V současné době se v projektové dokumentaci i u pracovníků na stavbách setkáváme s nesprávným označením podkladního betonu pod skladbou podlahy jako základové desky. Je proto důležité si ujasnit rozdíly a správnou terminologii.
Podkladní beton vs. Základová deska: Rozdíly a funkce
Podkladní beton není to samé, co základová deska, i když se tak často nesprávně nazývá. Základová deska není podkladní beton na pasech! Základová deska je druhem plošného základu vyztužená dle statického výpočtu a její tloušťky se pohybují od 0,3 m výše a tvoří základovou konstrukci pod celou plochou objektu. Samozřejmě i jednoduché stavby, jako jsou rodinné domy, se mohou zakládat na těchto základových deskách, pokud to základové poměry vyžadují.
Vraťme se však k podkladní betonové desce neboli podkladnímu betonu. Podkladní beton je první funkční vrstvou podlahy na upraveném terénu. Nejedná se o nosnou konstrukci základů (nosnou konstrukci základů tvoří základové pasy), nýbrž o podkladní vrstvu betonu pro uložení hydroizolačního souvrství, protiradonové izolace a skladby podlahy. Vytváří zpevněný a rovný podklad pro další vrstvy podlah. Na tuto vrstvu se také zakládají například příčkové konstrukce v nejnižším podlaží. Tento zpevněný podklad může, ale nemusí být vyztužený.
Rozdíl mezi podkladním betonem a základovou deskou je tedy nejen v tloušťce a míře vyztužení, ale zejména ve funkci, kterou ve stavbě plní. V segmentu rodinných domů se často setkáváme s podkladním betonem, který je zbytečně masivní a vyztužený.
Příprava podloží: Hutnění a zásypy
Mezi tvárnicemi ztraceného bednění vzniká často prostor, který je nutné vyplnit - jednak vznikne prostor při skrývce ornice a jednak se v rámci stavby provádí rozvody kanalizace, přípojek vody a elektřiny, a prostor je tak velmi často protkán dalšími výkopy a ten je nutné zasypat. Již při výkopech a dle geotechnické průzkumu zjistíme jakou zeminu vlastně vyhloubíme v rámci základových pasů. Tuto zeminu lze využít pro tyto zásypy. Skrývku ornice zásadně nepoužíváme. Nelze používat ani zeminu s kusy kořenů a organických příměsí - ty následně vyhnívají a tzv. prosedají. Jako nevhodné jsou soudržné zeminy třídy F5-F8 (jíly a hlíny se střední, vysokou, velmi vysokou a extrémní plasticitou), které v podstatě nelze hutnit a jsou objemově nestálé. Všechny ostatní zeminy lze pro zásypy použít, případně je nahradit štěrkovým podsypem.
Čtěte také: Podkladní pásy - vlastnosti
Abychom mohli na tyto nasypané zeminy provést podkladní betonovou desku, je nutné je zhutnit. Hutnění se u těchto jednoduchých staveb provádí pro nesoudržné zeminy (štěrky, písky, hlína štěrkovitá) vibrováním a válcováním. U soudržných zemin pak pouze válcováním. Při zhutňování je nutné dbát, aby nedošlo k porušení svodného potrubí kanalizace a ostatních přípojek. Obecně se u těchto jednoduchých staveb kvalita zhutnění nijak neměří a lokálně tak může docházet k nerovnoměrnému zhutnění, které má za následek vytváření lokálních prohlubní pod podkladním betonem.
Po dokončení odpadů, sítí atd. se terén dosypal kamenivem frakce 0/32. Kamenivo se objednává na tuny, potřebné množství se nejlépe vypočítá objemově. Kamenivo zvibrováním slehne o nějakých 20-30 %, takže s tím je potřeba počítat. Bagrista navezl a nahrubo rozhrnul štěrk do prostoru. Poté jsem ho kovovými hráběmi rozhrnul do roviny a vibrační deskou uhutnil. Hutnilo se celkově asi 20-30 cm štěrku ve dvou vrstvách. Pokud je vibrační deska na rovině, docela dobře se s ní manipuluje. Vibrační motor ji tlačí pomalu dopředu a podklad krásně sesedá.
Štěrkový podsyp pod podkladní beton
Nyní se dostáváme k problematice štěrkového podsypu pod podkladní beton. Štěrkové podsypy ani polštáře se pod podkladní ani základové desky zpravidla nedělají. Desky jsou navrhovány s ohledem na únosnost stávající zeminy a zlepšování zeminy je v takovýchto plochách neekonomické. V případě podkladních betonových desek se podsyp u hrubozrnných zemin většinou neprovádí, jelikož ty jsou dostatečně únosné a štěrkem již únosnosti významně nepomůžete.
Je nutné si však uvědomit, že případná vložená štěrková vrstva má svou mezerovitost, a tedy i vzduch, ve kterém se hromadí radon. Dle příslušné normy musí být všechny štěrkové podsypy a zeminy o mocnosti nad 50 mm odvětrány nad střechu. V rámci jemnozrnných zemin obsahujících jíly a hlíny střední a vysoké plasticity, které po celou dobu zůstávají mezi základovými pasy, jsou vždy nasyceny vodou a je nutné provést štěrkový podsyp. Tyto zeminy je nutné důkladně nechat vyschnout, následně zaválcovat štěrkem frakce 16-32 tloušťky 100 mm a následně uložit frakci 8-16 tloušťky 150 mm a provést zhutnění vibrační deskou. Štěrkový podsyp se zde dává z jediného důvodu, a to z důvodu urychlení konsolidace neboli postupného vytlačování vody z pórů zeminy při zhutňování. Po vylití podkladní desky betonem se již nepředpokládá znovu nasycení vodou. Pokud by i přesto k němu došlo, štěrkový podsyp při bobtnání jílovitých částí zachytí tuto vodu a nevznikne tak pórový tlak vody zespoda na desku.
Velmi nedoporučuji používat jako podsyp štěrkopísek, zejména ve větších vrstvách. Pokud jej použijeme u podkladního betonu, únosnost ani sedání nijak neovlivníme, ovšem zaděláme si na skrytý problém v další fázi stavby, kdy na tuto vrstvu vylijeme podkladní betonovou desku. Proto doporučuji v případě štěrkopísku separovat jej od následného betonu polyetylénovou fólií. Stejný postup se aplikuje při odvětrání radonu, kdy nechceme, aby cementové mléko protékalo do vrstvy štěrku a snižovalo tak jeho účinnost na odvětrání. Fólii lze u štěrkového podsypu také nahradit geotextílií. V případě použití fólie je betonová vrstva odseparována od podkladu a beton tak není přímo namáhán vlhkostí.
Čtěte také: Podrobný návod: Pokládka betonové dlažby
Pokud je v domě instalováno teplovodní nebo elektrické podlahové topení nebo štěrková vrstva o mocnosti nad 50 mm, nebo je-li radonový index stavby vysoký, je nutné provést vždy odvětrání radonu přes štěrkové lože nad střechu objektu nebo vložení ventilační vrstvy do kontaktní konstrukce (tedy souvrství podlahy). Sálání tepla z podlahy totiž urychluje také prostup radonu do interiéru stavby.
Vyztužování podkladního betonu
Vyztužovat nebo nevyztužovat? V současnosti je běžné ukládat do podkladního betonu kari sítě, dříve tomu tak nebylo. Podkladní beton může být vyztužený, ale ve většině případů to není nutné, zvláště pokud se klade na dostatečně zhutněný štěrkový podsyp.
Doporučení pro vyztužování podkladního betonu: Před tím, než se rozhodneme, kde a jak podkladní beton vyztužit, je nutné si uvědomit několik souvislostí, a především způsob namáhání této nenosné konstrukce. Nejedná se o základovou desku, která se navrhuje v podstatně větších tloušťkách, je vyztužena nosnou výztuží dle statického návrhu a lze ji zatěžovat nosnými konstrukcemi kdekoliv.
Tři způsoby, jak provést podkladní beton:
- Podkladní beton se ukončí u základového pasu.
- Podkladní beton se umístí nad základové pasy.
- Podkladní beton se konstrukčně spojí s pasem v jeden celek, tj. železobetonová deska.
Postup dle bodu a) vyžaduje perfektní zhutnění podsypu a nejlépe zajištění podkladního betonu proti svislému posunu. Postup dle bodu c) vyžaduje statický návrh nosné výztuže. S tímto postupem se setkáváme např. u sklepů.
Čtěte také: Jak správně udělat podkladní beton
Podkladní betony se doporučuje provádět v nejmenší tloušťce 100 mm a s celoplošným vyztužením sítí 150 mm x 150 mm při horním povrchu. Alternativně lze podkladní betony vyztužit rozptýlenou výztuží. Je nutné si uvědomit, že jsou tyto požadavky na tloušťku a vyztužení podkladního betonu uváděny s ohledem na požadavky pronikání radonu z podloží do obytných a pobytových místností.
Kromě požadavků dle normy ohledně ochrany staveb proti radonu působí na podkladní desku další vlivy (vlastní zatížení podlahy a užitné zatížení podlahy). Nejkritičtějším místem podkladní desky je styk se základovým pasem. Základový pas po obvodu stavby tak bude sedat více než podkladní beton, ve kterém mohou vznikat při horním povrchu tahová napětí. Naopak při poklesu pasu pod vnitřním nosným zdivem vzniká namáhání tahem u spodního okraje, a to vlivem spojitosti podkladní desky.
Reálné sednutí pasů je s ohledem na 1.GK velice nízké, většinou do jednoho milimetru, případně jednotek milimetrů. Proto provádíme toto vyztužení pouze v místě styku pasu a desky.
Vyztužení při spodním povrchu podkladní betonové desky
Toto vyztužení je nezbytné a jeho absence nebo vyztužování jen při horním povrchu je vždy chybným návrhem. Velmi často na těchto jednoduchých stavbách dochází k nerovnoměrnému zhutnění podloží pod budoucí podkladní deskou. Pokud provádíme standardní podkladní desku tloušťky min 150 mm, ukládají se na její povrch příčky, které vyvozují zatížení a opět to může být v dutých místech, které samozřejmě nevidíme. Zde už reálně hrozí praskliny při dolním okraji desky.
Po dokončení podkladu se nanosily „kari sítě“ 150x150x8 3x2 m. Ty jsou položeny krajem na ztracené bednění, které má vyřezanou vnitřní příčku. Po celé ploše jsou podloženy kusy betonu ze ZB. Sítě jsou přeloženy alespoň přes dvě oka a svázané dráty. Sítě navíc navazují na roxory, které vystupují ze ZB z předchozího kroku. Doporučuji použít nákoleníky, připravené vázací drátky pro armování a speciální vázací nástroj. Jeho cena je od nějakých 200 Kč a znatelně urychlí práci.
Smršťování betonu a ošetřování
Při zrání betonu dochází k vysychání nevázané vody a smršťování při jeho hydrataci (postupné zrání a zvyšování pevnosti). Beton tedy snižuje při zrání svůj objem a tím zejména na jeho horním povrchu vznikají tahová napětí. Abychom předešli trhlinám, je nutné při ostrém slunci započít po cca 1,5-2 hodinách od betonáže s jeho ošetřováním. Nejúčinnější je v počáteční fázi mlžení nebo kropení vodou a ochrana před sluncem.
Kropit se musí a ideálně hned 2. den po betonáži. Další kropení vždy, když beton začne světlat. Mlžíme a kropíme vždy vodou o teplotě shodné s teplotou betonu. Je proto vhodné mít na stavbě plastovou nádrž s odstátou vodou. Naprosto nejlepším ošetřováním betonu je jeho zakrytí geotextílií, kterou následně kropíme vodou.
Realizace podkladního betonu
Dále bylo nutné opravit od bagru poškozené ZB a vyrovnat případné nerovnosti ZB. Výška betonu navíc bude cca 4 cm nad „ztracenkem“. Na to jsem použil nehoblované stavební dřevo - prkna nějakých 2,5 * 12 cm, které jsem svěrkami připevnil k ZB, vyrovnal do roviny podle nivelačního přístroje a přidělal pomocí natloukacích hmoždinek.
Na den betonáže byli domluveni 3 lidé + já. Celkem tedy parta čtyřech lidí plus obsluha pumpy. Díky použití pumpy to byl počet tak akorát, nikdo nechyběl, nikdo nepřebýval. Pumpa byla objednána kvůli špatné dostupnosti zadní části domu - bylo by nutné vyrábět nějaké koryto nebo beton pádlovat několik metrů. Díky pumpě je celá práce rychlejší a není potřeba zástup lidí.
Největší strach jsem měl z udržení roviny uprostřed desky. Kraje jsou „obedněné“ na rozměr, ale uprostřed není nic, čeho by se přímo dalo chytit. Nakonec to vše dobře dopadlo a nebylo to ani nijak složité. Koupil jsem 3 metry dlouhou stahovací lať s vodováhou. Jeden člověk obsluhoval hadici u pumpy, druhý člověk s kovovými hrabičkami dorovnával a posouval beton kde bylo potřeba a dva lidé dělali rovinu pomocí latě. Postupovalo se podél dlouhé stěny nejdříve na jedné straně a poté na druhé straně. Jedna půlka latě se opírala o stěnu, druhá se táhla po betonu a průběžně se kontrolovala vodováha. To se udělalo na obou stranách a uprostřed se beton srovnal podle výšky již vyhlazené desky a rovina se držela pomocí vodováhy.
Celkově padlo na desku nějakých 18-19 m3 betonu C16/20 s jemnějším kamenivem (frakce 8 mm). To odpovídá tloušťce cca 15 cm. Zbytek z pumpy a mixu se použil na vytvoření základu pro nádrž na dešťovou vodu. Povrch desky je víceméně rovný, větší nerovnosti (zejména od stahovací latě) se dorovnaly trapézovou stahovací latí. Ta je slabší, lehčí a na jedné straně užší. Když se položí na beton téměř bokem, tak ho pěkně vyhladí. Okolo trubek na odpady se beton vyhladil obyčejným nerezovým hladítkem. Druhý den po betonáži, když je beton již vytuhlý, je možné odstranit bednění a dorovnat případné nepřesnosti na desce buď kusem betonu, nebo brusným kotoučem v rozbrušovačce. Dále jsem odstranil chráničky okolo odpadů - trubky jsou rozříznuté a přelepené izolepou - stačilo poklepat kladivem a vytáhnout kleštěmi. Písek vysaju vysavačem.
Použitý beton pro podkladní desku min C16/20 - XC2. Svislou výztuž ze ztraceného bednění lze zahnout a provázat s horní výztuží v podkladní desce. Vznikne tak tužší spoj mezi deskou a základovým pasem.
Zatížení podkladní desky po betonáži
Velkým rizikem je zatížení podkladního betonu paletami s cihelnými tvarovkami v prvních 7 dnech po betonáži. Pokud se bude jednat o zděnou stavbu, tak po cca 7 dnech můžeme začít s natavováním pruhů asfaltových pásů a začít postupně zdít. Upozorňuji, že nelze po sedmi dnech natavit asfaltové pásy v celé ploše. V betonu dochází stále k vysychání a pokud by se tato konstrukce v celé ploše uzavřela asfaltovými pásy, dojde k tzv. uzavření vlhkosti v betonu.
Pokud se bude jednat o dřevostavbu, kde je nutné kotvení základových prahů (celých dřevěných stěn) závitovými tyčemi do podkladního betonu, je nutné mít beton dostatečně vyzrálý a v oblasti kotvení také správně vyztužený.
Kvalita materiálu a správná skladba podlahy
Kvalita materiálu je pro dosažení kvalitní betonové podlahy stěžejní. Ze špatného písku se kvalitní a rovná betonová podlaha zhotovit nedá. Písek by měl být tedy praný a frakce 0-4 A. Cement 32,5 R. V místech, kde máme své osvědčené dodavatele, budeme preferovat dodání materiálu od nich, jedná se především o písek.
Ideální vrstva betonové podlahy je 5 - 6 cm. Betonové podlahy se vyznačují vysokou rovinností (splňujeme normu 2 mm na volně položené dvoumetrové lati). Betonové podlahy jsou velmi vhodné i do dřevostaveb. Běžná doba vysychání a zrání betonu je cca 28 dní.
Minimální tloušťka betonové vrstvy má být 5 cm, ale jako optimální se doporučuje přibližně sedmicentimetrová vrstva. Pro tenčí vrstvy beton použít nelze, musíme tedy sáhnout po jiných technologiích. Betonovou podlahu můžeme dokonce nechat i bez podlahové krytiny, tento styl se však hodí jen do některých typů interiérů. V takovém případě se pak hrubší struktura betonu ještě opatřuje barevným povrchem. Nejkvalitnější a nejodolnější betonové povrchy se vyrábí prostřednictvím strojní pokládky s využitím hladiček. Tímto způsobem pokládky vznikají celistvé podklady s širokým spektrem využitelnosti.
Dlažbu je možné pokládat ihned jak je betonová podlaha pochozí, což obvykle bývá po 48 hodinách po dokončení betonářských prací. Načasování položení ostatních krytin si musí určit sám podlahář.
Revize ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení
Norma ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení je v praxi velmi využívaná. Její znění z roku 1994 bylo již zastaralé a v některých pasážích dokonce nepoužitelné. Proto se Český normalizační institut rozhodl zařadit do plánu normalizace její revizi ve vztahu k základním ČSN a EN, technickým předpisům a současným technickým požadavkům. Revidovaná norma prošla mnohastupňovým připomínkováním a oponenturou odborníků z různých materiálových oblastí (dřevěné podlahy, betonové podlahy, plastové povrchy podlah). Byly prověřeny všechny ČSN, resp. harmonizované ČSN EN, na které je odkazováno, tak, aby ustanovení revidované normy nebyla v žádném případě v rozporu s těmito dokumenty.
Předmět a rozsah normy
Předmět normy byl nově přeformulován: „Tato norma stanovuje požadavky pro navrhování, provádění a zkoušení podlah ve stavebních objektech.“ Norma rozlišuje dva druhy podlah: podlahy v bytové a občanské výstavbě a průmyslové podlahy. Norma se nevztahuje na nemovité kulturní památky a na objekty pro ustájení zvířat.
Největší změnou je rozšíření normy o problematiku průmyslových podlah, která nebyla v předchozím znění ČSN 74 4505 vůbec zohledněna.
Termíny a definice
Kapitola Termíny a definice zajišťuje, aby terminologii použitou v normě chápali všichni její uživatelé stejně, a bylo tak minimalizováno riziko nedorozumění v důsledku špatného pochopení textu. Nová ČSN 74 4505 rozděluje podlahy na dva druhy: podlahy v bytové a občanské výstavbě a podlahy průmyslové. Rozlišení je specifikováno v definici pojmu průmyslová podlaha:
- „Průmyslová podlaha je podlahovou konstrukcí, která je zatížena rovnoměrným zatížením větším než 5 kN/m2, nebo pohyblivým zatížením - manipulačními prostředky, jejichž celková hmotnost je větší než 2000 kg. Průmyslovou podlahou je i konstrukce se zvláštními požadavky na odolnost proti obrusu, kontaktnímu namáhání, chemickému působení, a to i v případě, že zatížení je menší než výše uvedené hodnoty.“
Ostatní podlahy spadají do kategorie podlah v bytové a občanské výstavbě. Kritériem pro rozdělení je zatížení. Může nastat situace, že například podlaha v kuchyni pro hromadné stravování bude muset mít větší únosnost než 2000 kg/m2 a bude muset být navržena a provedena podle ustanovení pro průmyslové podlahy.
Technické parametry podlah
Revidovaná norma přináší změny i v kapitole technických parametrů. Mezi nejdůležitější patří:
- Vzhled podlahy: Norma řeší případný vznik trhlin, který je obecně považován za nepřípustnou vadu, s výjimkou betonových podlah, kde se odkazuje na základní normy pro navrhování betonových konstrukcí (ČSN 73 1201 a ČSN EN 1992-1-1).
- Stálobarevnost: Reflektována je přirozená vlastnost dřeva měnit svůj odstín pod vlivem osvětlení.
- Rovinnost povrchu: Sledují se odchylky výškové úrovně náhodně vybraných bodů skutečně provedené podlahy od výškové úrovně definované v projektu.
- Místní rovinnost povrchu: Sledují se dva parametry - odchylka povrchu podlahy od proložené úsečky reprezentované dvoumetrovou latí a mezní rozdíl rovinnosti nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře a ve spárách mezi dlaždicemi.
- Tloušťka vrstvy potěru: Definována je spodní mez skutečného provedení a horní mez, omezená 120 % tloušťky předepsané v návrhu podlahy.
- Mechanická odolnost a stabilita: Významné pro statickou únosnost nosné vrstvy podlahy.
Návrh a provádění podlah v bytové a občanské výstavbě
Podlahy popisované v kapitole 5 normy jsou prakticky vždy podlahy plovoucí, kdy je nosná vrstva uložena na relativně měkké vrstvě tepelné nebo zvukové izolace.
Návrh podlahy musí obsahovat:
- skladbu podlahové konstrukce, tj. jednotlivé vrstvy, jejich tloušťky, kvalitu, popřípadě i složení vrstev a pracovní postupy pro jejich zhotovení
- řešení dilatačních spár nosné konstrukce, které prochází podlahou
- požadavky na místní rovinnost povrchu podlahových vrstev (ne nášlapné vrstvy). Požadavky musí vycházet z požadavků následné vrstvy na podklad.
Vzhledem k tomu, že norma nemůže postihnout celou škálu individuálních podmínek na stavbě, ani zahrnout požadavky všech vrstev na podklad, je povinnost předepsat požadavky kladena na autora návrhu podlahy, tedy obvykle projektanta.
Dobrou pomůckou pro navrhování potěrů může být tabulka uvádějící nejmenší návrhové tloušťky plovoucích potěrů. Doporučuje se uvedené hodnoty považovat za naprosto minimální.
Provádění definuje požadavky na firmu provádějící pokládku podlahy nebo některých jejích vrstev. Nová je povinnost sepsat při převzetí staveniště zápis obsahující alespoň údaje jako rovinnost podkladu, tloušťky zadávaných vrstev a rovinnost a místní rovinnost povrchu nejvyšší prováděné vrstvy.
Mezi požadavky na provádění podlahy patří i vytvoření rastru smršťovacích spár ve vrstvách z materiálů podléhajících smršťování. Dobře se osvědčilo pravidlo požadující pro obvyklé nevyztužené cementové potěry vzdálenost smršťovacích spár maximálně třiceti- až čtyřicetinásobek tloušťky vrstvy.
Předepsána je zde nejvyšší dovolená vlhkost podkladu pro pokládku běžných nášlapných vrstev, a to pro cementový potěr a pro potěr na bázi síranu vápenatého. Pokud je součástí podlahy systém vytápění, je třeba požadavky uvedené v tabulce snížit.
| Typ podsypu | Frakce štěrku | Tloušťka (mm) | Zhutnění | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Hrubozrnné zeminy | N/A | N/A | N/A | Podsyp se většinou neprovádí (dostatečná únosnost). |
| Jemnozrnné zeminy (jíly, hlíny střední/vysoké plasticity) | 16-32 | 100 | Zaválcování | Urychlení konsolidace, zachycení vody při bobtnání. |
| Jemnozrnné zeminy (jíly, hlíny střední/vysoké plasticity) | 8-16 | 150 | Vibrační deskou | Urychlení konsolidace, zachycení vody při bobtnání. |
| Štěrkopísek (nedoporučeno) | N/A | N/A | N/A | Nutná separace polyetylénovou fólií kvůli radonu a úniku cementového mléka. |
| Štěrková vrstva > 50mm, podlahové topení, vysoký radonový index | N/A | > 50 | N/A | Vždy nutné odvětrání radonu nad střechu nebo ventilační vrstva. |
tags: #podkladni #beton #tloustka #srafa #informace