Předmět požární ochrany a požární bezpečnosti staveb se zaměřuje na problematiku právních a normativních předpisů v oblasti požární ochrany budov a na studium základů posuzování požární bezpečnosti staveb. Získané znalosti z právních předpisů v požární ochraně budov umožňují studentům seznámit se s členěním provozovaných činností podle požárního nebezpečí, s povinnostmi právnických a podnikajících fyzických osob na úseku požární ochrany, s požární dokumentací (evakuační plány, poplachové směrnice apod.) a s obsahem a metodikou zpracování požárně bezpečnostního řešení pro výrobní i nevýrobní objekty. Pro studium jsou vyžadovány základní znalosti z problematiky konstrukcí pozemních staveb a základní znalosti stavební legislativy.
Požární výška objektu a první nadzemní podlaží
Praktický důvod k určení požární výšky objektu vychází z potřeb záchranných prací v případě požáru. Pouze do výšky h [m] se musí dostat hasiči s technikou, aby odtud v prvé řadě evakuovali osoby nebo tudy vedli protipožární zásah. Z určení prvního nadzemního podlaží vyplývá, že členitý objekt může mít i více požárních výšek. U po výšce oddělených rozsáhlých budov lze určit více poloh 1.NP u jednoho objektu. Jestliže požární úsek prochází částí objektu, kde je určeno několik výšek 1.NP, posuzuje se tento požární úsek podle nejméně příznivých podmínek.
Užitné podlaží v požární bezpečnosti staveb
Pojem „užitné podlaží“ v PBS je definován jako každé podlaží v objektu nebo v jeho části, které leží na stropní konstrukci s nosnou funkcí. Za užitné podlaží nepovažujeme podlaží technické, například strojovnu vzduchotechniky nebo strojovnu výtahů, v případě, že je umístěno v posledním nadzemním podlaží a není zde trvalé nebo dočasné pracovní místo.
Požární úsek a jeho význam
Objekt se dělí na menší celky, tzv. požární úseky (PÚ), které jsou ohraničeny od ostatních částí stavby. Ohraničení zajišťují tzv. požárně dělící konstrukce. Pokud stavební objekt není dělen do požárních úseků, považujeme celý tento objekt za jeden požární úsek. Celková půdorysná plocha požárního úseku S [m2] se stanoví součtem půdorysných ploch jednotlivých užitných podlaží požárního úseku. Z požárního rizika každého požárního úseku vyplývá omezení jeho délky a šířky a také počtu užitných podlaží. Příkladem prostorů, které musí tvořit samostatný požární úsek, jsou strojovny výtahů, pokud není strojovna umístěna nad výtahovou šachtou a netvoří s ní samostatný požární úsek, strojovny vzduchotechniky, kotelny s výkonem jednoho kotle přes 70 kW nebo s více kotli o celkovém výkonu 140 kW, a jiná technická zařízení, která mají půdorysnou plochu větší než 50 m2.
Stupně požární bezpečnosti
Požární úseky mohou být zařazeny do sedmi stupňů požární bezpečnosti. Stupeň požární bezpečnosti se označuje římskými číslicemi (I. až VII. SPB) a vyjadřuje požadavek na požární odolnost. To znamená, že čím vyšší stupeň požární bezpečnosti, tím vyšší nároky na požární odolnost stavebních konstrukcí a přísnější kritéria při návrhu únikových cest. Požární úseky bez požárního rizika se posuzují jako požární úseky v I. stupni požární bezpečnosti.
Čtěte také: Parametry požární odolnosti
Pro ilustraci vlivu výškové polohy na maximální půdorysnou plochu požárního úseku uvádíme následující data:
| Výšková poloha (hp) | Max. půdorysná plocha požárního úseku |
|---|---|
| hp = 60 - 100 m | max. 600 m2 |
| hp > 100 m | max. 300 m2 |
Požární riziko a výpočtové požární zatížení
Požární riziko vyjadřuje tepelné namáhání stavebních konstrukcí v průběhu případného požáru v posuzovaném úseku. Takovou teoretickou intenzitu požáru danou množstvím, druhem a způsobem zabudování a uložení hořlavých látek a podmínkami hoření lze u nevýrobních objektů snížit použitím požárně bezpečnostních zařízení a opatření.
Výpočtové požární zatížení je klíčovým parametrem pro posuzování požární bezpečnosti staveb. Pokud se v jednom požárním úseku vyskytují provozy s různými hodnotami požárního zatížení, je nutné provést podrobné posouzení.
Součinitel "a"
Součinitel "a" vyjadřuje rychlost odhořívání z hlediska charakteru hořlavých látek, popř. stavebních konstrukcí. Součinitel a se stanoví ze součinitele an (pro nahodilé požární zatížení) a ze součinitele as (pro stálé požární zatížení). V případě, že není hodnota součinitele an stanovena normovou hodnotou pro celý požární úsek, příp. pro druhy provozů, je nutné jej určit jiným způsobem.
Součinitel "b"
Součinitel "b" hodnotí rychlost odhořívání, tj. úbytek hmotnosti hořlavé látky za časovou jednotku z hlediska stavebních podmínek (plochy a výšky přivětrávacích otvorů), při stanovení výpočtového požárního zatížení. V případech, kde hodnota součinitele b je nižší než 0,5, popř. vyšší než 1,7, počítá se se součinitelem b=0,5; resp. b=1,7.
Čtěte také: Vše o požární odolnosti OSB desek
Součinitel "c"
Snižující součinitel c (bez rozměru) vyjadřuje vliv požárně bezpečnostního opatření. Jeho dílčí součinitele lze využít k úpravě výpočtového požárního zatížení s ohledem na instalovaná bezpečnostní zařízení.
Doporučená literatura a normy
Pro detailnější studium problematiky požární bezpečnosti staveb jsou k dispozici četné publikace a normy. Mezi základní literaturu patří Kodex požárních norem řady ČSN 73 08xx, Vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, a Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně ve znění pozdějších předpisů. Doporučená literatura zahrnuje publikace jako „Pozemní stavitelství - Požární bezpečnost staveb“ od M. Rusinové, T. Jurákové a M. Badalové, „Požární bezpečnost staveb“ od P. Bebčáka a další.
Čtěte také: OSB desky a požární bezpečnost
tags: #požární #bezpečnost #staveb #fast #skripta #základní