Pokud beton dobře drží pohromadě, ale jeho povrch je méně kvalitní a narušený působením povětrnostních vlivů, natřete ho penetračním nátěrem. U méně kvalitních podkladů se při obkládání vyplatí aplikovat i tzv. adhezní můstek. Tento typ nátěru umožní kvalitnější a trvanlivější propojení různých typů materiálů. Nakonec připravený podklad omyjte od všech starých i nových nečistot, mastnoty a prachu. Při pokládce velkoformátových dlaždic musíme zajistit naprosto rovný podklad. Rovinatost změříme buď klasickou nebo laserovou vodováhou, použít můžeme i klasický nebo laserový nivelační přístroj.
Velkým problémem podkladových konstrukcí je vodorovnost podlah, svislost stěn a jejich vzájemná kolmost. Stejně jako tvar je důležitá také vyzrálost podkladu, dostatečná pevnost a soudržnost. Výrobci zpravidla doporučují změřit jeho zbytkovou vlhkost, která zvláště u anhydritů hraje velkou roli a může negativně ovlivnit výsledek práce. Pro dosažení požadované přídržnosti všech vrstev materiálů je třeba použít penetrační nátěr, který volíme podle druhu a stavu podkladu. Na standardní savé podklady (beton, cement, mazaninu) použijeme univerzální nátěr, na nesavé podklady (dlažbu, gletovaný beton apod.) používáme tzv. adhezní můstek. Zvláštní pozornost je třeba věnovat podkladům na bázi sádrovce (anhydrit), které jsou velmi citlivé na vlhkost. Zde penetrujeme po předchozím obroušení povrchového sintru. Penetrací se anhydrit zároveň oddělí od následné vrstvy lepidla.
Výběr lepidla a spárovací hmoty
V drtivé většině případů obkládání a lepení využijete standardní lepidla na cementové bázi. Pokud to umístění dlažby vyžaduje, vybírejte flexibilní mrazuvzdorná a voděodolná lepidla na dlažbu. Pro hladké povrchy a intenzivně namáhaná místa je možné zvolit některé z disperzních lepidel. Ta už jsou obvykle dražší, stejně jako reaktivní dvousložková lepidla, určená pro lepení dlažeb s požadavkem na odolnost vůči chemikáliím či lepení na netradiční povrchy, s nimiž se standardní lepidla nespojí. Velkoformátové obkladové prvky vyžadují použití kvalitních lepidel a spárovacích hmot. Použití flexibilních lepidel je samozřejmostí se zvýšenými hodnotami odolnosti proti deformacím (označení S1 a S2) s ověřenými hodnotami pro kladení velkých formátů. Vhodná jsou thixotropní lepidla. Podlepení celého formátu musí odpovídat i technologie lepení. Jako vhodná se jeví tekutá rozlivková lepidla. Správná konzistence a dostatečné množství nanášeného materiálu zajistí potřebné rozlití po celé velké ploše dlaždice a zamezí vzniku nežádoucích dutin. Rozlivná lepidla je vhodné nanášet hřebenem s oblými zuby. Pro vyspárování se doporučuje použít kvalitní hmoty, které umožňují jejich vpravení i do velmi úzké spáry.
Při lepení dlažby či obkladů na ne zcela běžné podklady typu dřeva, OSB desek či cementotřískových desek nebo obkládání starších typů dřevocementových a dřevovláknitých materiálů (např. heraklit) použijte flexibilní lepidlo, které si zachovává trvalou pružnost.
Technologie pokládky
Postup pokládky
Nejdříve si změříme výšku podlahy v místnosti, ve které budeme pokládat dlažbu a srovnáme ji s místnostmi navazujícími. Použijeme dlouhou rovnou lať a vodováhu. Bude-li rozdíl výšek větší, než tloušťka dlaždice včetně lepidla, můžeme jej vyrovnat podkladní mazaninou nebo vrstvou ze samonivelační stěrkové hmoty. Dlažbu začneme pokládat od středu místnosti. Potřebujeme-li si rozměřit, jak dlaždice vycházejí a kam vyjde případný ořez, použijeme svinovací metr a nezapomeneme při tom započítat i předpokládanou šířku spár. Nebo jednoduše vyskládáme dvě na sebe kolmé řady dlaždic na sucho. Cílem je, aby dlaždice na po obou bočních stranách u stěn místnosti měly stejnou šířku. A lépe vypadá, když se krajové dlaždice nemusí řezat na úzké proužky. Snažte se plánovat pokládku tak, aby řada u vstupu do místnosti byla z celých dlaždic. Podle vodicí latě před vlastní pokládkou vedeme středem místnosti (nebo od zvoleného výchozího místa) linku, od které začínáme s kladením dlažby. Vodicí linku si můžeme vyznačit například dlouhou latí. Lepení začneme od předposlední řady u protilehlé stěny a pokračujeme směrem ke vstupu. Zvláště u pokládání první řady je velmi důležité dodržet její kolmost k vodicí lati. Dlaždice po stranách u stěn, které se budou muset rozměrově upravovat, doděláme později. Po zavadnutí lepidla odstraníme vodicí lať a dokončíme stejným způsobem druhou polovinu místnosti. Lepidlo nanášíme na podlahu stěrkou a její zubovou stranou ho srovnáme. Velikost zubů stěrky závisí na velikosti lepených dlaždic. Na běžné rozměry 15 cm stačí zuby do 6 mm, větší zuby volíme na dlaždice větší, než 20 cm. Dlaždice by měla ležet ve vrstvě lepidla alespoň 60 až 80 procenty své plochy. Tím předejdeme jejímu pozdějšímu poškození či uvolnění. Vodováhou stále kontrolujeme rovinu, dlaždice sklepáváme přes lať paličkou. Spáry mezi dlaždičkami vymezíme spárovacími křížky, případně tradičními dřevěnými kolíčky. U běžných rozměrů dlaždic postačí spáry 2 až 3 mm, při větších rozměrech můžeme spáry zvětšit až na 10 mm. Okraje doděláváme až po vydláždění a vyzrání hlavní dlážděné plochy. Rozměr každé dodělávané dlaždice měříme zvlášť. Uřízneme potřebný kus, zadní stranu dlaždice namázneme zubovou stěrkou lepidlem a přitiskneme na podklad. Pokud nejsou stěny ideálně souběžné, musíme šířku lepených proužků dlaždic průběžně upravovat. Podobně jako boční dlaždice doplníme i řadu protilehlou vstupu do místnosti. Dbáme na čištění dlaždic od lepidla, pokud se dostane na jejich povrch. Po zatvrdnutí už by to šlo výrazně hůře. Spojovací sokl mezi dlažbou a stěnou lze vytvořit buď nařezáním soklových lišt z pokládané dlažby nebo přímo nalepením řady těchto dlaždic na stěnu.
Specifika pokládky velkých a malých formátů
Například je obtížné pokládat velké dlaždice. Je to těžké, ale o to nejde. Větší rovina je obtížnější nastavit do požadované polohy. Dalším problémem malých dlaždic je spousta spár. I když jsou kříže, je problematické je udržovat naprosto rovné bez zkušeností. Díky tomu je instalace malých dlaždic pomalejší. Nejoblíbenější velikosti jsou proto střední. Je snadné s nimi pracovat i pro ty, kdo se rozhodnou položit dlaždice na stěny nebo podlahy vlastníma rukama poprvé.
Náročnější manipulace: Vzhledem k jejich velikosti a hmotnosti je potřeba je pokládat velmi opatrně a často za asistence několika lidí. Pro lepení velkých desek nám práci usnadňují speciální přísavky s držákem. K řezání dlaždic se používají speciální řezačky, správněji "lámačky" až do délky 1250 mm. Je potřeba říct, že vnímání formátů obkladů a dlažeb je do značné míry subjektivní a v čase „roste“. Čím větší rozměr materiál má, tím přesnější musí být. U malých obkladaček rozměrové nepřesnosti vyřešíte upravením velikosti spáry, u velkoformátů takovou možnost ale nemáte.
Kvalitní velkoformátové obklady se proto rektifikují - jejich okraje se zabrousí tak, aby měly všechny identickou velikost. Díky přesným rozměrům velkoformátů je navíc možné obkládat s minimální spárou. Podle výrobce má být minimální šířka spáry 2 mm v interiéru a 3 mm v exteriéru. V některých případech jsme schopni provést realizaci s ještě menšími spárami (1 mm v interiéru, 2 mm v exteriéru) při zachování záruky. Pro dokonalé zapravení spárovací hmoty se doporučuje tloušťka této minimální spáry 2 mm. Docílíte maximálního efektu s minimální spárou. Nelze klást tzv. „beze spár“ z několika důvodů. U velmi tenkých mezer mezi obkladovými prvky nelze spolehlivým způsobem vpravit spárovací hmotu. Tím dochází k odkrytí prostoru pro zatékání vody pod obklad. Díky velkým rozměrům dochází u těchto keramických obkladových prvků též k patrným změnám v objemu díky tepelným změnám a tím při vyšší teplotě dochází k větším nárůstům a mohlo by se stát, že desky budou díky malé spáře, případně při její neexistenci, tlačit proti sobě. Přestože při instalaci velkoformátové dlažby používáme flexibilní lepidla a flexibilní spárovací hmoty, nesmíme u ploch větších než cca 6 x 6 m zapomenout na dilataci. Dilatační spáry rozdělují podklad na menší pole a jejich posláním je vyrovnávat vnitřní napětí v podlahové konstrukci. Procházejí celým profilem podlahy a objektové dilatace i profilem nosné konstrukce. V položené dlažbě musí dilatační spára procházet ve stejném místě nad dilatační spárou v podlaze.
Doporučení a rad, jak správně zvolit dlažbu, je mnoho. Zkušenost nás však učí, že žádné pravidlo není absolutní, a je jen na investorovi a jeho preferencích, co je správná volba. Často se říkalo pravidlo, že čím menší prostor, tím je doporučována menší dlažba. Troufáme si ale tvrdit, že v případě použití velkých dlaždic, např. 90x90cm, je důležité, aby na zdi byla symetrie tak, že uprostřed je velká dlaždice a oba krajní sloupce jsou symetricky velké. Když bychom použili 2 celé dlaždice a dořez 20cm, bude výsledek velmi nepěkný. Když použijeme dlaždici menší, např 15x15 cm, začneme z jedné strany celou dlaždicí, tak na druhém konci nám zůstane odřezek 5cm, což ruší méně než v případě odřezku u velkých dlaždic. Takže pravidlo zní, ne volit do malých prostor malé dlaždice, ale způsob položení dlaždic volit tak, aby na jedné straně nezůstal nesymetrický dořez.
U místností, které nejsou pravoúhlé a nemají rovné zdi, typicky u rekonstrukcí, je daleko vhodnější pokládka dlažby na vazbu, případně pokládka na koso. Pokládka na koso je vhodnější u čtvercové dlažby, pokládka na vazbu je obzvláště vhodná u dlažeb obdélníkového tvaru. U dlouhých úzkých obdélníků, typicky dlažby v dekoru dřeva, je vhodná pokládka na tzv. "cihlovou vazbu". Tento způsob výborně eliminuje různé nepravidelnosti tvaru a zároveň umožňuje zpracovat i většinu odřezků pro položení. Před pokládkou dlaždic je potřeba si uvědomit, že v případě rekonstrukcí, kde často stěny nebývají rovné, je vhodné zvolit malý formát - například cihliček, které lépe pokryjí nerovnou plochu než například velkoformátové dlaždice.
Cenové aspekty
Nemalou roli bude hrát i rozpočet, který budete mít k dispozici. Rozdíl mezi materiály běžných a velkých formátů spočívá také v ceně. Pokud zvažujete pořízení velkoformátových obkladů a dlažeb, nezapomeňte, že si připlatíte nejen za materiál, ale také samotnou realizaci. Protože je obkládání složitější a manipulace s materiály náročnější (vyžaduje speciální vybavení a větší počet pracovníků), je cena obkladačských prací přibližně dvojnásobná ve srovnání s obkládáním malých formátů. Realizace velkoformátů sice není nejlevnější, na druhou stranu jde o jednorázovou investici na mnoho let.
tags: #ruzne #velikosti #dlazdic #pohromade #průvodce