Plochá střecha je podle harmonizované normy střecha se sklonem krytiny do 10°. Na Slovensku se ploché střechy rozšířily s výstavbou paneláků. V 70. a 80. letech se ploché střechy začaly používat i při rodinných domech. U administrativních budov jde o nejčastější typ střechy. Od devadesátých let se ploché střechy na rodinných i bytových domech takřka přestaly používat, ale v několika posledních letech se znovu dostaly do povědomí, zejména s nízkoenergetickými a pasivními domy. Úspora vzniká zejména při krytinách - na ploché střechy se používají povlakové krytiny z asfaltových pásů nebo fólií, které patří k nejlevnějším krytinám.
Typy plochých střech a hydroizolace
Ploché střechy je možné dělit z více hledisek. Pod pojmem plochá střecha se ale v odborné terminologii rozumí střecha, jejíž krytinu tvoří povlaková hydroizolace. Nosná konstrukce, kterou tvoří v podstatě strop nejvyššího podlaží (ať už je keramická nebo železobetonová), bývá dražší než krov šikmých střech. Spádování ploché střechy slouží k odvedení dešťové vody. Nejběžnější způsob odvodnění při plochých střechách je do vpusti. V minulosti se používaly asfaltové pásy, které se natavovaly horkým asfaltem. Později se používaly oxidované asfaltové pásy a počet vrstev těchto pásů byl závislý od sklonu střechy. V současnosti se používají modifikované asfaltové pásy, u kterých počet vrstev není závislý od sklonu střechy a hydroizolační systém se navrhuje jako jednovrstvý nebo dvouvrstvý. Alternativu k asfaltovým pásům tvoří v současnosti fóliové hydroizolace. Nejčastěji používané fólie jsou z měkčeného polyvinylchloridu (mPVC), termoplastického polyolefinu (TPO), případně syntetické kaučukové membrány (EPDM).
Výběr a vlastnosti hydroizolace
Výběr hydroizolace na ploché střechy nezáleží na sklonu. Výhodou asfaltových pásů je, že se dají opravovat zaplátáním, tedy nový pás se nataví na ten starý. Fóliové izolace jsou ekonomičtějším řešením. Mají menší hmotnost než asfaltové izolace, ale vyžadují na kotvení pevný podklad. Asfaltové pásy s břidličnatým posypem jsou odolné vůči UV záření, kdežto fóliové izolace pod vlivem UV záření degradují. Jednoduché řešení na ochranu fólie je štěrkový násyp, který se dává jako ochranná vrstva na fólie. Cena i životnost fólií a asfaltových pásů jsou srovnatelné a nedá se jednoznačně říci, který typ krytiny je lepší. Každý má své výhody i nevýhody. Při plochých střechách máte v podstatě na výběr krytinu z asfaltovaných pásů nebo krytinu fóliovou.
Skladba ploché střechy
Základním a nejpoužívanějším typem ploché střechy je plochá střecha s běžným pořadím vrstev. Je to střecha, kde se na nosné konstrukci vytvoří spádová vrstva, která zajistí, aby voda na střeše nestála, ale odtékala. Na spádovou vrstvu se uloží parozábrana. Následuje tepelná izolace a asfaltový pás, nebo v případě fóliové hydroizolace se pod ni umísťuje geotextilie. V minulosti se používaly i střechy s obráceným pořadím vrstev nebo střechy se smíšeným pořadím vrstev (duo střechy). Tyto střechy měly hydroizolaci umístěnou ve spodních vrstvách, na ní byla uložena drenážní fólie, tepelná izolace, geotextilie a ochrannou vrstvu tvořil štěrk. Výhodou takové střechy byla ochrana povlakové krytiny před UV zářením. Pochůzné střechy (terasy) jsou skladbou obdobné jako střechy s klasickým pořadím vrstev. Liší se jen tím, že na hydroizolaci se položí drenážní fólie a dlažba, která se uloží buď do betonové mazaniny, nebo do štěrkového násypu.
Zelené střechy a jejich realizace
V současnosti jsou stále populárnější vegetační střechy, také nazývané zelené střechy. Tyto střechy vytvářejí v létě příjemnou klímu, ale jsou náročné jak ekonomicky, tak i na realizaci. Zelené střechy se hodí také na zastřešení pergoly nebo na garáž, případně i na zastřešení terasy. Ozeleněné střechy nejsou zdaleka jen výsadou velkých komerčních objektů nebo domů v centru měst. Dokážou totiž výborně izolovat střechu před ostrými slunečními paprsky i mrazy a navíc pomáhají lépe hospodařit s vodou na pozemku, kterou z velké části zadrží. Vegetační střechy se dělí podle toho, co na nich chceme zasadit.
Čtěte také: Rohože pro váš venkovní prostor
Extenzivní zelené střechy
Klasikou nejvhodnější pro rodinné bydlení jsou tzv. střechy extenzivní, které potřebují jen poměrně malou vrstvu substrátu, do které se osází suchomilné rostlinky, a střecha tak nevyžaduje téměř žádnou zvláštní péči. Extenzivní zelené střechy mají řadu předností: zachytávají nečistoty z ovzduší a snižují výdaje za topení, klimatizaci nebo stočné. Oproti intenzivním zeleným střechám, jejichž náklady se mohou vyšplhat až do stovek tisíc korun, jsou finančně i časově mnohem méně náročné. Navíc potřebují jen minimální údržbu, proto je můžete realizovat na střechách různých velikostí. Extenzivní zelené střechy tvoří většinou suchomilné rostliny, které vyžadují malé množství střešního substrátu (cca 2-4 cm). Drenážní nopová fólie Optigrün je vysoce kvalitní výrobek navržený speciálně pro použití na extenzivních plochých střechách se sklonem do 5°.
Skladba extenzivní zelené střechy
Realizace zelené střechy není tak náročná, jak by se mohlo zdát. Zvláště, pokud máte v plánu vytvořit extenzivní zelenou střechu, která má oproti intenzivním střechám mnohem menší nároky. Při výstavbě je nejdůležitější výběr vhodných materiálů, který se položí ve správné skladbě. Zásadním úkolem projektu zelené střechy je pak hospodaření s vodou. Odteče-li ale voda zbytečně rychle, což bývá nejčastější problém, rostliny budou vadnout a umírat. Potřebujeme zajistit, aby voda na střeše nějakou dobu vydržela - měla čas vsáknout se pořádně do substrátu nebo hydrofilní minerální vlny, zároveň ale musí mít možnost odejít funkční odvodňovací vrstvou. Obecně platí, že čím větší je sklon střechy, tím méně je třeba řešit, jak se střecha odvodní, naopak potřebujeme zajistit, aby voda setrvala co nejdéle.
- Hydroizolace: Tato vrstva je první a nejdůležitější, protože odděluje konstrukci střešního pláště od vlastního vegetačního souvrství. Pokud nerealizujete vegetační souvrství ihned po aplikaci hydroizolace, je třeba vrstvu řádně zkontrolovat a případně požadovanou těsnost ověřit zátopovou nebo jiskrovou zkouškou. Únosnost nosné konstrukce střešního pláště a vrstev, které jsou umístěny pod provozním souvrstvím, včetně vyvedení hydroizolační vrstvy na přilehlé nebo prostupující svislé konstrukce (stěny, potrubí, komíny apod.) musí být minimální.
- Odvodnění: Jestliže nechcete, aby vám do domu zatékalo a docházelo ke zbytečnému omezování životnosti střešního pláště, je potřeba zajistit správné odvodnění zelené střechy. To můžete řešit zpravidla dvěma způsoby: vnějším a vnitřním odvodněním. Aby se při dešti nešpinila fasáda, používá se po obvodu vegetační střechy zásyp z kačírku, tedy praného kameniva, které nesmí obsahovat velké procento jemných částic. Kamenivo sypeme také v okolí vpustí, prostupů potrubí, světlíků, střešních oken nebo atik, tedy v okolí míst, která chceme chránit před zarůstáním vegetací, jež by mohla trhat oplechování nebo ucpávat odvodňovací otvory. Oblasti kolem atik, pronikajících svislých konstrukcí a vtoku je vhodné oddělit od vegetačního substrátu oblázkovým násypem, případně terasovou úpravou. Pro vymezení ploch se instalují ukončovací kačírkové lišty.
- Ochranná geotextilie: Na hydroizolační vrstvu položte netkanou geotextilii s plošnou hmotností 300 g/m2, která slouží jako ochranná vrstva hydroizolace před mechanickým poškozením.
- Drenážní vrstva (nopová fólie): Na netkanou geotextilii umístěte speciální nopovou fólii určenou pro zelené střechy (má větší nopy a perforaci pro odtok přebytečné vody), která v souvrství zelené střechy poslouží jako hydroakumulační vrstva. Střešní nopová fólie se dodává v menších rolích, což usnadňuje jejich převážení a následnou manipulaci. Při instalaci fólie musí nopy směřovat směrem dolů. Nopová fólie funguje jako zásobárna vody pro vegetaci. V "kalíšcích" zadržuje závlahu, kterou rostliny potřebují pro růst, zatímco přebytečnou dešťovou vodu odvádí perforacemi ke vpusti a následně pryč ze střechy. Nopovou fólii je třeba ochránit proti zanesení a poškození další vrstvou geotextilie - tentokrát filtrační, s plošnou hmotností okolo 120 g/m2.
- Filtrační geotextilie: Hydroakumulační vrstvu je potřeba chránit před poškozením a hlavně proti vyplavování jemných částí půdního substrátu, které by ji mohly zanést.
- Substrát: Na filtrační geotextilii umístíte substrát, který by svým složením měl odpovídat nárokům střešní vegetace. Extenzivní střešní substrát Florcom SSE má neutrální pH a obsahuje vyvážený poměr živin pro pěstování rozchodníků. Střešní substrát rozprostřete rovnoměrně po celé ploše, aby měla vegetace zajištěný vyvážený příjem důležitých látek. Rostliny mohou do minerální vlny bez problémů kořenit, navíc funguje jako další hydroakumulační a drenážní vrstva. U substrátu pozor, nikdy se nesmí používat zemina ze zahrady, ornice, ani zakoupený zahradnický substrát, který pro střešní zahradu neobsahuje dostatečné množství minerálních látek. Nahradit část substrátu minerální vlnou je obzvláště vhodné u šikmých střech nad 10°, protože čedičová vlna má mnohem větší hydroakumulační schopnost než vrstva substrátu.
- Rostliny: Logickou poslední tečkou jsou samotné rostliny - protože volíme extenzivní vegetační střechu, budou to vždy takové rostliny, které jsou suchomilné, dokážou se vypořádat i s velmi malou vrstvou substrátu a nedostatkem vody. I když bude váš výběr značně rozmanitý, je třeba počítat s tím, že rostliny si časem vytvoří jakousi rovnováhu - některé zcela zaniknou, jiným se bude dařit dobře. Pro předpěstované rohože jsou používány převážně druhy rozchodníků vhodných pro střešní prostředí a jsou připraveny k instalaci na střechy pokládkou jednotlivých pásů.
Pokládka rozchodníkových rohoží
Rostlinné rohože představují moderní a efektivní řešení pro zakládání zelených střech. Kromě okamžitého estetického efektu pomáhají snižovat přehřívání budov, zadržovat dešťovou vodu a podporují biodiverzitu ve městě. Díky předpěstovaným modulárním rohožím je instalace rychlá, jednoduchá a výsledná střešní zahrada okamžitě plní své ekologické i vizuální funkce. Střešní zahrady zakládané pokládkou předpěstovaných rohoží, známé také jako systém modulárních rohoží, jsou inovativním přístupem k zakládání zelených ploch na střechách budov. Tato metoda zahrnuje předpěstování rostlin v rohožích, které jsou následně instalovány na střechy, aby vytvořily živou zahradu. Jejich nevýhodou je omezená druhová skladba. Lze je však kombinovat i s metodou vysazováním jednotlivých rostlin, kde jsme pak schopni dosáhnout větší druhové rozmanitosti.
Postup pokládky:
- Příprava: Palety s rohožemi je nutné uložit co nejrychleji do stínu. Před samotnou pokládkou je nutno prolít střešní souvrství do plného nasycení. Doporučená teplota k pokládce je 5°C a více. Minimální teplota musí být nad 0°C.
- Pokládka: Rohože pokládat volně, bez natahování tak, aby se dotýkaly hranami, nepřekrývaly se, nevznikaly prázdné mezery a nebyla na povrchu vidět nosná kokosová vrstva. Vzniklé mezery a prázdná místa je potřeba dosypat střešním substrátem a vyplnit zbytky z rohoží. V případě potřeby je možné vegetační vrstvu v okolí mírně narušit obrácenými hráběmi a směsí substrátu s řízky vyplnit problematická místa.
- Utužení a zálivka: Po pokládce je nutné rohože dostatečně utužit (lehký hladký válec, nebo prostá chůze) a zalít tak, aby došlo ke spojení podkladní vrstvy s položenou rohoží a obnovení kapilárního vzlínání vody ke kořenům. Zálivka se provádí v objemu 20l/m² ihned po pokládce. Opakování zálivky je nutné přizpůsobit srážkám v nejbližším měsíci po pokládce. Princip zálivky je napodobení silného deště 1-2 týdně, drobnou zálivku pod 15l/m² nedoporučujeme. Po první pokládce a v případě dodatečné zálivky je nutná zvýšená míra pletí plevelných rostlin.
Následná péče o rozchodníkové rohože:
- Zálivka: Položené rohože a celé souvrství je nutné správným způsobem a přiměřeně zalévat. Kontrola po pokládce 1x týdně před plánovanou zálivkou, při zvednutí koberce musí být substrát pod rohoží dostatečně vlhký. Zálivku je nutné provádět do doby, kdy kořeny rostlin zakoření do substrátu a rohož lze jen velmi těžko zvednout. Rohože nesmí být přelité tak, aby z nich při zvednutí odkapávala voda. Zavlažování není nutné v případě dobře prokořeněné rozchodníkové střechy.
- Pletí: Kontrola na růst plevelů je doporučena v prvním roce po pokládce 1x měsíc a dále dle potřeby. Je nutné zamezit náletům dřevin a usazování většího množství listí.
- Hnojení: Hnojení porostu, pokud je potřeba, je možné dlouhodobě působícím obalovaným hnojivem a to v průběhu jara. Vhodné hnojivo má mít dobu působení 6 měsíců a doporučená dávka dusíku N je max. 5g/m². Hnojení doporučujeme jen v případě skutečné potřeby, neprosperující střechy, nebo výrazné změny druhové skladby. Zvýšená dávka hnojiva může vést ke zvýšenému výskytu plevelů.
- Vizuální kontrola: Přirozená barva zdravé rohože je z většiny zelená s příměsí červenolistých druhů. Pokud rohože zčervenají v průběhu léta na celé ploše, kontaktujte dodavatele.
Suchomilné tučnolisté rozchodníky dokážou zadržet velké množství vody, přežijí dlouhodobé období bez deště a jsou nejméně náročné na údržbu. Přesto však ve své počáteční vegetační fázi potřebují intenzivní péči. Neobejdou se bez zalévání, pletí a hnojení. Tyto činnosti odpadají při použití předpěstovaných rozchodníkových rohoží. Rozchodníkové rohože pěstujeme v podmínkách lokálního klimatu po dobu minimálně jednoho roku. V počáteční fázi je produkce pravidelně zalévána a hnojena. Každá zelená střecha potřebuje péči, a to i ta extenzivní, která patří k nejméně náročným na servis.
Rekonstrukce plochých střech
Při plochých střechách je rekonstrukce jednodušší než u šikmých střech. Je to zejména proto, že v nosných konstrukcích plochých střech nebývá problém jako při starých krovech šikmých střech. Častým problémem starých plochých střech ale bývá kondenzace. Pokud máte plochou střechu ze 70. nebo 80. let, tato střecha určitě nevyhovuje z tepelnětechnického hlediska. Nejdůležitější částí rekonstrukce je, samozřejmě, obnova hydroizolace. V případě, že se rozhodnete pro asfaltové pásy, můžete v případě poruchy místo zaplátat. Rekonstrukce staré střechy, ve které chybí parozábrana a tepelná izolace, se na bytových domech často dělá tak, že na původní asfaltový pás, který se ponechá a bude tvořit funkci parozábrany, se uloží tepelná izolace a nová hydroizolace.
Čtěte také: Montáž plastových rohoží krok za krokem
Orientační náklady na extenzivní zelenou střechu (příklad)
Následující tabulka uvádí orientační náklady na materiál pro extenzivní zelenou střechu o ploše 20 m2.
| Položka | Množství | Cena za kus (Kč vč. DPH) | Celkem (Kč vč. DPH) |
|---|---|---|---|
| Geotextilie Colorgen T 300g (10×1 m) | 3 role | 268,- | 804,- |
| Nopová fólie GXP PLUS 20 P 800g (10×1 m) | 3 role | 1055,- | 3165,- |
| Separační geotextilie Geotess 100g (10×1 m) | 3 role | 169,- | 507,- |
| Substrát pro extenzivní střechy Florcom SSE | 18 pytlů | 260,- | 4680,- |
| Rozchodníkové koberce (1 m2) | 20 m2 | 615,- | 12300,- |
| Celkové náklady na materiál (orientační) | 21 456,- | ||
| Cena za m2 (orientační) | 1 073,- | ||
Náklady nejsou konečné, je zapotřebí připočítat cenu dopravy (její výše je přímo úměrná hmotnosti a objemu materiálů a přepravní vzdálenosti) dále cenu příslušenství (lišty, nářadí…) a případnou cenu práce. Rychlým propočtem si ale můžete udělat předběžnou představu o tom, kolik stojí materiál, bez kterého se neobejdete. Na výstavbu je možné získat dotační příspěvek.
Čtěte také: Estetické vrbové ploty
tags: #rohoze #nopove #strecha #informace