Cihla je stavební materiál s bohatou historií, jejíž kořeny sahají až do starověku. Během staletí se její výroba neustále vyvíjela a přizpůsobovala aktuálním potřebám a technologiím. I dnes zůstává cihla nedílnou součástí stavebnictví - nejen jako konstrukční prvek, ale i jako oblíbený materiál pro dokončovací práce a dekorace.
Historie cihel a Velká čínská zeď
Po dlouhá staletí musely říše v údolích čínských řek čelit nebezpečí nájezdu kočovných kmenů ze severu. Proto již císař první centralizované čínské říše - Qin Shihuangdi (Čchin Š’-chuang-ti, 220 př.n.l.) propojil již existující obranné zdi jednotlivých státečků v mohutnou jednolitou zeď táhnoucí se napříč severní Čínou, která měla jeho říši před nájezdníky ochránit. Vznikla tak největší stavba světa, jež dnes přitahuje návštěvníky ze všech jeho koutů. Počátky stavby spadají do období kolem roku 200 před naším letopočtem, kdy se dostala k moci dynastie Čchin. První císař této dynastie spojil roztříštěné administrativní celky v jeden stát. Stavba, jak ji dnes známe, přesněji řečeno to, co z ní zbylo, je však výsledkem práce trvající téměř šestnáct století. Zeď je dnes na mnoha místech ztracená, je obtížné ji beze zbytku zmapovat.
Název a rozměry Velké čínské zdi
Číňané Zeď nazývají Wanli Chang cheng (万里长城, Wan-li čchang-čcheng), což znamená doslova „Zeď dlouhá deset tisíc mil“. Protože výraz „deset tisíc“ je pro ně tradičně synonymem nezměrného množství, nabízí se výstižnější překlad „Nekonečně dlouhá zeď“, zkráceně Dlouhá zeď. V angličtině se však ujalo označení „Great Wall of China“, jehož překladem vznikl nepřesný, avšak nejrozšířenější název „Velká čínská zeď“. Zajímavé také je, že v čínštině neexistuje jednotný název pro stavbu někdejší obranné zdi známé dnes jako Velká čínská zeď. V období dynastie Čchin se například hojně používal výraz Čchang-čcheng neboli „Dlouhá zeď“. Existují ale i zmínky o termínu Pěn-čchiang („Pohraniční zeď“), jenž byl údajně zdaleka nejpoužívanější.
Délka Zdi se udává v mnoha verzích - od 6000 km po neuvěřitelných 8850 km, v nichž mají být započteny všechny její známé odbočky i nedávno objevené další části. Jen vzdušná vzdálenost nejvzdálenějších bodů na východě a západě má být 2700 km! V souvislosti s podrobným mapováním zdi a dopočítáváním její délky i v místech, kde zanikla a splynula s okolním terénem, došli vědci k představě o jejích skutečných rozměrech relativně nedávno. Délka samotné zdi se nejčastěji odhaduje na šestnáct tisíc kilometrů. Pokud se však provede součet všech opevnění, která se samotnou zdí souvisejí, představuje celková délka této megastavby zhruba padesát tisíc kilometrů.
Velká zeď má výšku 6-10 m, u základů má šířku 7-8 m a u hřebene se zužuje na 5 m. Na vnitřní straně věží byla asi 1 m vysoká zábrana proti pádu dolů a na vnější straně cimbuří až 1,8 m vysoké. Průměrná výška stěn je 6 až 7 metrů a ta zdaleka nejvyšší má 14 metrů.
Čtěte také: Cihlová drť: praktické využití
Stavební materiály a pracovníci
Stavělo se podle dostupného materiálu v daném místě. V horách se využíval převážně kámen, v rovinách hlína, v pouštních oblastech se hojně upotřebil i pískový rákos, štěrk a tamaryšek. V pozdějších dobách se stavělo z cihel. Přímo ke staveništi materiál nosili muži na svých zádech, vozil se i na hřbetech oslů a koz. Základní konstrukcí v nejstarším období byl val ze zeminy udusané po tenkých vrstvách do připraveného bednění. Takto vytvořené velmi pevné jádro bylo pak případně i obezděno kamenem. V době Mingů (1368-1644) se začaly ve velkém používat i pálené cihly, což dovolovalo vybudovat technicky podstatně dokonalejší výtvor s různými věžemi, místnostmi atd.
Toto monumentální dílo vzniklo za cenu obrovských lidských obětí. Odhady počtu lidí, kteří se na stavbě podíleli, se velmi různí - mluví se o 300 000 lidech, ale také o početné armádě a dalších 1,8 milionu lidí. Na budování Velké čínské zdi se podílelo téměř milion dělníků, z nichž celá řada patřila mezi trestance. Říká se, že jedním z materiálů, z nichž byla vybudována, jsou ostatky dělníků, kteří při její stavbě zahynuli. Archeologové na tento mýtus pohlíželi skepticky a argumentovali velkým počtem hřbitovů odkrytých poblíž zdi. Zemřelí dělníci tam byli zpravidla pohřbíváni bez hlav a těla mrtvých se také často vhazovala do vyschlých studní. Zdi se proto přezdívalo také „Nejdelší hřbitov světa“ nebo „Zeď slz“.
Funkce stavby
Zdi měly bezpochyby obranný charakter. Na důležitých místech byly vybudovány pevnosti a věže, jichž je celkem asi 25 tisíc. Ve větších rozestupech pak byly budovány kasárny, zásobovací skladiště a velitelství. Schodiště umožňující dostat se na ochoz obvykle stála jen zevnitř, na vnější straně bývala vymýcena vegetace. Podél zdi byly také vybudovány chrámy, svatyně, čajovny a věže s hodinami.
K předávání zpráv o pohybu nepřítele používaly strážní hlídky kouřové signály. Například v mingském období znamenal jeden kouřový signál počet 100 nepřátel, dva signály 500, tři signály přes 1000 nepřátelských bojovníků. Později, jak se vyvíjela vojenská technika, ztrácela Velká čínská zeď svůj vojenský význam. Účinnost Zdi jako obranného nástroje je tedy sporná - hradbu bylo obvykle možné nějak objet. Přesto ale útočícím nomádům ze stepi situaci alespoň komplikovala. Hlavní vojenský význam by se dal zřejmě přirovnat spíše k silnici. Zeď stála často v těžkém, zarostlém a neprostupném terénu. Udržovaná zeď tak pomáhala rychle přesouvat jednotky sem a tam. Mnohdy také byly zdi předsunutou výspou, jejímž cílem bylo rozdělit ještě ne zcela pacifikované území a omezit zde pohyb stepních nomádů. Zeď také fungovala jako demonstrace síly navenek.
Současnost Velké čínské zdi
Dnešní podobu získala Zeď za dynastie Ming (1473-1620), kdy byla přebudována do velkorysých rozměrů za použití trvanlivých materiálů. Zdaleka ne celá Zeď se zachovala až do dnešních dnů. Některé části se nedochovaly vůbec, jiné pouze v ruinách. To, co dnes obdivují turisté, je rekonstrukce některých jejích úseků. Nejznámější jsou tři úseky v blízkosti Pekingu: Badalin (Pa-ta-lin), který byl rekonstruován jako první. Nachází se asi 70 km severozápadně od Pekingu a přístupný je od roku 1957. Zástupy turistů dychtících spatřit tento div světa byly v 80. letech tak velké, že se čínská vláda rozhodla zpřístupnit další úseky: Mutianyu (Mu-tchien-jü) a Simatai (S’ma-tchai).
Čtěte také: Průvodce konstrukcí a stavbou cihlové zdi
Cihlová zeď v interiéru: Atraktivní trend s historií
Mezi nejvýraznější trendy interiérového designu v posledních sezónách stále častěji patří nejen používání starých a osvědčených metod povrchové úpravy stěn, ale také důraz na ekologická a udržitelná řešení. Díky tomu se stále větší oblibě těší aranžmá využívající recyklované materiály. A co třeba cihlová zeď ze starých cihel? Rozhodně ano!
Staré rustikální cihly nebo jejich imitace: Proč zvolit tento typ obkladu na stěnu?
Skutečně stará cihla propůjčuje interiéru jedinečný charakter a působí mnohem autentičtěji než novodobé imitace. Na takové zdi jsou patrné stopy času - praskliny, oděrky nebo barevné nerovnosti -, které vyprávějí svůj vlastní příběh. Dekorativní obklady ze starých cihel pocházejí z demolic a nesou znaky své minulosti - různé nedokonalosti jako trhliny, škrábance či zbytky malty jim dodávají neopakovatelný vzhled. Alternativou k originálním starým cihlám jsou cihlové obklady, které jejich vzhled věrně napodobují. Ačkoli jim chybí skutečná historie, jsou vizuálně velmi přesvědčivé a představují dostupnější řešení - zejména pokud pracujete s omezeným rozpočtem.
Originální stará cihla má bezpochyby své kouzlo - a nejde jen o estetiku. Historická lícová cihla, často označovaná jako „panská“, je nejen krásná, ale i praktická. Její klasický, syrový a přitom poutavý vzhled skvěle ladí s celou řadou interiérových stylů. V loftových interiérech, které se často nesou v duchu strohosti a minimalismu, se stará cihla stává doslova srdcem prostoru. Rustikální aranžmá naopak těží z tepla a přirozenosti, kterou stará cihla přináší. Ať už v tradiční červené, nebo v jiných odstínech a dekorech, dokáže vnést do prostoru venkovský šarm a autentickou atmosféru. Stará cihla je však nejen stylová, ale i mimořádně odolná. Pochází z demolic historických budov, které často stály desítky či stovky let - je tedy prověřená časem i nepříznivým počasím.
Využití cihel v interiéru
Cihlová zeď může zdobit jakoukoliv místnost vašeho bydlení. Ať už se rozhodnete mít cihly na všech stěnách, nebo jen jako zvýraznění určité části, vždy budou vypadat efektivně. Velmi časté je použití cihel za televizní stěnu v obývacím pokoji, na obložení krbu a prostoru kolem něj, za postel nebo třeba jako obložení za kuchyňskou linku. Jedna obložená stěna vytvoří silný akcent, takže není potřeba obkládat celý prostor, stejně jako se to nedoporučuje u fasádního kamene. Cihlový obklad se nejčastěji používá jen na jednu stěnu nebo její vybranou část - typicky například za pohovkou, televizí nebo postelí.
Typy cihlových obkladů
- Lícové cihly: Jsou pro postavení okrasné zdi ve vašem interiéru perfektním řešením. Vypadají velmi elegantně a moderně. Jedná se o zcela přírodní materiál, vyráběná ražením hlíny do formy. Tím vzniká originální a jedinečný vzhled, který svou texturou připomíná ručně dělané cihly. Vyznačují se skvělými technickými vlastnostmi, dlouholetou životností a na výběr je z velké škály barev a vzorů - světlé, klasické cihlové i tmavé odstíny. Lícové cihly se vyzdívají na betonový základ za použití jednokrokové zdící malty.
- Cihlové obkladové pásky: Použití cihlových obkladových pásek je druhým, velmi praktickým a efektivním způsobem, jak dostat do interiéru cihlovou zeď. Vyrábějí se řezáním lícových cihel na tloušťku 20-25 mm. Oproti cihlám nepotřebují základy a lepí se přímo na stěnu. Jsou dostupné v rozmanité nabídce barev, ke každému druhu obkladového pásku je k dostání také pásek rohový.
Pokud si ve svém obývacím pokoji nemůžete dovolit tradiční cihly, vyberte si jednu z moderních alternativ. Cihlová imitace, například ve formě tapet nebo dlaždic, bude také vypadat dobře v neobvyklých interiérech.
Čtěte také: Jak postavit cihlovou zeď v zahradě?
Cihlová zeď v kuchyni
Při aranžování kuchyně se stále více lidí rozhoduje použít cihly místo tradičních dlaždic na zdi. Cihlová zeď v kuchyni dodává místnosti originalitu a hodí se do mnoha typů interiérů. Cihla v kuchyni vypadá velmi efektně, ale je také praktická? Nejčastějším umístěním cihel je prostor na zdi mezi pracovní deskou s vařičem nebo dřezem a kuchyňskými závěsnými skříňkami. Mnoho lidí se proto obává, zda se taková plocha nebude rychle špinit při vaření. Cihla na zdi v kuchyni je praktická, pokud si zapamatujete několik základních pravidel. Tento materiál poslouží mnoho let díky své odolnosti a trvanlivosti. Abychom si dlouho užívali cihlovou zeď a nebáli se mastných skvrn v kuchyni zařízené s použitím cihel, je třeba ji vhodně zabezpečit a pravidelně impregnovat. Cihla sama o sobě je odolná vůči poškození, vlhkosti, páře a vysokým teplotám a při správné údržbě bude odolná i vůči špíně.
Cihlové zdi vytvářejí jedinečnou atmosféru interiéru a tradiční cihla se hodí do různých aranžmá prostor. Ideálním doplňkem k cihlám je mimo jiné dřevo. Červenou, černou nebo bílou cihlu lze použít v moderním, rustikálním nebo skandinávském stylu. Tento materiál se hodí jak k surovým, tak lakovaným povrchům nábytku. Červená cihla se perfektně hodí k bílému nábytku, lesklým nebo matným frontům a dřevěné pracovní desce. Bílá cihla ve spojení s šedivými prvky se skvěle hodí do skandinávského interiéru. Lakovaná tmavá cihla v kombinaci s bílým, lakovaným nábytkem dodá interiéru modernost. Červenou cihlou v doprovodu architektonického betonu posílíme industriální atmosféru kuchyně. Příklady lze násobit do nekonečna, protože cihla je velmi univerzální materiál, který se hodí prakticky do každého interiéru. Konečný efekt závisí do značné míry na doplňcích, které vybereme do interiéru.
Údržba cihlové zdi
Při správné péči si obkladová cihla uchová svůj krásný vzhled po mnoho let. Je však potřeba počítat s tím, že její porézní struktura snadno zachytává prach a nečistoty - proto je důležité cihlový povrch pravidelně oprašovat. Pokud se obklad ušpiní, obvykle postačí jemné čištění vodou s trochou saponátu a měkkým hadříkem. V kuchyni a koupelně se navíc vyplatí cihlu dodatečně naimpregnovat. Při samotné pokládce věnujte pozornost také výběru spárovací hmoty. Do vlhkých prostor, jako jsou koupelny a kuchyně, je vhodné použít spárovací směs odolnou vůči vlhkosti a mechanickému opotřebení.
Aby cihla na celé zdi dlouho sloužila, musí být vhodně chráněna impregnátem před mastnotou a nečistotami. Impregnát pomůže udržet čistotu, zabrání špíně a vodě proniknout do cihly a usnadní její čištění. Na trhu je mnoho různých přípravků, například silikonový a akrylový impregnáty, které chrání povrch před vlhkostí a ztrátou barvy. Je velmi důležité impregnovat pouze čisté povrchy, proto před samotným impregnováním zbavte cihlu veškerých nečistot!
Výhody a nevýhody cihly v kuchyni
Hlavní výhodou je efektnost, univerzálnost a různorodost samotné cihly. Skvěle se kombinuje s mnoha architektonickými styly, barvami a materiály, čímž vytváří v místnosti příjemnou atmosféru. Jak bílá, červená, tak černá cihla vypadá dobře v každém aranžmá a dokonale se kombinuje s dřevem, ocelí, kovem nebo betonem. Další výhodou je, že stará cihla může snadno projít metamorfózou, stačí ji přemalovat na jinou barvu. Cihla v kuchyni je skvělé řešení v kuchyňském prostoru, protože je jedním z praktických finišních materiálů. Je trvanlivá, pevná a přírodní. Cihla je odolná vůči mechanickému poškození, blednutí, páře nebo mastnotě. Správně chráněná a udržovaná bude sloužit léta. Další výhody cihly zahrnují její zvukově izolační a tepelné izolační vlastnosti.
Barvy a styly cihlových zdí
Nejoblíbenější barvy cihel jsou červená, bílá a černá. Bílá cihla na zdi v kuchyni hraje hlavní roli ve skandinávském interiéru. Červená cihla se dobře hodí do průmyslových, retro i moderních interiérů. Černá cihla se skvěle kombinuje s betonem. Pokud toužíte po jiné než tradiční červené, lze starou cihlu také natřít. Pomocí barvy můžete na stěně vytvořit také malbu, takzvanou nástěnnou malbu. Určité barvy se hodí pro konkrétní styly interiéru - například teplé odstíny pro rustikální vzhled, chladné tóny pro moderní nebo industriální styl. Ani cihly v místnostech zařízených v klasickém, minimalistickém stylu nemusí být jednobarevné; mezi barvy, které na cihlové zdi dobře fungují, patří chladná modrá, čokoládově hnědá nebo zelená prokládaná zlatou. Barevné cihly lze začlenit i do minimalistických nebo klasických interiérů a dodat jim osobitý charakter.
Průmyslový styl lze vytvořit nejen s novou, ale i s renovovanou nebo odkrytou cihlovou zdí, která dodá interiéru autentický charakter. Odhalená cihlová zeď je skvělým ústředním bodem pro vytvoření industriálního nebo loftového stylu domova. Prostory po továrně, plné průmyslových doplňků, strohého kovového nábytku a tmavých barev, získají přiliv energie a tepla, když se v pozadí objeví skutečná červená cihla. Pokud však chcete zůstat věrní neutrálním a tmavým barvám, natřete cihly na černo. Industriální styl a odhalené cihlové zdi jdou ruku v ruce a s tím, jak se adaptivní opětovné využití starých staveb stává ve světě renovací domů normou, cihlová zeď tu rozhodně zůstane.
Tabulka vlastností cihel
| Vlastnost | Popis |
|---|---|
| Přírodní materiál | Vytváří příjemnou atmosféru |
| Univerzální použití | Vhodné pro různé typy interiérů |
| Vysoká teplotní odolnost | Ideální pro krby a kamna |
| Tepelná izolace | Udržuje teplo v zimě a chlad v létě |
| Dlouhá životnost | Odolný a trvanlivý materiál |
tags: #pokreslena #cihlova #zed #informace