Česká verze renomované příručky obsahuje zásady pro navrhování a provádění obkladů z keramiky, skla a kamene. Součástí příručky je popis 155 standardizovaných metod, směrnice pro navrhování dilatací, zatížitelnost podlah, environmentální kritéria a další nezbytné informace pro správné navrhování a provádění obkladů. Příručka vytváří systém jakosti.
Vývoj technologie a materiály
Vývoj technologie obkládání a používaných materiálů k obkladům a dlažbám je neuvěřitelně dynamický, proto je často doprovázen neznalostí a podceňováním. Důsledkem jsou chyby v návrzích a provádění obkladů a dlažeb, které se projevují různými vadami včetně zkrácené životnosti stavby. Opravy, resp. napravování vad, mají mimo „zkažené nálady“ mnohdy dopad na další finanční náklady v podobě oprav nebo víceprací, které jsou na úkor investora. Tento problém se netýká jen České republiky, ale v různé míře i ostatních států. Z tohoto důvodu ve vyspělých státech přikročili k vydávání verifikovaných informací určených pro architekty, projektanty, management staveb, řemeslníky obkladače a další.
Systémy správných praxí a normy
Tyto systémy správných praxí jsou prvkem, který doplňuje systém norem a vychází z ČSN EN 45020 - Normalizace a související činnosti. Ve stavebnictví se správné praxe prosazují poměrně pomalu a jsou většinou založeny na aktivitě jednotlivců. Přístupy k vydávání předpisů a norem jsou v jednotlivých zemích rovněž různé. V České republice se nacházíme spíše na začátku, protože norem pro obkládání je velmi málo. Proto se např. mnoho dodavatelů z oblasti stavební chemie odkazuje na zahraniční normy a pokyny, podle místa sídla mateřských firem.
Vzdělávání a certifikace řemeslníků
Druhou oblastí je nepropracovaný systém vzdělávání. Mnohdy jde spíše o živelný přístup, což pramení u obkladačů již z toho, že se učí v oboru vzdělávání Zedník-obkladač. Obě povolání mají mnoho společného, ale také v mnohém se výrazně odlišují, a u obkladače jde o vysokou náročnost na provedení a také na vybavení. Nemáme pro vyučence perspektivu, spočívající v jejich kariérním růstu. Jejich vzdělání končí získáním výučního listu a pro některé možností pokračovat na maturitním oboru. Toto pochopili v řadě zemí a zavedli systém certifikací a hlavně mistrovských zkoušek.
Je jen velmi málo informací, jak hledat dobrého obkladače. Společenské postavení řemeslníků je nízké, a přitom tvoří přidanou hodnotu. V neposlední řadě je to, že řemeslníci nejsou organizovaní, stát dokonce nemá přehled o tom, kdo jaké řemeslo vykonává. Důvodem podání projektu v programu Leonardo da Vinci, jehož cílem je transfer odborných informací, které jsou praxí ověřené, je vytvořit předpoklad pro certifikaci řemeslníků a firem včetně zavedení mistrovských zkoušek.
Čtěte také: Jak na pohledový beton?
Popis standardních metod obkládání
Druhá část publikace je stěžejní a obsahuje 155 popisů standardní metod při obkládání stěn a podlah. Popisy jsou jednotně členěné a obsahují:
- číslo metody
- její umístění (stěna nebo podlaha)
- stručnou informaci
- schéma
- doporučené použití
- zatížitelnost
- klasifikace vlivu okolí
- typickou hmotnost souvrství
- omezení dané metody
- volbu hydroizolace
- požadavky, které je nezbytné splnit
V části materiály jsou stanoveny požadavky, kdo navrhuje materiály. Dále je vložen odkaz na principy tzv. zelené výstavby a požadavky na jiná řemesla, předcházející pokládce. Ve třetí části je samostatná kapitola věnovaná návrhu dilatací včetně druhů.
Příčiny vad a jejich eliminace
Každodenní praxe přináší zkušenost, že obklad někdy i po krátké době vykazuje vady, pokud došlo k nesprávné montáži. Praxe ukazuje, že skladba prvků, které splnily normové požadavky, ještě nemusí znamenat požadovaný výsledek z hlediska životnosti podlahy, a to buď nášlapné vrstvy, nebo celého souvrství.
Neposuzujeme, jak se chová dynamicky zatížené celé souvrství, protože to nikdo nepožaduje. Přitom příslušné zkoušky jsou vyvinuty a zavedeny.
Dynamické zkoušení zatížitelnosti podlah
V Evropě jsou to dvě francouzské normy na dynamické zkoušení zatížitelnosti podlah (CSTB Cahier 3659_V3 2010 aneexe 10, Mazaud Test a CSTB Cahier 3659_V3 2010 aneexe 5, Roulage Lourd (France). Další metodou je Robinson Floor Test, která je známá pod označením ASTM C627 a je zavedena v USA. Tato zkušební metoda reálně simuluje průběh zatížení nášlapné vrstvy, kdy po vzorku souvrství se otáčí 3 kolečka. Používají se předem definované typy koleček. Soustava je pak postupně zatěžována za neustálého pohybu koleček podlaze. Měří se počet otáček až do stavu, kdy dojde k poruše. Měří se též průhyb konstrukce. Vedlejším výstupem je pak měření hluku zatěžované podlahy. Metoda je vyvinuta na zkoušení podlah s keramickými obkladovými prvky, ale je použitelná i na ostatní materiály jako je např. kamenná dlažba. Výsledkem je pak zařazení dlažby a použité souvrství do pěti skupin.
Čtěte také: Plot na klíč: Kompletní servis
Proč takovou zkoušku zavádět? Je v zájmu projektanta nebo architekta mít při návrhu souvrství k dispozici výsledky tohoto testu jako důkaz správnosti návrhu, protože nový občanský zákoník zná společnou odpovědnost projektanta, zhotovitele a stavebního dozoru. Neplatí zde presumpce neviny a každý musí svoji nevinu prokázat.
Nová metodika posuzování protiskluznosti dlažeb
Další zkouškou, která se zřejmě v krátké době dostane do evropských norem, je nová metodika posuzování protiskluznosti dlažeb. K tomu se vede nyní obšírná diskuze a na nejvyšší úrovni se posuzují všechny současné metody od experimentálního hodnocení na nakloněné rovině až po novou metodiku označovanou jako DCOF AcuTest (označení pro zkušební postup) pro dynamický koeficient tření.
Vady v praxi a jejich řešení
Mnohé kvalitní a estetické keramické obklady po uložení ztratí svoji přitažlivost, v horším případě i funkčnost. Téměř vždy to však způsobuje u nás bohužel stále přítomná nedbalost při pokládce, neznalost nových materiálů a jejich vlastností i technologií při montáži. Správná technologie pokládky tenkostěnných keramických obkladových prvků je komplexní problém, který v sobě zahrnuje znalost správné volby a úpravy pokládaného povrchu, znalost správného výběru materiálů pro obkládání (druh keramické dlaždice, respektive obkládačky pro dané prostředí, výběr správných lepicích a spárovacích hmot apod.), správného rozvržení spárořezu včetně např. dilatačních spár atd. Popis všech pravidel pro správnou technologii pokládky by byl nad rámec tohoto článku. Potěšitelné je, že většinu potřebných informací lze již v současné době vyhledat v aktuální odborné literatuře.
Podlahové vytápění a dilatační spáry
Především v bytové výstavbě se v současné době běžně využívá podlahové vytápění téměř výhradně ve spojení s keramickou dlažbou, která je zárukou dostatečného přenosu tepelné energie. Bohužel v této souvislosti dochází k vadám především v oblasti správného navržení dilatačních spár a jejich respektování v celém souvrství keramické dlažby.
Plochy větší než 3 × 3 m je nutno rozdělit dilatačními spárami na takto velké části a tyto spáry (široké min. 2 mm) vyplnit pružným tmelem. V případě, že nelze respektovat zásadu o průběžnosti dilatační spáry celou konstrukcí, je možno využít dilatačně-izolační fólie. Ty vyrovnávají napětí vznikající mezi podkladem a dlažbou nebo obkladem, způsobené rozdílnou tepelnou roztažností obou materiálů.
Čtěte také: Cena a montáž betonových plotů
Příklad z praxe: Dlažba s podlahovým vytápěním vykazovala velké množství poškozených dlaždic (trhliny, která nepřerušovaně prostupovaly několika dlaždicemi) především v místech ukončení podlahového vytápění. Na základě provedené sondy bylo zjištěno, že dilatační spáry byly správně provedeny v podkladním betonu. Nicméně tato skutečnost již nebyla zohledněna ve vrstvě keramických dlaždic. Postup oprav musí tedy sestávat především z přiznání dostatečného počtu dilatačních spár, které musejí probíhat nejen v podkladním betonovém potěru, ale nepřerušovaně i ve vrstvě dlaždic. Stejně je nutno oddělit podlahové části od stěnové (byl použit sokl).
Plné lože a výběr lepicích hmot
Nutno klást dlaždice do takzvaného plného lože zdokonalené lepicí hmoty (třída C2 - běžně se používají cementové lepicí hmoty třídy C2, často také nazývané flexibilní) s minimální kontaktní plochou 95 % plochy dlaždice. Nedodržením této zásady hrozí vznik lokálních trhlin u jednotlivých takto postižených dlaždic a v neposlední řadě nedochází k dostatečnému přestupu tepla (dutiny působí jako tepelná izolace).
Příklad z praxe: Odstraněním dlaždice bylo zjištěno nedostatečné podepření dlaždice lepicí hmotou v celé ploše. Tato skutečnost svědčí o lepení dlaždic do již zavadlé lepicí hmoty. Nepodepření keramického prvku lepicí hmotou v celé ploše ovšem nebylo příčinou vzniklých poruch.
Řešením nedostatečného podepření dlaždic lepicí hmotou je dodržení pokynů výrobce (množství záměsové vody, otevřený čas apod.) nebo použití řidších lepicích hmot pro takzvané tekuté lože. Vzhledem k tomu, že obkladač nemůže vyvinout dostatečnou sílu pro přitlačení především velkoformátových dlaždic do běžné kašovité lepicí hmoty, slouží tyto hmoty k bezdutinové pokládce dlaždic. Hmoty pro tekuté lože vyžadují velmi kvalitní přípravu podkladu. Použitím této samonivelizující tekuté lepicí hmoty s následným 100 % přilnutím lze dosáhnout několikanásobně vyšší rychlosti při pokládce. Vlivem nižšího povrchového napětí v lepicí hmotě dochází k odvzdušnění (odstranění vzduchových bublinek vmíchaných do lepicí hmoty při rozmíchávání). K odvzdušnění (zhutnění) dochází vlastní hmotností dlažby tak, že se přebytečný vzduch obsažený v lepidle vytlačí zpod dlažby přes spáru do ovzduší.
Mrazuvzdornost a nasákavost
Pro obklady a dlažby v exteriéru je třeba použít výhradně mrazuvzdorné keramické obkladové prvky. Mrazuvzdornost je u nich zajištěna nízkou nasákavostí střepu. Mrazuvzdornost je automaticky požadována u keramických obkladových prvků s nasákavostí do 3 % (skupiny BIa a BIb). Přednostně výrobci do exteriéru doporučují výhradně prvky třídy BIa. Keramické obkladové prvky hutné (skupina IIa), resp. polohutné (skupina IIb) jsou v převážné většině také mrazuvzdorné, nicméně je třeba si tuto vlastnost ověřit u výrobce. Především polohutné dlaždice jsou obecně vhodné k použití v exteriéru spíše na fasády nebo k obkládání vertikálních a horizontálních ploch v mírných klimatických podmínkách bez trvalého působení vody. V případě, že je ve venkovním prostoru použit střep s příliš vysokou nasákavostí, může dojít k poškození dlaždice.
Klasifikace nasákavosti keramických obkladových prvků
| Skupina dle EN 14411 | Nasákavost [%] | Mrazuvzdornost | Doporučené použití pro exteriér |
|---|---|---|---|
| BIa | ≤ 0,5 | Ano | Velmi vhodné |
| BIb | 0,5 < x ≤ 3 | Ano | Vhodné |
| IIa | 3 < x ≤ 6 | Ověřit u výrobce | Na fasády, vertikální/horizontální plochy v mírných klimatických podmínkách bez trvalé vody |
| IIb | 6 < x ≤ 10 | Ověřit u výrobce | Na fasády, vertikální/horizontální plochy v mírných klimatických podmínkách bez trvalé vody |
Klasifikace prostředí a výběr obkladových prvků
Umístění a výběr obkladových prvků je ovlivněn množstvím vody, kterému bude hotové dílo vystaveno a teplotami. V ČR nemáme předpis, který by výběr nějakým způsobem upravoval. Absence předpisu činí značné problémy při rozhodování o typu souvrství. V příručce je popsána relativně jednoduchá klasifikace, která je určena pro komerční a residenční prostory a zahrnuje škálu podmínek od suchého prostředí až zcela mokré. V následujícím období bude vedena diskuze, ke kterému hodnocení zatížení vlhkostí se přiklonit.
Dilatace
Návrh druhu a umístění dilatace je jednou z prioritních činností při návrhu. Příručka v každé metodě obsahuje odkaz na speciální kapitolu o dilatacích. Návrh typu a umístění dilatace musí provádět projektant.
Cíl projektu "Správné praxe při obkládání"
Cílem bylo představení projektu Správné praxe při obkládání keramikou, sklem a kamenem, zejména první, již vydané příručky, ve které je popsáno více než 150 metod obkládání na různá souvrství. Základem je, aby již od počátku byl ve fázi projektové přípravy navržen odpovídající systém, který odpovídá dané situaci a požadavkům. A aby byl srozumitelný pro všechny. Kvalitní řešení přináší úsporu v čase i penězích.
tags: #vše #o #realizaci #obkladu #a #dlazeb