Hydroizolace spodní stavby je jednou z nejdůležitějších součástí stavby. Chrání objekt před účinky spodní vody a dalšími korozními účinky vnějšího prostředí, jako jsou bludné proudy, radon a chemicky znečištěné horniny. Provádění hydroizolace se musí dělat zvlášť pečlivě, jelikož je to konstrukce chránící stavbu, která je těžce opravitelná. Někdy je oprava i nemožná nebo velice nákladná. V tomto článku se budeme věnovat pravidlům, detailům a požadavkům na spoje hydroizolací, s důrazem na asfaltové pásy a jejich chování v různých podmínkách.
Historie a současné předpisy pro hydroizolace
Všechny normy z oboru hydroizolací u nás měly vždy těsnou návaznost na německé DIN. Tento stav přetrvává dodnes a základem většiny zkušebních i technologických norem jsou stále německé DIN, které v Německu mají velkou tradici.
Vývoj norem
- Z nejstarších období to byly pouze předmětové normy, například ČSN 1177 Krytinové lepenky: 1944.
- K našim nejstarším předmětovým normám patřila též ČSN 50 3602 Zkoušení krytinových a izolačních materiálů v rolích: 1967, dodnes platná a používaná.
- Již ucelenou normou pro hydroizolace staveb byla velmi dobře zpracovaná ON 73 0550 Izolace proti vodě (Hydroizolace): 1970, která se stala základem mnoha dalších ustanovení a názvosloví. Tato norma přispěla například k ustálení základního názvosloví pro druhy hydrofyzikálního zatížení a hydroizolační hmoty.
- O něco později vznikly další normy pro spodní stavbu, ON 73 0606 Izolace asfaltové: 1986 a ON 73 0607 Izolace z měkčeného polyvinylchloridu a pryží: 1986.
- Po dlouhotrvajícím řízení vyšla v roce 1994 ČSN 73 0600, která je pokračováním ON 73 0606: 1986. Částečnou předlohou se stala DIN 18195.
- Současné znění ČSN P 73 0600: 2000 je v platnosti více než třináct let a počítá se proto s revizí.
Platné normy a funkční požadavky
Funkční požadavky na hydroizolaci ve spodní stavbě vyplývají z obecně platných předpisů a technických norem, k nimž dále přistupují zejména normy, zabývající se speciálně hydroizolací:
- ČSN P 73 0600 Hydroizolace staveb - Základní ustanovení: 2000. Tato norma stanoví zásady pro navrhování ochrany staveb, chráněného nebo vnitřního prostředí objektů proti nežádoucímu působení vody. Klíčová část 5 je věnována navrhování hydroizolací staveb z hlediska hydrofyzikální expozice, mechanického a korozního namáhání a z hlediska spolehlivosti hydroizolací a jejich trvanlivosti.
- ČSN 73 0605-1 Hydroizolace staveb - Povlakové hydroizolace - Požadavky na použití asfaltových pásů: 2014. Účinnost od 1. 7. 2014. Norma stanovuje technické požadavky na asfaltové pásy určené pro zabudování do staveb v podmínkách České republiky.
- ČSN P 73 0606 Hydroizolace staveb - Povlakové hydroizolace - Základní ustanovení: 2000. Tato norma platí pro navrhování ochrany staveb proti nežádoucímu působení vody pomocí povlakových hydroizolací.
- ČSN P 73 0610 Hydroizolace staveb - Sanace vlhkého zdiva - Základní ustanovení: 2000. Norma stanoví zásady pro navrhování, provádění, průzkum, kontrolu a údržbu sanačních systémů ve vlhkém zdivu.
- ČSN EN 13969 (727602) Hydroizolační pásy a fólie - Asfaltové pásy do izolace proti vlhkosti a asfaltové pásy do izolace proti tlakové vodě - Definice a charakteristiky: 2005. Norma specifikuje definice a charakteristiky vyztužených asfaltových pásů.
- ČSN EN 13970 (727603) Hydroizolační pásy a fólie - Asfaltové parozábrany - Definice a charakteristiky: 2005.
Konstrukční detaily a spoje hydroizolací
Konstrukční detaily jsou pro projekční práci velmi důležité a lze říci, že bývají často složitější než samotná hydroizolace spodní stavby. Každý objekt je individuální a je vždy nutné počítat s modifikací nebo úpravami konstrukčních detailů, které je třeba - podle aktuální situace řešeného objektu - zapracovávat do projektové dokumentace.
Základní principy řešení detailů
- Všechny konstrukční detaily jsou zesilovány - u jednovrstvových povlaků se přidává zesilující pás z vrchu, u dvouvrstvových se přidává mezi jednotlivé vrstvy hydroizolačního povlaku.
- Základním principem řešení konstrukčních detailů - prostupů - je sevření izolačního povlaku mezi pevnou a volnou přírubu.
- Každý hydroizolační povlak je nutné kotvit k podkladu.
- Dilatační uzávěry systémů vodotěsných izolací spodních staveb s povlakovými izolacemi jsou limitujícím konstrukčním detailem. Musí respektovat možné pohyby, tj. jsou oproti běžné ploše zesíleny.
- Ukončení hydroizolace zabraňují pronikání vody za hydroizolační povlak. Hydroizolace musí být vytažena minimálně 150 mm nad úroveň terénu.
- Uvedené detaily je nutno řešit nejen z hlediska hydroizolací, ale též z hlediska stavební tepelné techniky.
- V mnohých případech je nutné propojovat staré a nové hydroizolační systémy spodní stavby.
Typy spojů a jejich namáhání
Ve střešním plášti se nachází velké množství nejrůznějších spojů asfaltových pásů. Jedná se o spoje u jednovrstvého nebo dvouvrstvého hydroizolačního systému, o spoje navzájem mezi jednotlivými pásy, napojení na prostupující konstrukce a klempířské prvky. Spoje mezi pásy můžeme rozdělit podle umístění na čelní (příčné) a boční (podélné).
Čtěte také: Právní aspekty stavby plotu
- V tomto příspěvku jsou řešeny spoje v podélném směru vzhledem k tomu, že jsou více namáhány. Jedná se především o silové účinky od střešního pláště a o vlastní technologii výroby pásů.
- Z hlediska silového namáhání jsou v tomto příspěvku řešeny pouze spoje namáhané na smyk (lineární - smykové síly na odtržení).
- Druhý způsob namáhání pásů - odlupování, který je předmětem ČSN EN 13707 se vyskytuje v mechanicky kotvených střešních pláštích.
- O jaký typ silového účinku se jedná, má rozhodující význam velikost úhlu β, který svírají pásy v místě jejich vzájemného spoje. Pokud je tento úhel dostatečně velký, jedná se o sílu na odloupnutí.
Velikost spojů podle norem a doporučení
V současně platných normách týkajících se povlakových hydroizolací není velikost spojů nijak specifikována, s výjimkou ČSN EN 13707.
- V ČSN P 73 0606 se uvádí: "pro povlakové hydroizolace se používají výrobky, u kterých výrobce uvádí rozsah jejich použití a všechny potřebné parametry i metody zkoušení."
- Z pohledu legislativy byla otázka velikosti spojů řešena jen v dnes již neplatné ON 73 33 00 Provádění střech z roku 1975. Zde se uvádí "AIP nutno zatláčet zplna do spojovacích nátěrů tak, aby jejich povrch byl rovný bez přehybů, vln a dolíků. AIP se spojují čelními a bočními přesahy, u pásů nejméně 10 cm širokými..."
- "Základní pravidla pro navrhování a realizaci plochých střech a hydroizolace spodní stavby", vydaná Cechem klempířů, pokrývačů a tesařů ČR, v čl. 15, uvádí: "Nestanoví-li výrobce jinak, pak se za minimální šíři vodotěsného spojení asfaltových hydroizolačních pásů v přesahu pokládá 80 mm, u plastových folií 40 mm."
- Dnes je otázka délky spojů v České republice v kompetenci výrobců asfaltových pásů. Velikost se pohybuje v závislosti na velikosti posypu a zda se jedná o spoj v podélném a nebo příčném směru.
- V případě podélného a příčného směru pro jemnozrnný minerální posyp a separační fólie se jedná o 100 mm, minimum 80 mm.
- V podélném směru (čelní spoj) pro hrubozrnný posyp se délka spoje pohybuje od 100 mm - 150 mm.
- Ve Spolkové republice Německo se řídí velikost spojů ustanoveními VDD-Industrieverband (Svazu výrobců asfaltových pásů) - Technische Regeln - abc der Bitumenbahnen, kde je předepsán min.
- Na Slovensku byla převzata oborová norma ON 73 33 00 Provádění střech jako STN 73 33 00 Provádění střech, takže otázka definování velikosti je zakotvena přímo v STN a je tedy 100 mm bez rozdílu asfaltované hmoty a typu spoje.
Experimentální ověření pevnosti spojů
Pro zjištění vztahu mezi délkou spoje a tržným zatížením je použito procentuální porovnání sil, které přenesou spoje o různé délce. Jsou zvoleny dvě skupiny materiálů: materiály s hrubým posypem (délky spojů 120 mm a 150 mm) a materiály s jemnozrnným posypem (délky spoje 80 mm a 100 mm). Plocha menšího spoje vždy tvoří přibližně 80 % plochy ze spoje většího. Měření bylo prováděno při různých teplotách (-20, 0, +20, +50 a +80 °C).
Zkušební metodika
Při zpracování technologického předpisu pro tento typ zkoušky bylo vycházeno z ČSN EN 12317-1 Hydroizolační pásy a fólie - Část 1: Asfaltové pásy pro hydroizolaci střech - Stanovení smykové odolnosti ve spojích. Zkoušky byly prováděny v laboratořích firmy Dehtochema Bitumat a.s. Zkušební tělesa byla odebrána z celé plochy asfaltového pásu, a to pouze v podélného směru. Jedná se o tělesa šířky 50 mm a délky 350 mm.
Zkušební tělesa byla pro přípravu temperována po dobu 20 hodin při teplotě 21 ± 3 °C a relativní vlhkosti 50 ± 20 %. Tato podmínka, stejně jako počet vzorků 10, byl proti normě změněn (norma předepisuje 5 vzorků a teplotu +23 ± 2 °C). Pro zkoušení při nízkých a vysokých teplotách byly vzorky temperovány minimálně 3 hodiny při příslušné teplotě. Vlastní zkoušení, které probíhalo mimo temperovací zařízení, bylo zahájeno vždy do 15 s.
Výsledky a vlivy
Základní výchozí vliv na porušení spoje měl typ nosné vložky, použitý druh asfaltové hmoty a délka spoje. Při nízkých teplotách se na přenosu silového namáhání podílela jak nosná vložka, tak i asfaltová hmota. U asfaltové směsi modifikované polymery k přetržení došlo. U asfaltové směsi z oxidovaného asfaltu došlo jak přetržení, tak k rozpojení pásů jak u nosné vložky ze skelné tkaniny tak z PES rohože. V případě této asfaltové hmoty docházelo až k delaminaci asfaltu od nosné vložky.
Čtěte také: Průvodce lepením OSB spár
V případě vysokých teplot byl vliv nosné vložky na pevnosti pásu a spoje omezen. Problematika pevnosti spoje byla omezena na adhezi mezi asfaltovou směsí na dolním povrchu horního pásu a horním povrchu dolního asfaltového pásu a délku spoje. V závislosti na materiálu a teplotě došlo u všech vzorků k porušení ve smyku po povrchu pásu nebo po nosné vložce.
Shrnutí vlivu teploty na pevnost spojů:
- Při teplotě +80 °C docházelo vždy k usmyknutí po povrchu bez rozdílu hmoty.
- Při teplotě +50 °C docházelo pouze u modifikace kopolymerem SBS částečně i k usmyknutí po nosné vložce.
- U modifikace polymerem APP docházelo téměř ke 100 % rozpojení i při teplotách +20 °C.
- Při teplotě +20 °C je patrný nárůst pevnosti ve smyku mezi spoji velikosti 120 a 150 mm.
- U modifikace kopolymerem SBS došlo vždy k přetržení vzorků, u pásů z oxidovaného asfaltu naopak k rozpojení.
Pro asfaltové pásy modifikované kopolymerem SBS s nosnou vložkou z polyesterových vláken (PES), skelné tkaniny a skelné rohože je možné použít menší rozměr přesahů.
Doporučení pro návrh a provádění hydroizolace
Návrh hydroizolace a proces jeho provedení by měl směřovat k co nejdokonalejšímu splnění ochrany budov proti pronikání vody do jejich částí. Bezproblémovému zpracování asfaltových pásů by měla předcházet kontrola kvality dodaného typu materiálu, důsledná přejímka podkladních konstrukcí před vlastní pokládkou a příprava materiálu pro pokládku.
Příprava podkladu
- Vrchní líc podkladní konstrukce musí být kompaktní, soudržný, zbaven všech nečistot, cementového mléka, skvrn od ropných produktů a organických rozpouštědel, suchý, bez sněhu a námrazy.
- Pokládka vyžaduje hladký povrch (max. odchylka rovinnosti max. 5 mm na 2 m lati) bez ostrých prohlubní (hloubka ostré prohlubně max. 3 mm) a hrotů (výška ostrého hrotu max. 1,5 mm).
- Úpravy hran a koutů musí být provedeny podle předpisů výrobce použitých pásů.
- Pro dosažení potřebné soudržnosti první vrstvy asfaltových pásů s podkladem je potřebné provést před pokládkou nátěr podkladní konstrukce vhodným penetračním nátěrem.
Pravidla pokládky a detaily spojů
- Při pokládce asfaltových pásů na všechny druhy podkladů je nutné vzít v úvahu dilatační pohyby podkladu, jeho soudržnost a zákonitosti difúze vodní páry v konstrukcích.
- U plnoplošně navařeného systému by měly být provedeny podélné spoje s přesahem minimálně 80 mm a příčné s minimálním přesahem 120 mm.
- U příčných spojů je nutné provést na konci spodního pásu diagonální seříznutí přesahu. Rovněž je nezbytné u spodního pásu příčného spoje provést zatavení nebo odstranění břidličného posypu finálních pásů v celé šíři příčných přesahů.
- Při správném prohřátí asfaltové hmoty a svaření přesahů vznikne podél spoje asfaltový návalek v šíři cca 8 mm, který slouží k vizuální kontrole provedení díla.
- Pro bezpečnost v místech detailů prostupů, ale i ukončení hydroizolace je výhodné tato místa zesílit více vrstvami stupňovitě, to znamená, že následná vrstva by vždy měla být ukončena alespoň 60 mm za ukončením předchozí vrstvy.
- Kladení jednotlivých řad pásů musí být započato tak, aby nedocházelo k lineárním příčným spojům (křížové spoje). Příčné spoje další řady by měly být vzdáleny od příčného spoje předchozí řady minimálně 300 mm, lépe 500 mm.
- Další vrstvu asfaltových pásů je nejlépe zahájit uprostřed pásů podkladní vrstvy. Vždy je potřeba zamezit vrstvení podélných spojů na sebe.
- Jednotlivé vrstvy pokládejte ve stejném směru. Tak docílíte toho, že následná vrstva bude jistit spoj vrstvy předchozí.
Zpětný spoj - klíčový detail
Svislá hydroizolace se v přesahu spojuje s vodorovnou hydroizolací tzv. zpětným spojem. Jedním z nejčastějších důvodů reklamací funkčnosti hydroizolace spodní stavby je právě nekvalitní vyhotovení zpětného spoje z důvodu chybějícího přesahu vodorovné podkladové betonové desky nebo základového pásu a nezohlednění způsobu vytváření zpětného spoje.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
První krok zpětného spoje spočívá v položení vodorovné hydroizolace s přesahem minimálně 150 mm od budoucí stěny. Izolace se natavuje od ztraceného bednění nad cca 30 cm nad finální terén. Provádění izolace prostupů v základech se provádí dokonalým obtažením vedených instalací.
Ochrana hydroizolace
Dobrý projekt by měl vždy pamatovat na ochranu před mechanickým poškozením, ať už v důsledku manipulace s armaturou nebo pohybu pracovníků, vykonávajících stavební práce.
- Na ochranu vodorovné plochy hydroizolace je vhodný betonový potěr s tloušťkou 50 mm.
- Při izolování „do vany“ je nutné do příslušné výšky ochránit i svislou část hydroizolace, např. deskami z polystyrenu nebo jiného materiálu.
- Hydroizolační fólie se musí standardně uložit mezi syntetické geotextilie s minimální plošnou hmotností 300 g/m2.
- Svislá izolační fólie může být při zasypávání dodatečně chráněná před mechanickým poškozením profilovanou fólií, která má při zvýšeném radonovém riziku zároveň funkci ventilační vrstvy.
- Fólii je dále možné ochránit pomocí různých, např. sádrokartonových desek apod., příp. přizdívkou z cihel nebo betonových tvárnic.
Kontrola kvality a odborná montáž
Po položení hydroizolace je nutné zkontrolovat odvedenou práci. Především se kontroluje těsnost v přesazích hydroizolačních pásů, kterou můžeme kontrolovat buď vizuálně, pomocí jehly, ofouknutím horkým vzduchem, vakuovou zkouškou nebo natlakováním komůrkových spojů.
Vzhledem k tomu, že jakékoli dodatečné opravy jsou velmi komplikované, doporučuje se, pokud je to možné, využít v případě každé tlakové izolace služby specialistů, kteří vykonají zkoušky těsnosti hydroizolačního povlaku, a to např. vysokonapěťovou jiskrovou zkoušku, která dokáže poměrně přesně odhalit poškození.
Neexistuje hydroizolační materiál, na jehož funkčnost by neměla vliv nevhodná montáž; to znamená, že výběr kvalitního hydroizolačního materiálu jde ruku v ruce s výběrem kvalitní, prověřené a erudované izolatérské firmy.
Návrh hydroizolační koncepce
Tato publikace má sloužit jako pomůcka pro navrhování a posuzování konstrukcí a opatření určených k ochraně staveb před nežádoucím působením vody vyskytující se především na povrchu nebo pod povrchem terénu. Cílem úsilí projektanta má být takový návrh ochrany stavby před nežádoucím působením vody, aby po požadovanou dobu byl zajištěn požadovaný stav konstrukcí a vnitřního prostředí při daném namáhání vodou s co nejvyšší spolehlivostí.
Architektonické a statické řešení
Rozhodující vliv na úspěch ochrany stavby před nežádoucím působením vody a vlhkosti má architektonické řešení tvaru budovy a jejího osazení do terénu, navržené využití podzemních prostor a jejich dispoziční řešení, významný je i vliv konstrukčního řešení (členění dilatačních celků, volba základové konstrukce a její propojení se stavbou apod.). Teprve na rozhodnutí a návrhy architekta může navazovat efektivní volba a návrh hydroizolačních konstrukcí.
Vybrané zásady pro architektonické řešení budovy a pro její osazení do terénu:
- Ke spolehlivosti hydroizolační koncepce přispívá jednoduchý tvar podzemní části budovy a základová spára umístěná v jedné výškové úrovni.
- V podmínkách tlakové vody není vhodné částečné podsklepení.
- V podmínkách tlakové vody by neměly být v konstrukci suterénu vytvářeny dilatační spáry. Pokud je jejich návrh nezbytný, nemají být zalomené.
- Pod hladinou podzemní vody nebo v nepropustných zeminách nelze zajistit absolutní spolehlivost ochrany před pronikáním podzemní vody. Proto se do podzemních částí budov pod hladinou podzemní vody nebo v nepropustném prostředí bez odvodnění, v přímém kontaktu vnější obalové konstrukce s okolním horninovým prostředím nemají umísťovat prostory s požadavky P1 a P2 (muzea, nemocnice, pobytové místnosti apod.).
- Doporučuje se neodvodňovat střechy podsklepených objektů na terén v blízkosti stavby.
- Statické řešení objektů musí být takové, aby v jejich částech pod hladinou vody neprocházela výztuž skrz povlakovou hydroizolaci.
Návrhové namáhání vodou a požadavky na vnitřní prostředí
Návrhové namáhání vyjadřuje riziko proniknutí vody skrz případný defekt hydroizolační konstrukce a předpokládané množství vody proniklé do stavby. Stanoví se podle objemu vody nebo četnosti výskytu a podle vrstvy, v jaké se voda vyskytuje. Pro klasifikaci požadavků na stav vnitřního prostředí lze použít třídy uvedené v tabulce 3 (P1, P2, P3, P4).
Tabulka 1 - Základní třídění hydrofyzikálního namáhání
| Označení | Popis |
|---|---|
| O | Konstrukce je namáhána vodní párou, která v důsledku rozložení teplot v konstrukci nebo na jejím povrchu kondenzuje. |
| A | Stavba nebo konstrukce je namáhána výhradně vodou šířící se přilehlým pórovitým prostředím (zemina, stavební materiál) kapilárním vzlínáním. |
| B | Stavba nebo konstrukce je namáhána vodou volně stékající po povrchu konstrukce při působení zanedbatelného vnitřního tlaku a zanedbatelného vnějšího tlaku. |
| C | Stavba nebo konstrukce je namáhána vodou volně stékající po povrchu konstrukce při působení zanedbatelného vnitřního tlaku a nezanedbatelného vnějšího tlaku. |
| D | Stavba nebo konstrukce je namáhána vodou, která působí vnitřním tlakem (hydrostatický tlak ve vrstvě vody), popřípadě se současným působením vnějšího tlaku. |
Tabulka 2 - Stanovení návrhového namáhání vodou
| Množství vody | Výskyt vody |
|---|---|
| málo | místně krátkodobě |
| středně | místně dlouhodobě nebo plošně krátkodobě |
| mnoho | stálý zdroj nebo plošně dlouhodobě |
| voda v malé vrstvě odtékající; tloušťka vrstvy v řádu jednotek milimetrů (B) | |
| voda stékající po doplňkové hydroizolační konstrukci, voda volně stékající plošnou svislou drenáží na suterénní stěně, voda zkondenzovaná na povrchu konstrukce (C) | |
| voda stékající po dobře spádované střeše bez překážek, kapající technologická voda, jejíž zdroj lze zavřít, odstřikující a odtékající srážková voda (C) | |
| odstřikující a odtékající technologická voda (spádované okolí bazénu) (NNV3, NNV4, NNV5) | |
| voda stojící nebo tekoucí ve vrstvě; tloušťka vrstvy v řádu jednotek centimetrů nebo do úrovně napojení hydroizolační konstrukce na navazující konstrukce (D) | |
| voda B nebo C, která narazila na lokální překážku, ale nehromadí se, úžlabí na šikmé střeše, voda stékající k prostupu v doplňkové hydroizolaci. | |
Životnost hydroizolačních konstrukcí
Pro stanovení návrhové životnosti hydroizolační konstrukce je rozhodující, v jaké stavbě je zabudována (viz tabulku kategorií návrhových životností) a jak je opravitelná nebo vyměnitelná.
Tabulka 6 - Volba předpokládané životnosti hydroizolační konstrukce
| Kategorie předpokládané životnosti stavby | Roky | Volba předpokládané životnosti hydroizolační konstrukce | ||
|---|---|---|---|---|
| Opravitelné nebo snadno vyměnitelné | Opravitelné nebo vyměnitelné s určitým větším úsilím | Plná životnost | ||
| 1 - krátká | 10 | 10 | 10 | 10 |
| 2 - střední | 25 | 10 | 25 | 25 |
| 3 - normální | 50 | 10 | 25 | 50 |
| 4 - dlouhá | 100 | 10 | 25 | 100 |
Pro suterény obvykle platí, že životnost hydroizolační konstrukce musí být shodná s návrhovou životností celé stavby.
Drenážní systém
Drenážní systém je sestava perforovaných ohebných trubek různé velikosti a čisticích popř. kontrolních šachet. Slouží k odvádění přebytečné podpovrchové vody z pozemku a zabraňuje tak pronikání vody ke stavbě. Drenáže jsou plošné a liniové.
- Liniová drenáž se zhotoví ve vzdálenosti 0,5 - 1 m od líce obvodových zdí. Tvoří ji perforované trubky o sklonu min. 0,5 %, lépe však 1 %. Trubka je ukládána do štěrkového lože frakce 16/32 mm, nejlépe na betonový podklad. Násyp štěrku musí být 300 mm vysoký. Kontrolní šachtice se vyskytují v rozích budovy. Osa drenážní trubky musí být uložena min. 200 mm pod úrovní hydroizolace. Štěrkový zásyp je ideální obalit geotextilií s plošnou hmotností 500 g/m2 s přesahem 100 mm ve spoji, aby se předcházelo ucpání systému drobnými částicemi.
- Plošné drenáže jsou nejčastěji zhotoveny pod podkladní deskou mezi základovými pásy.
tags: #pravidla #posuny #spojů #hydroizolace #detaily