Trhlina na fasádě, na sloupu, vyboulená stěna nebo prasklina na stropě - to jsou časté projevy faktu, že se stavbou je něco v nepořádku. V některých případech se jedná o vážný statický problém, který nelze řešit pouhým zakrýváním trhlin betonem nebo PUR pěnou. Klíčové je vyřešit příčinu, proč trhlina vznikla. Včasným určením závažnosti poruchy a vhodným návrhem potřebných opatření je možné minimalizovat nutné finanční prostředky na opravu poškozené konstrukce.
Identifikace a posouzení poruch zdiva a omítek
Znamením, že s nosnou konstrukcí není něco v pořádku, může být i nadměrná vibrace, typicky při pohybu na stropní konstrukci. Nárůst počtu reklamací týkajících se poruch povrchů staveb v poslední době svědčí o tom, že navzdory moderním materiálům a technologiím se problémy stále objevují. Příčinou tohoto stavu je často rutinní a návykový způsob práce a neochota učit se a zvládat nové technologie.
Trhlinky v povrchu stavby (omítce) vždy signalizují, že něco není v pořádku. Nejsledovanější jsou statické trhlinky, protože indikují statickou poruchu. Většinou souvisejí se sedáním objektu, při změně zatížení s deformacemi v konstrukci a často jsou prvotním signálem rozvíjejícího se havarijního stavu. I v případě postupného rozevírání a prodlužování trhlin je nutná okamžitá kontrola konstrukce statikem. U stabilních nerozevírajících se trhlin do šířky 2 mm je možné odložit kontrolu statikem do doby plánovaných stavebních prací.
V žádném případě nezakrývejte trhliny bez kontroly zateplenou fasádou, sádrokartonem či novou omítkou. Každá trhlina je známkou poruchy konstrukce. Zda se jedná o vážnou poruchu, či pouze o estetickou vadu, je i zkušený statik často schopen určit až po podrobném průzkumu. Otázkou tedy není jestli, ale kdy volat statika.
Úkolem statika je vyhodnotit stav poškozené konstrukce a závažnost poruchy. Pro zjištění příčiny a návrh opravy bývá dle potřeby vizuální prohlídka doplněna provedením sond do nosných konstrukcí. Zkušený statik je schopen navrhnout optimální řešení opravy, tj. hospodárné a současně dostatečně bezpečné.
Čtěte také: Prevence a opravy střešní krytiny
Typické příčiny poruch obvodového zdiva a omítek
Mezi nejčastější příčiny poruch patří:
- Výkopové práce: Častou příčinou bývají výkopové práce prováděné v blízkosti následně poškozeného domu.
- Vnější vlivy: Extrémním příkladem může být náraz motorového vozidla či výbuch plynu.
- Stavební práce v sousedství: Typickým příkladem jsou poruchy vzniklé ve vašem bytě během stavebních prací v sousedících prostorách pod nebo nad bytem.
- Teplotní namáhání: Poruchy tohoto typu nacházíme na obvodových stěnách namáhaných teplotou.
- Technologická nekázeň: Dalším příkladem může být porušení pórobetonové stěny způsobené technologickou nekázní při zdění.
- Vadný projekt: Poruchy vznikají jako důsledek vad projektu stěnových a stropních konstrukcí, vad projektu otopné soustavy a vad při realizaci stavebního díla.
- Nedostatečné základy: Příčinou poruch stěnových i vodorovných konstrukcí mohou být též nedostatečně tuhé základy stavby, pokud dojde k nerovnoměrnému sedání základové půdy.
Problematika vlhkosti a plísní
Problematika vlhkosti stavebních konstrukcí a napadení plísněmi není rozhodně problém jen starých staveb, ale velmi často se objevuje i u moderních, dobře izolovaných, ale špatně větraných domů. Základem je vlhkost zdiva, která vznikla kondenzací na studené stěně, a přiměřená teplota. Proč nám vlastně vlhnou zdi je nutno vyhodnotit a stanovit opatření, která zajistí minimalizaci této vlhkosti.
Příčiny vlhkosti zdiva:
- Nefunkční drenážní systém: Obvykle se jedná o nefunkční drenážní systém.
- Zanesená nebo ucpaná kanalizace: Zanesená nebo ucpaná kanalizace je také častou příčinou.
- Nefunkční hydroizolace: U staveb starších 25 - 30 let i nefunkční vodorovná či svislá hydroizolace.
- Kondenzace vodních par: Snížení optimálních teplot v obytných prostorách pod hodnoty, které zaručují dostatečný přívod tepla do zdiva. Pokles povrchových teplot zejména obvodových konstrukcí pod rosný bod pak vede ke kondenzaci vody, která se do savého povrchu omítky lehce vsákne.
Je nutno si uvědomit, že například 4-členná rodina během dne vyprodukuje přibližně 10 l vody ve formě vodních par. Pokud dochází ke kondenzaci vody na skle okna, je řešení jednoduché, sklo je nenasákavé, utře se a problém je vyřešen. U zdiva je proces vsakování pomalejší a trvá obvykle 3 - 6 měsíců, než se začne vytvářet viditelná barevná pigmentace prorůstajících mycélií plísní.
Snaha majitelů bytů byla maximálně zatěsnit veškeré otvory a nedoléhající okna i dveře. Málokdo si totiž uvědomoval, že tepelné ztráty způsobené netěsnostmi oken i dveří (činí v praxi 6 - 10% celkových ztrát) s sebou nesou i odvod vlhkosti. A tak se opět začala těsnění odstraňovat, což ale nezměnilo nic na napadení omítek sporami plísní.
Čtěte také: Role autorizovaných odborníků při poruchách staveb
V praxi se setkáváme s názory, mnohdy podporované mohutnou reklamou, že stačí natřít zdivo napadené plísní nějakým nátěrem a problém je vlastně vyřešen. Nejčastěji je k tomuto účelu používáno jako všelék SAVO. Tento přípravek však nemá protiplísňové vlastnosti, ale slouží pouze ke krátkodobé desinfekci a povrchové likvidaci houbových mycélií.
Nezanedbatelné jsou také jako zdroj vlhkosti koupelny, kuchyně a prádelny, kde je nutno bezpodmínečně řešit odtah vlhkých par. Mezi velmi nepříjemné a i z estetického hlediska nežádoucí jsou exhaláty z plynových spotřebičů, u kterých je vývod spalin proveden na fasádě. Důsledkem je usazující se mastnota, černání fasády a v zimním období i namrzání vodních par na fasádě a její trhání. Dochází také k navlhávání dřevěných přesahů střech a v neposlední řadě jde i o riziko otravy při nasávání zplodin do otevřených oken.
Poruchy omítek
Trhlinky v povrchu stavby (omítce) vždy signalizují, že něco není v pořádku. Trhliny v omítce většinou kopírují spáry mezi jednotlivými cihlami, případně mohou mít lokálně nepravidelný charakter. Jejich příčinou bývá hlavně větší tloušťka omítky nanesené v jedné vrstvě vzhledem k zrnitosti směsi. Obecně platí, že doba zrání jedné vrstvy omítky je na 1 mm tloušťky 1 den, tedy v případě hrubé omítky o tloušťce 20 mm 20 dní, samozřejmě za standardních podmínek, v případě nízkých teplot a vyšší vlhkosti přiměřeně déle. V dnešní době mimořádně krátkých termínů je tento postup pro firmy jenom těžko představitelný, proto se obvykle požadované technologické lhůty zkracují a čeká se, co se stane.
Dále se často objevují smršťovací trhlinky v povrchové úpravě. V některých případech mohou kopírovat překlad nad otvory. Tyto trhlinky vznikají diagonálními napětími v rozích prostupových otvorů. U trhlinky kopírující uložení nadokenního překladu se jedná o překreslení spáry mezi rozdílnými materiály - překladem a ostatním zdivem. Jde o statickou poruchu omítky, kterou zapříčinil dilatační pohyb relativně dlouhého překladu.
Vady omítek mohou být způsobeny nedostatečnou přídržností k podkladu (povrch zdiva nebyl zbaven prachových částic, výkvětů, uvolněných kousků zdiva apod.), rozdílným modulem pružnosti podkladových materiálů (cihel a zdicí malty), vysokou vlhkostí zdiva před omítáním (hmotnostní vlhkost by neměla překročit hodnotu 6 %), vysokým modulem pružnosti jádrové omítky (příliš tvrdou omítkou), malou tloušťkou jádrové omítky, nedostatečnou dobou jejího zrání (požadován alespoň 1 den na každý 1 mm tloušťky), nedostatečnou teplotou okolního prostředí a podkladu po dobu aplikace a zrání omítky (teplota nesmí po celou dobu klesnout pod 5°C), vlastnostmi krycí vrstvy omítky (nehydrofobizovaná, neprodyšná, hlazená), neupraveným podkladem na přechodu mezi různými materiály (ocelí, betonem, heraklitem, plasty, dřevem atd.), neprodyšným barevným nátěrem, rychlým vysycháním omítky v extrémně suchém či větrném prostředí, tlustými ložnými (většími než 15 mm) nebo širokými styčnými spárami (širšími než 5 mm bez malty ve spáře a 15 mm s maltou ve spáře), zdicí maltou nedostatečně vyplněnými spárami až do líce zdiva.
Čtěte také: Materiály pro hydroizolaci zdiva
Vliv ETICS na kvalitu fasády
Zateplování budov vnějšími kontaktními systémy (ETICS) má stálou vzestupnou tendenci, s tím souvisí neklesající počet ETICS, které vykazují nejrůznější vady nebo poruchy. Vady a poruchy ETICS, způsobené nevhodným použitím tepelné izolace, nerespektováním správně provedených konstrukčních detailů popř. nevhodným návrhem či provedením mechanického kotvení byly již v minulosti poměrně podrobně popsány v různých publikacích. Vadami a poruchami svrchního souvrství ETICS se již tolik publikací nezabývá.
Svrchní vrstva ETICS, zahrnující armovací stěrku, výztužnou síťovinu a finální povrchovou úpravu (omítku), ve velké míře rozhoduje o konečné kvalitě ETICS a jeho vnímání uživatelem, neboť tyto vady a poruchy jsou téměř vždy viditelné přímo na zateplovaném objektu. Na výskyt vady nebo poruchy má vliv nevhodně zvolený barevný odstín fasády, nesprávné provedení výztužné vrstvy nebo výběr nevhodného typu omítky coby finální vrstvy.
Druhy omítek používaných jako finální vrstva ETICS
Úkolem omítky je chránit fasádu před atmosférickými vlivy, zajišťovat trvanlivost ETICS a svou strukturou a barvou vytvářet pěkný vzhled budovy. Na fasádách ETICS se převážně používají difuzně otevřené tenkovrstvé omítky, které jsou strukturované. Do omítky se nesmí přidávat žádné přísady, pokud to technologický předpis výrobce přímo nepředepisuje. Na finální kvalitu má výrazný vliv teplota, při které se omítka provádí. Pokud poklesne teplota pod 5°C (u některých výrobců pod 8°C), neměla by být omítka realizována. Většině případů je nutné před provedením omítky ještě provést penetrační nátěr.
Akrylátové omítky
- Nejpoužívanější a nejrozšířenější druh tenkovrstvých omítek.
- Pojivem je akrylátová, popř. styren-akrylátová disperze.
- Hlavní výhody: poměrně vysoká pružnost, vodopropustnost, faktor difuzního μ se pohybuje v rozmezí 30-75 (někteří výrobci udávají až 120-150).
Silikátové omítky
- Podobné akrylátovým omítkám, ale pojivem je draselné sklo.
- Charakteristická je pro ně vodoodpudivost, odolnost vůči znečištění a mikroorganizmům a velmi dobrá paropropustnost.
- Při zrání vytváří potaš, která může vytvořit na povrchu bílý výkvět, ten by měl však časem zmizet.
- Na výztužné vrstvě ETICS se nesmí objevit sádrové vysprávky, silikátová omítka s nimi reaguje za vzniku bílých skvrn.
- Faktor difuzního odporu μ se pohybuje v rozmezí 40-60.
Silikonové omítky
- Pojivem je silikonová pryskyřice, která zajišťuje hydrofobní účinky.
- Výrobci ji často označují jako samočistící.
- Faktor difuzního odporu μ se pohybuje v rozmezí 60-80.
- Menší náročnost na zpracování.
Mozaikové omítky
- Složeny z pestrobarevného kameniva pojeného akrylátovou disperzí.
- Používají se převážně k finální úpravě soklů, nanášejí se na extrudovaný polystyren.
HBW index
Index HBW (Hellbezugswert) je součinitel světlosti, který v procentech vyjadřuje, jaké množství dopadajícího slunečního záření se odráží od povrchu fasády. Zbytek se fasádou pohlcuje (černá barva odpovídá HBW 0 %, bílá barva HBW 100 %). Většina výrobců udává, že odstíny s indexem HBW pod 25 % nedoporučuje používat na větší plochy. Právě index HBW má výrazný vliv na vznik různých mikrotrhlinek, prasklin a dalších imperfekcí svrchní vrstvy ETICS, protože fasády s nižším indexem HBW přijímají více tepelné energie a více se zahřívají. Vrstva izolantu zabraňuje přenosu tepelné energie do obvodového zdiva, což vede k velkým teplotním změnám ve svrchní vrstvě ETICS, které mohou probíhat i velice krátkého časového úseku.
Průběh teplot ve svrchní vrstvě ETICS má nezanedbatelný vliv na vznik případných vad a poruch omítkové vrstvy. Teplotní výkyvy na jihozápadních fasádách se pohybují v rozmezí 80-100 °C. I v zimních měsících, kdy nejsou teploty okolního vzduchu tak vysoké, dosahuje teplota ve svrchní vrstvě fasády ETICS až 49°C při HBW 44 %. U omítky s HBW 79 % byly naměřené teploty nižší až o 16°C.
Výztužná vrstva ETICS
Výztužnou vrstvou ETICS rozumím stěrkovou vrstvou, do které je vtlačena výztužná síťovina. Tloušťka stěrkové vrstvy se pohybuje v rozmezí od 5 - 10 mm. Výztužná vrstva musí být vždy min. o 10 cm přeložena. Tam, kde je síťovina přerušena, není výztužná vrstva schopna přenášet vznikající namáhání. Důležité je, aby síťovina byla do stěrkové vrstvy vtlačena. Je nepřípustné její provizorní připevnění k izolantu a následné vtlačování stěrkové hmoty. Síťovina musí být dostatečně kryta stěrkovou hmotou. Zároveň musí být tato vrstva dostatečně rovinná. Důležité je rovněž zesíleně vyztužit oblast rohů otvorů výplní pomocí diagonálního pásu dodatečné síťoviny. Stěrková hmota musí být určena pro daný ETICS. Výztužná síťovina se stěrkovou hmotou musí být dotažena až ke hraně ukončující zakládací lišty. Pokud tomu tak není, vznikají vodorovné a svislé trhliny v místě zakládací lišty, později může dojít i k opadávání omítkových a stěrkových úprav. Častou příčinou vzniku trhlin je i tzv. dvojité stěrkování, což je případ, kdy na již zaschlou stěrku je nanesena další vrstva stěrky.
Následující tabulka shrnuje druhy omítek používaných pro ETICS a jejich klíčové vlastnosti:
| Typ omítky | Pojivo | Faktor difuzního odporu μ | Hlavní výhody |
|---|---|---|---|
| Akrylátové | Akrylátová / styren-akrylátová disperze | 30-75 (až 120-150) | Vysoká pružnost, vodopropustnost |
| Silikátové | Draselné sklo (s doplňkovou akrylátovou disperzí) | 40-60 | Vodoodpudivost, odolnost vůči znečištění, paropropustnost |
| Silikonové | Silikonová pryskyřice | 60-80 | Hydrofobní účinky, samočisticí, menší náročnost na zpracování |
| Mozaikové | Akrylátová disperze | N/A | Pestrobarevné kamenivo, pro sokly |
Metody oprav a zpevnění zdiva
Příznaky poruchy statiky ohrožují nejen povrchovou omítku, ale i samotné zdivo. Obraťte se včas na odborníky, kteří dokážou posoudit míru rizika a navrhnout optimální řešení. Způsobů opravy a zpevnění nosných zdí je celá řada a jejich výběr by měl provést odborník provádějící projekt opravy. Ke každému případu se přistupuje individuálně. K zesílení stěn může dojít až po odstranění příčiny poškození.
Oprava zdiva: Příčná výztuž
Příčná výztuž je metoda používaná při přetížení zdiva. K tomu se používají sítě z ocelových prutů. Umísťují se do zářezů provedených podél vodorovných spár, které procházejí celým zdivem. Jakmile jsou sítě na místě, vyplní se spára cementopolymerní opravnou maltou vstřikovanou pod tlakem. Po dobu těchto prací musí být stropy podepřeny. Místo sítí lze použít tzv. ocelové třmeny. Jediné, co je třeba udělat, je vyvrtat ve vodorovných spárách každých 30-60 cm otvory kolmo k líci zdi a vložit do nich třmeny. Tyto spáry se pak vyvrtají na tloušťku několika centimetrů a vloží se podélné tyče. Ty musí být přivařeny k příčným tyčím.
Oprava masivních trhlin v cihlách: Vyztužení zdiva plochými tyčemi a sítěmi
Během metody vyztužení zdiva plochými tyčemi se ploché tyče o průřezu 6 x 80 mm umístí vodorovně po obou stranách poškozené stěny a upevní se šrouby o průměru 1,6 cm. Rozteč otvorů by měla být 1-1,5násobkem tloušťky zdi. Ploché tyče se umísťují každé 2-3 m.
Armovací mřížky a uhlíková vlákna
Vyztužování zdiva armovacími mřížkami je jednou z nejjednodušších a nejlevnějších metod. Na poškozené nebo oslabené místo se po odstranění omítky, očištění podkladu a základním nátěru nanese vrstva omítkové malty. Do ní se vmáčkne ocelová síť a nanese se druhá vrstva malty. Pletivo by mělo být dodatečně ukotveno ve zdivu. Zesílení zdiva pomocí sítí a pásů z uhlíkových vláken se provádí podle projektu na poškozené stěny. K tomu je zapotřebí speciální cementová malta modifikovaná FRCM nebo polyesterovou či epoxidovou pryskyřicí.
Vyztužování zdí pomocí vazníků a kruhových nosníků
Při vyztužování ocelovými vazníky se používají vazníky vyrobené z tyčí o průměru 2-3 cm nebo ocelových lan. Vedou od rohu k rohu stěny, z vnitřní nebo vnější strany budovy. Jsou umístěny nad nebo pod stropy, případně v linii stropu. Jsou připevněny k ocelovým úhelníkům probíhajícím svisle v rozích. Tyče nebo kabely vyžadují také napínání, k čemuž slouží například závitové napínáky. Vazníky umístěné na volném prostranství podléhají korozi a je třeba je udržovat nebo vyměňovat.
Zhotovení nových věnců
Nové věnce se zhotovují na vrcholech obvodových stěn starých domů, kde věnce scházejí a nebyly zhotoveny v době vzniku domu. Pro zpevnění věnce se obvykle používají železobetonové nosníky, které poskytují pevnost a stabilitu konstrukce. Nejprve je třeba provést přípravu povrchu a zajistit, aby byl čistý a hladký. Poté se provádí šalování, což je proces vytvoření bednění kolem věnce. Po šalování se do bednění umisťuje výztuž, která je obvykle tvořena ocelovými tyčemi. Poté se do bednění nalévá betonová směs. Po dostatečném vyzrání betonu se odstraňuje šalování.
Sanace vlhkostních poruch: Příklad zámku v Hrochově Týnci
Objekt menšího zámku v Hrochově Týnci, starý přibližně 300 let, trpěl nadměrnou vzlínající zemní vlhkostí a nevhodnými stavebními zásahy. Diagnostika zdiva a vlhkostní průzkum odhalil několik hlavních příčin:
- Vzlínající zemní vlhkost z podzákladí objektu.
- Absence vodorovných hydroizolací spodní stavby.
- Volná voda zasakující do zdiva a základů z boku od přilehlé zeminy, umocněná jílovitou zeminou a zanedbanými povrchovými úpravami.
- Zanešené a poškozené okapové svody.
- Špatně prodyšné povrchové úpravy (akrylátové nátěry, dřevěné obložení, cementové betonové krusty).
Pro řešení těchto poruch byl zvolen soubor sanačních technologií:
- Aktivní drátová elektroosmóza: K potlačení vzlínající vlhkosti, šetrná ke stavbě.
- Nové provětrávané podlahy: Vytvořené pomocí plastových segmentů, oddělující vlhké podloží vzduchovou dutinou odvětrávanou do exteriéru a nevyužívaných komínů.
- Nová svislá hydroizolace: Odkopem obvodového zdiva a aplikací hydroizolačních stěrek a ochranných vrstev. Výkop byl zpětně zahutněn jílovitou zeminou a vyspádován od zdiva.
- Oprava okapových svodů: Včetně lapačů střešních splavenin.
- Výměna povrchových úprav zdiva: Odstranění špatně prodyšných materiálů a nahrazení vápennými omítkami, lokálně sanačními omítkami.
Diagnostika a prevence poruch
Současné měřicí metody pomáhají odhalovat nedostatky vzniklé během stavby nebo následným užíváním. Je důležité, aby se majitel objektu před jakoukoliv rekonstrukcí seznámil s možnostmi diagnostiky staveb. Zkušenosti s použitím termovizní měřicí techniky ukázaly na řadu nedostatků ve stavebnictví.
Termovizní technika pomáhá odhalit výhody i nevýhody, zejména u použitého materiálu a technologie. Mohli jsme se setkat s objekty, u kterých bylo použito nevhodné kontaktní lepidlo a obvodové zdi ztratily schopnost tzv. dýchat. Objekty, u kterých se postupem času díky gravitaci a nevhodnému použití izolační vaty posunula svislá izolace a odhalila nejvíce ztrátový věnec. Pro měření tepelných úniků je optimální, když je objekt plně v provozu a venkovní teploty se pohybují kolem -5°C až -10°C.
V poslední době se však soustřeďuje pozornost na vnitřní plochy obvodových plášťů budov, neboť se ukázalo, že je nutno posuzovat, jak funguje celková skladba zdiva, čili jak je zateplení účinné a zda na některých místech nedochází k již zmíněné kondenzaci vodních par. Obecně lze říct, že pokud teplota vnitřních ploch klesne pod 15°C, je kondenzace se všemi možnými důsledky velmi pravděpodobná. U objektů s bazény nebo většími vodními plochami a zelení je nutno počítat i s vyšším odparem z těchto ploch.
tags: #poruchy #obvodoveho #zdiva #omitky