Požadavek větrání šikmých střech má vážné opodstatnění. Větráním se odvádí případná vlhkost, která se může dostat pod krytinu z vnějšího prostředí, a vlhkost, která proniká přes tepelnou izolaci z vnitřního prostředí. Nelze opomenout ani zabudovanou vlhkost obsaženou v dřevěné konstrukci krovu. Větrání přispívá také ke zlepšení pohody bydlení v letních měsících, kdy odvádí teplo vzniklé absorpcí slunečního záření krytinou.
Důsledky nedostatečného větrání
Aby střešní plášť vykonával správnou funkci, musí se zabránit kondenzaci vodních par, která je způsobena především vařením, praním, koupáním, vypařováním u rostlin, dýcháním a pocením lidí atd. Rosení - jak se kondenzace par také nazývá - se vyvarujete, když správně odvětráte střešní plášť. Páry mohou nenávratně ohrozit prvky v konstrukci střechy (latě, kontralatě, krokve, krytina, eventuálně i tepelné izolace), a tím se zkracuje životnost a funkčnost celého střešního pláště.
Mezi konkrétní nepříznivé důsledky kondenzace vodních par patří:
- Hniloba dřevěných prvků
- Snížení vodivosti tepelné izolace
- Vznik plísní, které mohou vyvolat nežádoucí alergické reakce
- Puchnutí a odpadávání vnitřních maleb
Pronikání vodních par či vody do tepelné izolace může způsobit její degradaci, výraznou ztrátu tepelněizolačních vlastností, hnilobu dřeva, vznik plísní a další škody. Abychom tomuto jevu zabránili, je osvědčenou metodou použití parozábrany ze strany interiéru, pokládka fólie (pojistné hydroizolace) přímo na tepelnou izolaci a vytvoření větrané vzduchové mezery mezi fólií a střešní krytinou.
Typy střešních konstrukcí a jejich větrání
Dvouplášťová konstrukce střechy
Hlavně pro budovy se zatepleným podkrovím je nutné střechy navrhovat jako dvouplášťové větrané s otevřenou vzduchovou mezerou. Dvouplášťová větraná střecha funguje na principu přirozené cirkulace vzduchu vlivem rozdílu teplot u okapu a hřebene. Proto je nutné správně dimenzovat vstupní otvor u okapu střechy a výstupní otvor u hřebene střechy.
Čtěte také: Zásady pro přívod vzduchu do podhledů
Ve skladbě dvouplášťové konstrukce střechy je vytvořena pouze jedna vzduchová vrstva, pro kterou platí ty samé požadavky jako pro vzduchové vrstvy ve skladbě tříplášťové konstrukce střechy. Ve skladbě dvouplášťové konstrukce střechy jsou sloučeny funkce obou vrstev do jediné, kterou se odvětrává jak případná vnější vlhkost, tak i proniknuvší vlhkost z interiéru. Na tepelné izolaci přímo leží doplňková hydroizolační vrstva (DHV) - střešní fólie, která musí být nejen vodonepropustná, ale navíc musí být dostatečně paropropustná - difúzně otevřená.
Nově se prosazující řešení s využitím plné výšky krokví pro tepelnou izolaci spočívá v tom, že na krokvích je provedena pojistná hydroizolace o co nejmenším difuzním odporu. Pro odvod vlhkosti mimo střešní plášť je provedena pouze vzduchová mezera mezi krytinou a pojistnou hydroizolací. Výška této mezery je dána výškou kontralatí. Platí zásada: čím delší krokve a čím menší sklon střechy, tím vyšší kontralatě (zpravidla 2,5 - 5,0 cm) viz ČSN 731901.
Tříplášťová konstrukce střechy
Historicky osvědčené řešení počítá s prouděním ve dvou vzduchových mezerách mezi krytinou a pojistnou hydroizolací a zejména v mezeře mezi pojistnou hydroizolací a tepelnou izolací, které odvádí vlhkost mimo střešní plášť.
Na obrázku jsou obě vzduchové vrstvy ve skladbě tříplášťové konstrukce střechy. Horní vrstvou se odvětrává vlhkost, která se pod krytinu dostala z vnějšího prostředí, např. voda ze zafoukaného tajícího sněhu. Spodní vrstvou se odvětrává vlhkost, která do ní pronikla z vnitřního prostředí a případně zabudovaná vlhkost v nosné konstrukci krovu.
Kombinace a specifické situace
Obecně se doporučuje, aby v rámci jednoho zastřešení nebyly navrhovány oba typy střešních konstrukcí, tj. buď jen dvouplášťová konstrukce se zateplením do plné výšky krokví a to po celé jejich délce, nebo jen tříplášťová konstrukce se dvěma vzduchovými vrstvami spojitými po celé délce krokví.
Čtěte také: Realizace vývodu na vodu z betonové jímky
Nejčastější střešní konstrukce rodinných domů jsou navrhovány sice se zateplením do plné výšky krokví jako dvouplášťové, avšak tepelná izolace z mezikrokevního prostoru pokračuje nikoli do vrcholu vazby, jak by měla pokračovat ve dvouplášťové skladbě, ale do mezikleštinové roviny. Nad kleštinami vzniká různě vysoký nezateplený půdní prostor, který musí být odvětrán podle zásad pro tříplášťové střechy. Pokud takový půdní prostor zůstane bez větrání, následky se projeví záhy nežádoucí kondenzací vodní páry na rubu doplňkové hydroizolační vrstvy (DHV) a to bez ohledu na to, že se bude jednat o DHV difúzně otevřenou s hodnotou sd výrazně nižší než 0,3 m. K zamezení nežádoucí kondenzace se provede odvětrání nezatepleného půdního prostoru.
Způsoby odvětrání nezatepleného půdního prostoru
Co nejblíže u kleštin se rozevřou dva pásy DHV pro přívod vzduchu z horní vzduchové vrstvy, např. vložením větracích vsuvek do každého mezikrokevního pole. Dále se pak přerušením DHV v oblasti hřebene zajistí odvod vzduchu do vnějšího prostředí. Přerušením DHV se však zvyšuje riziko průniku sněhu do půdního prostoru.
Minimalizace rizika průniku sněhu
Riziko průniku sněhu je větší hlavně u objektů nacházejících se v otevřeném terénu, vystaveným vyšším účinkům větru nebo v polohách s vyšším výskytem sněhu. Zejména v oblasti hřebene, kde jsou do druhé řady od hřebene osazovány odvětrávací tašky. Riziko lze snížit jednak volbou vhodného detailu pro provedení hřebene (např. pomocí rozříznuté kontralatě snížit výšku větrací mezery, apod.) nebo použitím vhodných střešních doplňků, jako jsou např. odvětrávací tašky s větrací mřížkou, kterou tvoří nejen vodorovné, ale i svislé lamely, či použitím větracích tašek s předsazeným krytem.
Nejúčinnějším opatřením pro zamezení průniku sněhu je provedení DHV v ploše střechy bez přerušení. To lze provést v případě dvouplášťových střech se zateplením až do hřebene nebo v případě střech s nadkrokevní tepelnou izolací končící v hřebeni.
Další možností (v praxi často opomíjenou) je provedení DHV bez přerušení s tím, že odvětrání nezatepleného půdního prostoru je zajištěno přes štítové či obvodové zdivo.
Čtěte také: Specifika rozvodů vody a kanalizace v dřevostavbách
Normativní požadavky na větrání
Střechy s odvětraným prostorem pod krytinou mají v souladu s normami DIN 4108, ÖNORM B 2219, B7219, B 7215, ČSN 730540, ČSN 731901 s Pravidly pro navrhování a provádění střech stanoveny minimální větrací průřezy:
- V okapové hraně 2,0 ‰ přilehlé střešní plochy, minimálně však 200 cm² na 1 bm okapu. Ve střední části musí být plocha nejméně 200 cm² na 1 metr šířky (světlá výška větrací mezery měřená kolmo na sklon střechy musí být min. 2 cm).
- U hřebene nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 10 m min. 50 cm² na 1 bm šířky hřebene.
Pozor na zmenšení průřezů přiváděcích otvorů v okapové hraně vlivem konstrukce větracích pásů apod. Norma stanovuje čisté průřezy.
Doporučení pro návrh větrání
Při návrhu šikmé střechy je nutné zvážit nejen architektonické požadavky, ale mimo jiné i místní a klimatické podmínky, kterým bude hotová střecha vystavena. Na základě toho pak zvolit vhodný tvar střechy a navrhnout typ střešní konstrukce tak, aby byla zajištěna nejen dostatečná vodonepropustnost střechy, ale aby bylo zajištěno i její účinné větrání.
Vlhkost se do střechy může dostat buď ve formě páry prostupující z interiéru domu, nebo ve formě vody a sněhu z exteriéru. Prostupující vodní pára může zkondenzovat například na chladném vnitřním povrchu krytiny.
Volba tloušťky tepelné izolace a vzduchové mezery
- Volit slabší tepelnou izolaci a zanechat požadovanou vzduchovou mezeru mezi ní a výškou krokve. Záklop je potom přibit přímo na krokvích. Nevýhodou je menší tepelně izolační schopnost střechy.
- Volit sílu tepelné izolace shodnou s výškou krokví, ale vzduchovou mezeru potom vytvořit dodatečně pobitím střechy záklopem na kontralatích o síle požadované vzduchové mezery (tedy 4-6 cm).
Vzduchová vrstva mezi podkladem a izolací musí být 4-6 cm a nesmí být nikde uměle přerušena jakoukoli překážkou (nároží, vikýře, střešní okna atd.).
Tabulka doporučených velikostí větracích otvorů
Tabulka níže pomáhá určit velikost vstupního otvoru u okapu, výstupního otvoru u hřebene střechy a velikosti průběžné větrané mezery. Tabulka je určena do délky krokve střechy 10 m. Pokud je krokev delší než 10 m, zvětšuje se nejmenší tloušťka vzduchové vrstvy o 10% hodnoty připadající k nejmenší tloušťce a příslušnému sklonu. Do délky krokví 6 m ve sklonu střechy plochy > 25° je přípustná minimální tloušťka vzduchové mezery 40 mm (*).
| Délka krokve (m) | Sklon střechy (°) | Minimální tloušťka vzduchové vrstvy (mm) | Vstupní otvor u okapu (cm²/bm) | Výstupní otvor u hřebene (cm²/bm) |
|---|---|---|---|---|
| do 6 | > 25 | 40 (*) | 200 | 50 |
| do 10 | < 25 | vyšší než 40 | 200 | 50 |
| do 10 | > 25 | vyšší než 40 | 200 | 50 |
| delší než 10 | jakýkoli | zvýšeno o 10% | 200 | 50 |
Velikost výstupního otvoru při větrání hřebenem je 100 cm²/bm.
Střechy s parozábranou potřebují o 40 % menší odvětrávací plochu. U stanových či podobných střech, které mají krátký či žádný hřeben, je třeba použít deskový záklop na kontralatích ve výši požadované větrací mezery, přičemž je třeba mít mezi kontralatěmi mezery tak, aby vzduch mohl volně proudit mezi všemi mezikrokevními prostorami.
Větrací prvky a doplňky
Větrací tašky
Větrací taška k bobrovce (www.tondach.cz). Proto jsou pro každý model tašky vyráběny větrací tašky (větrací průřez 12-25 cm²), které se pokládají v patřičném množství ve druhé řadě od hřebene. Správné množství větracích tašek je nutné stanovit výpočtem, dle plochy střechy a typu pálené střešní tašky. Správný a dostatečný počet větracích tašek je nutné dodržet obzvláště u pultových střech končících v atice, kde by se měla jejich četnost, v tomto případě v první řadě u pultu, stanovit dle skutečné plochy pultovou částí.
- Velkoformátové tašky: Dostatečné odvětrání zaručuje 10 odvětrávacích tašek na 100 m² plochy střechy, položených ve 2. řadě pod hřebenem, současně s provedením hřebene.
- Maloformátové tašky: Dostatečného odvětrání dosáhneme pomocí odvětrávací soupravy s klenutým krytem umístěné do 2. až 3. řady pod hřebenem (25 ks na 100 m² plochy střechy) za současného provedení hřebene.
Větrací taška k tašce Bramac MAX (www.bramac.cz). Zvláštní pozornost dostatečnému množství odvětrávacích otvorů je třeba věnovat při pokládání hřebene a nároží do malty a při malých sklonech střechy a dlouhých krokvích. V případě valbových, stanových apod. střech se odvětrávací tašky umisťují podél linie nároží. V případě dlouhých úžlabí se odvětrávací tašky umisťují oboustranně podél linie úžlabí.
Aktivní větrací prvky
Pro účinnější výměnu vzduchu (odsátí vlhkosti a v létě odsátí přebytečného tepla ze souvrství střechy) lze také použít ventilační turbíny Lomanco, které zajistí svým sacím efektem výrazně větší výměnu vzduchu. Jedna turbína LOMANCO BIB14 většinou stačí na 50-70 m² střechy. Nebo lze použít velký počet pasivních větracích komínků, ale tam už je důležité zvolit správnou velikost a vhodný počet. Tak jako tak musí být dodrženo přisávání vzduchu z fasády.
Uvedený podstřešní prostor odvětrají turbíny LOMANCO umístěné do hřebene ve vzdálenosti 5-7 m od sebe.
Komplexní řešení VILPE
Produkty Vilpe tvoří komplexní řešení pro kontrolované odvětrání obytných prostor v rodinných domech, bytech nebo různých administrativních celcích. Vylučování znečištěného vzduchu pocházejícího z kuchyňské digestoře, kanalizace, koupelnových či WC ventilátorů se provádí přednostně skrz střechy. Proto mezi nejdůležitější části systému patří střešní průchodky, které zajišťují vodotěsný spoj mezi přechodem a samotnou střešní krytinou. Tyto průchodky jsou následně doplněny o další části jako například odvětrávací komíny, anténní či satelitní manžety, střešní ventilátory, solární průchodky nebo prostupy různých kruhových komínových prvků.
Odvod tepla ze střechy
K odvětrání střech je ještě jeden zásadní důvod, a to je teplo. V letních měsících dochází k intenzivnímu přehřívání střechy tepelným zářením od slunce. Toto teplo při dlouhodobém účinku proniká i do podstřešních pokojů, kde výrazně zvedá teplotu prostoru. Aby se tato tepelná zátěž objektu snížila, je potřeba přehřátý vzduch pod střechou co nejlépe odvětrat. Celkově pak dojde ke snížení teploty na půdě, v konstrukci a také v horních pokojích bude pokles teploty citelný i o několik stupňů. Uvědomme si, že se nám do pokojů může přes střechu tlačit zprostředkovaně vzduch o teplotě až 70 °C, což je hodně nepříjemné.
Zásadní noční zchlazení objektu
Kvalitním odvětráním podstřešního prostoru především přes noc dojde k velmi žádoucímu zchlazení střechy na teplotu venkovní, na místo toho, aby se ve střeše teplo dlouhodobě akumulovalo a pak vyhřívalo celou stavbu.
Přívod a odvod vzduchu
Plocha ventilátorů musí být stejná na vstupu i na výstupu. Odvod vzduchu musí být volen tak, aby nedocházelo ke zkratu s přiváděným vzduchem. K tomu může docházet zejména v létě při přívodu chladného vzduchu stropním anemostatem a odvodu vzduchu výustí umístěnou rovněž ve stropě. Chladný přiváděný vzduch přilne ke stropu a jeho část (primární proud) je přímo odváděna a tím zmařena. Obecně lze v odvodním otvoru udržovat vyšší rychlosti, než v přívodní výusti (odvodní vyústka se chová jako propad).
Klasické obdélníkové výusti
Klasické výusti jsou nejčastěji obdélníkového tvaru a tvoří je rámeček, v němž jsou umístěny nastavitelné lamely, jimiž lze upravovat tvar proudu vzduchu. Přívodní výusti bývají většinou dvouřadé s horizontálními i vertikálními lamelami. Jednořadé vyústky se používají pro odvod vzduchu. Obdélníkové vyústky se vyrábějí v různých velikostech a tudíž jsou vhodné pro široký rozsah průtoků vzduchu (cca do 1100 m³/h). Rychlost proudění na výusti je omezená zejména hlučností, ale záleží na použití v konkrétním prostoru. Přívodní vyústky mohou pracovat s rychlostí w0 až 4 m/s, zejména v komfortních prostorách však bývá rychlost výrazně omezená cca do 1,5 m/s (odvodní pak do 2,5 m/s). Vyústky se používají jak v průmyslových aplikacích, tak i pro komfortní zařízení. Lze je umístit přímo do potrubí (vyrábějí se vyústky i do kruhového potrubí), do podhledů, nebo do stavebních příček. Při použití jednořadých obdélníkových výustí pro odvod vzduchu v komfortních prostorách může být rychlost ve výusti až 2,5 m/s.
Štěrbinové vyústky
Štěrbinové vyústky jsou charakteristické tím, že jejich délka je mnohem větší než šířka, která bývá v rozmezí 15 - 50 mm. Používají se zejména pro komfortní větrání a klimatizaci (kanceláře, konferenční sály, atp.) a jsou vhodné zejména pro přívod vzduchu v místnostech s výškou 2,6 až 4 m. Směr výstupu vzduchu může být přizpůsoben požadavkům v daném prostoru. Štěrbinami lze vytvořit plošné proudění, tzn. že mohou sloužit jako vzduchové clony. Štěrbinovými vyústkami lze přivádět od 50 do 500 m³/h vzduchu na 1 m délky štěrbiny s pracovním rozdílem teplot do 6 K. Nejčastěji se používají štěrbiny jednořadé a dvouřadé, ale mohou být až čtyřřadé. Díky svým rozměrům jsou vhodné především pro mezistropní prostory s omezenou výškou. Kromě vlastní štěrbiny tvoří štěrbinovou výusť připojovací komora s hrdlem, v němž je zpravidla umístěna regulační klapka. V komfortním provedení je možné se s nimi setkat zejména v administrativních budovách, nebo hotelích.
Trysky
Možnost přívodu vzduchu vysokou rychlostí (až 5 m/s v hrdle výusti) umožňující zároveň velký dosah proudu, bez větších problémů s hlukem, je největší předností trysek. Proud vyfukovaného vzduchu indukuje okolní vzduch, čímž se několikanásobně zvyšuje celkový průtok vzduchu v místě dosahu proudu. Směr výstupu vzduchu je možné měnit buď ručně, nebo servopohonem, což se jeví jako účelné z hlediska zajištění optimální distribuce vzduchu při různých režimech větrání (vytápění / chlazení). Trysky se vyrábějí v různých velikostech s průtokem vzduchu až do 2000 m³/h. Trysky jsou vhodné především pro rozlehlé prostory jako jsou např. sportovní haly, tělocvičny, terminály, odbavovací haly atp. Používají se buď samostatně, nebo je možné je sdružovat do pole trysek. Zpravidla bývají vybaveny regulací. Obdélníkové pole trysek se chová obdobně jako obdélníková vyústka, s tím, že má možnost lepšího usměrnění proudu vzduchu, což je výhodné zejména při neizotermním proudění. Řadové pole trysek pak kopíruje štěrbinu. Všesměrové pole trysek je speciální případem používaným např. v televizních studiích, kdy vyústku tvoří kulová plocha, v níž jsou umístěny trysky s možností nastavení dle požadavku.
Anemostaty
Anemostaty jsou stropní vyústky, které se instalují většinou do podhledů místností (administrativní prostory), ale mohou být umístěny i volně pod stropem (např. obchodní plochy). Používají se pro místnosti s výškou 2,6 až 4 m a jsou vhodné jak pro přívod, tak pro odvod vzduchu. Čelní výtokové plochy běžných anemostatů jsou tvořeny soustavou pevných profilovaných lamel, což zaručuje rovnoměrný přívod vzduchu do všech směrů. Anemostaty jsou konstruovány pro průtoky vzduchu až do 2000 m³/h. Anemostaty bývají buď kruhového, nebo čtvercového tvaru s připojovacím boxem (není podmínkou) s vodorovným nebo svislým napojením na potrubní síť. V hrdle připojovacího boxu bývá umístěna regulační klapka, která je z akustických důvodů vyrobena z perforovaného plechu.
Vířivé anemostaty (drallové výusti)
Speciálním případem anemostatů jsou anemostaty vířivé. Výstupní lamely vířivých anemostatů jsou buď nastavitelné, nebo pevné a jsou konstruovány tak, aby docházelo k intenzivnímu směšování přiváděného vzduchu se vzduchem v místnosti. Nastavení výstupních lamel je důležité zejména při přechodu ze zimního na letní provoz (vytápění / chlazení) a opačně, kdy je potřebné velmi pečlivě řešit dosahy proudu při rozdílných teplotách přiváděného vzduchu. Stále častěji se používají vířivé anemostaty s pevnými lamelami, nastavenými tak, aby vyhovovaly požadavkům pro obě roční období. Používají se pro místnosti s výškou od 2,6 do 6 m a jsou vhodné zejména pro přívod vzduchu. Lze je sice využít i pro odvod, ale je to, vzhledem k ceně výusti, poněkud nepraktické. Vzduch se někdy odsává přímo z prostoru mezi podhledem a stropem, v takovém případě se pro odvod vzduchu používá pouze čelní deska anemostatu. Vířivé anemostaty slouží pro průtoky vzduchu od 200 do 1500 m³/h a mohou pracovat s vysokými pracovními rozdíly teplot, až 10 (12) K, což je jejich největší předností. Provedení vířivých anemostatů vč. napojení je obdobné jako v předchozím případě. Mohou být opět s kruhovou, nebo čtvercovou čelní deskou.
Velkoplošné vyústky
Velkoplošné vyústky se používají výhradně pro přívod vzduchu, který je distribuován bezprostředně do zóny pobytu osob (zaplavovací větrání). Vyústka bývá umístěna u podlahy, nebo přímo na podlaze, tzn. že výtokové rychlosti jsou poměrně nízké. Zaplavovací větrání nelze používat pro vytápění. Velkoplošnými vyústkami je možné přivádět poměrně velká množství vzduchu (až 10 000 m³/h). Rychlosti proudění na výusti jsou poměrně nízké, zpravidla 0,3 - 0,6 m/s. Geometrické uspořádání velkoplošných výustí může být různé a záží na konkrétním výrobci. Na trhu se vyskytují např. vyústky kruhové, půlkruhové, rohové, ploché obdélníkové a další. Velkoplošné výusti jsou vhodné pro větrání laboratoří, výrobních hal, ale i občanských staveb, obchodů atp. Speciálním typem velkoplošných výustí jsou děrované stropy pro vytěsňovací větrání.
Podlahové vyústky
Podlahové vyústky se většinou umisťují do falešných dvojitých podlah, kde je rovněž vedeno potrubí. Používají se tam, kde má být podpořeno konvekční proudění vznikající od lidí, či elektronického vybavení. Jelikož v těsné blízkosti vyústky hrozí riziko vzniku průvanu, umisťují se především tam, kde se neuvažuje s dlouhodobým pobytem osob. Některé podklady uvádějí, že mohou být umístěny přibližně 0,5 m od míst k sezení. Pracovní rozdíl teplot bývá do 4 K pro vytápění i chlazení. Podlahová výusť je tvořena vlastní mřížkou pro vytvoření vířivého účinku, která je umístěna na otočném kotouči umožňující nastavení vertikálního či horizontálního výstupu vzduchu. Standardně bývá vyústka vybavena vyjmutelným košem pro zachycení nečistot.
Talířové ventily
Talířové ventily se používají nejčastěji pro odvod vzduchu, ale mohou být použity i pro přívod, jsou-li k tomu uzpůsobeny. Jsou vhodné především pro malé průtoky vzduchu. Ventil je tvořen vstupním kuželem a nastavitelným středovým diskem, který umožňuje regulaci průtoku vzduchu. Talířové ventily pracují s poměrně malými průtoky vzduchu od 30 do 200 m³/h, vyrábějí se v průměrech 80 až 200 mm a bývají zhotoveny buď z plastu, nebo z ocelového plechu. Používají se nejvíce pro odvod vzduchu z hygienických zázemí.
Textilní vyústky
Textilní vyústky bývají nejčastěji kruhového průřezu, lze se však setkat i s tvarem půlkruhovým, čtvrtkruhovým i dalších provedení. Textilní vyústky tvoří vzduchovod, který je opatřen perforací, nebo prodyšnou tkaninou. Otvory pro výstup vzduchu mohou mít rozměr od 0,4 (mikroperforace) do 4 mm a více (perforace). Rozptýlení vzduchu v prostoru probíhá buď směšováním (perforace v řadě), nebo částečně vytěsňováním (mikroperforace po obvodu vyústky).
Speciální vyústky
Mimo běžné, sériově vyráběné výusti, existuje ještě celá řada výustí konstruovaných pro použití v konkrétních aplikacích. Většinou jsou založeny na uplatnění štěrbin, trysek či velkoplošných výustí. Často se jedná o interiérové prvky integrované do konstrukcí svítidel, nábytku atp. Některé prvky jsou navrženy pro konkrétní technologie či funkce. Při osobním větrání je přívod vzduchu uskutečňován pouze minimální dávkou čerstvého vzduchu, který je přiváděn přímo do dýchací zóny člověka. Distribuční element bývá umístěn např. ve stolní lampičce, nebo je součástí vybavení (část monitoru, reproduktory aj.). Vyústky integrované do sedadel (kina, posluchárny, divadla) nebo jako součást kancelářského nábytku.
Hlavním úkolem odvodního elementu je odsávat znečištěný vzduch s co možná největší koncentrací škodlivin. V průmyslu se k tomuto účelu využívají různé zákryty, či digestoře. Někdy jsou při odvodu škodlivin odsávány i hrubé nečistoty (piliny, hobliny, kapičky olejů, mlha atp.).
Obecná pravidla pro návrh
Bohužel nelze stanovit univerzální pravidla pro návrh výusti. Jinak budou navrženy např. vyústky pro komfortní prostory a jinak pro průmyslové aplikace. Obecným problémem je rovněž návrh přívodních výustí používaných zároveň pro chlazení i vytápění (možnost nastavitelnosti). Jedním ze základních omezujících parametrů při návrhu distribučního elementu je hluk, na němž závisí maximální průtok výustí (u odvodních výustí je to v podstatě jediné omezení). Správná funkce závisí na okrajových parametrech prostoru. Většina výrobců udává ve svých katalogových listech údaje o dosahu proudu konkrétních typů výustí v závislosti na průtoku vzduchu a dalších okrajových parametrech.
tags: #privod #a #vyvod #vzduchotechniky #sikma #strecha