Podlahové dlaždice jsou atraktivní, zatížitelné a snadno se udržují. Hodí se do obývacího pokoje, kuchyně či koupelny, stejně jako do sklepa, garáže nebo na terasu. Položit si v interiéru dlažbu není příliš složité, ale je třeba přesně dodržet technologický postup. Aby dlažba opravdu dobře sloužila a vydržela co nejdéle, je třeba nejen vybrat vhodný typ především ve smyslu maximální odolnosti, ale musíme dlažbu také správně položit. Pokládka dlaždic vlastními silami je nejen výraznou úsporou, ale také satisfakcí z dobře odvedené práce. Pamatujte však, že nová podlaha je investice na roky, nakupte proto pouze vysoce kvalitní dokončovací materiály, věnujte čas montáži a nikdy neignorujte doporučení výrobce.
1. Příprava na pokládku dlažby
Výběr dlažby a kontrola dodávky
Nejprve si udělejte dostatek času na výběr vhodného typu dlažby. Při nákupu dlažby na podlahu byste měli věnovat pozornost nejen jejímu vzhledu, ale také účelu použití a výkonným parametrům. Třída oděru, protiskluznost a odolnost proti skvrnám jsou velmi důležité. V interiérech nepotřebujeme dlažbu s nejvyšší odolností vůči mrazu. Na druhou stranu je ale hlavní vlastností takové dlažby nenasákavost, respektive nízká či minimální nasákavost. A takovou vlastnost potřebujeme především v koupelnách, na toaletách a v kuchyních v prostoru okolo kuchyňských linek. Co nás pak u interiérové dlažby zajímá nejvíce, to je odolnost vůči otěru. Především v chodbách, předsíních a kuchyních jsou na odolnost povrchu dlažby kladeny vysoké nároky. Všechny potřebné technické údaje o dlažbě najdeme na každém balení.
Třídy otěruvzdornosti glazované dlažby
Z hlediska odolnosti se glazované dlaždice dělí do pěti tříd otěru. U glazované dlažby se nejčastěji setkáme s 3., 4. a 5. stupněm otěruvzdornosti. Neglazované a slinuté dlažby však nejsou podle tohoto kritéria hodnoceny.
- Při nízkém zatížení, jako například v koupelně, sáhněte minimálně po dlaždicích třídy otěruvzdornosti 3.
- Do místností, jako je obývací pokoj, ložnice nebo jídelna, kuchyně, chodba a terasa se hodí dlaždice třídy otěru 3 a 4.
- V extrémně namáhaných prostorech, jako je garáž, jsou ideální dlaždice s třídou otěruvzdornosti 5.
Rektifikovaná dlažba
Nejlepší je volba takzvané rektifikované dlažby. Rektifikované dlaždice jsou po výpalu přesně seřezávány (kalibrovány) na přesný rozměr. S rektifikovanou dlažbou se pracuje o řád lépe (snáze) než s dlažbou pouze kalibrovanou. Rektifikovanou dlažbu pak můžeme pokládat na minimální spáru. A pozor, pokládka zcela bez spáry je nesmysl, prostě to nejde.
Kontrola dodávky dlažby
Pokud jsme si dlažbu již vybrali a objednali, je třeba zkontrolovat stav dodávky tohoto stavebního materiálu. Ještě před pokládkou je prostě dobré celou dodanou sérii zkontrolovat. Kontrolujeme kvalitu dlažby, odstín a rozměry jednoduchým porovnáním dlaždic. Zároveň porovnáváme dlažbu z různých obalů (krabic). Často můžeme zjistit, že sice některé krabice není třeba vracet, ale musíme promíchat dlaždice z více krabic, aby se obložený povrch barevně nelišil na více místech. A nakonec může dojít i k omylu a v některých krabicích může být zcela odlišná dlažba. Na každém obalu (balení) by měly být uvedeny veškeré důležité informace (identifikační údaje produktu). Katalogový název, formát (rozměr), kvalita, barevný odstín, kalibrace, datum výroby a další. Především kvalita produktu je pak definována normou. Pokud v dodávce najdete více jak 5 vadných dlaždic na 100, nelze již takovou kazovost tolerovat. Zakoupené obklady a dlažbu lze skladovat i venku (v exteriéru), musíme však celou dodávku ochránit před vlhkostí. Navíc je třeba za chladného počasí umístit materiál alespoň týden před pokládkou do interiéru, aby se ohřál.
Čtěte také: Izolační fólie: Střechy, podlahy a základy
Výpočet množství materiálu
Prvním krokem pro úspěšné zvládnutí pokládky je nákup vhodného množství dlaždic. Z ekonomického hlediska je důležitý zejména výpočet množství dlažby, které budete při práci potřebovat. Začněte proto změřením šířky a délky místnosti. Následně tato čísla mezi sebou vynásobte. Tímto výpočtem získáte základní údaj, který vám sdělí, kolik m2 dlažby budete potřebovat. K tomuto číslu je ovšem nutné připočítat i rezervu (ideálně 10 %) - vypočtené m2 pronásobíte číslem 1,1. Při zjišťování potřeby materiálu přidejte k vypočtené celkové ploše ještě 10 % na ořez a zlomený materiál. Balík dlaždic uchovávejte jako rezervu pro pozdější opravy. Dlažba se v obchodě prodává v určitých množstvích po balících. I v tomto případě je výpočet jednoduchý. Plochu podlahy (se započtenou rezervou) stačí podělit plochou, která je uvedena na balení.
Nářadí a další materiál
Kromě dlažby potřebujete lepidlo na dlažbu vhodné k podkladu. Spolu s výběrem dlažby vybíráme také vhodné lepidlo a to pak musíme mísit s vodou ve správném poměru. Pro pracovní a jiné kritické podklady nebo v případě podlahového topení zvolte flexibilní lepidlo zušlechtěné plastem. Pokud od podlahy očekáváte větší vibrace, je třeba si připlatit za hmotu flexibilní, standard by mohl popraskat. Také penetrace a spárovací malta by měly odpovídat použitému lepidlu a pocházet ideálně od stejného výrobce. To samé platí i pro spárovací hmotu. V určitých případech je lepší použít lepidlo flexibilní a i do interiéru je vhodné mrazuvzdorné lepidlo. Dále je většinou třeba zakoupit hydroizolační stěrku a gumoasfaltovou penetraci (zásadně volíme penetraci bez zápachu), dále samonivelační hmotu.
A nářadí? Vlastně potřebujeme spoustu věcí. Vybíráme také vhodné pomůcky, především nivelační spony, klínky a kleště, pomocí kterých se sponami a klínky pracujeme (levelingový systém). Kdo má trochu pod čepicí, zainvestuje do těchto propriet na úkor laciných plastových křížků, ty jen vymezují spáry, ovšem nivelační (levelingovou) sadou vyrovnáváme povrch. Potřebujeme dlaždice něčím řezat a brousit. Největší problém bude sehnat ruční řezačku dlažby. Doporučujeme její zapůjčení. Pokud si nevíte rady se správným použitím řezačky, použijte raději rozbrus (úhlovou brusku) s diamantovým kotoučem. Jestliže pokládáte kamennou dlažbu, musíte ji ořezávat diamantovým kotoučem. Řezačka vám práci hodně usnadní. Ořezání dlažby je rychlé, snadné a nehrozí, že by dlaždice praskla a byla znehodnocena. Dále potřebujeme gumovou paličku, vodováhy včetně dvoumetrové, kterou kontrolujeme rovinnost pokládané plochy, zubaté hladítko pro nanášení lepidla, míchací nástavec na vrtačku, případně rovnou míchací stroj na lepidlo, zednickou lžíci, špachtli a nakonec i nějaké hadříky pro potřebu utírání lepidla z dlažby. Míchačka na lepidlo (tu si můžete půjčit v půjčovně nářadí), pokud ji neseženete, lepidlo si namícháte ručně v kbelíku.
2. Příprava podkladu
Příprava celistvého, pevného a rovinného podkladu bez nečistot a mastnoty je pro pokládku dlažby zásadní. Ten očistěte od prachu, písku a dalších materiálů. Nikdy se nespoléhejte jen na to, že je plocha nově vybetonovaná. Je třeba zkontrolovat rovinnost podkladu a případně plochu alespoň místy vystěrkovat a nechat před pokládkou dlažby stěrku pořádně vyschnout. Správná aplikace samonivelační hmoty je obzvláště náročná, je třeba přesně dodržovat předepsaný postup a mít s touto činností zkušenosti. Stejně tak je důležitá vzájemná kolmost ploch. Určitě se nesnažte vyrovnávat nerovnosti lepidlem. Pro ně je přímo určena maximální možná tloušťka vrstvy. V mnoha případech je nejlepší nejprve vystěrkovat betonový podklad.
Hydroizolace a penetrace
Ještě než začnete pokládat dlažbu, musíte povrch natřít speciálním hydroizolačním nátěrem. Navíc se vyloženě vyplatí i pojistná hydroizolace podkladu vytažená i kousek na stěnu. Jednoduše proto, abychom nevytopili při havárii nižší podlaží, respektive snížili riziko takových škod na minimum. Po vystěrkování pořádně napenetrujte gumoasfaltovou penetrací (v interiérech volíme zásadně hmotu bez zápachu) s přesahem alespoň 5 cm na stěny (v koupelnách se penetrace a hydroizolace někdy aplikují až ke stropu). Poté aplikujeme stěrkovou hydroizolaci, která se obvykle nanáší dvakrát, čili po prvním nanesení, kdy materiál nejprve důkladně promícháme, musí hydroizolace uschnout a poté ji nanášíme podruhé, abychom měli naprostou jistotu vodotěsnosti hydroizolační vrstvy. Nakonec použijeme samonivelační hmotu, pomocí které dosáhneme dokonalé rovinnosti podkladu. Ano, je to pracné, drahé a trvá to s technologickými přestávkami dlouhou dobu, ale výsledek je pak dokonalý. A bezpečnost podlahy před úniky vody také. Pokud je podklad pod dlažbou vystaven deformacím, je nutné použít speciální elastické lepící malty. Pokud prostor vyžaduje dilatační spáry, musí se tyto spáry shodovat ve vrstvě obkladů s dilatací v podkladu.
Čtěte také: Dokonalá pokládka dlažby
3. Plánování pokládky a rozměření
Pokládku dlažby je třeba si důkladně naplánovat. Součástí příprav a plánování je i rozměření dlažby a stanovení směru pokládky. Před obkládáním je důležité si promyslet průběh spáry. Je třeba pořádně proměřit obkládanou plochu, zkontrolovat rozměry obkladového materiálu a pak musíme hodně počítat. Tedy kreslit a počítat. Ovšem zjistíme tak předem, jak široké budou dořezy a kde bude vhodné jejich umístění. A zároveň si vypočítáme šířku spáry. Zamyslete se také nad budoucím umístěním zařizovacích předmětů.
Rozdělení místnosti a umístění spár
Nejdůležitější je rozměřit si dlažbu tak, aby dořezy u stěn nebyly jen malé pásky dlaždic, které jsou nevzhledné. V tomto směru vám pomůže zejména rozdělení místnosti na poloviny. U stěn následně stačí už jen doříznout dlaždice takovým způsobem, abyste po obou stranách místnosti dostali rozměrově stejné dořezy dlaždic. Dlažbu je nejlepší začít pokládat od středu místnosti. V této souvislosti je třeba dlažbu rozměřit a zjistit, kde vyjde případný ořez u stěny. Nezapomeňte ale přitom započítat i šířku spár. Všeobecným pravidlem je, aby byly spáry rozmístěny symetricky, případně uprostřed menších ploch. Pokud si rozměříte spáry nevhodným způsobem, snížíte estetiku a design místnosti. Spáry by měly být vždy rozmístěné symetricky nebo uprostřed menších ploch. Špatně umístěné spáry poškodí celek z estetického hlediska. Prostě to bude vypadat blbě. Je třeba vnímat, co je pro naše oči zásadní při vstupu do obkládaného prostoru. Vůbec není od věci si začít na plochu dlaždice volně ukládat a pozorovat je, šoupat s nimi, měnit skladbu. Je třeba vidět, jaké místo je v prostoru dominantní, jaká plocha. A právě zde spáry vyniknou nejvíce. Jednoduše a prostě, když vstoupíme do místnosti, určité místo nás na první pohled zaujme nejvíc. A vůbec to nemusí být střed místnosti. Třeba krb, ale i okna, kdy je dobré pokládat obdélníkové dlaždice prostorem tak, aby k oknu či od okna směřovaly jejich pruhy. Opačná (kolmá) pokládka by nepůsobila dobře.
Navazování spár
V tomto směru je důležité si vhodně zvolit i formát dlažby, a to zejména v případě, že místnost pokládky sousedí i s další místností, kde je již dlažba položena. Například shodnými formáty dlažby a obkladů dosáhneme probíhání spáry, které je z estetického hlediska zásadní. Spára v podlaze má vždy navazovat na spáru ve stěně, tedy pokud je to možné. Existuje totiž i opačný přístup, kdy nemusí. Nemusí to dokonce při nevhodné volbě formátů vycházet. Třeba když zvolíme na podlahu velkoformátovou čtvercovou dlažbu a na stěnu co nejmenší formát obkladů. Anebo změníme úhel pokládky dlažby, třeba se rozhodneme ji oproti stěnám položit na koso. I tak ale nemusíme házet filintu do žita, pokud svým vzhledem obklad dlažbu zastíní. Bude působit dominantně. A nebo naopak, dominantní bude dlažba. Stejně tak je důležité probíhání spáry v na sebe navazujících místnostech - plochách.
Metody pokládky
Stejné podlahové dlaždice lze pokládat mnoha různými způsoby, čímž získáte zcela odlišný konečný efekt. Zatímco v případě čtvercových dlaždic je nejoblíbenější rovná nebo diagonální pokládka (ve tvaru kosočtverce), podélné dlaždice nabízejí mnoho možností pokládky (anglický vzor, rybí kost, cihla, šachovnice). Hexagonální dlaždice, které vypadají jako plástve medu, jsou v dnešní době velmi módní.
- Pokládka do pravého úhlu: Pokládání dlaždic do pravého úhlu je nejjednodušším způsobem. Ovšem nejlépe funguje pouze tehdy, máte-li takovou místnost, kde jsou stěny v pravém úhlu - před pokládkou doporučujeme kontrolu úhloměrem. Základem je položit první řadu dlaždic podél stěny a dále pokračovat v pravém úhlu napříč středem místnosti.
- Diagonální pokládka (kosočtverce): I při diagonální pokládce budete potřebovat úhloměr. Principem je pokládání dlaždic přes střed nejdelší části místnosti v diagonálním směru - určete si podélnou a příčnou osu v místnosti. Napříč tímto naměřeným úhlem následně pokládejte další řady dlaždic. Tímto způsobem dosáhnete zakrytí menších nesrovnalostí stěn a místnost se vám opticky rozšíří. Nevýhodou diagonální pokládky je poměrně složité měření - úhly musí dokonale sedět a také vám vznikne více odpadu při dokončování okrajů.
- Vzor rybí kosti: U vzoru rybí kosti se první dlaždice položí pod 45° úhlem a pod tímto úhlem se pokračuje v celé řadě. Další řada dlaždic se pak pokládá do prostoru, který se mezi jednotlivými dlaždicemi vytvořil.
4. Samotná pokládka dlažby
Máme-li již důkladně spočítaný prostor a pokládku promyšlenou, začínáme pokládáním celých dlaždic od jednoho z rohů místnosti. Toho rohu, který je při vstupu do místnosti a pobytu v ní vidět nejvíc. Je tedy třeba si představit i budoucí umístění nábytku. Pruhy s přířezy vždy končíme na opačných stranách. Zásadním pravidlem je pokládka dlažby až po položení a vyspárování dlaždic na stěnách. Nikdy nepostupujte opačně. Obkládání podlahy je posledním krokem, na který navazuje už jen usazování sanitárních předmětů a umisťování nábytku. Po obložení stěn a položení dlažby již nesmí přijít do prostoru žádný další stavební řemeslník. I stropní podhledy a další řemeslné práce již musí být dokončené. Stejně tak musí být před pokládkou dlažby vymalováno. Vždy se prostě začíná stropem, pokračuje stěnami a končí podlahou. To vám řekne i nejméně vzdělaný zedník.
Čtěte také: Pokládka plovoucí podlahy krok za krokem
Aplikace lepidla a pokládka dlaždic
Lepidlo si připravte podle návodu, který bude uveden na jeho obalu. Vždy je lepší, když ho promícháte míchadlem a ne ručně. Netvoří se v něm hrudky a má lepší konzistenci. Lepidlo kupujte podle prostředí, kde budete obkládat a podle druhu materiálu. Lepidlo naneste na podklad. Dlažba se pokládá do lepidla naneseného vždy ve stejné vrstvě na podklad. Vždy nanášíme jen tolik lepidla, abychom stačili dlažbu pokládat za jeho přípustné konzistence. Lepidlo nanášejte lžící na zeď a poté ho rozetřete hřebenovou stěrkou - tak dosáhnete rovnoměrné vrstvy lepidla. Kdybyste nanesli lepidla moc, dlaždice by se "houpala" a po čase by mohla snadno prasknout. I velikost zubů na hřebenovce je důležitá - na menší dlaždice zvolte menší zuby. Po nanesení lepidla na podlahu přitlačte dlaždice k povrchu a jemně je pootáčejte na místě. Ihned po položení přitom vždy každou dlaždici důkladně očistíme od lepidla na jejím líci. Nezapomeňte zachovat dilatační spáry pro spárovací hmotu mezi dlaždicemi (v tom vám pomohou distanční křížky). Po položení první řady dlaždic sáhněte po vodováze a zkontrolujte, zda je terakota dokonale rovná.
Řezání dlaždic
Největším problémem je pro většinu kutilů provádění přířezů. U dlažby je to ještě obtížnější než u obkladů. Dlaždice na okrajích stěn ořízněte gilotinou (tento nástroj dlaždici nařízne, což umožňuje její úpravu) a v případě potřeby okraje vyhlaďte pilníkem na obklady. Než nalepíte ořezané keramické dlaždice, zkontrolujte, zda dobře zapadají do úzkého prostoru, tak aby po celé délce stěny ponechaly dilatační spáru stejné šířky. Někteří dlaždiči postupují tak, že dokončují každou řadu dlažby. Až pak dlažba zatvrdne, projdu místnost a pečlivě změřím okraje a podle toho si nařežu najednou veškeré zbývající okraje dlažby. Pokud navazujete na dlažbu z vedlejší místnosti, položte dlažbu, aby navázala na vedlejší místnost. Když lepidlo zatvrdne, udělejte si nákres „šachovnice“, kam přesně zaměřte rozměry jednotlivých dlaždic. Ty pak najednou nařežte a naráz položte.
Spárování a ukončovací lišty
Dlažbu pokládáme zásadně se spárami, které je po vytvrdnutí lepidla nutné vyspárovat (vyplnit) speciální spárovací směsí. Spáry jsou nezbytné, bez spár to nejde, i když mohou být jen minimální. Nesmíme zapomenout, že u keramických obkladů dojde k určitému nárůstu objemu. Ten je způsoben penetrací vody do obkladů. Navíc by se bez spáry a spárovací hmoty poškozovaly hrany dlaždic. Spárování vyžaduje velkou přesnost. Stejně tak při spárování musíme vědět, zda může spárovací hmota dlaždici trvale poškodit (přebarvit) či ne. Pokud ano, bude nutná povrchová ochrana dlažby např. lepenkou. Nejdříve je třeba připravit si spárovací hmotu podle návodu na obalu. Hmotou vyplníte spáry a necháte je určitou dobu působit (podle návodu), přebytek hmoty stačí očistit houbičkou. K vyplnění mezer u zdi neslouží spárovací hmota na dlaždice, ale speciální těsnící hmota, která je pružnější a umožňuje podlaze „pracovat“. Před nanesením zajistěte obklady na okrajích malířskou páskou, což značně usnadní rovnoměrné nanesení přípravku. Při pokládce dlažby používejte ukončovací lišty, zakryjí přechod mezi dlažbou a obkladem nebo soklovou dlaždicí či dlažbou a stěnou. Poslední fází pokládky dlažby je instalace ukončovacích prvků, jako jsou přechodové lišty.
5. Doplňující informace
- Velmi oblíbená je dnes také dokonce pokládka dlažby až na stěnu, kdy prostě v pokládce pokračujeme dál, akorát v kolmém směru. Zde je však vyloženě nutné dodržet průběh spáry!
- V interiérech lze použít i dlažbu určenou do exteriéru. Kritérium mrazuvzdornosti hovoří ve skutečnosti o nasákavosti (resp. nenasákavosti) dlažby a ta nás zajímá i v interiérech.
- Neglazované obklady je třeba povrchově ošetřit před ušpiněním.
tags: #kladení #dlažby #od #středu #místnosti #postup