Geometrická přesnost je jednou z kategorií hodnocení kvality staveb. Bohužel prokazování nekvalitního díla je i přes jeho zjevnost často velmi problematické. Stávající platné normy, které se geometrickou přesností zabývají, jsou často nejasné a zmatené. Vzhledem k tomu, že každou konstrukci a každý materiál hodnotí jiná norma a některou i více norem z různých úhlů pohledů, stává se často, že si mezi sebou protiřečí.
Vzhledem k tomu, že většina technických norem není závazných, nejsou v této problematice jednotné ani soudy, u kterých spor v mnoha případech končí. A tak pokud spor dojde k soudu, jsou stejně pravděpodobné zcela různé postupy. První možnost je, že soud bude chtít po realizační firmě vysvětlit a doložit, proč dílo neprovedla podle dané normy.
V projektových dokumentacích je geometrická přesnost konstrukcí velmi často „ošetřena“ (pokud tedy vůbec) upozorněním, že stavba bude prováděna dle platných norem. Takovéto opatření je zcela nedostatečné. Z důvodu nejednotnosti norem pak také vznikají kolize, kdy otvor pro stavební výplň je proveden podle normy pro betonové či zděné konstrukce, což ale neodpovídá požadavku na rovinnost otvoru stavební výplně.
Ještě více závažné je nedodržení půdorysné polohy svislých nosných konstrukcí v nad sebou jdoucích podlažích. Zde je totiž počítáno s tím, že konstrukce jsou umístěny centricky a tedy zatěžují jen samy sebe. Pokud jsou ovšem svislé nosné konstrukce vůči sobě vychýlené, vzniká excentricita, na kterou nejsou tyto konstrukce dimenzovány.
Při projektování staveb je rovněž velmi riskantní navrhovat prostory o minimálních rozměrech (výška u obytných místností, nebo vodorovné rozměry prostor pro osoby se sníženou schopností pohybu apod.). U skladby stropu s ŽB nosnou konstrukcí, kročejovou izolací a betonovou mazaninou tl. 50 mm se může skladba při dodržení veškerých normových požadavků zvýšit bezmála až o 6 cm.
Čtěte také: Rovinnost betonové podlahy: Klíčové rozdíly
Dle výše uvedeného je zřejmé, že geometrická přesnost nejsou jen estetické záležitosti ve formě křivé stěny, či šikmého ostění. Nedodržení svislosti stěny u výtahové šachty může způsobit nemožnost instalace výtahu.
Mezní odchylka je parametr, který může nabývat kladných i záporných hodnot (bývá většinou uváděn se znaménkem „±“, např. ±10 mm nebo +3 mm / -1 mm). O tuto hodnotu může být zmenšen, resp. zvětšen základní rozměr. Tolerance je absolutní hodnota rozdílu mezních odchylek (např. mezní odchylka ±5 mm může v absolutní hodnotě nabývat tolerance až 10 mm).
Hodnota uvedená v normě (ČSN) bez znaménka „±“ (tolerance v absolutní hodnotě) může nabývat kladných a záporných hodnot pouze pokud se vydělí dvěma (např.
Geometrickou přesnost kritických rozměrů konstrukcí (minimální světlé výšky, šířky) může ovlivnit:
- zmenšení vnitřního prostoru pod povolenou hranici (např.
- nedodržení projektovaných rozměrů místnosti a znemožnění užívání prostoru či znemožnění umístění vybavení (výrobní linky, nábytku), u kterého bylo počítáno s min.
- nemožnost zkolaudování prostoru (např.
Postupy měření geometrické přesnosti
Měření místní rovinnosti povrchů je často využívaným postupem při kontrole kvality dokončených konstrukcí. V praxi často dochází k tomu, že lidé kontrolující místní rovinnost přesně nevědí jak postupovat. Výsledkem je, že každý si přesnost geometrického parametru kontroluje svým vlastním způsobem. Je to způsobeno tím, že neexistuje jednotná metodika napříč stavební praxí, protože požadavky jednotlivých norem ČSN zabývajících se měřením místní rovinnosti se od sebe navzájem liší.
Čtěte také: Betonové schody: Broušení a úprava
Takto nastavený systém je velice nepřehledný především pro lidi na stavbách (stavbyvedoucí, mistry apod.), kteří nemají čas pročítat jednotlivé normy a zjišťovat, který parametr jak měřit. České technické normy používají při měření rovinnosti povrchu svislých i vodorovných konstrukcí pojem místní rovinnost. V praxi to znamená, že lze měřit rovinnost povrchu v určitém místě plochy, aniž bychom museli měřit rovinnost celé plochy. Normy ČSN také udávají, že místní rovinnost se obvykle měří na vzdálenost (nebo úsečku) délky 2 m.
Postupy měření místní rovinnosti jsou popsány v platných normách pro provádění stavebních konstrukcí různým způsobem, v některých normách nejsou uvedeny vůbec. Navíc je potřeba upřesnit, že postup měření a vyhodnocení místní rovinnosti bude také záležet na tom jak je definována normová hodnota pro místní rovinnost. Norma ČSN 73 0212-3 Geometrická přesnost ve výstavbě.
Rovinnost povrchu se měří latí, přičemž mohu být použity latě různých délek. Lať musí být vždy umístěna na měřený povrch tak, aby se na koncích dotýkala povrchu, přičemž se měří velikost prohlubně mezi povrchem a spodním lícem latě mezi dvěma body dotyku latě. Místní rovinnost lze měřit pomocí ocelového lanka nebo vodováhy (s nebo bez libely).
Lanko nebo vodováha mohou být umístěny na podložkách. Podložky musí být stejné a známé tloušťky. Vzdálenost X mezi měřeným povrchem a hranou lanka nebo vodováhy se změří pomocí pravítka (délkového měřidla) nebo pomocí měrného klínku.
Na rozdíl od českých norem není jasně řečeno, že se místní rovinnost měří na vzdálenost 2 m. Tato norma udává měření rovinnosti povrchu na vzdálenost 2 m jako celkovou rovinnost povrchu a přípustná hodnota je udána v absolutní hodnotě (jedná se tedy o toleranci, která nemůže nabývat kladných a záporných hodnot).
Čtěte také: Výhody panelových domů
Měření místní rovinnosti pomocí latě
Odchylky místní rovinnosti se stanovují pomocí dvoumetrové latě, na jejíchž koncích jsou podložky o půdorysné ploše 10 mm × 10 mm až 20 mm × 20 mm. Výška podložek se zvolí podle potřeby. Pomocí odměrného klínu se změří maximální a minimální vzdálenost mezi povrchem vrstvy a spodním lícem latě. Délka odměrného klínu je 220 mm, tloušťka 20 mm. Jeho výška (sklon) se zvolí podle potřeby.
Minimální a maximální odchylky se stanoví odečtením výšky podložek od změřených hodnot. Měření se provede nejméně v pěti zkušebních místech na každých 100 m2 podlahy. Nejmenší počet zkušebních míst v jedné místnosti je pět. Dvoumetrová lať se umístí na pásky o rovnoměrné a známé tloušťce 3 mm.
Za použití pravítka nebo měrného klínu se změří největší vzdálenost X mezi jeho povrchem a latí. Odchylka od přímky (X−3) je ukazatelem rovinnosti. Přípustná mezní odchylka místní rovinnosti je ±3 mm, avšak postup měření je nastaven tak, že se měří největší vyboulení nebo naopak prohlubeň v absolutní hodnotě a tudíž maximální přípustná odchylka může nabývat hodnot od 0 mm do 6 mm.
Vzhledem k tomu, že většina českých norem vztahuje odchylky místní rovinnosti na vzdálenost 2 m, doporučuji měřit místní rovinnost 2m latí. Pro měření by měla být použita vyztužená lať nebo lať s vyšším průřezem (tzv.
Postupy měření latí
Jeden postup říká, že místní rovinnost lze měřit pomocí latě přímo položené na měřeném povrchu. Lať musí být umístěna tak, aby se na obou koncích dotýkala povrchu, a měří se největší prohlubeň mezi body dotyku. Při tomto postupu se měří největší odchylka (prohlubeň) mezi spodním lícem latě a povrchem. Tento postup se používá u konstrukcí, jejichž přípustné odchylky místní rovinnosti mohou nabývat absolutních hodnot (bez znaménka ±).
Druhý postup požaduje, aby při měření místní rovinnosti povrchu byla lať, kterou se měří, umístěna na podložky o určité velikosti. Poté se měrným klínkem odečte největší a nejmenší odchylka mezi spodním lícem latě a měřeným povrchem. Od změřených odchylek odečteme výšku podložek a tím získáme odchylku od nulové úrovně, která může nabývat kladné hodnoty v případě nejmenší změřené odchylky a záporné hodnoty v případě největší změřené odchylky.
Největší a nejmenší změřenou odchylku od sebe odečteme a získáme tak absolutní odchylku rovinnosti měřeného povrchu. Tento postup se používá u konstrukcí, jejichž přípustné odchylky mohou nabývat kladných i záporných hodnot (týká se podlah, obkladů, zděných konstrukcí a konstrukcí jejichž rovinnost je posuzována v souladu s normou ČSN 73 0205).
Místní rovinnost se měří pomocí 2m latě na podložkách. Výšku podložek lze zvolit libovolně, např. kontroluji-li rovinnost s odchylkou ±2 mm na 2 m mohu nastavit podložku na velikost 4 mm.
Normy ČSN nejsou jednotné v tom, jak by se mělo při měření místní rovinnosti postupovat. Místní rovinnost povrchu se kontroluje na vztažnou vzdálenost 2 m. Odchylky místní rovinnosti se stanovují pomocí dvoumetrové latě na podložkách. Doporučená výška podložek je 20 mm, ale je možné ji operativně upravit dle aktuální potřeby.
Jednotlivé klady latě se rovnoměrně rozmístí po kontrolované ploše. Lať musí být kladena min. Pro svislé konstrukce se na každých 25 m2 kontrolované plochy provede nejméně 5 měření, nejmenší počet kladů latě na ucelené kontrolované ploše (např.
Pro měření místní rovinnosti vnitřních ploch s dokončeným povrchem s rozměry kratšími než 2 m nejsou v technických normách nastaveny jasná pravidla. Pro povrch (např. podlahy, stěny v koupelnách) o delším rozměru 2 m > l ≥ 0,5 m doporučuji použít lať o délce alespoň o 200 mm kratší než je delší rozměr měřeného povrchu.
Postup měření by měl být stejný jako při měření 2m latí viz předchozí kapitola. Pro povrch (např. niky nebo výklenky) o delším rozměru 0,5 m > l doporučuji použít jiné měřidlo než lať (např. úhelník nebo pravítko). V případě, že je výklenek obložen nějakým obkladovým prvkem (např. keramický obklad), doporučuji použít jako přípustnou odchylku hodnotu pro odchylku rovinnosti povrchu obkladového prvku udanou výrobcem.
Výše uvedené postupy vycházejí z technických norem, které nejsou právně závazné a mají pouze doporučující charakter, nicméně obecně jsou považovány za standard provádění stavebních prací.
Kontrolní body a postupy měření
Poloha se měří v kontrolních bodech, které jsou umístěny 100 mm nad úrovní hrubé podlahy ve svislém směru.
Kontrolní body pro měření excentricity (souososti) jsou na konstrukci výše ležícího podlaží 100 mm nad úrovní hrubé podlahy, u konstrukce níže ležícího podlaží 100 mm pod stropem ve svislém směru. Ve vodorovném směru jsou kontrolní body u sloupů ve dvou na sebe kolmých osách povrchových ploch, u stěn 100 mm od svislých hran. Pokud jsou tato místa měření nepřístupná, kontrolní body se umístí do čelních rovin stěn, popřípadě ještě uvnitř konstrukcí (např.
Rozměry stavebních otvorů se kontrolují ve svislém i vodorovném směru vždy min.
Při kontrole svislosti se volí kontrolní body na konstrukci 100 mm nad úrovní podlahy a 100 mm pod úrovní stropu ve svislém směru. Ve vodorovném směru jsou kontrolní body u sloupů v osách povrchových ploch, u stěn 100 mm od svislých hran. Při měření odchylek svislosti vzhledem ke vztažné přímce se umístí vztažná přímka (např. zavěšená olovnice na provázku) 100 mm od stěny. Odchylka od vztažné přímky se změří v určených bodech.
Průhyb průvlaků, ztužidel, vazníků, překladů a pod. se kontroluje v místě podélné osy konstrukce uprostřed rozpětí. Průhyb podlah a stropů se kontroluje nejméně uprostřed světlosti podpůrné konstrukce, popř. v průsečících čtvercové sítě odsazené od hran stěn a sloupů o 100 mm. Čtvercová síť o délce strany max. 3 m a min.
Geodetické měření
V případě geodetického měření lze celkovou rovinnost vyhodnotit tak, že ze všech změřených odchylek od projektované hodnoty se vypočítá průměrná hodnota, která bude představovat srovnávací rovinu a ta se odečte od všech změřených odchylek, přičemž s požadovanou přípustnou odchylkou se porovnává největší zjištěná odchylka. Srovnávací rovinu u vodorovných konstrukcí lze vytvořit pomocí rotačního laseru, který vytvoří vodorovnou rovinu.
U svislých konstrukcí lze použít rotační laser se svislou rotační rovinou nebo napnutý provázek či lanko, které se na koncích konstrukce odsadí cca o 10 cm. Koncové body, ve kterých se měří odsazení srovnávací roviny, by měly být odsazeny min. 100 mm od svislých hran měřené konstrukce a min. 100 mm od podlahy. Měření probíhá tak, že se změří vzdálenosti mezi povrchem konstrukce a srovnávací rovinou v jednotlivých bodech čtvercové sítě.
Místní rovinnost povrchu se kontroluje na vztažnou vzdálenost 2 m. Odchylky místní rovinnosti se stanovují pomocí dvoumetrové latě. Jednotlivé klady latě se rovnoměrně rozmístí po kontrolované ploše.
Lať musí být kladena min. 100 mm od hran kontrolované plochy a především do míst, kde lze podle vizuálního pozorování předpokládat největší odchylky. Lať je na obou koncích opřena o povrch. Změří se největší prohlubeň mezi povrchem a spodním lícem latě a zjistí se odchylka (y). Lať je přiložena k povrchu tak, že uprostřed latě je vyboulení.
Přitlačením jednoho konce latě k povrchu dojde k výraznému nadzdvižení druhého konce. U konstrukcí, jejichž přípustné odchylky mohou nabývat kladných i záporných hodnot, se místní rovinnost měří pomocí 2 m latě na podložkách. Výšku podložek lze zvolit libovolně, např. pokud se kontroluje rovinnost s odchylkou ±2 mm na 2 m lze nastavit podložku na velikost 4 mm. Změří se nejmenší (y1) a největší (y2) rozdíl mezi latí a povrchem. Od změřených hodnot y1 a y2 se odečte výška podložek h a zjistí se největší respektive nejmenší odchylka od rovinnosti.
Pro vodorovné konstrukce se na každých 100 m2 kontrolované plochy provede nejméně 5 měření, nejmenší počet kladů latě v jedné místnosti je 5. Pro svislé konstrukce se na každých 25 m2 kontrolované plochy provede nejméně 5 měření, nejmenší počet kladů latě na ucelené kontrolované ploše (např.
Kontrola pravoúhlosti
Pravoúhlost svislých konstrukcí lze kontrolovat geodeticky zároveň s kontrolou půdorysného umístění. Kontrolní body pro měření pravoúhlosti svislých konstrukcí jsou shodné s kontrolními body půdorysného umístění. Kontrolní body jsou na konstrukci 100 mm nad úrovní hrubé podlahy ve svislém směru.
Kontrolu pravoúhlosti pomocí rotačního laseru lze provádět tak, že rovinu rotačního laseru ustavíme rovnoběžně s jednou svislou rovinou. Rotační rovina laseru by měla být umístěna 100 mm od svislé roviny. Odchylky od pravého úhlu, který s první svislou rovinou svírá druhá svislá rovina, lze odečítat na bodovém paprsku laseru, který je kolmý na rotační rovinu laseru.
Rotační laser by měl být umístěn v takové pozici, aby kolmý paprsek na rotační rovinu laseru byl vždy odsazen min. 100 mm od druhé svislé roviny, u které se budou odečítat odchylky. Odchylky by se měly odečítat těsně za tělem laseru a min. 100 mm od hran svislé konstrukce.
Pokud není na stavbě k dispozici geodet ani rotační laser, lze pravoúhlost měřit pomocí napnutého provázku, lanka nebo délkového měřidla a pravoúhlého trojúhelníku. Na provázek nebo lanko délky min. 5 m se vyznačí pro orientaci stejně dlouhé úseky nejlépe po 1 m (pokud je potřeba měřit pravoúhlost konstrukcí o rozpětí menším, lze vyznačit i úseky v menších rozměrech dm, cm apod.). Měření u svislých konstrukcí by mělo být prováděno min. 100 mm nad podlahou u stavebních otvorů uprostřed tloušťky ostění.
Na napnutém provázku se odečtou délky ramen a úhlopříčky a spočte se odchylka. Další možností, jak určit pravoúhlost svislých konstrukcí a především stavebních otvorů je změření úhlopříček pomocí délkového měřidla (svinovací metr, měřící pásmo, laserový dálkoměr s výklopnou patkou pro přesné nastavení v rohu místnosti apod.). Měření probíhá tak, že se změří úhlopříčky a změřené hodnoty se od sebe odečtou. Měření u svislých konstrukcí by mělo být prováděno min.
Přímost hran by se měla kontrolovat ve dvou na sebe kolmých směrech. Pro délku hrany do 3 m se volí 5 kontrolních míst. Kontrolní místa by měla být na hraně rovnoměrně rozmístěna, krajní místa měření by měla být min. 100 mm od konců hrany. Kontrolu lze provést pomocí latě, jejíž délka je úměrná délce hrany (pro hranu délky max.
Pro délku hrany delší jak 3 m se pro každý další 1 m délky přidává jedno kontrolní místo. Kontrolní místa by měla být na hraně rovnoměrně rozmístěna, krajní místa měření by měla být min. 100 mm od konců hrany.
U hrany delší jak 3 m lze také provádět kontrolu přímosti pomocí 2 m latě. Jedná se o kontrolu přímosti na vztažnou délku 2 m (tzv. místní přímost).
Měření výšky hran ve spáře se provádí pomocí dostatečně dlouhého měřidla s rovnou hranou. Měřidlo se přiloží hranou kolmo na vyšší roh spáry, tak aby bylo v rovině s povrchem (podlahy, obkladového prvku apod.).
Svislost a celková rovinnost fasády se kontroluje v každém patře. Kontrolní body musí být umístěny min.
Seznam norem
- ČSN 73 0212-3:1997 Geometrická přesnost ve výstavbě - Kontrola přesnosti.
- ČSN 73 0212-5:1997 Geometrická přesnost ve výstavbě - Kontrola přesnosti.
- ČSN 73 0205 Geometrická přesnost ve výstavbě. Navrhování geometrické přesnosti.
- ČSN 73 0212-3 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti. Část 3: Pozemní stavební objekty.
- DIN 18202:2013 Toleranzen im Hochbau - Bauwerke.
- ISO 7976-1:1989 Tolerances for building - Methods of measurement of buildings and building products - Part 1: Methods and instruments.
- ČSN 73 3451 Obecná pravidla pro navrhování a provádění keramických obkladů.
- ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení.
- ČSN EN 13670 Provádění betonových konstrukcí.
tags: #rovinnost #betonovych #konstrukci #tolerance