Víte přesně, o čem prodavač mluví, když vám doporučí akrylátovou, disperzní nebo třeba lazurovací nátěrovou hmotu? Nabízíme slovník pojmů, který vám usnadní nákup a volbu barvy, laku, penetrace, lazury či ředidla. Správně odborně bychom měli používat pro všechny výrobky tohoto druhu souhrnné označení nátěrové hmoty a rozlišovat mezi slovem barva (hmota neprůhledná, nesoucí barevný pigment) a lak (hmota průhledná, bezbarvá). Pro účely tohoto praktického abecedního slovníčku pojmů týkajících se nátěrových hmot jsme však zvolili slovo barva jako obecné označení. Výklady jsou záměrně stručné, proto také zjednodušené.
Typy nátěrových hmot
Akrylátové barvy
Tyto barvy obsahují akrylátové polymery (vyrábějí se polymerací esterů kyseliny akrylové a methakrylové) a mohou být ředěny vodou nebo organickými rozpouštědly, záleží na způsobu výroby. Barvy ředěné rozpouštědly lépe odolávají povětrnostním vlivům, disperzní jsou zase pružnější.
Akrylové barvy
Jde o vícesložkové barvy na bázi polyakrylových pryskyřic, jsou ředitelné vodou, ale po zaschnutí je nelze vodou smývat, lze je míchat mezi sebou a nejčastěji se používají při umělecké malbě, kde díky rychlému zasychání konkurují olejovým barvám.
Alkydové barvy
Základem jsou alkydové pryskyřice (modifikované polymery kyselin a alkoholů), barvy tvrdnou chemickou reakcí prostřednictvím sikativ (látek urychlujících vysychání), a protože zasychají rychle a jsou odolné, nahrazují dnes čím dál více olejové barvy.
Asfaltové barvy
Jde o ropný produkt, který slouží k penetraci betonu, cihel nebo kovů. Dodává se ve třech modifikacích:
Čtěte také: Průmyslové plotové panely – přehled
- jako penetrační lak obsahující organická rozpouštědla (odb. rozpustidla), která umožňují pronikání laku do pórů v podkladu a která se poté odpaří a hmota pevně přilne (rozpouštědla jsou toxická, proto laky nelze používat v uzavřených místnostech);
- jako emulze nebo suspenze, které nepronikají do podkladu, nýbrž zůstávají navrchu, na druhou stranu se ale k jejich ředění používají takové přísady, které při usychání vypařují pouze vodní páru;
- horký asfalt pokládaný v horkém stavu (dnes se využívá jen výjimečně).
Asfaltové hmoty samy o sobě ale neodolávají povětrnostním vlivům, proto potřebují další izolační vrstvy, a nefungují ani jako hydroizolace.
Chlorkaučukové barvy
Chlorkaučuk je látka, které vzniká chlorací kaučuku (sycením kaučuku chlorem, tj. zaváděním atomu chloru do molekuly kaučuku) a používá se pro výrobu nehořlavých barev odolávajících vodě, kyselinám a louhům, ale ne ropným látkám, mastným kyselinám nebo rozpouštědlům. Nesnášejí rovněž vyšší teploty.
Disperzní barvy
Výraz disperze se užívá jako synonymum slova rozptyl a u nátěrových hmot si tento pojem můžeme zjednodušeně vysvětlit jako rozptyl nejméně dvou látek, z nichž jedna je rozptýlená v druhé - konkrétně jde o polymer, který je rozptýlený ve vodě, a to za účasti dalších látek. Princip vytvoření krycího filmu je založen na odpařování vody, proto se výrazem disperzní obvykle obecně označují všechny barvy, které jsou ředitelné vodou. Tyto barvy rychle zasychají, lze je dobře ředit a roztírat, nejsou toxické, nezapáchají, jsou šetrné k životnímu prostředí a veškeré natěračské pomůcky je možné snadno vyčistit.
Epoxidové barvy
Jedná se o polyepoxidy - nezreagované epoxidy; epoxid je ether reaktivnější než jiné ethery. Nejčastěji je známe jako dvousložkové laky nebo tmely. Aby ztvrdly, potřebují další látku - tvrdidlo nebo tužidlo. Právě tyto látky jsou toxické, samotné epoxidové barvy ne. Epoxidové pryskyřice však mají různou podobu a mohou v oblasti barev posloužit k výrobě různých hmot - například práškových nátěrových hmot, pojiv, rozpouštědel, zmíněných dvousložkových nátěrových hmot, vypalovacích laků, penetrací či vodou ředitelných barev a laků.
Fermežové barvy
Přesnější by asi bylo označení fermež, což je vžitý název pro lněný olej tepelně upravovaný tak, aby na vzduchu vysychal a vytvářel pevnou hmotu. Dříve se používal hojně, dnes je nahrazován umělými materiály, i tak se vyrábějí fermeže, které nejčastěji slouží k impregnaci pórovitých podkladů (dřeva, betonů, omítek) a obsahují proto rozpouštědla. Pod pojmem fermežová barva nebo fermežový lak lze tedy chápat olejové nátěrové hmoty, v nichž je použit lněný či jiný rostlinný olej.
Čtěte také: Průmyslové betonové podlahy: Přehled
Latexové barvy
Slovo latex má několik významů, mimo jiné označuje bílou tekutinu, která vytéká z některých rostlin při poranění (např. z kaučukovníků), ale s latexovými barvami nesouvisí. Latex je v tomto případě obecný obchodní název pro syntetickou nátěrovou hmotu vyrobenou na bázi polyvinilacetátů. Barvy jsou ředitelné vodou, nehořlavé, rychle zasychají a používají se nejčastěji na savé podklady.
Lihové barvy
Hlavní složkou rozpouštědla v těchto barvách je alkohol, čímž je zřejmá jedna důležitá vlastnost: Barvy velice rychle schnou, takže jsou někdy vidět i navazující tahy štětcem. Lihové barvy nejčastěji používáme k moření nebo lazurování dřeva.
Nitrocelulózové barvy
Při jejich výrobě jsou používány nitrocelulózové pryskyřice, jejichž základem je takzvaná průmyslová nitrocelulóza (sloučenina, která působením kyseliny dusičné a dalších látek vznikne z buničiny). Různé typy nitrocelulózy umožňují vyrábět celou škálu barev od tvrdých laků až po elastické nátěry. Tyto barvy rychle schnou, ale obsahují větší množství hořlavých látek.
Olejové barvy
S tímto výrazem se spíše setkáváme v oblasti výtvarného umění, jde tedy o barvy, jejichž pigmenty jsou míseny s přírodním olejem (zpravidla lněným) a ředěny terpentýnem. Barvy lze libovolně míchat, dlouho schnou a po zaschnutí mají díky oleji vysoký lesk. U nátěrových hmot označovaných jako olejové je princip podobný - jako pojiva také používají oleje. Většinou se hodí k základním nátěrům venku a uvnitř a vrchním nátěrům uvnitř, ale velice dlouho schnou. Je nutné je nanášet ve velmi tenkých vrstvách a s další vrstvou počkat, až ta předchozí dokonale uschne, jinak se povrch zvrásní. Dnes jsou olejové barvy většinou nahrazovány alkydovými či polyuretanovými.
Polyesterové barvy
Základem jsou nenasycené polyesterové pryskyřice, které barvám dodávají požadované vlastnosti, zejména barevnou stálost při vyšších teplotách nebo při jejich častém střídání. Především vysokou odolnost ke všem vnějším vlivům, proto se také tyto nátěrové hmoty používají na střechy, velmi namáhané dřevěné i želené konstrukce nebo na betonové plochy vystavené odírání.
Čtěte také: Jaké jsou vlastnosti průmyslových plotů?
Práškové barvy
Podobají se prášku, protože neobsahují žádná rozpouštědla, nýbrž jsou směsí syntetických pryskyřic, plniv, pigmentů a dalších přísad. Na ošetřovaný podklad se nanášejí souvislým stříkáním, zpravidla v jedné vrstvě, a poté se vypalují při teplotách kolem 200 °C. Výsledkem jsou matné, lesklé nebo strukturované povrchy.
Silikonové barvy
Označují se tak barvy, jejichž základním pojivem je silikon, tedy anorganicko-organický plast, který může být v různém skupenství, ale hlavně jej lze využívat k různým účelům. Do barev se přidává zejména kvůli tomu, aby dobře propouštěly páru, odolávaly vlhku a vysokým teplotám a neodíraly se. Jde o silikonové fasádní barvy a rovněž o silikonové vypalovací barvy, které snesou vyšší teploty a používají se například pro kouřovody nebo automobilové výfuky.
Syntetické barvy
U barev lze přívlastek syntetické chápat jako uměle vzniklé, ale také jako vzniklé syntézou - tedy podle postupu, kterým byla barva vyrobena. Množina syntetických barev je široká a spadají do ní například skupiny barev alkydových, epoxidových, akrylátových i polyesterových a podobně.
Důležité pojmy z oblasti nátěrových hmot
Aditivní míchání barev
Slovo aditivní znamená přídavný a nejčastěji se používá, když něco souvisí se sčítáním. Tak je to i u barev jako nátěrových hmot: Tři základní barvy (červená, zelená a modrá) se míchají tak, aby se odrazy světla jednotlivých barev sčítaly a ve výsledku vytvářely vždy novou barvu s intenzivnějším odrazem. Vrcholem je bílá. Opakem aditivního míchání je míchání subtraktivní, kdy se barvy odebírají.
Jednovrstvé barvy
Označení pro barvu, jejíž složení umožňuje vytvořit silnější souvislou vrstvu, aniž by se hmota roztékala a aniž by byl potřeba další nátěr stejné barvy. Užívá se také výraz samozákladující.
Lak
Jeho úkolem je vytvořit ochranný film odolný vůči vnějším vlivům a přitom výrazně nezměnit barvu nebo design ošetřovaného předmětu, proto je průhledný. Laky neobsahují pigment, jsou bezbarvé nebo jen mírně tónované. Laky a nátěrové oleje jsou materiály tvořící průhledný, tvrdý, ochranný nátěr především na dřevě, ale i na ostatních jiných materiálech. Vytvářejí po zaschnutí nebo vytvrdnutí pružný a průhledný ochranný film. Využívají se na povrchovou úpravu. Mají za úkol chránit dřevo před vlivem okolního prostředí, především před vlivem vlhkosti, nečistot, agresivních chemikálií a mechanického namáhání. Zkvalitňuje estetický a optický vzhled povrchu. Skládá se ze zasychajícího oleje, pryskyřice a ředidla nebo rozpouštědla. Většinou tvoří lesklý povrch, ale můžou i tvořit matný nebo pololesklý povrch, když se přidají zmatňující činidla. Jsou bezbarvé nebo jen málo zbarvené, jsou průhledné a neobsahují žádný pigment, na rozdíl od barev a mořidel. Lze je natírat přes mořidla jako konečný krok k získání lesklého a chránícího nátěru.
Lazurovací barvy
Jde o nátěrovou hmotu, která zcela nekryje, ale na druhou stranu není ani plně průhledná. Tím se liší od laku, který je průhledný. Když lazurou například přetřeme konkrétní svrchní barvu, změníme tím její barevný odstín a další charakteristiky, zejména pokud použijeme více vrstev. Od toho je odvozená činnost zvaná lazurování. Lazurovat lze i čisté dřevo - dáme mu tím jiný nádech a zároveň je ochráníme před vnějšími vlivy. Vyrábějí se také speciální lazury, které na rozdíl od běžných lazur nebo laků povrch neuzavřou, nýbrž dřevu umožní dýchat. Tenkovrstvou lazuru lze použít i jako napouštědlo.
Napouštědla
Většinou tak označujeme hmoty, které obsahují látky chránící dřevo před dřevokaznými houbami, plísněmi, případně živočišnými škůdci.
Nitrolaky
Lze je charakterizovat jako roztoky nitrocelulózy nebo acetylcelulózy v organických rozpouštědlech. Hodí se pro vnitřní vrchní nátěry, protože vnější prostředí jim příliš nesvědčí a dnes je lze často plně nahradit vodou ředitelnými laky.
Penetrační barvy
I sem je přenesen základní význam slova penetrace - barva proniká co nejhlouběji do podkladu, aby ho zpevnila, snížila jeho nasákavost a zvýšila přilnavost dalších nátěrů.
Pigmenty
Jsou to částice, které dávají nátěrové hmotě barevný odstín. Můžeme si je představit jako jemně mleté nerozpustné látky, které se vyrábějí z přírodních (např. z hlinek) nebo umělých (např. kalcinací nebo oxidací) sloučenin a mohou být tekuté nebo práškové.
Plnidla
Rozhodují o mechanických vlastnostech barev a jsou to zpravidla minerální látky - například kaolin, křída, mastek vápenec a podobně.
Pojiva
Jsou hlavní složkou barev a v podstatě udržují pigmenty, plnidla a další látky pohromadě, aby vznikl požadovaný film. Většinou jde o organické materiály (např. fermeže), upravené přírodní látky (nitráty celulózy) nebo syntetické polymery. Nátěrové oleje jsou vyráběny na bázi přírodních olejů, kombinovaných s různými druhy pryskyřic. Obsahují pigmenty a plnidla.
Ředidlo
Používá se pro rozředění nátěrových hmot. Protože ale každé ředidlo (rozpouštědlo) má jiné složení a jiné vlastnosti, je potřeba pro tu kterou barvu vybrat to správné, jinak nebude účinkovat.
Suroviny
Na vzduchu tuhnoucí oleje, syntetické a přírodní pryskyřice, deriváty celulózy a kaučuku, asfalty nebo smoly jsou základní suroviny pro to, aby byly barvy tím, čím jsou - tedy souvislým filmem, který ochrání ošetřovaný předmět.
Tužidla
Aby dvousložkové nátěrové hmoty (např. epoxidové, polyesterové nebo polyuretanové) vytvořily souvislý film a uschly, potřebují uskutečnit chemickou reakci a tu jim právě umožní tužidla, kterým se také někdy říká katalyzátory. Stejně fungují tužidla u tmelů.
Základní nátěry
Používáme je k prvním nátěrům, protože obsahují například penetrační přísady (pro natírání dřeva) nebo antikorozní látky (nátěry kovů).
Doplňující informace
Vodou ředitelné nátěrové hmoty se rozdělují na ty, při kterých nejsou vyloučeny nebezpečné vlastnosti, a na ty s vyloučenými nebezpečnými vlastnostmi. Při likvidaci zbytků nátěrových hmot, ředidel a jejich odpadů je nutno postupovat podle zákona o odpadech. Obal s nějakým zbytkem nátěrové hmoty se považuje za nebezpečný odpad, a proto je dobré obal vyprázdnit. Každý má za povinnost zjistit, zda osoba, které předává odpad, má k jeho převzetí oprávnění podle zákona.
tags: #prumyslove #naterove #hmoty