Střecha nad hlavou není jen stavební prvek - je to jistota, že vás a vaši rodinu nic nezaskočí. Okapový systém je nedílným doplňkem střech, a to funkčním i estetickým. Bez něj není střecha úplná. Aby voda přitom neškodila fasádě a nemáčela lidi, o to se starají okapové žlaby.
Typy a konstrukce žlabů
Každý déšť, každá roztátá sněhová pokrývka - voda musí mít kudy odtéct. Okapový systém bychom měli chápat jako nedílný doplněk střešní krytiny, bez něhož je střecha neúplná.
Podokapní žlaby
Nejběžnější jsou podokapní žlaby, umístěné pod hranou střechy v hácích kotvených ke krokvím. Nejběžnější podokapní žlaby jsou na trhu v provedení půlkulatém nebo hranatém. Mnohem větší výběr je v jejich materiálech, které se liší jak pořizovací cenou, tak svou životností.
Nástřešní žlaby
V minulosti byly časté také nástřešní žlaby, kterými je ukončená krytina přímo na střeše. Oblý žlab nástřešní je vhodný pro strmější střechy přes 35°. Nutná je však hladká krytina - azbestocementová, břidlová, nebo tašková. Rozvinutá šíře žlabu bývá 500 až 600 mm, tloušťka pozinkovaného plechu 0,63-1,0 mm. Žlab zabraňuje padání úlomků krytiny a malty ze střechy a do jisté míry chrání i před sesouváním sněhu. Cenově vychází dražší než žlab podokapní, ale jeho montáž je snadnější a bezpečnější. Jako podklad vyžaduje zpravidla bednění.
Nadřímsové a zaatikové žlaby
Na provádění složitější jsou nadřímsové žlaby, které vyžadují stavební úpravu římsy, na které jsou uložené. Proto se používají jen tam, kde by jiné řešení vadilo architektuře stavby. Totéž je možné říct o zaatikových žlabech, které jsou skryté za vyzdívkou atiky. Plechové zaatikové a mezistřešní žlaby jsou poměrně často zdrojem zatékání u plochých, ale také u šikmých střech. Mezistřešní a zaatikové žlaby se nedoporučuje řešit klempířskou konstrukcí.
Čtěte také: Krizové situace na suchém asfaltu
Mezistřešní žlaby a jejich specifika
Lůžkové žlaby mohou být zavěšeny na háky a potom je úprava podobná jako u žlabu podokapního. Častěji však bývají mezistřešní žlaby vytvořeny jako žlaby lůžkové, v dřevěném nebo betonovém lůžku. Tvar i průřez žlabu je dán konstrukčním uspořádáním střech. Obvykle bývají obdélníkového průřezu se zkosenými nebo zaoblenými rohy s oblým nebo rovným dnem. Jejich šířka je okolo 250 mm, až do 400 mm. Pro ploché střechy stačí žlab s okapovými plechy vcelku. Pro strmější sklony střech se spojí žlab se samostatnými okapovými plechy na dvojitou ležatou drážku.
Protože je u průmyslových budov možnost značného zanášení žlabu popílkem nebo jinou nečistotou, doporučuje se do hrdel vkládat drátěné košíčky a žlaby často čistit, aby se odpadní trouby neucpaly. Také se do mezistřešních žlabů vkládají laťové mříže jako ochrana proti zavalení sněhem a proti zdeformování při chůzi osob čistících žlab, nebo opravujících střechy.
Materiály žlabů a jejich životnost
Výběr materiálu žlabů se liší jak pořizovací cenou, tak svou životností.
| Materiál žlabu | Životnost (za normálních klimatických podmínek) |
|---|---|
| Plast PVC | 20-30 let |
| Pozinkovaná ocel | 25-40 let |
| Titan-zinek | 50-80 let |
| Měď | 80-100 let |
| Hliník | 60-100 let |
Montáž a instalace žlabů
Základem jsou vodorovné žlaby, ke kterým patří ještě čela žlabů, kotlíky a kolena pro napojení svislé svodové roury. Úžlabí je jedním z nejdůležitějších detailů každé střechy. Správná montáž úžlabí zajistí spolehlivý odvod vody a ochranu proti zatékání. Pro dokonalý detail úžlabí se používá úžlabní plech neboli plech úžlabí, který se instaluje jako součást oplechování úžlabí. Díky němu je spojení dvou střešních ploch pevné a vodotěsné.
Osazení žlabů
- Podokapní žlaby musíte umístit tak, aby je ve vodorovném směru krytina přesahovala. Maximálně ale 2/3 profilu.
- Výškové osazení pod hranou střechy volte tak, aby i za větru voda skapávala do žlabu a nebyla zaháněná na fasádu.
- Žlab musí být uložený ve spádu směrem k odtoku. Minimální spád žlabů u budov, které byly postaveny před novelizací normy ČSN 73 1901 Navrhování střech, tj. před lednem 1999, byl stanoven spolu s požadavky ČSN 73 3610 Stavební práce přidružené klempířské pro podokapní a nástřešní žlaby 0,5 % a pro mezistřešní a zaatikové žlaby 1 %. Mezistřešní a zaatikové žlaby se nyní doporučuje provádět z povlakových krytin. Na spád povlakových krytin se ovšem podle ČSN 73 1901 vztahuje tento požadavek: sklon povlakových hydroizolací má být nejméně 1° (1,75 %) k odvodňovacím prvkům, a to včetně úžlabí.
Velikost a průřez žlabu
Velikost průřezu žlabu se odvíjí od klimatických podmínek v dané lokalitě, sklonu střechy a velikosti odvodňované střešní plochy. Vliv má do jisté míry i použitý typ krytiny, protože třeba z falcovaného plechu voda odtéká rychleji a žlab se rychleji naplní. Obecně platí, že na 1 m2 odvodňované plochy střechy připadá 0,8 až 1,0 cm2 průřezu žlabu. U žlabu je nutné zajistit, aby ani při 100% naplnění voda nepřetekla do střešní skladby. Proto je vnitřní hrana (u stěny) vždy výše než hrana venkovní. U půlkruhových podokapních žlabů o 10 mm, u podokapních hranatých a nadřímsových o 20 mm.
Čtěte také: Stavební řešení Cemix THERM K
Upevnění žlabů a svodů
Při plném naplnění vodou představuje žlab zatížení asi 20 kg na běžný metr. Ještě více to může být v zimě, kdy se o žlab opře sníh ze střechy. Proto jsou žlaby vyztužené naválkami a pevně držet musejí i žlabové háky. Připevňují se nejčastěji na krokve a jejich osová vzdálenost může být max. 1,2 metru. Spád protočených háků, které se šroubují z boku krokví, se vytváří postupným snižováním přichycení. Jiné je to u háků rovných, určených pro montáž shora na bednění.
Aby voda odtékala opravdu rychle a nezahlcovala žlab, udělejte svod maximálně rovný, bez odskoků a kolen. K připevnění na fasádu vám poslouží objímky z pásoviny, které instalujte ve vzdálenosti max. 3 metry (u průměru svodu nad 100 mm do 2 metrů). Spodní část dešťových svodů chraňte před náhodným nebo úmyslným poškozením. Pro vytvoření přechodu mezi plechovou rourou a kanalizací se hodí ochranné roury z nějakého pevnějšího materiálu (litiny, oceli, popř. PVC), které by měly sahat do výšky 1,5 metru nad terénem. Ochranná roura by měla mít čistící otvor, který vám pomůže s pravidelným čištěním svodu.
Dilatace žlabů
Zapomenout nesmíme ani na žlabové dilatace, kterými se řeší tepelná roztažnost materiálu. Maximální jednolitá délka podokapního žlabu je 15 metrů, v případě hliníku a titanzinku jen 12 metrů. U nástřešních žlabů musíte dilatovat po 9 metrech (hliník a titanzinek po 6 metrech). Dilataci je nutno namontovat z důvodu tepelné roztažnosti materiálu vždy po 12 m u podstřešních půlkulatých a hranatých žlabů, u nástřešních žlabů vždy po 6 m. U střech valbových či stanových, s úžlabími, kde se použijí vnitřní a vnější žlabové rohy, se zkracuje délka umístění dilatací od těchto míst vlevo a vpravo na polovinu, tj. na 6, resp. 3 m.
Při větší délce žlabu ho musíte rozdělit na dilatační úseky, abyste zabránili deformacím od délkové roztažnosti. Tradičními způsoby bylo přerušení žlabu v místě rozvodí (nejvyšší místo) nebo ve žlabovém kotlíku u odtoku (nejnižší místo). Dnes jsou součástí odvodňovacích systémů speciální prvky - spojky žlabů. Okapový systém Satjam je dilatován v každém spoji pomocí žlabových spojek, tudíž dilatační úsek je maximálně 6 m.
Spojování žlabů
Napojení prvků žlabu musí být vždy vodotěsné a mimo dilataci i pevné. Způsoby, jak toho dosáhnout, se liší podle materiálu žlabu. Žlaby z pozinku a mědi se spojují nýty nebo pájením, titanzinek jen pájením. Každý zkušený klempíř potvrdí, že při montáži a spojování žlabů se vyplatí volit jeden okapový systém z jednoho materiálu a nepodceňovat doporučené postupy.
Čtěte také: Polystyren: Komplexní pohled
Postup spojování lepením:
- Příprava podkladu: Zdrsněte slepované plochy, tj. konce žlabů (8 cm) brusným papírem.
- Odmaštění povrchu: Odmašťovadlo naneste na hadřík přibalený v lepicí sadě a konce žlabů odmastěte. Zároveň tak očistíte spojované plochy od zbytků laku po předchozím zdrsňování.
- Aplikace lepidla: Naneste cca 8 mm široký proužek lepidla 5 cm od kraje spodního slepovaného žlabu. Tím docílíte vytlačení lepidla dovnitř žlabového spoje, a ne naopak ven.
- Spojování žlabů: Žlaby v místě návalky sesaďte do sebe a slepte je. Pomocí speciální svěrky žlabů můžete dokonale stáhnout jednotlivé díly k sobě tak, že spoj žlabů zvnějšku není vůbec nápadný.
- Začištění a utěsnění: Uzavřete vodní drážku na zadní straně žlabu. Případně odmontujte svěrku žlabu. Vytlačené lepidlo ze spoje uvnitř žlabu vlhkým prstem pravidelně rozmázněte.
Postup spojování nýtováním:
- Nanesení lepidla: Naneste cca 8 mm široký proužek lepidla nebo silikonu 5 cm od kraje spodního žlabu.
- Vrtání otvorů: Rovnoměrně vyvrtejte do kříže otvory o průměru 4,1 mm.
- Nýtování spojů: Vlastní nýtování proveďte trhacími nýty 4x10 mm zvnějšku. Jejich stejná barevná úprava tak splní svůj účel. Počet nýtů je závislý na velikosti žlabů - r. š. 250: 6 nýtů; r. š. 280 a 333: 8 nýtů.
Montáž dilatace
- Příprava montáže: Dilataci je nutno namontovat z důvodu tepelné roztažnosti materiálu vždy po 12 m u podstřešních půlkulatých a hranatých žlabů, u nástřešních žlabů vždy po 6 m. U střech valbových či stanových, s úžlabími, kde se použijí vnitřní a vnější žlabové rohy, se zkracuje délka umístění dilatací od těchto míst vlevo a vpravo na polovinu, tj. na 6, resp. 3 m.
- Montáž dilatace: Vlepte dilataci obdobně jako u již popsaného postupu nejprve k prvnímu žlabu. Pak krytku návalky převlékněte přes spoj tak, aby bylo možné provést dolepení druhého žlabu. Nakonec vysuňte krytku do strany do určené pozice a gumu dilatace schovejte zvnějšku záslepkou. Žlabová dilatace Prefa se vyrábí z přírodního hliníku. V sortimentu najdete řešení pro hranaté i půlkulaté žlaby a to v provedení s přesně stanoveným rozměrem.
Doplňky a příslušenství
Praktickým doplňkem je samolepící molitanové těsnění (také označované jako molitanové těsnění samolepící), které se jednoduše aplikuje a dokonale přilne k povrchu. V nabídce naleznete i různé typy klínů a klínových těsnění, které zajistí dlouhodobou funkčnost a estetické řešení úžlabí. Mezi další velmi užitečné prvky patří například lapače listí zabraňující ucpávání svodových rour nebo odvaděče vody plnící sudy dešťovkou pro pozdější využití při zalévání. Dále pak topné kabely pro zamezení zamrzání potrubí.
Řešení problémů se zatékáním a spádováním
Úžlabí je místo, kde se srážková voda sbírá nejvíc. Problémy se zatékáním zaatikovými a mezistřešními žlaby lze u střech s krytinou z trapézových plechů. Starší průmyslové budovy, výrobní a skladové haly mají většinou ploché střechy pokryté povlakovými hydroizolacemi z asfaltových pásů a žlaby mají z plechu různého druhu a tvaru. Zaatikové nebo mezistřešní žlaby v mnoha případech bohužel nemají dostatečný spád. V případě přívalových dešťů se takové žlaby zaplní vodou a především spoje plechů v nich jsou opakovaně namáhány tlakovou vodou.
K problematickým místům v oblasti žlabů patří také ukončení asfaltových pásů na oplechování, kde jsou hydroizolace nataveny na plech. V těchto detailech dochází mezi hydroizolacemi a oplechováním v důsledku jejich rozdílné teplotní roztažnosti k poměrně velkým dilatačním pohybům. V uvedených detailech jsou jednotlivé materiály během jejich životnosti vystaveny velkému namáhání. Nerovnosti konstrukcí, zatížení plechů ve žlabech vodou, nesprávné vyspádování žlabů spolu s nekvalitním provedením oplechování nebo izolací jsou některé z dalších obvyklých příčin jejich zatékání. Problémy se zatékáním se vyskytují v oblasti žlabů například i u šedových střech nebo střech ve tvaru oblouku. U plechových žlabů se někdy bohužel vyskytují i boční odvodňovací prvky, které při deštích brání plynulému odtoku dešťové vody ze střechy. Určitá část žlabu nebo úžlabí střechy s bočními vtoky se totiž většinou zaplní vodou i za dešťů menší intenzity. Situace je kritická především u plochých střech s vrchní krytinou z trapézových plechů, protože skladba takové střechy je většinou z boku v oblasti žlabu otevřená, tedy nevodotěsná.
Údržba a kontrola žlabů
Zaatikové a mezistřešní žlaby je nutné pravidelně kontrolovat a odstraňovat z nich nečistoty. Zanedbávání údržby střech rovněž nepříznivě ovlivňuje jejich vodotěsnost. Do žlabu nestoupejte ani po něm nechoďte z důvodů bezpečnosti práce.
Řešení spádování
Mezistřešní a zaatikové žlaby se nedoporučuje řešit klempířskou konstrukcí. Mezistřešní a zaatikové žlaby se nyní doporučuje provádět z povlakových krytin. V normě ČSN 73 1901 Navrhování střech jsou ve více článcích uvedeny požadavky na minimální spád sklonové (spádové) vrstvy, parozábrany, podkladní vrstvy i povlakové vrstvy. Při provádění spádování střechy je třeba zohlednit např. i průhyby nosné konstrukce střechy. I při dodržení těchto požadavků se mnohdy na ploché střeše vyskytují místa, kde po deštích stojí voda.
Prostor původních plechových žlabů se při opravě střech zaplní tepelnou izolací, z tepelné izolace se dále v odpovídajícím tvaru vybudují klíny a řádně vyspádovaná oblast se pokryje povlakovými hydroizolacemi. Nejen mezistřešní žlaby u starších budov, ale například i úžlabí nových střech mohou mít někdy problémy s množstvím vody, které po deštích zůstává na střeše. Ke spádování plochých střech a k průhybům konstrukcí je nutné poznamenat, že střešní vpusti jsou převážně umístěny v blízkosti sloupů a nosných stěn, tedy v místech, kde bývá průhyb konstrukcí u střechy nejmenší. Pokud se část střechy po deštích zaplní vodou, střešní plášť se ještě více přitíží a u konstrukce střechy dojde k dalším deformacím, ke zvětšení průhybů konstrukcí. Ke vzniku jezer v oblasti úžlabí by na ploché střeše vůbec nemuselo dojít, kdyby byly při výstavbě střechy použity spádové (úžlabní) klíny z tepelné izolace například z desek z minerálních vláken. Klíny z minerálních vláken mohou být vyrobeny v jednostranném spádu například 2 %, většinou se používají k úpravě spádu v ploše střechy. Úžlabí můžeme také vyspádovat ke vpustím úžlabními klíny. Jejich podélný spád je 2 % a příčný 8 %.
Příklad úpravy zaatikových žlabů
Plechovými zaatikovými žlaby během více než dvacetiletého provozu budovy často zatékalo. Po provedených modelových tepelnětechnických výpočtech střešního pláště a po vyhodnocení stávajícího stavu střešního pláště a různých možností řešení opravy střechy byla stávající plechová krytina na střeše ponechána, střecha byla zateplena pěnovým polystyrenem a byla realizována nová dvouvrstvá krytina z modifikovaných asfaltových pásů. Před montáží nových vrstev izolací byly alespoň části stěn atik a vyšších částí budovy v oblastech, kde byly následně položeny nové vrstvy izolací, zednicky opraveny a upraveny pro natavování hydroizolací.
Plechový zaatikový žlab byl nejdříve zaplněn tepelnou izolací z minerálních vláken o konstantní tloušťce se spádem k místům budoucích vpustí. Spád ve žlabu zatím kopíroval původní spád plechového zaatikovéno žlabu. Uprostřed vzdálenosti mezi vpustmi byl žlab naplněn pouze do výšky vrstvy nové parozábrany. Na krytinu z pozinkovaného plechu byly do plochy mezi drážky plechové krytiny položeny přířezy z desek pěnového polystyrenu EPS 100 S o tloušťce 3 cm. Na vyrovnanou plochu střechy byla volně položena parozábrana (asfaltový SBS modifikovaný pás o tloušťce 4 mm, s nosnou vložkou z hliníkové fólie a ze skleněné zesílené rohože). Parozábrana byla v přesazích kotvená skrz původní plechovou krytinu až do podkladní vrstvy betonu a v přesazích byla řádně natavena. Na povrch parozábrany byly nalepeny desky pěnového polystyrenu o tloušťce 120 mm. Nalepeny byly aktivováním THERM pruhů na povrchu parozábrany plamenem hořáku. Na desky pěnového polystyrenu byla nalepena vrstva hydroizolace: samolepicí SBS modifikovaný asfaltový pás. Okraj u zaatikového a mezistřešního žlabu byl pod úrovní parozábrany vyztužen dřevěnými deskami. V oblasti nad původním zaatikovým žlabem byl vybudován klín z pěnového polystyrenu, který vytvořil podél atiky dvě úžlabí. Podél atik byly provedeny klíny s příčným spádem 10 %. Na klín z tepelné izolace byl z plochy střechy nalepen samolepicí modifikovaný asfaltový pás. Nyní je již možné dát si klíny z pěnového polystyrenu vyrobit s různým spádem na míru a na střeše je „jen“ správně přiříznout do příslušného tvaru. Vybudování klínů v oblasti zaatikových žlabů a vybudování úžlabí na střeše vyžaduje určitou zručnost a představivost. Technická příprava, technologický postup jednotlivých prací anebo projektová příprava by se neměla podceňovat. U střechy byly osazeny sanační vtoky a manžety vpustí byly řádně vodotěsně nataveny. Jako vrchní pás byl na celé rozvinuté ploše nataven SBS modifikovaný asfaltový pás shora s ochranným posypem z drcené břidlice proti UV a tepelnému záření.
Vyrovnávání nerovností
Povrch podkladních konstrukcí včetně okolí žlabů je někdy nerovný a ani desky tepelné izolace spádových klínů se ne vždy podaří položit tak, aby vytvořily plynulý přechod z plochy střechy na klín (klíny). Pro vyrovnání drobných nerovností u přechodů ploch, pro vybudování rozvodí na části střechy nebo pro vybudování náběhů u detailů (u strojoven výtahů, u nástaveb pro vzduchotechnické zařízení) lze použít například vyrovnávací asfaltovou drť Villaplan. Asfaltová drť se poměrně snadno aplikuje na podklad, na tepelné izolace i na asfaltové hydroizolace. Při zpracování asfaltové vyrovnávací drtě nejsou potřeba žádná lepidla, jedná se o tzv. Asfaltová drť se vysype z pytle na místo, na plochu, na které potřebujeme upravit spád, vyrovnat nerovnosti apod. Pokud vyrovnáváme nebo upravujeme větší plochu střechy, doporučuje se drť postupně nasypávat mezi vodítka (například mezi příslušně upravené dřevěné latě osazené ve spádu). Vyrovnávací drť se hutní, a proto se při tloušťce vrstvy, kterou vyrovnáváme, tj. cca do 4 cm, nasype vyrovnávací drť přibližně do výšky o 1/3 vyšší, než je požadovaná tloušťka zhutněné vrstvy. Zhutnění vyrovnávací drtě se provádí ručně mírným tlakem ocelovým pěchem na vyrovnávací asfaltovou směs, resp. obdobným nářadím. Pro vyrovnávací vrstvy o tloušťkách větších než 6 cm je nutné nasypat vyrovnávací drť a hutnit ji postupně po menších vrstvách. Po zhutnění vyrovnávací drti je možné na zhutněné ploše okamžitě pokračovat v práci, tedy prakticky ihned natavovat asfaltové hydroizolační pásy. U sanací střech, kde se vyrovnávací asfaltová drť většinou uses pro úpravu spádů na povrchu ploché střechy pouze lokálně, jen u některých míst, detailů apod., většinou není nutné vrchní povlakovou krytinu vzhledem k použité vyrovnávací drti dokotvovat. U podkladů z asfaltových hydroizolací je vhodné ještě před vysypáním vyrovnávací drtě na místo, které vyrovnáváme, povrch hydroizolací lehce nahřát plamenem hořáku. Velkou výhodou vyrovnávací drtě je, že při jejím zpracování lze přebytečný materiál včetně již zhutněného opět zpracovat na jiném místě. Při zpracování vyrovnávací asfaltové drtě nevzniká odpad. Vyrovnávací asfaltová drť má ve srovnání s asfaltovými pásy i poměrně dobré tepelnětechnické vlastnosti. Součinitel tepelné vodivosti zhutněné asfaltové drtě je 0,07 W/(m.K).
tags: #reseni #zlabu #u #prodlouzene #strechy