Na současnou záplavu demagogie a dezinformací mnozí logicky reagují apelem na zajištění lepší informovanosti veřejnosti. Záměr je to v zásadě bohulibý, leč, bohužel, pes je zakopán o pár geologických vrstev níž.
Že byli nacisté všehoschopní megalomani, je dobře známé. V čem se úplně vyžívali, byly stavby nejrůznějších podzemních prostor. Hrabali jak krtci podzemí továrny, sklady, bunkry, celá města, do kterých se chtěli stáhnout i s vlaky nakradeného zlata a drahého kamení a nahoru sem tam vyhodit nějakou tu Wunderwaffe. Projekt Riese (Obr) je výjimečný svým rozsahem. Jedná se o sedm podzemních staveb různého stupně rozestavěnosti a návazné povrchové stavby, opevnění a úzkorozchodné železnice.
Místa a účel komplexu Riese
Místa jsou od sebe vzdálena vždy několik kilometrů a je pravděpodobné, že podzemí mělo být nakonec propojeno v jeden celek, čímž by vzniklo zdaleka největší podzemní město na světě. Schema komplexu s vyznačenými vzdálenostmi. Zřejmě mělo jít o továrnu, ale přesný účel komplexu Riese není znám a z dochovaných zbytků staveb ani není zcela zřejmý. Některé ruiny jsou tak složité, bizarní a komplikovaně propojené, že vyvolávají více otázek, než by dávaly odpovědí.
Stavělo se zde od roku 1943 do úplného konce války, nacisté do poslední chvíle doufali v otočení situace. Ačkoli i zdejší předáci museli vědět, že Hitler už spáchal sebevraždu, práci na stavbě přerušila až německá kapitulace a příchod Rudé armády 10. 5. 1945. Němci si na útěku všechny plány vzali s sebou, nebo je zničili a dosud z nich nebylo nic nalezeno.
Nedostatek informací a neprozkoumané prostory
A tak může fantazie válečných historiků, různých záhadologů a také ta naše frčet pěkně v obrátkách. Zvědavost je dotěrná, ale kde brát fakta? Je téměř nepochopitelné, že dosud není celá oblast ani podrobně zmapovaná, někde jsou tušené zabetonované prostory, o nichž se ví, ale dosud se tam nikdo nepokusil dostat. Němci se na odchodu snažili dílo zničit či znepřístupnit a tak odvezli co mohli a když už nemohli, nechávali za sebou ve vstupních portálech a uzlových bodech vybuchnout nálože trhaviny. Stavěli ovšem z kvalitního betonu, takže nadzemní stavby sice pomalu obrůstá mech, jsou ale v podstatě ve stejném stavu, jako v roce 1945.
Čtěte také: Inspirace pro vaše obklady a dlažby
Po válce byla samozřejmá snaha nacistickou infrastrukturu rozbít. Železnici a případná dostupná neodvezená zařízení ničila Rudá armáda a brzy po válce také civilní obyvatelstvo.
Osówka: Přístupná část komplexu
Nejlépe vidět alespoň něco na vlastní oči. Kde je to možné? Nejrozsáhlejší a turistům přístupný objekt je Osówka (čti osůvka). Prohlídka je s polským průvodcem, v pokladně si však můžete zapůjčit audioguide s češtinou. Výklad z něho je ale příliš stručný, podstatně stručnější, než byl polský průvodce, což nás mrzelo, polštině jsme nerozuměli. Je tedy dobré být dopředu připravený na to, co uvidíte.
1200 m chodeb vyražených v tvrdé rule a částečně vybetonovaných mělo pravděpodobně sloužit jako podzemní továrna. Chvílemi jsem si připadala jak Alenka v králičí noře. Procházíte nízkou chodbou v předklonu, abyste se pak dostali do obrovského, 8 m vysokého, sálu. Cestou shlédnete krátké filmy s českými titulky, které vás uvedou do válečného děje a seznámí s okolnostmi stavby. Celý komplex stavěli samozřejmě nedobrovolně vězni koncentračních táborů. Jejich počet se odhaduje na 13 000 (někde se uvádí až 40 000) a bohužel zaplatili svými životy. Někteří zemřeli už během prací v nelidsky tvrdých podmínkách, kolily je i opakované epidemie tyfu a jiní byli před příchodem spojenců zastřeleni (pozor - včetně německých dozorců), protože cílem bylo uchovat celou stavbu v tajnosti.
Na trase jsou v několika vitrínách vystavené artefakty: jednak vybavení německých vojáků, součásti uniforem a pak nástroje, kterými vězni hloubili štoly. Větší skalní bloky byly odstřelovány kvalifikovanými střelmistry a materiál byl okamžitě odvážen, aby se nikde nehromadil a stavba nebudila nežádoucí pozornost. Místy jsou ty prostory impozantní. Nešlo jen o sály a propojovací chodby. V Osówce jsou prohlídky možné po dvou trasách - Historická a Extrémní, za naší návštěvy se ale po Extrémní trase neprovádělo. Nevím, zda kvůli koronavirovým opatřením, nebo z důvodu vysokého stavu vody. Délka a přímý tvar chodeb (zde, ale i v dalších objektech) vedou některé badatele k domněnce, že zde nacisté plánovali výrobu tzv. Wunderwaffe (zázračné zbraně) a její zkoušky.
Nadzemní objekty a záhady
Po prohlídce podzemí se projděte i k nadzemním objektům. Vede k nim značená cesta s instalovanými infotabulemi v polštině :-(. První budete míjet základy komplikované stavby neznámého účelu. Jde o betonový monolit zapuštěný 4,5 m ve skále. Spleť chodbiček, desítek potrubních vedení a propustků, kterými zvolna porůstá lesní vegetace. Podle jedné teorie jde o základy jaderné elektrárny. Na vrcholu kopce je torzo administrativní budovy a obrovské betonové vany, nejspíše násypky na stavební materiál. V lese se nachází další betonová torza vstupů, schodů, zatopených šachet a také obrovská jáma obehnaná jen chatrným zábradlím.
Čtěte také: Plechová střecha Satjam: Co byste měli vědět
50 m dlouhá kolmá šachta spojující tunely s povrchem končila v betonovém tunelu, na jehož konci stavěl vlak. Úzkorozchodná železnice spojovala objekty s nádražím v obci Głuszyca Górna. Pokud opustíte hlavní cestu, mějte prosím na zřeteli, že pohyb volným terénem je nebezpečný.
Vstupné: dospělí 40 zl, resp. Psi: pro psy jsou u pokladen kotce, kde svého mazlíčka můžete na nutnou dobu nechat.
Zámek Książ a Zlatý vlak
Neopouštějte Soví hory zbytečně brzy. Původně barokní zámek měl být po dobudování podzemí nejspíš hlavním Hitlerovým sídlem v oblasti. Práce na stavbě tam začaly už v roce 1942 a nacisté stihli upravit vnitřní prostory zámku pro své potřeby (netřeba jistě zdůrazňovat, že na památkovou hodnotu nebrali ohledy), vybetonovali výtahové šachty, jeden z výtahů měl vozit i osobní automobily, a vyhloubili chodby a sály ve dvou podzemních patrech.
Že je tam spousta prostor zabetonovaných a dosud neobjevených, to považují i odborníci za jistotu. Po válce se našel nezpochybnitelný svědek, Jan Weiss, bývalý vězeň pobočky KL Gross Rosen v Książi, kterému se podařilo před nacisty uniknout a žil pak v Americe. Když v roce 1985 přijel do Książe, podzemí nepoznával. Uvedl, že není vidět velká komora, která byla vpravo naproti boční chodbě, na tomto místě je nyní betonová zeď a upozornil i na další rozdíly v uspořádání podzemních místností.
K oblíbeným spekulacím o komplexu Riese patří i ta o Zlatém vlaku s Jantarovou komnatou. Připomenu jen, že jde o umělecké jantarové obložení původně berlínského zámeckého sálu, které věnoval roku 1716 Fridrich Vilém ruskému caru Petru Velikému. Před II. sv. válkou byla vystavena v Kaliningradu, v roce 1941 ji zabavil Wehrmacht a přestěhoval v 27 bednách do Královce. Od konce války je nezvěstná.
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
Po válce uvedli při vyšetřování válečných zločinů někteří svědci, že do Książe začaly koncem války přicházet transporty velkých krabic naplněných neznámými předměty. V roce 2015 rozpoutali dva muži doslova zlatou horečku, když prostřednictvím právníka oznámili, že mají svědectví důstojníka Wehrmachtu, který na smrtelné posteli uvedl polohu vlaku se zlatým pokladem, který u Walbrzychu zajel do tunelu, jehož portál byl poté zasypán. Hodně štěstí při pátrání po Zlatém vlaku!
tags: #ruda #strecha #rusko #informace