Ploché střechy, definované sklonem do 5° (8,75 %), představují moderní řešení pro různé typy budov a nabízejí minimalistický vzhled a možnost využití plochy pro terasy či technologie. Navzdory těmto výhodám jsou však vystaveny specifickým rizikům a jsou náchylnější k poruchám než střechy šikmé. Musí plnit nejen hydroizolační funkci, ale i požadavky na tepelnou ochranu, akustiku a odolnost vůči různým vlivům.
Historie a vývoj plochých střech v ČR
Ploché střechy u nás prošly během posledních dvou desetiletí bouřlivým vývojem. Počátkem 90. let minulého století k nám začaly přicházet nové materiály a technologie, které si vyžádaly radikální změnu pohledu na problematiku konstrukcí plochých střech, jejich navrhování, realizaci a provádění oprav. Zatímco do počátku roku 1990 jsme mohli v naší odborné literatuře poznávat desítky typů hydroizolačních materiálů, tak dnes můžeme hovořit o tisících. Poznání všech těchto nových hydroizolačních materiálů je pro jednoho člověka skoro nemožné, poznání všech technologií zpracování a zabudování těchto materiálů asi vyloučené.
Počátek 90. let minulého století však rovněž znamenal začátek konce původní československé normotvorby. Normy v Československu zcela srozumitelně a jasně hovořily o tom, jak daný materiál uchopit a zabudovat do příslušné vrstvy, a rovněž hovořily o technických požadavcích kladených na jednotlivé materiály. Byly komplexní. Řemeslník se tak jednoduše dozvídal, co a hlavně jak má zpracovávat. Zaváděním nových EN a ČSN se situace zcela radikálně změnila. Najednou zde máme normy, které jednoznačně hovoří jen o „příslušném výrobku“ nebo o tom, jakým postupem se daný výrobek zkouší v akreditovaných laboratořích. Náš názor je, že v takových případech by se mělo více začít využívat Národní přílohu - má informativní charakter a slouží k usnadnění přejímání norem, opravují se zde chyby z přejímané EN, mohou zde být uvedeny příklady aplikace zásad stanovených v přejímané normě na české podmínky.
Na trh v Československu přišly po roce 1990 reklamy na asfaltové modifikované pásy a PVC fólie s deklarovanou životností delší než 30 let. Neuběhlo ještě ani 5 let, a již se začaly vyskytovat první náznaky možných problémů - smršťování nosné vložky z polyesteru v asfaltových pásech. Následně byla pozornost věnována jinému typu povlakových krytin a dobrým terčem byly fólie PVC - jejich smrštění a následné křehnutí fólie po migraci změkčovadel. Jak čas šel, tak se začaly projevovat nové typy závad i u asfaltových modifikovaných pásů, a tím byly puchýřky a stékání asfaltových pásů na svislých plochách, na plochách šikmých a nakonec i vodorovných plochách. V meziobdobí více rostl tlak na výsledné ceny, a tak začaly růst i počty takto postižených střech.
Základní typy a skladby plochých střech
Základní dělení plochých střech je na jednoplášťové (bez větrané mezery, nejběžnější) a dvouplášťové (s větranou mezerou pro odvod vlhkosti). Jednoplášťové se dále dělí podle pořadí vrstev na klasické (hydroizolace nad tepelnou izolací), inverzní (hydroizolace pod nenasákavou tepelnou izolací, lépe chráněná, ale hůře opravitelná) a kombinované. Stabilizace hydroizolace proti sání větru může být mechanicky kotvená (nejrozšířenější), lepená nebo přitížená (kačírkem, dlažbou, vegetačním souvrstvím). Podle využití mohou být nepochozí, provozní (pochůzné, pojížděné) či vegetační. Typická skladba jednoplášťové střechy zahrnuje nosnou konstrukci, spádovou vrstvu, parotěsnicí vrstvu, tepelnou izolaci a hydroizolaci.
Čtěte také: Materiály pro hydroizolaci plochých střech
Kategorie nejčastějších poruch plochých střech
Ploché střechy jsou citlivé na kvalitu návrhu, provedení a materiálů. Malý sklon neodpouští chyby v odvodnění a spojích hydroizolace. Spolehlivost závisí na dokonalé funkci hydroizolace a parozábrany, přičemž detaily napojení na atiky, vpusti a prostupy jsou nejčastějším zdrojem problémů (až 70 % poruch spojených se zatékáním). Jsou extrémně namáhány UV zářením, teplotními rozdíly, stojatou vodou a větrem. Četnost poruch je vysoká; odhady uvádějí, že až 70 % existujících plochých střech má nějakou poruchu a značná část nových střech může být netěsných krátce po dokončení. Navzdory vývoji materiálů počet poruch neklesá, což může souviset s tlakem na cenu a nedostatkem kvalifikovaných pracovníků.
Ztráta vodotěsnosti (Zatékání)
Zatékání je nejzávažnější poruchou. Příčinami bývají vady spojů hydroizolačních pásů či fólií (nedokonalé natavení, chybné svaření), chyby v detailech napojení na atiky, stěny, prostupy (komíny, odvětrání) a odvodňovací prvky (vtoky, žlaby), a také chyby v oplechování. Další příčinou je mechanické poškození hydroizolace (při pohybu, instalaci zařízení, odklízení sněhu) nebo její degradace stárnutím. Důsledkem dopadu zábavní pyrotechniky na nezakrytou hydroizolaci je pak propálení syntetické fólie. Stejný důsledek má dopad čehokoli žhavého, cigaretového nedopalku, uhlíku z grilu atd. Vliv má i nesprávný návrh, použití nevhodných materiálů či nekvalitní provedení. Důsledky zahrnují degradaci tepelné izolace, korozi kovových prvků, hnilobu dřeva, vlhké skvrny v interiéru a tvorbu plísní.
Kondenzace vodní páry v konstrukci
Kondenzace vzniká, když teplý vlhký vzduch z interiéru pronikne do chladnějších vrstev střechy a dosáhne rosného bodu. Hlavní příčinou je chybějící, poškozená nebo netěsná parozábrana, jejíž správná funkce je kritická. Dalšími příčinami jsou nevhodná skladba vrstev (kde difuzní odpor neklesá směrem k exteriéru), nedostatečná tloušťka tepelné izolace, tepelné mosty (místa s lokálně sníženým tepelným odporem, např. kotvy) a průnik vzduchu netěsnostmi. Důsledky kondenzace zahrnují snížení účinnosti tepelné izolace, degradaci materiálů (hniloba, koroze), růst plísní a prosakování do interiéru, což bývá mylně považováno za zatékání.
Problémy s odvodněním a tvorba louží
Ploché střechy musí zajistit rychlý odtok srážkové vody. Tvorba louží je nežádoucí. Příčinou bývá nedostatečný spád (norma připouští min. 1°, doporučuje se ideálně 2-3 %), chybné osazení střešních vtoků (musí být v nejnižších bodech a mírně zapuštěné), ucpané odvodňovací prvky (listím, nečistotami), nerovnosti povrchu nebo překážky v odtoku. U vpustí je nejen důležité napojení na hydroizolační povlak, ale součástí každého takového stavebního prvku musí být systém na zachytávání splavenin, nečistot atd. Tento systém musí být lehce čistitelný. Vlastní vpusti musejí být pevně zakotveny do nosných konstrukcí tak, aby vytvořily dostatečně stabilní prvek pro ukončení hydroizolačního povlaku. Stojatá voda zvyšuje namáhání hydroizolace, urychluje její stárnutí, podporuje růst vegetace, zvyšuje zatížení konstrukce a riziko zatékání.
Degradace materiálů a stárnutí
Všechny materiály degradují vlivem UV záření (způsobuje křehnutí PVC fólií a degradaci asfaltu), teplotního namáhání (pnutí, praskání), chemických vlivů (kyselé deště, nekompatibilita materiálů), biologických vlivů (mikroorganismy, prorůstání kořenů) a stálé vlhkosti. U asfaltových pásů se to projevuje tvorbou puchýřů, praskáním, smršťováním či ztrátou posypu. U PVC fólií dochází ke ztrátě pružnosti, křehnutí a praskání.
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o hydroizolaci plochých střech
- Příčinou praskání asfaltových pásů je fakt, že tento hydroizolační materiál nemá dostatečnou odolnost vůči záporným teplotám, a proto při ohybu praská.
- Zkracování asfaltových pásů po navaření na střešní plášť je další častou poruchou. V průběhu výroby bylo do hydroizolačního materiálu vneseno předpětí, které po aplikaci vymizelo. Příčinou této poruchy je příliš velká výrobní rychlost.
- Puchýře na horním povrchu asfaltového hydroizolačního materiálu vznikly jednorázově ihned po aplikaci. Následně jich pak vzniká méně. Příčinou je voda ve vložce.
- Příčinou smršťování asfaltových modifikovaných pásů je, že v případě penetrace zažije nosná vložka z polyesteru při nanášení horkého asfaltu teplotní šok, který se po natavení asfaltu na střechu obnoví.
- I pro stanovení zjevných vad asfaltových pásů máme samozřejmě ČSN EN 1850-1 Stanovení zjevných vad - Část 1: Asfaltové pásy pro hydroizolaci střech. Po dodání na stavbu většinou žádné puchýřky nelze zjistit a asfaltový pás se zabuduje do střešní konstrukce jako finální vrstva. Uplyne rok, dva a na povrchu se vytvoří velké množství puchýřků. U špatně natavených spojů nebo spojů špachtlovaných se prolíná asfaltem nosná vložka - pak lze hovořit o puchýřcích, které se šíří ve směru od spoje do středu asfaltového pásu. Co se však stane, když se puchýřky objeví uprostřed asfaltového pásu a tzv. putují k jeho okrajům? Můžeme hovořit o zavinění řemeslníka? Samozřejmě že ne. Základem tohoto problému je řádné nevysušení nosné vložky při výrobě - opět můžeme hovořit o zrychlené rychlosti výroby a podobně. Jde o finanční úspory na nepravém místě.
Odhadovaná životnost hydroizolačních materiálů se liší, ale skutečná životnost závisí na kvalitě, instalaci, podmínkách a údržbě.
| Typ materiálu | Odhadovaná životnost |
|---|---|
| SBS modifikované asfaltové pásy | 25 - 50+ let |
| PVC fólie | 15 - 25 let |
| TPO/FPO fólie | 25 - 40+ let |
Mechanické poškození
Hydroizolace může být mechanicky poškozena neopatrnou chůzí, při instalaci a údržbě zařízení (VZT, FVE, antény), povětrnostními vlivy (kroupy), pádem předmětů, vandalismem, nevhodným čištěním (ostré nářadí při odklízení sněhu) nebo kontaktem s nevhodnými materiály. Jakékoli narušení vede k potenciálnímu zatékání. Fólie jsou obecně náchylnější než asfaltové pásy.
Statické a konstrukční problémy
Tyto problémy mohou ohrozit bezpečnost budovy. Příčinou bývá sání větru při nedostatečném kotvení hydroizolace a tepelné izolace (zejména v okrajových a rohových částech), což může vést k odtržení střešního pláště. Dalšími faktory jsou podcenění sání větru, nesprávný návrh kotevního plánu, nekvalitní kotvy či chyby při montáži. Přetížení konstrukce sněhem, vodou nebo dodatečně instalovanými zařízeními, koroze nosných prvků (trapézové plechy, výztuž) a deformace prvků (atiky, nedostatečně pevná tepelná izolace) jsou dalšími významnými příčinami. Chyby v návrhu, jako nedostatečné dimenzování nosných prvků nebo chybějící dilatační spáry, mohou rovněž vést k problémům. Důsledkem může být kolaps konstrukce, odtržení souvrství, trhliny a netěsnosti.
Působení větru a kotvení
Každá budova je vystavena námaze vyvolané větrem, sání větru působí jak na fasády budov, tak i na jejich střechy. Významnou složkou silného větru je nárazovitý vítr, který bývá častým impulzem při destrukci chybně provedených střech. Záporný tlak, tedy sání vyvolané větrem, způsobuje často poruchy a havárie střešních plášťů. Působením větru vzniká permanentní dynamická zátěž, která rozkmitává střechu a její jednotlivé vrstvy. Vítr dokáže ve svých silnějších projevech soudržnost jednotlivých vrstev narušit. Posledním impulzem k selhání střechy je pak silný nárazový vítr, vichřice, orkán.
Pokud není dodržena technologie a nejsou respektovány platné normy, předpisy a mnohdy i selský rozum, musí dříve nebo později vlivem jedné či více příčin dojít k defektům i haváriím kotvených střech. Dojde-li při realizaci kotvené střechy k uvedeným chybám, pravděpodobnost defektů a havárií kotvených plochých střech se výrazně zvyšuje.
Čtěte také: Materiály a postupy pro hydroizolaci střech
- Nekvalitní kotevní prvky se mohou uvolňovat z podkladu, perforovat upevněnou hydroizolaci. Kotvy vyrobené z nekvalitních materiálů, případně kotvy s chybnou konstrukcí a nedostatečnou pevností, se mohou vlivem velkých dynamických sil deformovat, později selhat.
- Nedostatečně antikorozně ošetřené prvky podléhají brzy korozi, jejich části z nekvalitního plastu praskají a střecha se stává nekotvenou.
- Častou příčinou havárií je i podcenění únosnosti podkladu v důsledku neprovedení výtažných zkoušek a chybná kalkulace počtu kotevních prvků, velmi často při realizaci střech absentuje náležitě zpracovaný kotevní plán v souladu s platnými normami a předpisy, někdy je dokladován kotevní plán částečně nebo úplně chybně zpracovaný.
- Začasté chybí i potřebná osvědčení o parametrech používaných sestav, tedy kotev a upevňovaného hydroizolačního pásu.
Omyly a mýty spojené s kotvením
Velkým omylem (nebo chybou nebo přečinem proti předpisům) bylo například zaměňování kvalitních kotev za různé kutilské výrobky, které byly nakupovány po železářstvích nebo vyráběny v tuzemských dílnách bez potřebných znalostí pevnostních i dalších parametrů. Zdánlivě snadná výroba všelijakých plastových a kovových nýtků a trubiček a poté jejich aplikace na střechách se posléze v praxi větrem zkoušené střechy stala důvodem selhání některých střech. Zcela byla - a dodnes často je - opomíjena korozní odolnost kotev, a to jak jejich kovových, tak i plastových částí. V důsledku nekvalitního materiálu dříve nebo později dochází k narušení kotev korozí, rovněž tak ke křehnutí plastu a kotva, a spolu s ní i střecha, selhává. Tato situace se ještě zhoršila nástupem některých asijských výrobků. Kapitolou sama pro sebe je časté používání fasádních hmoždinek, popřípadě natloukacích hmoždinek na střeše.
Nástup nové technologie kotvených střech vyvolal také řadu mýtů a zavádějících tvrzení a některá z nich pronikla i do odborné literatury. Velmi frekventovaná byla kupříkladu otázka tepelných ztrát způsobených kotevními prvky. Je samozřejmě skutečností, že kotevní prvek tvoří tepelný most. Podle provedených měření ale tepelný odpor určité střešní konstrukce snižuje kotva pouze o cca 0,5-2,5 %, v závislosti na typu a materiálu kotvy. Toto snížení tepelného odporu je nepatrné a může být eliminováno použitím určitého typu kotvy. Podobná situace je i v otázce perforace parozábrany kotvami. Tento důvod dokonce vedl k nedoporučování kotvených technologií - přesto jsou kotvené technologie na našich střechách převažující. Fakt perforace parozábrany se dá totiž zohlednit již při tepelnětechnickém výpočtu pro danou střechu a tam, kde by i přesto mohl sehrát negativní roli, je namístě vždy navrhovat parotěsnou zábranu z asfaltových modifikovaných pásů.
Diagnostika poruch plochých střech
Včasná a přesná diagnostika je klíčová pro identifikaci příčiny a lokalizace poruchy.
Metody diagnostiky
Základem je vizuální kontrola povrchu, spojů, detailů a odvodňovacích prvků. Pro hlubší analýzu se používají sondy do střešního pláště (destruktivní metoda). Přístrojové metody zahrnují zátopovou zkoušku (ověření celkové těsnosti), jiskrovou zkoušku (detekce poruch v nevodivé izolaci na suchých střechách bez zátěže), elektroimpulzní defektoskopii (přesná lokalizace netěsností i pod zátěží na vlhkém povrchu), impedanční defektoskopii (detekce vlhkých oblastí v izolaci), termovizi (měření povrchových teplot pro identifikaci vlhkých míst a tepelných mostů, vyžaduje specifické podmínky), kouřovou zkoušku (vizuální detekce úniku kouře vháněného pod hydroizolaci), jehlovou zkoušku (manuální kontrola svarů), endoskopii (kontrola nepřístupných míst), tahové zkoušky kotev a další.
Nejčastější příznaky jsou vlhkostní mapy nebo mokré skvrny na stropě pod plochou střechou, kondenzace nebo plíseň v horních místnostech a viditelné poškození hydroizolace při přístupu na střechu. Místo průniku a místo projevu nemusí souhlasit.
Interpretace výsledků a kombinace metod
Žádná metoda není univerzální. Pro komplexní diagnostiku je často nejlepší kombinace více metod (např. termovize pro plošné vytipování a elektroimpulzní zkouška pro přesnou lokalizaci). Interpretace výsledků vyžaduje odborné znalosti.
Principy oprav a sanací nejčastějších poruch
Cílem opravy je odstranit příčinu problému, nejen následek.
Opravy netěsností, kondenzace a odvodnění
Lokální netěsnosti se opravují záplatami z kompatibilního materiálu nebo speciálními páskami či tmely (některé jen dočasně). Při rozsáhlém poškození se pokládá nová vrstva hydroizolace nebo se aplikují tekuté hydroizolační systémy. Problémy s kondenzací se řeší utěsněním parozábrany, přidáním tepelné izolace, optimalizací difuzních vlastností skladby nebo řízením vnitřní vlhkosti. Nedostatečný spád se opravuje vytvořením nové spádové vrstvy (např. spádovými klíny z izolace) a zajištěním čistoty a funkčnosti odvodňovacích prvků.
Opravy detailů, mechanického poškození a statických problémů
Detaily jako oplechování atik, napojení na vtoky a prostupy se opravují pomocí systémových prvků a pečlivým utěsněním. Lokální mechanická poškození se opravují záplatami. Opravy statických poruch jsou složité, vyžadují posouzení statikem a mohou zahrnovat zesílení konstrukce, opravu kotvení či doplnění dilatačních spár. U přírubových spojů je nutné zajistit, aby se příruby nedeformovaly, respektive aby se šrouby neuvolňovaly. Je nutné také dbát na kvalitní podtmelení tmely, které mají dostatečnou životnost. Tedy tmely na PUR bázi.
Prevence poruch plochých střech
Prevence je klíčová a zahrnuje kvalitní návrh, správný výběr materiálů, odbornou realizaci a pravidelnou údržbu.
Kvalitní návrh, výběr materiálů a odborná realizace
Projekt by měl řešit zkušený projektant, zohlednit specifika stavby a normy, zajistit dostatečný spád (ideálně ≥ 2-3 %), správnou skladbu vrstev (funkční parozábrana), kvalitní a kompatibilní materiály a detailní řešení kritických míst. U mechanicky kotvených střech je nutný správný návrh kotevního plánu. Realizaci by měla provádět odborná firma dodržující technologické postupy. Důležitá je průběžná kontrola kvality a zkouška těsnosti po dokončení.
Do módy přichází i technologie dvoustupňového natavení asfaltového pásu a málokdo hovoří o jeho rizicích. Dosáhne se tím skutečně přesný návalek a z estetického hlediska jsou pásy vzhledné. Již málo pozornosti se věnuje tomu, že vlastní natavení v celé délce vytváří záhyb (izolatérská práce není o přidržení pravítka a roviny), který při nedokonalém natavení části asfaltového pásu vytvoří podélný kanálek, se kterým mohou být zbytečné problémy s odtékající vodou.
Pro funkční provedení detailu přechodu z plochy střechy na atiku je kromě volby vhodného upevnění a jeho bezchybné aplikace do podkladu nutné respektovat ustanovení normy a provést ve vzdálenosti cca 150-250 mm od paty atiky první linii staticky účinného kotvení proti účinkům větru (v případě podkladu z trapézového plechu se vzdálenost odvíjí od rozteče horních vln, do kterých je kotveno). Tato linie kotvení se při zpracování detailu následně překryje buď fólií přecházející po stěně atiky, nebo se volí samostatné překrytí kotev pruhem fólie, popřípadě samostatnými přířezy. Je tak provedena staticky účinná linie kotvení co nejblíže atiky, která na sebe přebírá zatížení větrem a upevnění vlastního koutového profilu nebo ukončovací lišty je mnohem méně namáháno. Kotevní profil z poplastovaného plechu by v souladu s ustanovením normy neměl být využíván pro staticky účinné upevnění hydroizolace v detailu atiky, tuto skutečnost by měly zohledňovat i statické výpočty (kotevní plány), které by měly vždy uvádět i potřebný počet kotev po obvodu střechy.
Od nepaměti platí, že kotva v přesahu musí být umístěna tak, aby okraj talířku (podložky, teleskopu) byl vzdálen minimálně 10 mm od okraje upevňované hydroizolační fólie. Vzhledem k častým defektům kotvených střech, které mají - mimo jiné - počátek i v nesprávném provedení kotvení v detailu atiky, ale i v nesprávné geometrii kotvy v přesahu upevňované plastové fólie, lze doporučit, aby při zpracování aplikačních manuálů výrobci výrazněji upozornili na tuto problematiku. Zajisté by bylo vhodné, aby i autoři prováděcích projektů uvedli tyto zdánlivé maličkosti například v technických zprávách.
Pravidelná údržba a kontrola
Pravidelná kontrola a údržba (minimálně jednou, ideálně dvakrát ročně a po extrémním počasí) jsou zásadní pro prodloužení životnosti. Zahrnuje čištění povrchu a odvodňovacích prvků, vizuální kontrolu hydroizolace a detailů, kontrolu klempířských prvků a tmelů (tmely často nutno obnovovat po 2-3 letech) a případnou obnovu ochranných nátěrů. Doporučuje se mít plán údržby a zvážit odbornou firmu pro pravidelnou péči.
Přehled nejčastějších defektů při kontrole plochých střech
Při kontrole stávající ploché střechy se nejčastěji setkáváme s následujícími defekty:
a) Hydroizolační vrstva z asfaltových pásů
- Ochranný břidličný posyp již v plné míře nezakrývá vrchní krycí asfaltovou vrstvu, tzn. UV záření na ni v čase působí a způsobuje její postupnou degradaci.
- Obecně různá míra degradace vrchního asfaltového pásu (praskliny ve vrchní krycí asfaltové vrstvě, lokální absence vrchní krycí asfaltové vrstvy - vyčnívající výztužná vložka).
- Netěsnosti ve spojích podélných i příčných.
- Defekt v příčných spojích asfaltového pásu vlivem jeho nadměrného smrštění.
- Tvorba puchýřů na asfaltovém pásu (v místech, kde se tvoří kaluže vody).
- Netěsnosti v detailech - typicky v místech změny sklonu rovin (např. přechody vodorovná/svislá část).
- Klempířské prvky v závislosti na konkrétním použitém materiálu mohou vykazovat různé závady - např. netěsnost v napojeních a spojích, koroze apod.
- Výdutě pod asfaltovým pásem.
- Defekty v opracování prostupů a v jejich ukončení.
- Absence tmelení či stávající tmelení je na konci životnosti a je třeba jej obnovit.
- Mechanická poškození hydroizolační vrstvy různého druhu.
- Absence lapačů nečistot u střešních vtoků, příp. jejich zanesení.
b) Hydroizolační vrstva z PVC-P fólie
- Obecně různá míra degradace hydroizolační fólie (zprášilý povrch, hvězdicovité praskliny, barevné změny, vystouplá výztužná mřížka apod.).
- Netěsnosti ve spojích podélných i příčných, T-spojích.
- Různá poškození hydroizolační fólie (průrazy, řezy, propálená místa od nedopalků cigaret, škrábance, rýhy apod.).
- Defekty v opracování detailů - netěsnosti (prostorové tvarovky, prostupy, ukončení na svislých částech).
- Absence tmelení či stávající tmelení je na konci životnosti a je třeba jej obnovit.
- Absence lapačů nečistot u střešních vtoků, příp. jejich zanesení.
- Praskliny ve fólii v místech spojů typicky vnitřních a nebo vnějších úhelníků (např. přechod vodorovná/svislá část).
- V přímém kontaktu s PVC-P hydroizolační fólií jsou materiály, které na ni v čase působí degradačně (např. podkládka hromosvodových jímačů, TV antén apod. v podobě podložek z pryží, recyklovaných materiálů a XPS desek).
tags: #puchyre #na #plochych #strechach #příčiny #a