Pokud budeme brát zimu jako čas, kdy je nízká přilnavost na silnici, tak ano, všechno, co známe o jízdě jako takové, tady platí dvojnásob a za nižších rychlostí. Vedení pohledu, předvídavost, a tak dále. Ale jsou tady jistá specifika. Silnice klouže - dobrá - ovšem to neznamená, že všude stejně.
Také u mostů platí, že promrznou rychleji než silnice „na zemi,“ a tak je třeba dávat si pozor na nižší přilnavost. Mezi poli může být navátý sníh. A pokud slunce prohřívá asfalt na rovném volném úseku a zdá se relativně sucho, v okamžiku, kdy se objeví kolem cesty stromy, může v jejich stínu zůstávat na silnici námraza.
V zimě je větší část dne tma než během zbytku roku, takže všechno to, co víte o jízdě za noci, platí a je třeba si na to dávat pozor. Přebíhající zvěř, větve spadlé pod tíhou sněhu, děti jdoucí ze školy (odpolední vyučování skončilo, ale venku už není vidět na krok).
Teď je na místě připomenout si přetáčivou a nedotáčivou jízdu, oba tyto dva úkazy mohou nastat mnohem rychleji na sněhu než na letním suchém asfaltu. Nadšenec řízení na sněhu nezmatkuje, jezdí bezpečně, a pokud je k tomu vhodný čas a místo (ideálně uzavřená plocha nebo závodní okruh), baví se.
Základní pravidla pro jízdu na kluzkém povrchu
Obecně platí, že důležitá je plynulost. Nejezděte stylem brzda-plyn, přesněji řečeno snažte se chovat tak, jako by vaše auto nemělo brzdy. Plně využívejte setrvačnost, ale pozor na brzdění motorem a podřazování. Pokud už to hodně klouže, raději vymáčkněte spojku a zpomalujte bez podřazování, ať nehrozí, že si neopatrným podřazením zablokujete kola. Pak vám může zhasnout motor. A tím také přestat fungovat posilovače brzd, řízení. Nic příjemného.
Čtěte také: Postupy pro odstranění asfaltu
Dále hledejte neutralitu. Pokud je v zatáčkách sníh a led, nejlépe si pomůžete tak, že auto zneutralizujete - tzn. odpojíte motor od kol. Jak? Jednoduše vymáčkněte spojku. Plynule točte volantem a za zatáčkou zase jemně povolujte spojku a pak přidávejte. Tohle jsou pravidla platná pro všechna auta bez rozdílu (tedy s manuální převodovkou, která mají spojkový pedál.
Nejbezpečnější možnost pohonu je pomocí přední nápravy. Pokud dojde ke krizové situaci, tak nastupuje vrozená nedotáčivost, která je (jak nám neustále opakují hlavouni v automobilkách) pro většinu řidičů bezpečnější k zvládnutí než přetáčivost. Pokud jedete optimální rychlostí, je všechno v pořádku. Přeženete-li to, auto začne po tečně vykukovat předkem víc než je zdrávo. Řešení? Sundat nohu z plynu, srovnat kola, když auto zpomalí a znovu získá grip, tak pomalu a s citem zabrzdit, nebo zatočit. Platí pro situace, kdy v protisměru není auto/strom/lampa/rybník/zábradlí/chodec.
Dynamická jízda na sněhu
Jak ale jezdit dynamicky? K předchozí „kapitole“ si přidejte následující. Především pamatujte na to, že se na sněhu a ledu všechno odehrává v mnohem nižší rychlostech. Auto pod vámi bude trochu plavat, ale nesnažte se ho přeprat, dovolte mu mírný prokluz, ono si samo najde cestu a volantem vám jako by napoví, kam máte kroutit. Buďte napřed - jestli se jdete projet pro radost a chcete odhalovat přednosti pohonu zadních kol, musíte být tak čtvrt otáčky volantem napřed. Jste v zatáčce a chcete se trochu sklouznout? Když přidáváte plyn, nečekejte na přetáčivý smyk a hned točte volantem proti zatáčce - stačí trochu, budete pak mít mnohem lepší kontrolu nad autem.
Důležité rady pro dynamickou jízdu
- Po lehkém přidání plynu, když začnou zadní kola klouzat, neubírejte - jen korigujte volantem a zároveň balancujte plyn.
- Mějte únikovou cestu. Najděte si odpovídající plochu a vždy hledejte místo, kam můžete s autem "uniknout", když se něco pokazí.
Jízda s různými typy pohonu
Neřešme teď SUV s pohonem všech kol, neboť ta jsou (většinou) tak těžká, že jízda s nimi je limitována a podřízena právě jejich hmotnosti. Pneumatiky mají omezenou přilnavost a pokud se pohrnete na čerstvém prašanu do zatáčky s dvoutunovým SUVčkem stopadesátkou, na apexu vám nepomůže pohon všech kol, museli byste mít pásy jako tank, abyste oblouk vykroužili.
Takže pojďme na lehčí sedany sportovního typu. Jízda s nimi je podobná té se zadokolkami, ovšem s tím, že pokud dojde k prokluzování kol, tak samozřejmě všech. Na přední nápravě je cítit větší jistota, ovšem někdy také značná nedotáčivost. Podle typu pohonu lze či nelze zadek auta utrhnout do driftu a klouzat se všemi čtyřmi koly vyžaduje větší umění. A také vyšší otáčky na všech kolech.
Čtěte také: Vliv teploty na asfalt při pokládce
Tam, kde u zadokolky stačilo „jen“ protáčet kola vzadu, čtyřkolka ztrácí přilnavost na kolech všech. Záleží na daném typu 4x4. Pokud umí systém pracovat s přenášením točivého momentu mezi nápravami, může auto s pohonem všech kol fungovat víceméně jako zadokolka a pak jsou instrukce k jízdě identické jako v předchozích odstavcích. Pokud máte pohon 50:50, pak jízdy smykem vždy bude zahrnovat protáčení zadní i přední nápravy. Auto je pak potřeba dostat do smyku všech kol přísunem výkonu na všechna kola, možností je destabilizovat zadek auta skandinávských švihem nebo pomocí ruční brzdy a pak nastoupit s razantní (ale ne přehnanou!!!) akcelerací.
Smyk a jeho řešení
Smyk je naproti tomu situace, kde o vteřiny jde. Snad přímo o jejich zlomky. Mnozí z nás se přitom se smykem ani nesetkali, tudíž ani nevědí, jak jej řešit.
Smyk máme dvojího typu - smyk přední nápravy (smyk nedotáčivý, auto směřuje po tečně ven ze zatáčky) a smyk zadní nápravy (smyk přetáčivý, zadek auta má tendenci předběhnout předek).
Nedotáčivý smyk vzniká v praxi zhusta nejčastěji, a to zejména v situacích, kdy přeženeme nájezdovou rychlost do zatáčky, kdy je silnice v zatáčce nerovná, kdy je na ní listí, sníh, led či stěrk apod. Nedotáčivý smyk se také objevuje v průběhu první části vyhýbacího manévru, kdy točíte volantem mimo překážku.
Přetáčivý smyk se objevuje méně často a my jsme jej museli během kurzu vyvolávat, abychom se do něj vůbec dostali. Jedinou výjimkou je druhá část vyhýbacího manévru, kdy řidič vrací auto zpět na původní směr jízdy. Tady se do přetáčivého smyku dostanete i bez vlastního přičinění.
Čtěte také: Domácí prostředky na olejové skvrny
Auta s ojetými pneumatikami dostávala smyk v daleko nižších rychlostech. Obvyklá nájezdová rychlost 50 km/h na kluznou plochu pro ně představovala vážný problém. Auta s novými pneumatikami mohla najíždět o 5-10 km/h rychleji. Auta s ESP se do smyku dostávala poměrně těžko, elektronika smyku vehementně, i když ne stoprocentně úspěšně bránila.
Je docela problém přesvědčit ruce a nohy, aby dělaly to, co se jim řeklo na učebně. Každý z nás má tendenci v krizové situaci brzdit. Brzdit se ale nemá ani při nedotáčivém, ani při přetáčivém smyku. Při nedotáčivém smyku musí člověk sundat nohu z plynu a čekat, až se přední náprava sama chytí. Při přetáčivém smyku má pouze dát nohu z plynu, sešlápnout spojku a dát kontra volantem. Snadno se to řekne, ale praktické provedení je opravdu horší.
Když už brzdím, brzdím pořádně. Doslova se snažím prošlápnout brzdovým pedálem podlahu. Platí pro auta s ABS i bez ABS - na nějaké pumpování zapomeňte. Výjimkou je vyhýbací manévr - auta s ABS brzdí jako čerti i v jeho průběhu, auta bez ABS nikoli, neboť by se s překážkou střetla.
Kontrola trakce
Kontrola trakce a stabilizační systém obecně je velmi dobrým pomocníkem pro řidiče, kteří nijak moc neřeší fyziku jízdy s autem. Jízda na sněhu vyžaduje určitá specifikace v přístupu. Řidič si musí uvědomit, a hlavně musí přijmout fakt, že to na sněhu klouže. Jinak a obšírněji řečeno, že na sněhu je přilnavost aut jiná než na suchém asfaltu.
Pro jízdu na sněhu by měl mít řidič v ideálním případě zkušenosti nasbírané z řidičských kurzů, z polygonů či uzavřených tratí. Do určité míry je možné spolehnout se při jízdě na sněhu na elektronické asistenty a podpůrné systémy, na kontrolu trakce. Sytém kontroly trakce je dnes součástí všech moderních automobilů, jde o rozšíření asistenčního systému ABS.
Pokud dochází k přibrzďování kol na jedné straně hnací nápravy, na druhém kole dochází k nárůstu točivého momentu. Některé zdroje či automobilky nazývají tento přístup „elektronickou uzávěrkou diferenciálu,“ ale jde spíše o virtuální termín než cokoli, co by reálně souviselo s mechanickým diferenciálem s omezenou svorností. Rozdíl je už jen v tom, že se „špérou“ není jedno kolo brzděné, dochází k mechanickému uzamčení. Není zde žádná síla, která by auto aktivně zpomalovala, brzdila. Nicméně pro většinu řidičů takto aktivní a pracující elektronický systém zlepšuje průjezd zatáčkou či akceleraci.
Běžný řidič bez ambicí chápat auto, vnímat jej a aktivně řídit, by měl jezdit se zapnutou kontrolou trakce. Bude to pro něj určitě bezpečnější a pohodlnější. Systém funguje tak, že pokud to řidiči přežene s plynem, elektronika potřebě kola přibrzdí. To platí jak pro prevenci smyku při nesprávném průjezdu zatáčkou, tak při přílišné akceleraci na kluzkém povrchu. Ve většině případů bude platit, že rozjezd na sněhu bude pro takového řidiče plynulejší, nedojde k prokluzu.
Naopak pro řidiče, kteří rádi řídí, vnímají pohyb a chování automobilu, může být aktivní systém kontroly trakce nepříjemný. Pokud automobil disponuje, a zde záleží na modelu a značce, protože každá automobilka to má trochu jinak, asistencí tohoto typu, řidič ji vypíná.
Co způsobuje smyk?
Smyk může mít hned několik příčin. Mezi ty nejčastější patří:
- Příliš rychlá jízda do zatáčky
- Špatný stav pneumatik
- Nevhodné povrchové podmínky
- Nepřiměřené zatížení vozidla
- Náhlé brzdění
- Změna přilnavosti během jízdy
Jak zvládnout smyk jako profík?
Obecně by se řešení smyku dalo shrnout následovně - zachovejte klid, nebrzděte, šlápněte na spojku a vyrovnávejte směr volantem. Také si zjistěte, jestli máte auto s předním nebo zadním náhonem, každý typ je náchylný na jiný druh smyku.
Řešení nedotáčivého smyku
Nedotáčivý smyk přední nápravy, kdy vůz nezatáčí dostatečně, vyřešíte tak, že uberete plyn, sešlápnete spojku a volantem budete vyrovnávat smyk. Natočte volant směrem, kterým vůz míří, abyste obnovili přilnavost pneumatik, kdybyste měli kola natočená směrem do zatáčky, pokračovali byste ve smyku mnohem delší dobu.
Řešení přetáčivého smyku
U přetáčivého smyku zadní nápravy budete muset také dát nohu z plynu, sešlápnout spojku a točit volantem proti vybočení zádi. Reagovat musíte rychle, takže žádné pomalé vyrovnávání, volantem škubněte, co nejrychleji a nejvíc to půjde. Jakmile se auto začne rovnat, srovnejte volant a přidejte plyn, abyste zabránili rozkývání auta a nepřešli jste do smyku na druhou stranu.
Jak smyku úspěšně předcházet?
- Přizpůsobte rychlost
- Kontrolujte pneumatiky
- Předvídejte
- Zlepšujte řidičské dovednosti
Škola smyku
Od toho jsou tu pak školy smyku neboli kurzy bezpečné jízdy, kde kromě pořádné porce teorie budete mít šanci několik hodin trénovat na speciálním polygonu. Povrch polygonu je upravený tak, že simuluje například namrzlou vozovku a klouzat to bude opravdu. Akorát že tady se vám ani vašemu vozu nic nestane a po celou dobu smykování budete mít na vysílačce instruktora, který s vámi projde situaci krok za krokem, dokud nebudete reagovat automaticky správně.
Pokud máte na řidičském kontě nějaký ten trestný bodík, bude se vám hodit škola smyku s odpočtem bodů, kde se nejen naučíte zvládat krizové situace, ale budete si moct zažádat o odečtení až 4 bodů.
Pohled závodníka
Pořádně nebezpečný smyk může dost snadno dostat podle automobilového závodníka Emila Trinera i auto na suchém asfaltu. Na suchu je to nepoměrně rychlejší než třeba na sněhu. Já se mám na pozoru zásadně, jakmile vidím třeba u krajnice písek nebo víc prachu. Jenomže takhle reaguje snad opravdu jenom trénovaný řidič. Můžu ale všem navrhnout, ať si zkusí nacvičit smyky na nečisto na kluzném pásu. U těch poučka o volantu kontra a plném plynu zásadně neplatí!
Další důležité rady
- V zimě musí každý řidič počítat s tím, že je třeba zpomalit a ještě více se na jízdu soustředit.
- V zimě raději nepoužívat tempomat.
- Jezdit plynule a s dostatečným odstupem od vpředu jedoucích vozů.
- Na cestu je samozřejmě nutné vyjíždět s vozidlem, které je v bezvadném stavu.
- Tím nejdůležitějším jsou samozřejmě kvalitní zimní pneumatiky s dostatečně hlubokým vzorkem.
- Včas vyměnit letní kapalinu v ostřikovačích za tu nemrznoucí.
- Zajistit náležitá péče o dobrý výhled z vozu.
- Uvědomovat si, v jakém vozidle sedí a jaké jsou jeho jízdní vlastnosti.
- Alespoň jednou za dva roky vypravit se na nějaký polygon určený pro výcvik bezpečné jízdy.
Co mít v autě v zimě?
- Pořádnou škrabku na led
- Tekutý rozmrazovač
- Náhradní zimní náplň směsi do ostřikovačů
tags: #řešení #smyku #na #suchém #asfaltu