V současnosti se bez sádrokartonu neobejde prakticky žádná podkrovní stavba. V této oblasti se totiž „kříží“ několik různých konstrukcí a ještě více odlišných materiálů. Již tento fakt vede často k bezbřehé „lidové tvořivosti“, která později zapříčiní výskyt vad. Při špatném provedení stavebního detailu se mohou stále dokola opakovat praskliny nebo i vážnější poruchy konstrukce. Opravami se totiž odstraňuje jen důsledek. Návaznost nenosné, relativně tenké zdi (příčky) na konstrukci střechy (na krovy) je problematická a v praxi často špatně řešená. Materiálově nesourodé konstrukce mají rozdílnou roztažnost, která se mění podle úrovně vlhkosti, teploty, zatížení. Nenahrává ani modernímu trendu sytě barevných stěn. Chytrým řešením je nesnažit se spojovat různorodé materiály, ale přistoupit k výstavbě podkroví systémově. Použít komplexní systémový přístup - k sádrokartonovým podhledům a šikminám přidat stejné řešení i pro svislé nenosné konstrukce. Postavit systémové sádrokartonové dělicí příčky a také předstěny u nosných a štítových stěn. V rámci komplexního řešení se dá předejít i nejčastějšímu nešvaru v podkroví, praskání spár a vzniku mikrotrhlin.
Realizace sádrokartonové příčky
Máte velkou místnost a chtěli byste ji rozdělit na dvě menší? Nejjednodušším a nejrychlejším způsobem je zhotovení sádrokartonové příčky. Díky suchému procesu výstavby se vyhnete zdění a vystačíte si se základním dílenským vybavením. Aby však příčka vynikala dobrými izolačními vlastnostmi a nezačala po čase praskat nebo se prohýbat, je důležité dodržet správný postup realizace. Sádrokartonovými příčkami lze jednoduchým způsobem rozdělit prostor na jednotlivé místnosti. Příčku vybudujeme rychle bez malty, cihel a dalších klasických stavebních materiálů. Dutinu příčky můžeme využít k vložení elektroinstalací nebo odpadů a nemusíme složitě vysekávat drážky ve zdivu. Po dokončení stavby příčky můžeme prakticky okamžitě provést konečné povrchové úpravy v podobě malování, tapetování nebo obkladů.
Krok 1: Vyměření polohy příčky
Promyslete si, v jakém místě bude nová sádrokartonová příčka stát. Na podlaze vyměříme polohu příčky. Pomocí pravítka, tesařské šňůry a vodováhy označte linie na stěny, strop i podlahu. Potom s pomocí vodováhy a pravítka vyznačíme obrysové linie příčky na stěnách a stropech. Máte-li po ruce křížový laser, přesného zaměření dosáhnete rychle a s minimální odchylkou. Je důležité si uvědomit, že v místě značky budou umístěné profily požadované šířky (od 50 do 100 mm), užitná plocha obou prostorů se však zmenší ještě o sílu sádrokartonové desky.
Krok 2: Montáž obvodových profilů
Základem konstrukce sádrokartonové příčky jsou vodicí ocelové profily, které se kotví po obvodu místnosti. Na stropy a podlahy se používají ocelové profily UW, na stěny pak profily CW. Na podlahu i na strop připevníme vodicí R-UW profily. R-UW profily připevníme plastovými natloukacími hmoždinkami (v případě betonové podlahy), popř. jinými vhodnými připevňovacími prostředky dle druhu podkladu. Vzájemná rozteč připevnění je max. 800 mm. Od rohu by měla být natloukací hmoždinka vzdálená přibližně 10 až 15 cm, další hmoždinky se pak umísťují v rozestupech kolem 80 cm. U staveb s podlahovým topením není vrtání do podlahy možné, proto je třeba kotvení řešit alternativním způsobem, například použitím vhodného typu lepidla. Napojení příčky na strop provedeme standardně prostřednictvím vodicího profilu R-UW. Profil nezapomeneme podložit napojovacím těsněním. Kotvení profilu provedeme buď natloukací hmoždinkou (beton, betonové tvárnice), nebo jiným vhodným připevňovacím prostředkem s ohledem na materiál nosného stropu. Příčku můžeme jednoduše osadit na předem zhotovenou „čistou“ podlahu. Pokud nám více záleží na zvukové izolaci příčky, postavíme příčku na hrubou podlahu a jednotlivé následně prováděné vrstvy podlahy od příčky zvukově oddělíme (např. pomocí konstrukce s dilatační spárou).
Krok 3: Osazení stojin
R-CW profily (sloupky) nasuneme do vodicích R-UW profilů. Rozteč R-CW profilů volíme dle šířky desek opláštění 625 mm nebo 600 mm. Platí důležité pravidlo, že stojiny se nikdy napevno nespojují s obvodovou konstrukcí, ale jen se sádrokartonovými deskami. Proto je potřeba CW profily zkrátit tak, aby mezi stojinou a profily na podlaze i stropu vznikla vůle 1 až 1,5 cm. R-CW profil musí být o cca 10 - 15 mm kratší, než je vzdálenost mezi spodním a horním R-UW profilem. R-CW profily osazujeme otevřením ve směru montáže, abychom začínali s připevněním sádrokartonových desek na stabilnější straně profilů. Stojanové profily do vodicí konstrukce nasuňte a všechny otočte stejným směrem.
Čtěte také: Krizové situace na suchém asfaltu
Krok 4: Montáž sádrokartonových desek
Na připravený rastr z ocelových profilů se montují sádrokartonové desky, které se kotví pouze ke svislým profilům, a to pomocí speciálních samořezných vrutů do SDK. Důležitý je také výběr samotných sádrokartonových desek, které mají vliv na vlastnosti hotové příčky. Provedeme opláštění první strany příčky sádrokartonovými deskami Rigips. Začínáme obkládání první strany příčky deskou plné šíře. Sádrokartonové desky osazujeme na stojato (podélnou hranou ve směru svislých profilů). Desky připevňujeme pouze ke svislým R-CW profilům samořeznými šrouby typu UMN délky 25 mm. Vzdálenost šroubů je max 250 mm. K opláštění používáme pokud možno celé sádrokartonové desky. Využití menších dílů desek je přípustné za podmínky, že výška dílu je min. 400 mm a nejsou použity 2 a více menších dílů v těsném sousedství nad sebou. Při opláštění je nutné zajistit, aby byly příčné (vodorovné) spáry sousedních desek vzájemně vystřídány alespoň o 400 mm a nedocházelo tak k vytváření křížových spár. Pokud jste si vybrali nejvhodnější typ SDK desek, můžete přejít k jejich montáži. Začněte s připevňováním celé desky, a to vždy ve svislém směru. K profilům připevňujte SDK desky pomocí šroubů s rozestupy kolem 20 cm. V místě, kde dochází ke styku dvou desek, se šrouby připevňují 1 cm od kraje tak, aby byly šrouby na obou deskách ve stejné úrovni. Při realizaci sádrokartonové příčky se nevyhnete montáži dořezů. Pro zachování pevnosti však nesmí být rozměr strany zkrácené desky menší než 40 cm, současně spolu nesmí sousedit více dořezů. Pro zvýšení užitných vlastností příček lze provést jejich dvojité opláštění. Zvýší se rovněž únosnost příčky při zavěšování břemen.
Typy sádrokartonových desek Rigips
- Protipožární: je červená a vyznačuje se protipožárními vlastnostmi.
- Impregnovaná: je zelená a díky impregnaci odolává zvýšená vlhkosti.
- Akustická: je modrá a díky upravenému jádru se vyznačuje lepší zvukovou neprůzvučností. Je dobrou volbou při realizaci příčky v ložnici či dětském pokoji.
Krok 5: Instalace a izolace
Ve chvíli, kdy sádrokartonová příčka pevně stojí a je z jedné strany opláštěná, je načase povolat elektrikáře. Elektroinstalace uvnitř příčky se totiž provádí ještě před zaizolováním a zakrytím druhé strany. Po opláštění první strany uložíme případná instalační vedení - k vedení elektroinstalací slouží otvory v R-CW profilech. Až elektrikář v příčce natahá kabely a připraví elektroinstalaci, můžete vnitřní prostor příčky vyplnit izolačním materiálem. Sádrokartonové příčky se vyplňují tepelnou či akustickou izolací v podobě rolí, případně deskami z minerální vaty. Poté vkládáme tepelnou izolaci z minerálních vláken v celé ploše bez mezer. Minerální izolaci volíme buď v rolích (např. Isover PIANO), nebo v deskách (např. Isover Orsil).
Krok 6: Opláštění druhé strany a tmelení
Opláštění příčky dokončíme připevněním desek z druhé strany. Po dokončení suché výstavby je třeba celou plochu vyrovnat a zapravit spáry i hlavičky šroubů. Posledním krokem montáže příčky je tmelení, které se provádí ve třech krocích. Tmelení spár se provádí standardně ve třech vrstvách. Nejprve se tmel aplikuje do všech spár pomocí nerezového hladítka. Zatmelené spoje se pak překryjí výztužnou páskou neboli skelnou bandáží a po zavadnutí se znovu přetmelí. Třetí tmelení se zpravidla provádí s využitím finišovacího tmelu, který je již předmíchaný a snadno se nanáší na sádrokartonové desky. Hlavičky šroubů se výztužnou páskou nepřekrývají, pro jejich zakrytí stačí obvykle aplikovat tmel jen ve dvou vrstvách (nejprve sádrovým, pak finišovacím tmelem).
Příprava dveřního otvoru
Obložkové zárubně jsou montovány po finalizaci (opláštění a vytmelení) sádrokartonové příčky dle pokynů jejich výrobce. Pro přípravu dveřního otvoru v sádrokartonové příčce o světlé výšce místnosti max. 2 600 mm, světlé šířce zárubně max. 850 mm a hmotnosti dveřního křídla max. 25 kg použijeme běžné příčkové profily (R-CW a R-UW) o tloušťce plechu 0,6 mm. Pro výšku příčky v rozsahu od 2600 mm do 2800 mm lze aplikovat tzv. vyztužení. Po upevnění obou R-CW profilů zabudujeme nad dveřním otvorem překlad (výměnu) z R-UW profilu. Překlad si připravíme tak, že R-UW profil nastřihneme na obou koncích pod úhlem 45° nůžkami na plech. Do překladu (nadpraží) umístíme dvě zkrácené stojiny z R-CW profilů pro vynesení spár opláštění v nadpraží zárubně. Zkrácené stojiny umístíme tak, aby svislé spáry opláštění nad dveřním otvorem byly umístěny ve vzdálenosti alespoň 150 mm od bočního ostění zárubně. Není přípustné, aby spára vybíhala přímo z horního rohu zárubně. Sádrokartonové desky připevňujeme k R-CW profilům i k překladu z R-UW profilu. Případné vodorovné spáry opláštění musí být rovněž vzdáleny min. 150 mm od horního rohu zárubně.
Uchycení břemen na sádrokartonové příčky
Dodatečná zatížení lze upevňovat na libovolném místě opláštění pomocí vhodných upevňovacích prostředků. Volba vhodného upevňovacího prostředku přitom závisí jak na hmotnosti a excentricitě zatížení, tak i na tloušťce a druhu opláštění ze sádrokartonových desek Rigips. Bez ohledu na druh kotvení a únosnost kotevního prostředku nesmí být překročeno maximální dovolené zatížení stěny konstrukce. Pro obklady lepené sádrokartonovou deskou nebo deskami Rigitherm je dovolena max. excentricita zatížení e = 50 mm a max. plošné zatížení 20 kg/m².
Čtěte také: Stavební řešení Cemix THERM K
Těžká konzolová zatížení
Těžká konzolová zatížení (např. závěsné wc mísy a bidety) musí být zásadně upevňována do UA profilů příčky, např. prostřednictvím speciálních nosných konstrukcí ze „sanitárního programu“. Vždy je nutné, aby tyto stojany přenášely rovněž reakci v místě opření spodní hrany zařizovacího předmětu, proto musí být správně namontovány (orientace, těsná poloha vůči rubu opláštění).
Uchycení baterií
Baterie (např. umyvadlové, sprchové) se upevňují buď pomocí samostatné konstrukce pro uchycení baterií, nebo prostřednictvím konstrukce pro konkrétní zařizovací předmět (umyvadlo, WC). Pro potrubní vedení do světlosti 3/4” lze použít rovněž kotvení přímo do opláštění (pro sádrokarton min. 12,5 mm, pro Rigips Habito® H min. 10 mm) s použitím vhodných kotevních prostředků (např. rozpěrná hmoždinka, šroub do dutin).
Kotvit do opláštění příčky se smí pouze v případech, kdy na konstrukci nejsou kladeny požadavky na požární odolnost. V případě, že je povrch v místě výústku ostřikován vodou, je třeba provést opatření s ohledem na vodotěsnost v místě výústku, např. s použitím hydroizolační stěrky.
Tabulka nosností na sádrokartonové desky
Pro sádrokartonové desky Rigips platí následující tabulka nosností:
| Typ sádrokartonové desky | Max. bodové zatížení na jeden bod | Minimální vzdálenost sousedních zatěžovacích bodů |
|---|---|---|
| Standardní sádrokartonové desky Rigips (tl. 12,5 mm a více) | 10 kg (s použitím hmoždinky do dutin) | 100 mm |
| Desky Habito® H (tl. 12,5 mm) | 15 kg (bez hmoždinky, přímo do opláštění) | 100 mm |
Při překročení uvedených hodnot je nutné zatížení přenést na nosnou část podkonstrukce (např. profil).
Čtěte také: Polystyren: Komplexní pohled
Dodatečné zatížení podhledů
Konstrukci podhledu z profilů R-CD lze dodatečně zatížit břemenem o max. hmotnosti 6 kg na jeden bod a zároveň max. 15 kg/m² celkovým součtovým břemenem. Pro břemena o součtové hmotnosti max. 20 kg/m² je nutné standardní konstrukci podhledu vhodně vyztužit nad rámec běžných parametrů. Délky vrutů nutno volit tak, aby vyčnívaly do dutiny podhledu min. 10 mm.
tags: #reseni #preslechu #nad #sdk #prickou