Střecha je jednou z nejdůležitějších konstrukcí, které na stavbách najdeme. Je nejen estetickou záležitostí, ale i ochranou pro lidi, a to zejména pro stavbu samotnou. Stavební konstrukci nad chráněným či vnitřním prostředím v nadzemní části objektu, vystavené přímému působení vnějších vlivů a podílející se na zabezpečení požadovaného stavu prostředí v objektu se jednoduše říká STŘECHA. Skládá se z nosné střešní konstrukce a jednoho či několika střešních plášťů. Názvosloví, základní pojmy a požadavky na střechy uvádí ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení.
Základní typy střech a jejich charakteristika
Existuje mnoho základních typů střech a ještě více typů kombinovaných. Jednotlivé střechy se od sebe mohou lišit sklonem i tvarem. Vždy platí, že čím je střecha složitější a členitější, tím je její realizace dražší, náročnější a jednotlivé detaily více rizikové.
- Sedlová střecha: Sedlová střecha se řadí mezi neoblíbenější typy střech díky své jednoduchosti a ceně. Jedná se o dvě k sobě se přiklánějící střešní roviny s hřebenem, okřídlím, okapem a štítem.
- Valbová střecha: Má hřeben podél delší osy budovy a čtyři svahy - dva trojúhelníkové na kratších stranách a dva lichoběžníkové na delších.
- Pultová střecha: Skládá se jen z jedné skloněné roviny s jednou okapovou hranou, což klade vyšší nároky na odvod vody.
- Stanová střecha: Má čtyři skloněné roviny, které se sbíhají v jednom vrcholu - její využití je proto vhodné pro samostatně stojící stavby se čtvercovým nebo obdélníkovým půdorysem. Stanová střecha (nebo také i jehlanová) nemá hřeben vůbec a tvoří vlastně čtyřboký jehlan.
- Mansardová střecha: Má zalomenou střešní rovinu a vnitřní prostor uvnitř je velký, což poskytuje vhodné podmínky pro podkrovní úpravy.
Konstrukční vrstvy střešního pláště
Pro správnou funkci střechy je nezbytné dodržet skladbu jednotlivých vrstev. Následující tabulka shrnuje základní pojmy definované materiály:
| Název vrstvy | Funkce a popis |
|---|---|
| Krytina | Konstrukční vrstva chránící nejen vnitřní prostor, ale i ostatní vrstvy střešního pláště nacházející se pod krytinou před povětrnostními vlivy (déšť, sníh, kroupy, vítr atd.). |
| Hydroizolační vrstva | Vodotěsná vrstva s dominantní hydroizolační funkcí chránící vnitřní prostor a ostatní vrstvy před atmosférickou, provozní nebo technologickou vodou. |
| Expanzní vrstva | Umožňuje vyrovnávání rozdílů tlaků vodní páry mezi daným místem ve skladbě střešního pláště a vnějším prostředím. Jde o mikroventilaci. |
| Filtrační vrstva | Vrstva zachycující vyplavované jemné částečky z materiálů střešního pláště vodou nebo částečky vnášené do skladby pláště. |
| Dilatační spára | Konstrukční úprava umožňující roztažnost nebo smrštitelnost vrstev střešního pláště bez jejich porušení. |
Využití podkroví pro bydlení
Podkrovní prostory stále lákají k adaptaci pro standardní bydlení. Ještě před výběrem tvaru střechy je třeba předem promyslet i to, jakým způsobem bude využíváno podkroví. Za plně využitelný lze považovat takový prostor, který má výšku minimálně 2,3 metru. Pro tyto účely je vhodné zvážit usazení některých typů střech na nadezdívku o výšce cca 1,3 metru, aby bylo možné podkrovní prostor řádně využít.
Možnosti stavby obytného podkroví ovlivňuje zejména tvar a sklon střechy. Pro vybudování obytného podkroví je nejvhodnější sedlová střecha. Naopak stanová střecha je pro vestavbu podkroví méně praktická, protože svahy ze všech čtyř stran omezují výšku stěn podkroví a prostor se sbíhá do středu. Využitelný prostor je u stanové střechy menší než u sedlové střechy se stejným půdorysem.
Čtěte také: Doporučení pro nátěry společných prostor
Zajištění denního světla
Jinou důležitou otázkou je zajištění světla pro podstřešní prostory. Střešní okna se mohou osazovat jen na střechy se sklonem od 20 do 90 stupňů. Úroveň prosvětlení by měla zaujímat nejméně 8 až 10 % podlahové plochy. Jiným způsobem, jak osvětlit podstřeší, je tradiční vikýř, který se může stát architektonickou dominantou celé stavby.
Technické vlivy a poruchy střešních konstrukcí
Při navrhování je nutné zohledňovat vnější vlivy působící na střešní plášť. Jedná se především o vliv slunečního záření, srážek, sněhové pokrývky a větru. Vliv větru roste úměrně s výškou budovy, jejích půdorysných rozměrů a její hmotností.
Obecně lze mluvit o čtyřech nejdůležitějších typech poruch střech:
- Poruchy vzniklé zatížením sněhem (narušení statiky, zničená krytina).
- Poruchy vzniklé sáním nebo tlakem větru (nedostatečné kotvení).
- Poruchy vzniklé korozí (zatékání dešťové vody, agresivní výpary).
- Poruchy vzniklé biologickými škůdci (vlivem dlouhodobé vlhkosti a kondenzace).
Větrání a hydroizolace šikmých střech
Správně provedené zateplení střechy má nejen pozitivní dopad na rozpočet domácnosti, ale také výrazně zvyšuje komfort bydlení. Rozlišujeme několik základních typů skladeb podle počtu plášťů:
- Jednoplášťová střecha: Bez jakékoliv větrací mezery v celé skladbě, všechny vrstvy jsou natěsno u sebe.
- Dvouplášťová střecha: Obsahuje jednu difuzní neboli větrací mezeru, obvykle mezi pojistnou hydroizolací a střešní krytinou.
- Tříplášťová střecha: Obsahuje dvě difuzní mezery. Tato varianta je nejpoužívanější pro obytné prostory v podkroví, které musí neustále dýchat.
Větrotěsnost, tedy potřeba slepení přesahů doplňkové hydroizolační vrstvy, je zásadní zejména u zateplených střech. Pokud náporem větru dojde k pohybu vzduchu v tepelné izolaci, pak dochází k drastickému snížení tepelně izolační funkce. Větrání střešní krytiny nesmí být anulováno nevhodně umístěnými prvky, což by vedlo k nepřípustné tvorbě kondenzací ve střešní skladbě.
Čtěte také: Plechová střecha Satjam: Co byste měli vědět
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
tags: #podstresni #prostor #stanova #strecha #informace