Správně provedené podlahy významně přispívají ke snížení tepelných ztrát a k vyššímu komfortu bydlení. Zvláště u starších domů je při opravách podlah důležitá hydroizolace a kvalitní betonový podklad. Majitelé chalup a chat se při opravách či rozšiřování obytných ploch velmi často potýkají s nutností opravit či vybudovat podlahu přímo na zemině.
Zatímco v minulosti byla skladba těchto podlah velmi jednoduchá a často sestávala jen z vrstvy izolačního zásypu pod prkny nebo dokonce z udusané hlíny, v současné době je standardem podlaha z několika vrstev hydroizolace, tepelné izolace, betonu a nášlapné vrstvy z různých materiálů. Beton se rovněž stabilizuje pojistnou kari sítí a v případě potřeby je nutné zahrnout do podlahových vrstev i opatření proti radonu.
Skladba podlahy od terénu k nášlapné vrstvě
Budete-li skládat jednotlivé vrstvy od terénu směrem k finální nášlapné vrstvě, začne se obvykle zhutněnou drenážní vrstvou štěrkopísku nebo kameniva o síle 150 až 200 milimetrů. Na tuto vrstvu se položí vrstva podkladního betonu o síle 100 milimetrů, zpevněná kari sítí. Na dostatečně ztuhlý beton přijde hlavní hydroizolační vrstva z vhodného typu asfaltových pásů. Zhruba pětimilimetrová vrstva slouží rovněž jako radonová izolace.
Poté následuje tepelná izolace, která se dělá zpravidla z polystyrenu o tloušťce 60 až 120 milimetrů podle konkrétních podmínek stavby či doporučení projektanta. Následuje roznášecí vrstva betonové mazaniny, silná 50 až 60 milimetrů, kterou je rovněž vhodné pojistit kari sítí. Po vyzrání betonu je vše připraveno k položení finální nášlapné vrstvy.
Pro betonování používejte spíše sypkou směs s minimálním množstvím vody, aby se dobře vyrovnával povrch.
Čtěte také: Jak vybrat podlahový nátěr na beton?
Tepelná izolace podlahy
Aby se zabránilo tepelným ztrátám, dnešní úsporné objekty vyžadují v podlahách na terénu poměrně velké tloušťky tepelné izolace. Běžně se setkáváme s tloušťkami izolantů od 120 mm pro standardní domy přes 150 - 200 mm pro nízkoenergetické až po 200 - 300 mm pro pasivní domy. Pro izolace větších tlouštěk s malým dotvarováním a bez akustických požadavků, jako jsou například izolace na terénu, se používají nejčastěji pěnové izolanty, zejména pěnový polystyren.
Tyto materiály mají při celoplošném zatížení pro běžné případy dostatečnou únosnost, tj. při běžném zatížení mají malé stlačení i při velkých tloušťkách izolace. Návrh a provedení tepelné izolace podlahy s malým dotvarováním není složitý, je třeba dodržet pouze několik jednoduchých zásad. Pokud jde o tloušťku izolačního materiálu, zpravidla se nevyplatí (bereme-li v úvahu náklady na izolaci a úspory za dobu životnosti) používat tloušťku menší než 5 cm a zpravidla nám technické překážky (nedostatek místa) zabrání použít tloušťku větší než nějakých 10 cm. Tepelná vodivost betonu je zhruba 32x větší než tepelná vodivost pěnového PS.
Pěnový polystyren EPS 100Z je základní tepelná izolace pro podlahy. Vyniká tepelně-izolačními vlastnostmi a vyšší odolností v tlaku. Své uplatnění najde zejména při požadavku běžného zatížení tlakem například u podlah rodinných domů. Jeho výhodou je, že není hygroskopický, má dobrou únosnost (lze jej přímo překrýt betonem), dobře se s ním pracuje a je relativně levný. Je do jisté míry nasákavý, a proto je nutné tam, kde jde o podlahu na terénu, pod ním mít hydroizolaci. Nehořlavost a větší akustický útlum nabízejí speciální desky z minerální vlny, ovšem minerální vlna je podstatně více hygroskopická a nasákavá, což může vést ke kondenzaci vlhkosti uvnitř izolace. Lepším řešením je umístění tepelné izolace na vnější straně betonové konstrukce.
Příklad skladby podlahy s izolací a podlahovým topením
Pro přízemí je typická skladba: 6 cm EPS, 2 cm XPS, 5 cm systémová deska Rehau s 2cm špunty (celkem tedy 11 cm polystyrenu, pak 2cm špunty) a cca 6 cm betonu pro místnosti s dlažbou, nebo cca 6,5 cm betonu pro vinyl. Do horního patra se položila přímo systémová deska Rehau 3 cm (z toho 1 cm EPS a 2 cm špunty) a zbytek beton cca 6 cm.
V technické místnosti, kde byl přívod vody křížený s rozvodem vody v trubkách nad sebou, bylo potřeba vyřezávat trubky i některé kabely do XPS, protože ten byl samozřejmě tvrdší a neforemný.
Čtěte také: Poměr míchání betonu pro podlahu
Podlaha v garážích, sklepech a technických místnostech
U sklepů, garáží a technických místností lze využít i jednodušší kombinaci vrstev betonové mazaniny, hydroizolace a potěru. Zpravidla se doporučuje položení betonové mazaniny o síle kolem 100 milimetrů na vyrovnaný podklad (kamenivo, štěrkopísek) s pojištěním roviny vodicími latěmi nebo hranolky. Ty se vyrovnají s pomocí váhorysu, který zaměříme pomocí hadicové nebo laserové vodováhy. Horní hrana latí nebo hranolů je v úrovni budoucí horní vrstvy mazaniny.
Při betonování se směs rozprostírá a hutní nejdříve kolem latí či hranolků, čímž docílíme jejich pevného zafixování. Latě či hranolky poté slouží jako vodicí podklad pro vyrovnání vrstvy betonové mazaniny do roviny, kterou vytvoříme strháváním pomocné latě nebo prkna trhavými pohyby zleva doprava po vodicích latích. Po vyrovnání povrchu je třeba vodicí latě odstranit, vzniklý prostor doplnit betonem a doplněná místa zarovnat ocelovým hladítkem.
V garážích, dílnách či sklepech lze na vyzrálou vrstvu betonové mazaniny položit hydroizolaci a buď na ni, nebo i rovnou na mazaninu nanést hladký betonový potěr, který může sloužit jako finální nášlapná vrstva podlahy. Potěr se nanáší v tloušťce 20 až 30 milimetrů a při vytváření roviny se postupuje stejně jako u betonové mazaniny.
V garážích nebo místnostech, které se používají pro zpracování výpěstků ze zahrady či v jiných typech prostor s možností odtékání vody po podlaze, je někdy vhodné udělat beton ve spádu, ať už ke vchodu (voda odteče pod vraty), nebo do kanálku. Pro vytvoření sklonu použijeme rovněž vodicí latě, které se zafixují v příslušném úhlu a směru k vratům garáže či odtokovému kanálku.
Nová betonová vrstva na starou
Hladkou vrstvu betonového potěru, která může sloužit jako nášlapná vrstva či roznášecí podklad například pod PVC krytiny, plovoucí podlahy nebo podlahy z prken či palubek, lze udělat na čerstvý beton, ale i na vrstvu starého betonu. Jde vlastně o nejrychlejší a nejjednodušší obnovení a zvýšení užitné hodnoty staré podlahy bez nutnosti vkládání hydroizolace nebo vrstev tepelné izolace.
Čtěte také: Jaký lak na OSB desky je nejlepší?
Nejlepší soudržnosti potěru s mazaninou docílíte při nanášení mazaniny na čerstvě vyzrálý podkladový beton. Jestliže se potěr nanáší na starý beton, je nutné jeho povrch důkladně očistit a v případě potřeby zdrsnit. Několik dnů před nanášením potěru je nutné starou vrstvu mazaniny opakovaně vlhčit a těsně před betonováním se na ni ještě nanáší vrstvička cementové kaše. Na starý a ne příliš kvalitní beton by měl přijít potěr v tloušťce alespoň 30 milimetrů, v celé ploše navíc vyztužený ocelovým pletivem.
Zvláště v případě, kdy bude potěr sloužit jako nášlapná vrstva, je velmi důležité nanášet potěrový beton ve správné konzistenci. Nesmí být příliš řídký a vodnatý, protože voda s nejjemnějšími částečkami vystoupí v prosychající vrstvě betonu na povrch a oslabí ji. Alternativou jsou samonivelační stěrky, které jsou sice výrazně dražší než potěr, ale k vyrovnání podlah je lze použít v tenčí vrstvě.
Podlahové topení a betonová podlaha
Mít nohy v teple, aniž byste je měli navlečené do tlustých ponožek a bačkor - to vám umožní snad jen podlahové topení. Aby byla pokládka podlahového topení úspěšná, nezanedbejte přípravu na samotnou instalaci. Navíc musí splňovat rovinnost, a to v toleranci, kterou udávají konkrétní normy (u běžných podlah v bytové výstavbě je maximální odchylka místní rovinnosti 2 mm na 2 m).
Instalace podlahové izolace snižuje celkové provozní náklady za topení. Odborníci doporučují použít také přídavnou izolaci - v oblibě je tvrdý polystyren. U podlahového topení je ideální tloušťka izolační desky 58 mm a nahoru patří alespoň 50 mm betonu. Počítejte tedy po dokončení instalace s menší výškou místnosti, protože podlahové vytápění potřebuje o něco vyšší výšku podlahy.
Specifika spodní konstrukce jsou u pokládky podlahového topení zásadní. Izolace - obvykle ji tvoří desky z polystyrenu. Litá podlaha - anhydritová nebo betonová. Jakmile máte povrch takto připravený, položíte na něj nepropustnou fólii, následuje polystyren, a poté ukládáte vrstvu fólie s kotevní sítí pro upevnění trubek. Pak následuje pokládka izolačního materiálu, ani zde nezapomínejte na hrany na zdi. Po klasické izolaci následuje ta reflexní, k ní se nejčastěji používá hliníková fólie.
Obvodový dilatační pás plní zásadní roli dilatace mezi konstrukcí potěrové desky a zdmi budovy. Trvale zabraňuje praskání a poškozování potěrové desky v době, kdy je podlahové topení zapnuto. Dilatační pás instalujte po celém obvodu každé místnosti s podlahovým teplovodním topením.
Poté musíte provést topnou zkoušku podlahy. Je to de facto test fungování celého topného systému. Díky této zkoušce zjistíte, jestli se podlaha zahřeje všude tam, kde chcete, a na správnou teplotu. Celý tento proces testování trvá několik dnů a provádí se měsíc před pokládkou podlahové krytiny. Vlhkost cementového potěru nesmí před instalací samotné podlahy překročit 1,64 % CM. Při instalaci na podlahové topení musí být topný systém vypnut 48 hodin před a 48 hodin po instalaci vinylových dílců.
Podlahovou krytinu nemusíte před samotnou instalací na podlahové topení nijak speciálně ošetřit. Důležitý je však výběr konkrétní podlahy tak, aby zvládala nároky na podlahové topení.
Klasická betonová podlaha
Betonová podlaha je konstrukce zhotovená "mokrým procesem", pro betonové podlahy v občanské výstavbě se používají tzv. potěrové betony, které mohou být ale různého složení. Pro potěrové betony se jako pojiva nejčastěji používá cement nebo anhydrit. U těžké plovoucí podlahy není jen důležitá pevnost v tlaku, ale také v ohybu.
V případě cementového pojiva se musí striktně dodržet minimální tloušťka potěru, minimálně 45 mm souvislé vrstvy, ideálně 50 mm a také pozvolné vysoušení stavby. V opačném případě hrozí tvarová deformace betonové desky a tvorba trhlin. Kvalita betonové podlahy je přímo ovlivněna způsobem zpracování s tím, že takovou podlahu je nemožné zrealizovat bez určitého procenta vzduchu.
Praktické zkušenosti s pokládkou polystyrenu
Při pokládce polystyrenu se často objeví nerovnosti podkladní desky. Řešením je polystyren pokládat tak, aby křivou desku kopíroval, a finálním betonem se to vyrovná. Je nutné se podřídit nejvyššímu bodu desky a podle něj skládat polystyren.
Při lepení polystyrenu je vhodné používat nízkoexpanzní pěnu a zatížit desky cihlami nebo tvárnicemi, aby spoje byly bez schodů. Drobné mezery u stěn kvůli kabelům nebo omítce lze vysypávat pískem nebo zapěnit. Pískování a pečlivé hutnění je důležité i kolem trubek. Pro vyrovnání drobných nerovností pod polystyrenem se osvědčila ruční škrabka.
Pod kamny a ve sprchovém koutě se polystyren obvykle nedává, tam se používá čistě beton. Kolem trubek a elektrických kabelů je pracnější vyřezávat otvory do polystyrenu, zejména do tvrdšího XPS. Podlahové topení se nepokládá do špajzu, pod sprchový kout, vanu a pod schodiště.
Tabulka: Doporučené tloušťky izolace podlah
| Typ objektu | Doporučená tloušťka tepelné izolace |
|---|---|
| Standardní domy | 120 mm |
| Nízkoenergetické domy | 150 - 200 mm |
| Pasivní domy | 200 - 300 mm |
| Podlahové topení (izolační deska) | 58 mm |
tags: #podlahovy #polystyren #5cm #pod #beton #informace