Při výběru a pokládce keramických obkladových prvků hraje zásadní roli celá řada faktorů, od designu až po technické parametry. Mezi klíčové geometrické vlastnosti patří především rovinnost plochy obkladového prvku, často označovaná jako „planarita“, a přesnost jeho hran. Tyto parametry mají zásadní vliv na konečný vzhled a funkčnost obložené plochy. Vlivem vysokých teplot v peci dochází při výpalu střepu k nejrůznějším deformacím, přičemž mezi ty nejdůležitější patří průhyb. Odchylky v „planaritě“ se mohou vyskytovat prakticky u každé dlaždice bez ohledu na kupní cenu a technologii výroby.
Geometrické parametry a normy
Mezi základní geometrické parametry velkoformátových keramických prvků patří délka, šířka, tloušťka, přímočarost hran (zakřivenost hran), pravoúhlost a také rovinnost ploch (zakřivení plochy ke středu - miskovitost nebo vypouklost). Teprve s velkými formáty keramických obkladových prvků nabývají tyto parametry na významnosti.
Rovinnost ploch (planarita)
Norma stanoví, že průhyb dlaždice nesmí být větší než 0,5 % z rozměru dlaždice. Prohnutí dlaždice o rozměru 40x40 cm nad či pod ideální rovinu tak nesmí přesáhnout 2 mm. U menších formátů jsou tyto odchylky samozřejmě méně znatelné, u velkých formátů (nad 30 cm) bývají viditelné pouhým okem. Dlažba o formátu 30x60 cm má maximální limit prohnutí 3 mm.
Pokud v běžných bytových prostorách norma určuje odchylku rovinnosti 0,5 %, počítanou podle rozměrů dlaždic, u velkých formátů by byla podlaha nepoužitelná. Kromě toho můžeme počítat s tím, že odchylky planarity budou mít „od výroby“ zejména dlaždice s velkým rozdílem délky a šířky. Například ty s rozměry 120 x 12 cm nebo 100 x 10 cm a podobně budou mít specifické průhyby již tehdy, když je vybalíme. Jejich nerovnost je způsobena procesem výroby, materiálem a rozměrem.
Rozměrová přesnost a odchylky
Prakticky každý výrobce je schopen provést výrobu obkladů v rozměru, který je na hranici této normy. Ta povoluje u formátu obkladového prvku (dlaždice/obkládačky) 40×40 cm odchylku 0,6 % mezi největší a nejmenší dlaždicí, tj. 4,8 mm. Stávající norma v požadavcích selhává, protože nastavené tolerance odpovídají menším formátům. Pokud srovnáme dlaždici o délce hrany 200 mm, pak maximální odchylka 0,5 % stanovená ČSN znamená 1 mm. U dlaždic o velikosti 600 mm jsou to již 3 mm. Při přesné práci, jako jsou nyní obkladačské práce, jde o nepřiměřené maximální plusové tolerance nebo záporné tolerance.
Čtěte také: Rovinnost betonové podlahy: Klíčové rozdíly
Obecné normy udávají, že tolerance rozměrů může být +/- 0,5 %. U dlaždice rozměru 90x90 cm tak může být tolerance až +/- 4,5 mm. To je hodně, proto kvalitní keramičky zařazují dlaždice do deklarovaných rozměrů (tzv. kalibrů).
Kalibrace a rektifikace
Jednou z cest k zajištění přesnosti jsou dodatečné úpravy kalibrováním nebo rektifikací. Kalibrace a rektifikace je zabroušení hran vypálené hotové dlaždice, které eliminuje přirozené kolísání rozměrů keramiky a snižuje rozměrové tolerance jednotlivých prvků na minimum.
- Kalibrace: Kalibrované výrobky jsou „ořezány“ s přesností na desetiny milimetrů. Kvalitní výrobci keramiky proto zařazují dlaždice do deklarovaných rozměrů (tzv. kalibrů). Speciální třídící linka rozdělí pomocí elektronicko-optických měřidel výrobky do několika rozměrových skupin. Kalibrované dlaždice jsou zařazovány do 4 až 9 kalibračních skupin.
- Rektifikace: Rektifikované obklady jsou zabroušeny s přesností o řád vyšší a výrobci dodávají jen jeden rozměr. Rektifikované dlažbě se po vypálení jednotlivých kusů keramiky seřízne hrana, takže nemá nepřesnou, lehce zakulacenou hranu, ale ostrou, přesnou hranu. Přesto u této dlažby platí rozměrová tolerance, což je podle normy EN 14441 ±0,5 %, ale ve skutečnosti jsou dosahovány tolerance ±0,1 %. Pokud se rozhodnete pro velké formáty keramické dlažby, ale chcete mít pokládku s minimálními spárami, pak je třeba volit především rektifikované obklady. Rektifikované rozměry umožňují instalaci s minimálními spárami (2 až 3 mm) v menším počtu.
Problém může nastat pouze v okamžiku, kdy doobjednáváte určité množství dlaždic, které chcete kombinovat se zbytkem původně nakoupeného materiálu a prodejce o vašem záměru neinformujete. Může se stát, že si koupíte obkladové prvky s výrazně jiným deklarovaným rozměrem a kombinace různých deklarovaných rozměrů může být problematická. Tento údaj je nezbytné sledovat na obalech výrobků, aby nedošlo k záměně šarží, které mají nastavenou stejnou toleranci. Z tohoto důvodu nelze pokládat dohromady prvky s rozdílnými šaržemi a je nezbytné sledovat při přejímce číslo šarže tak, aby byla v celé dodávce stejný rozměr („kalibr“).
Příklad: Kombinace leštěného a matného provedení
Příkladem je pokládka dlaždic v jedné barvě, ale v kombinaci leštěného a matného provedení. Leštěný materiál se standardně pokládá s minimální spárou, a proto po přeleštění povrchu jsou přebroušeny i obvodové hrany. Dlaždice jsou tedy celkově menší, ale absolutně rozměrově přesné. Při kombinaci leštěného a matného provedení musí výrobce požadované množství matných dlaždic zabrousit po obvodu na rozměr leštěných.
Kvalitativní třídy obkladů a dlažeb
Aby mohli výrobci řadit keramické dlažby a obklady do I. (nejvyšší) kvalitativní třídy, musí dodržet závazné požadavky dané platnými normami. Ty jasně stanovují, za jakých podmínek může být dlažba deklarovaná jako výrobek I. jakosti. Aby mohla být dlaždice zařazena do I. jakostní třídy, musí splňovat normou stanovené požadavky na geometrické a mechanické parametry. Je namístě zmínit, že závazné normy nejsou příliš přísné. Z toho důvodu mnozí výrobci kvalitních obkladů a dlažeb hodnotí kvalitu podle interních norem.
Čtěte také: Jak zajistit rovninnost betonových ploch
V kategorii obkladů a dlažeb II. a III. jakosti se zpravidla v geometrických charakteristikách vykazují jisté nepřesnosti či povrchové vady. Do II. třídy jakosti se obklady a dlažby často řadí z důvodu viditelných vad. Jelikož výrobci využívají při výrobě moderní technologie, je kontrola dlaždic stále podrobnější. Dokonce může být obtížné zjistit, z jakého důvodu byl konkrétní kus zařazen do II. jakosti. Vždy záleží na přísnosti kontroly jednotlivých výrobců keramických obkladů a dlažeb. U renomovaných výrobců jsou obklady a dlažby s uvedenou sníženou jakostí často kvalitnější než materiály méně kvalitních keramiček.
Materiály řazené do III. jakosti mají geometrické nepřesnosti zpravidla viditelné na první pohled, stejně tak i povrchové vady bývají výraznější. Na drobné vady, které se mohou u zboží ve snížené jakosti objevit, se reklamace nevztahuje. Nemůže se však stát, aby například mrazuvzdorná dlažba II. jakosti nebyla mrazuvzdorná.
Měření rovinnosti povrchů
Měření místní rovinnosti povrchů je často využívaným postupem při kontrole kvality dokončených konstrukcí. České technické normy používají při měření rovinnosti povrchu svislých i vodorovných konstrukcí pojem místní rovinnost. V praxi to znamená, že lze měřit rovinnost povrchu v určitém místě plochy, aniž bychom museli měřit rovinnost celé plochy. Normy ČSN také udávají, že místní rovinnost se obvykle měří na vzdálenost (nebo úsečku) délky 2 m.
Postupy měření místní rovinnosti jsou popsány v platných normách pro provádění stavebních konstrukcí různým způsobem. Navíc je potřeba upřesnit, že postup měření a vyhodnocení místní rovinnosti bude také záležet na tom, jak je definována normová hodnota pro místní rovinnost. Norma ČSN 73 0212-3 Geometrická přesnost ve výstavbě. Rovinnost povrchu se měří latí, přičemž mohou být použity latě různých délek. Lať musí být vždy umístěna na měřený povrch tak, aby se na koncích dotýkala povrchu, přičemž se měří velikost prohlubně mezi povrchem a spodním lícem latě mezi dvěma body dotyku latě. Místní rovinnost lze měřit pomocí ocelového lanka nebo vodováhy (s nebo bez libely). Lanko nebo vodováha mohou být umístěny na podložkách. Podložky musí být stejné a známé tloušťky.
Odchylky místní rovinnosti se stanovují pomocí dvoumetrové latě, na jejíchž koncích jsou podložky o půdorysné ploše 10 mm × 10 mm až 20 mm × 20 mm. Výška podložek se zvolí podle potřeby. Pomocí odměrného klínu se změří maximální a minimální vzdálenost mezi povrchem vrstvy a spodním lícem latě. Minimální a maximální odchylky se stanoví odečtením výšky podložek od změřených hodnot. Měření se provede nejméně v pěti zkušebních místech na každých 100 m2 podlahy. Nejmenší počet zkušebních míst v jedné místnosti je pět.
Čtěte také: Výhody a použití betonové mazaniny
Metodiky měření rovinnosti
- Přímé položení latě: Lať se položí přímo na měřený povrch tak, aby se na obou koncích dotýkala povrchu. Měří se největší prohlubeň mezi body dotyku. Tento postup se používá u konstrukcí, jejichž přípustné odchylky místní rovinnosti mohou nabývat absolutních hodnot (bez znaménka ±).
- Měření s podložkami: Lať se umístí na podložky o určité velikosti. Poté se měrným klínkem odečte největší a nejmenší odchylka mezi spodním lícem latě a měřeným povrchem. Od změřených odchylek odečteme výšku podložek a tím získáme odchylku od nulové úrovně, která může nabývat kladné hodnoty v případě nejmenší změřené odchylky a záporné hodnoty v případě největší změřené odchylky. Největší a nejmenší změřenou odchylku od sebe odečteme a získáme tak absolutní odchylku rovinnosti měřeného povrchu. Tento postup se používá u konstrukcí, jejichž přípustné odchylky mohou nabývat kladných i záporných hodnot (týká se podlah, obkladů, zděných konstrukcí a konstrukcí jejichž rovinnost je posuzována v souladu s normou ČSN 73 0205).
Pro měření by měla být použita vyztužená lať nebo lať s vyšším průřezem. Pro svislé konstrukce se na každých 25 m2 kontrolované plochy provede nejméně 5 měření, nejmenší počet kladů latě na ucelené kontrolované ploše je pět.
Pro měření místní rovinnosti vnitřních ploch s dokončeným povrchem s rozměry kratšími než 2 m nejsou v technických normách nastavena jasná pravidla. Pro povrch (např. podlahy, stěny v koupelnách) o delším rozměru 2 m > l ≥ 0,5 m se doporučuje použít lať o délce alespoň o 200 mm kratší než je delší rozměr měřeného povrchu. Pro povrch (např. niky nebo výklenky) o delším rozměru 0,5 m > l se doporučuje použít jiné měřidlo než lať (např. úhelník nebo pravítko).
Vliv rovinnosti na pokládku a údržbu
Odchylky planarity dlaždic nedokážeme vyrovnat ani "čarováním" s podkladem nebo s tím nejflexibilnějším lepidlem. Keramická dlažba není laminátová plovoucí podlaha, není flexibilní a při pokládce nemůžeme počítat s tím, že ji ohneme, pokud bude potřeba. Aby nám dlažba nepopraskala a abychom ji položili co nejvíce do roviny, musíme k jejím přirozeným odchylkám od planarity přistupovat jinak. Na plošné odchylky rovinnosti dlaždic od výroby, ale i na celkovou místní rovinnost položené dlažby, existuje prakticky jediný účinný recept: použití vyrovnávacího nivelačního leveling systému dokáže průhyby eliminovat. Vyrovnávacím systémem nastavíme a zafixujeme konečnou rovinnost podlahy. Dlaždice vyrovnáme vůči sobě a zamezíme propadům, vyplývajícím z odchylek jejich rovinnosti.
Velké formáty obkladových prvků daleko více zvýrazňují velké plochy minimálně přerušované spárami a tím se plně využívají optické efekty. Obliba velkoformátů stoupá i proto, že údržba je o mnoho jednodušší - méně spár, v nichž by se držely nečistoty a plísně. Velkoformáty mají rektifikované rozměry, umožňují instalaci s minimálními spárami (2 až 3 mm) v menším počtu, čímž se opticky sjednocují obkládané prostory.
Dlažba větších rozměrů se pokládá pomaleji, je více náročná na rovinnost podkladu, na kvalitu použitých penetrací, lepidel a spárovacích hmot. Velké formáty pak působí luxusně, jsou příjemné na pohled a snadno se udržují.
Pojmy související s keramickými obklady
Následující tabulka shrnuje některé klíčové pojmy týkající se keramických obkladových prvků a pokládky:
| Pojem | Popis |
|---|---|
| Kalibrování | Zabroušení hran vypálené hotové dlaždice, které eliminuje přirozené kolísání rozměrů keramiky a snižuje rozměrové tolerance jednotlivých prvků na minimum. |
| Rektifikace | Způsob opracování hran obkladového prvku, kterým získá vysoce přesný rozměr. Výrobce zpravidla rektifikované výrobky dodává v jednom kalibru. |
| Planarita (rovinnost) | Rovinnost plochy obkladového prvku. Odchylky způsobují průhyby vlivem vysokých teplot při výpalu. |
| Nasákavost | Procentický (hmotnostní) obsah vody absorbované keramickým střepem. Ovlivňuje mrazuvzdornost. |
| Otěruvzdornost | Vyjadřuje odolnost glazovaného povrchu proti otěru. Důležitý parametr ovlivňující životnost dlažby (stupnice PEI). |
| Tvrdost dle MOHS | Fyzikální stupnice v rozmezí 1-10, související s odolností proti opotřebení. Udává se u slinutých materiálů. |
| Protiskluznost | Vlastnost povrchu dlažby zajišťovat tření, aby se zabránilo uklouznutí. Označuje se písmenem R. |
| Odstínovost (tonalita) | Termín používaný výrobci pro chromatické odchylky barevné klasifikace pro danou šarži obkladových prvků. |
| Jolly roh/hrana | Vnější roh vytvořený seříznutím hran sousedících obkladových prvků pod úhlem 45°. |
| Adheze | Stav, při kterém jsou dva povrchy přidržovány silami působícími na rozhraní. |
| Deformovatelnost | Schopnost ztvrdlé maltoviny nebo vytvrzeného lepidla být deformovány působením napětí bez ztráty přídržnosti. |
Porozumění těmto parametrům je klíčové pro správný výběr a profesionální pokládku keramických obkladů a dlažeb, což zajistí dlouhou životnost a estetickou spokojenost.
tags: #rovinnost #hran #keramicky #obklad #informace