Přetahování států o území, přístup k surovinám, kontrolu nárazníkových oblastí či sfér vlivu je odvěkým motorem dějin. Mocenské posilovaní v uzavřených systémech, jakým planeta Země zcela určitě je, představuje zpravidla hru s nulovým součtem. Nejvýznamnější soupeření dneška se odehrává na ose Západ - Východ. V současnosti jediným reálným vyzyvatelem, který disponuje prostředky a vůlí otřást mocí Západu, je rusko-čínský blok, označovaný zjednodušeně jako Východ.
Oba bloky, Západ i Východ, tvoří dva mocenské póly, přičemž jeden z aktérů v každém bloku výrazně zaostává za svým kolegou. Obdobně si slabší pól prošel historickou etapou, kdy byl nefalšovaným top hráčem světové ligy. Daný status je pro oba aktéry minulostí. Převažujícím pólům - USA a Číně - narostly velmocenské svaly relativně nedávno a rychle.
Ruské velmocenské ambice a jejich ekonomické základy
Od začátku ukrajinské krize se mediální i politická pozornost soustřeďuje na Rusko. To podle kritiků oprašuje velmocenské ambice, napíná svaly a nebojí se použití hrubé síly pro zajištění svých zájmů v blízkém pohraničí. Obránci Ruska zase mluví o výsostně obranném charakteru jeho aktivit, kterými jen hájí svůj životní prostor a návrat na přirozené mocenské pozice. Oba pohledy svědčí o tom, že poslední dobou Rusko mocensky posilovalo. To nám připomíná schopnost Ruska se opakovaně vypracovat z úplného dna do pozice, ve které disponuje nemalou mocenskou váhou a ambicemi.
Je to jen 22 let, kdy bylo Rusko zemí, jejíž armáda střílela tanky do parlamentu, ve které zuřil separatismus prorostlý organizovaným zločinem a vládl nefalšovaný chaos. Ekonomicky za tímto zmrtvýchvstáním stojí absolutní důraz na export ropy a plynu, což umožnilo bez velkých nákladů a rychle generovat enormní zisky. Je ale možné, že jsme svědky konce éry obrody a růstu. Tragická demografická situace, nízká cena ropy, propad ekonomiky a maximálně nejistý úspěch celní unie netvoří právě nejlepší základy pro naplnění velmocenského statusu. Na místě je proto očekávat zamrznutí posilování Ruska, které bude okolnostmi tlačeno k větší pozornosti vnitřním problémům. Z pudu sebezáchovy bude režim reprízovat lidový program postavený na leitmotivu dekadentního Západu, který dvojím metrem poškozuje matičku Rus. Ideologický program postavený na negaci si jistě bude udržovat popularitu i za hranicemi Ruska.
Ekonomické výzvy a korupce
Navenek se Rusko snaží působit jako stabilní a sebevědomá velmoc. Státní televize ukazuje továrny jedoucí na tři směny, vyplácené mzdy a důchody, nízkou nezaměstnanost. Kreml opakuje, že ruská ekonomika roste rychleji než ekonomiky Západu. Pod touto lesklou fasádou se však podle amerického analytika Jasona J. Smarta skrývají vážné problémy. Přímé výdaje na válku měly v roce 2025 dosáhnout 5,1 procenta HDP. Pokud se započítají i výdaje na vnitřní bezpečnost a represivní složky, dostává se Rusko na částky, které jsou dlouhodobě neudržitelné. „To už není válečná ekonomika,“ konstatuje Smart.
Čtěte také: Jak funguje policie v Rusku? Odhalení zákulisí
Obrovské sumy peněz, navíc skryté za mlhou utajovaných rozpočtových položek, podle něj vytvářejí ideální prostředí pro systematické rozkrádání. Korupce v Rusku už není selháním jednotlivců, ale fungujícím obchodním modelem. Vojenské zakázky jsou běžně přidělovány bez soutěže loajálním firmám, kontrolní instituce nemají skutečnou nezávislost a investigativní novináři končí ve vězení. Symbolickým příkladem je nedávný skandál ve Státní dumě, kde vyšetřování odhalilo, že přístup k moci má doslova ceník. Mladí Rusové podle Smarta vidí, že v zemi vítězí loajalita a známosti, nikoli schopnosti. Stejná logika se pak přenáší i do zahraničí. Ekonomický výhled tomu odpovídá. Samotné ruské ministerstvo hospodářského rozvoje připouští rozpočtové deficity až do 40. let tohoto století. Likvidní část Fondu národního blahobytu se ztenčila na zhruba 40 miliard dolarů. Vladimir Putin přitom válku prezentuje jako historickou misi a každou oběť označuje za vlasteneckou povinnost. V tomto pojetí není největším zločinem krádež, ale neloajalita. Elity mohou vydělávat, pokud zůstanou věrné.
Čína jako rostoucí velmoc a její výzvy
Jen málo témat zaměstnává hlavy analytiků tak, jak budoucnost Číny. Při jejím ekonomickém růstu, populaci, geografické poloze je na místě věnovat jí speciální pozornost. Ostatně i USA připouštějí, že právě země draka má potenciál dorůst na peer to peer či close peer to peer rivala. Tradičně se za největší výhodu Západu považuje jeho zásadní náskok v oblasti vědy a technologií. Nejnovější americká vojenská strategie mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující bezpečnostní prostředí řadí proliferaci technologií. Dovolím si tvrdit, že toto si dobře uvědomují zrovna v Číně.
Legendární schopnost Číny je kopírovat technologie. To ukrajuje z technologického náskoku sice jen omezeně, ale stále představuje nezanedbatelnou výhodu. Vývoj je nákladný, má mnohé úskalí a slepé uličky. Technologie se v průběhu času zefektivňují a dorůstají maxima svého využití. Zkopírovat technologicky hotový produkt má proto několik výhod, než se věnovat jeho vývoji. Čína je také silná v dnes zásadním odvětví - v informačních technologiích.
Vnitřní problémy Číny
Největší výzvy Říši středu čekají v rámci jejích hranic. Ekologická degradace, dopady politiky jednoho dítěte, turbo urbanizace jsou výběrem těch viditelnějších problémů, které ohrožují stabilitu čínské společnosti. Zohlednit je třeba postupující nahrazování vyčerpané komunistické ideologie nacionalismem či vnitřní soupeření stranických a armádních frakcí. V neposlední řadě je nutné si uvědomit naše vlastní limity v chápání Číny. Ta je aktérem řídícím se principy vyvěrajícími z velice specifické kultury, mentality a politicko-strategické tradice.
Rusko-čínské partnerství: Spojenectví z nutnosti
Rusko a Čína nikdy nebyly a možná lze tvrdit, že nikdy ani nebudou přirozenými spojenci. Není to tak dávno, kdy se na řece Ussuri a v dalších pohraničních oblastech v potyčkách střetly červená a čínská lidová armáda. Ne příliš zalidněný, ale surovinově bohatý ruský dálný východ nemůže nebýt lákadlem pro zemi se surovinovým apetitem Číny, srážka zájmů čeká také v souboji o vliv v postsovětských středoasijských republikách.
Čtěte také: Přečtěte si o podzemních stavbách
Pozornost si zasluhuje model fungování rusko-čínského partnerství. Symbolem odporu vůči Západu je Putin, ne čínský prezident. Rusko a ne Čína se prezentuje jako motor BRICS, celní unie, zastánce Sýrie či Íránu. Ruský režim tak vykazuje činnost, která imponuje obyvatelstvu a Čína má klid na řešení vnitřních problémů a dotahování náskoku USA. Jak už bylo naznačeno, rusko-čínský blok absentuje jakékoliv ideové a hodnotové spojení, kterým disponuje euroatlantický blok. Současně ale ani jedna ze zemí samostatně nemůže pomýšlet na vychýlení vah mezinárodního pořádku ve svůj prospěch. Rusko a Čína se nevyhnutelně potřebují, nespojuje je v zásadě nic víc než společný soupeř.
Válka na Ukrajině a přehodnocení ruské moci
Rusko v rámci nové koncepce své zahraniční politiky usiluje o to, aby skončil „monopol“ Západu na mezinárodní scéně. Ministr zahraničí Lavrov řekl, že „naše aktualizovaná koncepce zahraniční politiky již bude hovořit o nutnosti ukončit monopol Západu na utváření rámce mezinárodního života.“ Ve svém projevu také znovu obvinil Západ, že využívá Ukrajinu jako „rusofobní vojenské předmostí“. Západní politika podle něj v tomto dosáhla bodu, z něhož „není návratu“. Rusko před téměř rokem zahájilo invazi na Ukrajinu, která rozpoutala nejkrvavější konflikt v Evropě od druhé světové války. Moskva válku na Ukrajině nazývá speciální operací, jejímž cílem je podle ní demilitarizace a „denacifikace“ sousední země a zajištění bezpečnosti Ruska před údajnou rozpínavostí NATO.
Ruská vojenská slabost a mezinárodní vnímání
Rusko nemá vojenskou sílu na to, aby na Ukrajině dosáhlo vytyčených cílů. Toho si všímá Čína, Indie, ale i Turecko nebo Írán, věří politický geograf Michael Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Rusko se čím dál výrazněji stává nejslabší ze světových mocností,“ dodává s tím, že Moskva tratí třeba na tom, že surovinové bohatství nyní musí udávat se značnou slevou. Válka na Ukrajině podle Romancova ukazuje, že Moskva si silou není schopna vynutit to, co si předsevzala. To považuje za zásadní a pozitivní zjištění.
Analytici na Západě, v Indii nebo Číně vidí, že Rusko si ve vojenské oblasti, která se jevila jako výkladní skříň federace, nevede o nic lépe než v modernizaci a dalších aspektech, v nichž země za vlády Vladimira Putina zaostává. Současná situace, v níž se Rusko ocitlo, těší Peking i Nové Dillí, míní Romancov. Do obou zemí Moskva dodává suroviny, které nemůže udat na evropském trhu, jenže za výrazně horších ekonomických podmínek, protože musí prodávat s výraznou slevou. „Rusko se čím dál výrazněji stává nejslabší ze světových mocností,“ rekapituluje politický geograf.
Nebylo by ovšem podle něj správné tvrdit, že Rusko je na kolenou, jeho slabost je relativní. Roli nehraje pouze jaderný arzenál Ruské federace, ale i konvenční zbraně, v nichž má Moskva stále potenciál a jimiž ničí obrovské části ukrajinského území a vraždí civilisty. Přesto i pragmatičtí ruští spojenci jako Írán a Turecko vidí, že pozice Ruska upadá, je přesvědčen Romancov. Právě Turecko pod vedením Recepa Tayyipa Erdogana balancuje mezi Západem a Moskvou. Erdogan se snaží pronikat každou skulinou ve velmocenské hře, aby posílil vlastní postavení, popisuje turkolog Tomáš Laně. Turecký prezident například prohlásil, že podle mezinárodního práva by se měl Ruskem anektovaný Krym vrátit Ukrajině.
Vliv západních zbraní a taktiky na ukrajinskou protiofenzívu
Ukrajinské síly vstoupily do strategicky významného města Kupjansk v Charkovské oblasti u ruských hranic. Města jsou pokládána za důležité křižovatky, na kterých závisí zásobování značné části ruských okupačních vojsk na východě země. Ukrajina přešla v posledních dnech ve východní Charkovské oblasti do protiútoku a podle oficiálních prohlášení osvobodila část svého území. Analytici amerického Institutu pro studium války odhadli, že Ukrajina od zahájení protiofenzivy na východě země získala zpět okolo 2500 kilometrů čtverečních svého území. Úspěšná je i na jihu. „Rusko má víc zbraní, Ukrajina má lepší, a čím déle se válka potáhne, tím těžší pro Rusko bude udržet si množstevní převahu,“ říká k protiofenzivě i dalšímu průběhu války americký historik a profesor strategických studií na skotské University of St Andrews Phillips O'Brien.
Tato válka se nevyvíjí jako v druhé světové válce s rychle se posouvajícími armádami. Posouvat se kupředu je složité. Ukrajinci získávají vesnice jednu po druhé, a to vše se děje kvůli tomu, jak se válka dosud vedla a jaké technologie se používají. V oblasti kolem Chersonu probíhá pokus vyčerpat ruskou armádu. Pro Ukrajince jde o mnohem příznivější místo, kde se Rusy mohou pokusit zničit, než například Donbas. Je to na konci ruské zásobovací linie, protože zásoby musí dopravovat přes Dněpr. I proto chce Ukrajina bojovat u Chersonu intenzivněji než na Donbase, odkud je to blízko k ruským hranicím. Nevypadá to možná, že Ukrajina vede nějaký masivní útok. Využívají ale výhod toho, že mají zbraně, které odpovídají standardům NATO. Válka jednoznačně ukázala, že NATO zbraně jsou lepší než ruské. Ukrajina se nyní snaží využít svých zbraní k unavení a vyčerpání ruské armády, jejich vojáků i zásob. Proto třeba vidíme, jak útočí na mosty. Také to vypadá, že se snaží využít toho, že Rusové koncentrují hodně sil právě kolem Chersonu, a Ukrajinci se tak mohou snažit prorazit v jiných oblastech.
Ukrajina je lepší a lepší. Dnešní ukrajinská armáda je lépe vyzbrojená než 24. února, kdy válka začala. Mají lepší zbraňové systémy a byli vycvičeni na to, jak je používat, to je obrovský rozdíl. Čistě na kusy mají méně zbraní než Rusové, kteří nashromáždili obrovské zásoby. Rusové mají víc věcí, Ukrajinci mají lepší věci. A to je podle O'Briena jeden z důvodů, proč chtějí bojovat u Chersonu, kde bude záležet víc na kvalitě, ne na kvantitě. Ukrajinské zbraně jsou prostě lepší, vezměme si HIMARS. Je to fascinující příklad - systém, který vznikl už v 90. letech, ale i tak je mnohem přesnější a efektivnější než cokoliv, co mají Rusové. Likvidují ruské vojenské sklady, ruskou logistiku, koncentrované ruské jednotky. Shrnutě: Rusko má víc, Ukrajina má lepší, a čím déle se válka potáhne, tím těžší pro Rusko bude udržet si tu množstevní převahu.
Velkou tragédií této války je, že příliš mnoho lidí věřilo příběhu o supersilném Rusku. O'Brien opakoval roky: Rusko není velmoc a nikdy jsme ho za velmoc neměli považovat. Víceméně celá analytická komunita selhala. Selhala a nepochopila, že ruská armáda prostě nebyla tak dobrá. Ruská armáda byla dokonce tak vnímána jako silná, že pomáhat Ukrajině bylo před válkou bráno skoro jako plýtvání. Většina lidí přecenila Rusko a podcenila Ukrajinu. Mýlili se, protože nerozumí tomu, co ze zemí dělá velmoci. Základní chyba, kterou řada lidí udělala, bylo to, že se dívali na zbraně, které Rusko má. Jako by zbraně byly nějaký symbol. Kromě jaderných zbraní neexistuje jediná věc, která by z Ruska dělala velmoc. Nemají dobrou ekonomiku, nemají technologicky vyspělý průmysl. Jejich systém je zkorumpovaný. Jejich současná armáda nikdy nebojovala v konfliktu, kde by bylo potřeba koordinovat komplexní operace. Všechny klasické ukazatele, které by určovaly, zda je někdo velmoc, tam prostě chyběly. Jediné, co Rusko mělo, byly zbraně, které navíc - jak teď vidíme - nebyly ani tak dobré, jak samo tvrdilo.
Fakt, že Rusko má jaderné zbraně, zastínil všechny ostatní jeho slabiny. Děsivé je, že vlastně nevíme, zda ruské jaderné zbraně fungují.
Tabulka srovnání vojenských sil a technologií (ilustrativní)
| Parametr | Rusko (kvantita) | Ukrajina (kvalita s NATO podporou) | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Počet zbraní | Více | Méně | Rusko má obrovské zásoby, často starší technologie. |
| Kvalita zbraňových systémů | Nižší přesnost, starší | Vyšší přesnost, modernější (např. HIMARS) | Ukrajinské zbraně odpovídají standardům NATO. |
| Vycvičenost armády | Problémy s koordinací komplexních operací | Lépe vycvičená a motivovaná | Ukrajinská armáda má výcvik na nové systémy. |
| Logistika a zásobování | Zranitelné, problémy v okupovaných oblastech | Efektivnější, cílené útoky na ruské linie | Např. útoky na mosty. |
| Kontrola vzdušného prostoru | Neschopnost získat plnou kontrolu | Úspěšná obrana s pomocí starých i nových systémů | Ruské letectvo narazilo na silný odpor. |
| Ekonomická udržitelnost války | Neudržitelné dlouhodobě (rozpočtové deficity) | Závisí na podpoře Západu | Vysoké náklady na válku zatěžují Rusko. |
Budoucnost války a mezinárodní konsekvence
Ukrajina už dávno dokázala, že je schopna obstát. Na tuhle válku existuje tolik špatných pohledů! Jedním z nich třeba je, že „Západ časem ztratí zájem“. Ne, Západ neztratí zájem. Západ by ztratil zájem, pokud by Ukrajina nebojovala a prohrávala. Ale Ukrajina dnes jen potvrzuje, že Západ udělal správnou věc, a díky tomu má teď iniciativu. Válka lidi nezačne nudit. Je to trochu smutná výpověď o lidské povaze, ale když se podíváme třeba na historii USA, tak veřejnost ztrácí zájem jen o války, o kterých si myslí, že je nemůžou vyhrát. Před válkou jsme si říkali, že Ukrajina nemůže vyhrát, a trochu jsme vyrobili narativ, proč jí nepomáhat. Dnes reálně vidíme, že Ukrajina je schopná s Ruskem bojovat. A to do války vstoupili s podprůměrnými zbraněmi. Navzdory všemu, co je mělo znevýhodňovat, šli do války a Rusko zadrželi. Kdyby měli polskou armádu se standardními NATO zbraněmi, už je po válce.
Evropa bude podporovat válku, v níž je šance, že Ukrajina vyhraje. Navíc v současné situaci je volba poměrně jasná: podvolíte se Putinovu vydírání, nebo ne? Osobně si myslím, že Putin to se svým vydíráním přepískl. Dnes je pro jeho podporovatele mnohem složitější říci, že je potřeba ukončit sankce, protože by to vypadalo, že se nechají vydírat a že se podvolují člověku, který páchá ty nejodpornější válečné zločiny. Takže z tohoto úhlu pohledu Putin zahrál svoje karty velmi špatně.
Rétorika a realita se zásadně liší. Putin se bojí mobilizovat ruskou společnost. Kdyby šlo opravdu o válku proti fašismu, mobilizoval by i mladé lidi z Moskvy, Petrohradu a dalších ruských center, ale neudělá to. Místo toho se snaží nalákat vojáky z provincií a neetnické Rusy, vězně a žoldáky. To vypovídá o tom, že si není jistý, zda by „jeho lidé“ byli opravdu ochotní se kvůli této válce obětovat. Rusko podle O'Briena nemá na to, aby příliš dlouho pokračovalo tímto způsobem: buď si řeknou, že to berou vážně, jsou ochotní bojovat několik dalších let a mobilizují celou populaci včetně těch dvacetiletých, a to jak mužů, tak žen. Potřebují oboje, protože nemají tak velkou populační základnu. A tyhle lidi budou muset vycvičit a poslat je do války. Nebo tohle neudělají a pak válka nebude trvat zas tak dlouho. O'Brien nevidí moc způsobů, jak by válka mohla trvat další rok, aniž by Rusko mobilizovalo. Rusko tedy má dvě možnosti: buď mobilizovat celou společnost, nebo válku prohrát.
Lekce z války na Ukrajině pro moderní válčení
Existuje hned několik zajímavých lekcí. Sledujeme obrovské problémy tanku. Decimace tanků hlavně na ruské straně je astronomická. Má dnes tank šanci proti schopným obráncům? To je klíčová otázka a odpověď na ni není snadná. Ukrajinci zdecimovali ruské tanky, a to ani nemají převahu ve vzduchu. A neplatí to jen pro tanky, ale obecně pro velké těžké zbraně. Pokud nemáte jasnou převahu, je těžké ospravedlnit jejich existenci. Pro O'Briena osobně je úplně nejzajímavější pozorovat, jak se Rusku nepodařilo získat kontrolu nad ukrajinským vzdušným prostorem. Lidé čekali, že na scénu nastoupí ruské letectvo, převalí se přes Ukrajinu a bude vyhráno; že to bude podobné jako v Sýrii. Rusko ale nebylo schopné tuhle kontrolu získat a ukazuje to, že s výjimkou USA a možná několika dalších letectev je prostě velmi složité ovládnout vzdušný prostor. A to si vezměme, že Ukrajinci Rusům vzdorovali s využitím starých letadel a staré ruské protiletadlové obrany. A když dostávají klasickou NATO protiletadlovou techniku, ruská letadla budou opravdu v problémech.
To, co zvládne Amerika, nezvládne nikdo jiný. Rusko není rovnocenný partner. Problém je, že lidé předpokládali, že Rusko je taková trochu menší verze USA, že zvládnou stejné věci. Rusko však není ve stejné lize jako Amerika, třeba armády NATO jsou jí rovnocennějším partnerem než Rusko. Dívali jsme se na tuhle válku až příliš skrz optiku toho, co dokážou USA. Díky americké armádě možná občas válka vypadala jako příliš snadná záležitost. Ale války jsou složité. Putin uvěřil vlastním nesmyslům a dnes jsou Rusové tam, kde jsou.
Je to otázka nákladů. Netýká se to jen tanků, ale třeba i válečných lodí. Pokud máte obranné systémy, které jsou lehčí a levnější než systém, s nímž útočíte, pak se tahle útočící technika stává trochu zbytečnou. Protože když je jedna zbraň těžká a drahá, a navíc zlikvidovatelná zbraní, která je lehčí a levnější, ztrácí na efektivitě. V případě USA je to trochu jedno, protože za armádu utrácejí tolik, že to vykompenzují. Ale Rusko neumělo svoje tanky ochránit a vidíme, jak jsou na bojišti masakrovány. Totéž platí pro válečné lodě. Máme tu příklad křižníku Moskva, který ze hry vyřadila ukrajinská, na Ukrajině vyrobená technika. Ukrajina takřka nemá námořnictvo a má málo námořních zkušeností. Přesto zničili bojovou loď z ruské Černomořské flotily - a to systémem, který byl mnohem levnější.
USA daly Ukrajině zhruba šestnáct systémů HIMARS. A způsobují na ruské straně bojiště obrovský chaos. A samy USA jich mají přes pět set. Americký příklad naprosto není přenositelný. Rusko je v této válce mnohem horší, než většina lidí očekávala. O'Brien si myslel, že budou špatní, ale jsou ještě horší, než čekal. Ukrajinská armáda naopak podala velmi dobrý výkon. Tato válka ukazuje dvě věci: musíte umět používat vyspělé vojenské systémy, ale také musíte být ochotný bojovat. Motivované armády podají mnohem lepší výkon - a Ukrajinci byli ochotní bojovat. Pokud měli polskou armádu se standardními NATO zbraněmi, už je po válce.
O'Brien si myslí, že prvním úkolem Evropy by mělo být pomoci Ukrajině vyhrát. Pokud Ukrajina vyhraje a stane se členem EU, bude to obrovská proměna. Bude to prakticky znamenat konec ruské hrozby Evropě, když pomineme jaderné zbraně. Byla by to také forma pojistky pro případ, že by se věci v USA zvrtly špatným směrem. Nevíme, co USA v budoucnosti udělají, půjdou populistickým, trumpistickým směrem? Budou se víc zajímat o Pacifik? I proto O'Brien opakuje, že by se Evropa měla co nejvíc snažit pomoci Ukrajině vyhrát - poskytne to obrovské bezpečnostní záruky pro celý kontinent.
tags: #rusko #penetrace #velmoci #geopolitika