Požární bezpečnost staveb je soubor technických, konstrukčních a organizačních opatření, která zajišťují, aby budovy odolávaly vzniku a šíření požáru, umožnily bezpečnou evakuaci osob a ochránily majetek i životní prostředí. Praktická příručka pro projektanty a pracovníky státní správy uvádí tabelární hodnoty požární odolnosti betonových, ocelových, ocelobetonových spřažených, dřevěných a zděných konstrukcí stanovených na základě výpočetních postupů příslušných EUROKÓDŮ.
Základní principy požární odolnosti
Požadavek požární odolnosti musí splňovat všechny nosné a požárně dělicí konstrukce a je to doba v minutách, po kterou musí být schopny odolávat účinkům požáru bez porušení požadované funkce. Norma ČSN EN 13501-2 definuje řadu mezních stavů, čtyřmi nejčastěji používanými jsou:
- mezní stav „R“ (únosnost a stabilita): platí pro všechny nosné konstrukce, které zajišťují stabilitu objektu - nosnou funkci musí plnit i během požáru.
- mezní stav „E“ (celistvost): platí pro všechny plošné požárně dělicí konstrukce; během požáru se v nich nesmí vytvořit trhlina, kterou by mohl plamen prošlehnout nebo horké plyny proniknout do jiného požárního úseku.
- mezní stav „I“ (izolační schopnost): platí pro plošné požárně dělicí konstrukce, které musí zabránit nadměrnému ohřívání prostoru na straně odvrácené od požáru.
- mezní stav „W“ (omezení radiace tepla): omezuje tepelný tok sálající ze strany konstrukce odvrácené od požáru, aby nedošlo k rozšíření požáru.
Materiálové varianty a technická řešení
Požární odolnost konkrétně navržených stavebních konstrukcí musí být minimálně stejná nebo vyšší než je hodnota požadovaná normou. Každý materiál má svá specifika:
Betonové a zděné konstrukce
Betonové konstrukce se navrhují podle ČSN EN 1992-1-1. Hodnoty uvedené v tabulkách se týkají železobetonových sloupů, nenosných i nosných stěn, nosníků a desek. Zděné konstrukce se navrhují podle ČSN EN 1996-1-1, přičemž požární odolnost zdiva je především ovlivněna tloušťkou stěny a typem použitých zdicích prvků.
Ocelové a dřevěné konstrukce
Velmi citlivé na vysoké teploty při požáru jsou konstrukce ocelové, kde dochází vlivem tepla k zásadnímu poklesu meze kluzu a velkým deformacím. Ocelové konstrukce musí být vždy chráněny proti účinkům vysokých teplot; při splnění normových podmínek lze využít nátěry, nástřiky nebo obklady deskovými materiály. U dřevěných konstrukcí je požární odolnost řízena především rozměry prvků, ale závisí také na obsahu pryskyřice ve dřevě a vlhkosti.
Čtěte také: Parametry požární odolnosti
| Konstrukční prvek | Příslušný EUROKÓD |
|---|---|
| Betonové konstrukce | ČSN EN 1992-1-1 |
| Ocelové konstrukce | ČSN EN 1993-1-1 |
| Dřevěné konstrukce | ČSN EN 1995-1-2 |
| Zděné konstrukce | ČSN EN 1996-1-1 |
Aktivní a pasivní požární ochrana
Objekt je členěn do požárních úseků pro zamezení šíření požáru uvnitř budovy. Požární úsek je základní posuzovanou jednotkou z hlediska požární bezpečnosti stavebních objektů. Aktivní požární ochrana je systém aktivních prvků doplňující pasivní ochranu budovy, a které se navrhují pouze u staveb většího rozsahu s vyšší koncentrací osob. Zařízení pro odvětrávání a odvod kouře je bezpečnostní zařízení, které má za úkol odvod kouře, tepla a spalin hoření z budovy v případě požáru.
Vhodný návrh únikových cest je nedílnou součástí požárně bezpečnostního řešení stavby. Při vzniku požáru je zapotřebí zajistit ochranu osob, jelikož jsou uživatelé objektu ohrožováni nejen samotným požárem, ale i zplodinami hoření. Pro prvotní zásah proti ohni uživateli domu jsou určeny přenosné hasicí přístroje, jejichž konečný počet v požárním úseku je určen výpočtem.
Čtěte také: Vše o požární odolnosti OSB desek
Čtěte také: OSB desky a požární bezpečnost
tags: #Požární #bezpečnost #stavebních #materiálů