Problematika střešních plášťů je značně široká, protože tyto konstrukce jsou díky své poloze v objektu vystaveny působení řady vnějších i vnitřních vlivů.
Plochou střechu charakterizuje sklon do 5 ° a použití povlakové hydroizolace namísto skládané krytiny známé ze šikmých střech. Obvykle se za ploché střechy považují střechy se sklonem do 10°. Na druhou stranu minimální sklon se doporučuje alespoň 2 %. Ploché střechy nejsou ve skutečnosti ploché, mají extrémně nízký sklon, který umožňuje odtok vody. V minulosti nebyl tento typ střechy velmi žádaný, jelikož nebyla používána kvalitní technologie a na střechách se často držela voda, což časem způsobovalo zatékání. Jak čas postoupil, začaly se používat nové technologie a kvalitní materiály, čímž se ploché střechy staly bezpečné, kvalitní a žádané. Současné stavění se bez plochých střech neobejde. V současné době jsou velmi oblíbené a velmi dobře se hodí pro budovy, u nichž chcete dosáhnout moderního vzhledu.
Výhody a využití plochých střech
Využití ploché střechy oproti šikmé má mnohá opodstatnění. Ploché střechy jsou moderním, estetickým a funkčním řešením. Plochá střecha zejména umožňuje plné využití plochy posledního podlaží oproti obytnému podkroví pod šikmou střechou. Z architektonického hlediska do určité míry symbolizuje moderní stavění oproti šikmé střeše, která v historii neměla alternativu z důvodu neexistence plošně vodotěsných materiálů, které by se daly pro hydroizolaci využít. Oblíbené jsou i u bytových a rodinných domů, kde otevírají možnosti hmotového a tvarového uspořádání a v neposlední řadě možnosti využití střech pro terasy a zahrady. Tento typ střechy je symbolem sofistikovaného a moderního designu. Ploché střechy mají také městské bytové domy, které ji pak umí využít různým způsobem. Plochá střecha je skvělou volbou pro každého, kdo chce využít svoji střechu jako obytný prostor, uvažuje nad nástavbou v budoucnosti, instalací solárních panelů nebo jej to táhne k ekologické zelené střeše. Hlavní výhoda tohoto druhu střech spočívá v jejich jednoduché konstrukci. Nosnou konstrukci střechy tvoří strop, kde se vytvoří spádová konstrukce, aby na střeše nestála voda, na ni se instaluje parozábrana, tepelná izolace a krytina. Ploché střechy jsou méně nápadné a umožňují lepší využití horní části budovy.
Typy plochých střech
Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové.
Jednoplášťové střechy
Jednoplášťové střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Jednoplášťová střecha je střecha, která odděluje vnitřní prostředí od vnějšího jedním pláštěm - kontaktním souvrstvím jednotlivých funkčních vrstev. Ačkoliv střecha neslouží trvale pro pohyb osob (terasa apod.), je třeba volit takové materiály, které nebudou poškozeny ani při občasném pohybu osob provádějících např. údržbu. Jednoplášťové střechy pro nevytápěné objekty, na které nejsou kladeny tepelně izolační požadavky, plní pouze nosnou a hydroizolační funkci. Jejich konstrukce je jednoduchá, spád krytiny zajišťuje sklon nosné konstrukce. Neobsahuje větranou mezeru, musí mít dobře vyřešenou parozábranu! Spádová vrstva může být vytvořena také klíny tvarované tepelné izolace. Jako tepelná izolace plochých jednoplášťových střech se obvykle používají tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS) nebo tuhé desky z minerálních vláken, obvykle čedičových.
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
Jednoplášťová střecha nevětraná
Jednoplášťová střecha nevětraná je střecha bez systému větracích kanálků napojených na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou. Proto musí být konstrukčně a zejména materiálově navržena tak, aby byla funkční nejen z hlediska hydroizolačního, ale zejména z hlediska tepelně-technického (zjednodušeně řečeno, aby nezavlhala vlivem kondenzace a nesnižovala se tak účinnost tepelné izolace nebo se neprojevovaly defekty jako například plísně a tepelné mosty ze strany interiéru). Jednoplášťová plochá střecha tedy musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace. Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte alespoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S - opět tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy). Velmi vhodným typem parozábrany pro tento typ střechy je asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou (SBS modifikace je vylepšení vlastností asfaltové hmoty látkou Styren-Butadien-Styren). Celkový princip tohoto typu konstrukce je možné shrnou následovně - propustí-li parozábrana do skladby méně vodních par, než je schopno se ze skladby dostat přes hydroizolaci ven, bude střecha v běžných podmínkách funkční.
Jednoplášťová střecha větraná
Jednoplášťová střecha větraná je jednoplášťová střecha, v jejíž skladbě je systém větracích kanálků napojený na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou. Mezera má primární účel odvádět ze skladby vlhkost (strhává jí s sebou proudící vzduch), a proto u těchto skladeb nemusí být kladen takový důraz na použití špičkových parozábran, ale mohou být užity parozábrany s nižší účinností. Aby tedy mohla tato konstrukce fungovat, musí mít střecha nasávací a odváděcí otvory proudicího vzduchu. Častou chybou je, že otvory navržené podle požadavku normy jsou kryty mřížkami omezujícími nasávání vzduchu z 50 i více procent. Výška větrané mezery je rovněž velmi důležitá. Čím nižší sklon, tím vyšší mezera je potřebná, aby vzduch proudil. Není bez zajímavosti, že větraná mezera snižuje účinnost tepelné izolace (dochází k jakémusi "vytahování tepla" z izolace). Jako tepelné izolace se pro větrané jednoplášťové střechy užívá minerální vlny, která je schopna dobře předávat vlhkost do mezery.
Další varianty jednoplášťových střech
- Jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev (též střecha "duo") je střecha, ve které je část tepelné izolace umístěna pod hydroizolační vrstvou a část tepelné izolace umístěna nad hydroizolační vrstvou.
- Jednoplášťová střecha "plus" je střecha vytvořená kombinací jednoplášťové střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s kombinovaným pořadím vrstev.
- Plochá střecha lehká je speciální jednoplášťová střecha, jejíž plošná hmotnost je nižší než 100 kg/m². Nosnou konstrukci tvoří zpravidla trapézový plech nebo dřevěné bednění a výjimečně např. betonové skořepiny. Lehké střechy mají výrazně nižší schopnost akumulace tepla, a proto je třeba při návrhu navýšit jejich tepelně izolační vlastnosti o cca 15 %.
Víceplášťové střechy
Víceplášťové střechy mají mezi jednotlivými plášti s izolačními vrstvami vzduchovou mezeru (označuje se také jako vzduchová vrstva), obvykle větranou, jejímž účelem je odvést ze střechy vlhkost pronikající difuzí z interiéru do skladby střechy. Dvouplášťové nebo víceplášťové střechy mají ve skladbě vzduchovou vrstvu, obvykle větranou, která odvádí vodní páru pronikající difuzí z interiéru do vnějšího prostředí. Vzduchová mezera musí umožnit odvětrání vlhkosti. Podmínkou je mimo jiné dokonale vzduchotěsný spodní plášť, nenulový tepelný odpor horního pláště a dostatečná míra větrání střechy. Oproti jednoplášťovým střechám jsou náročnější na provádění. Pro bezvadné fungování střechy by horní plášť měl mít alespoň minimální tepelný odpor, který odpovídá např. dřevěnému bednění nebo silikátové konstrukci. Dvouplášťová střecha větraná má vzduchovou vrstvu napojenu na vnější prostředí a je vhodná pro použití nad prostory s vysokou relativní vlhkost (i nad 80 %).
Inverzní střechy
Inverzní střecha je konstrukce, u které je klasické pořadí vrstev jaksi přehozeno. Jedná se o skladbu, kde na nosné konstrukci je umístěna hydroizolace, na ní je drenážní vrstva, tepelná izolace a stabilizační vrstva (většinou oddělená od tepelné izolace separační a drenážní vrstvou). Znamená to tedy, že voda opravdu protéká kolem tepelné izolace a stéká k hydroizolaci. Jako tepelné izolace je totiž užíváno zásadně extrudovaného polystyrenu (XPS), který je nasákavý jen minimálně a voda proto nijak dramaticky nesnižuje jeho izolační schopnosti. Nepříjemnou vlastností této skladby je, že pokud je protékající voda velmi chladná (zejména v období tání sněhu), dochází k prochlazování nosné konstrukce s možnou tvorbou defektů jako kondenzace apod. Proto i ČSN při použití obrácené střechy předepisuje dostatečnou hmotnost nosné konstrukce tak, aby bylo riziko tvorby nepříjemných problémů minimalizováno. Hmotnost konstrukce by neměla být nižší než 240 kg/m².
Provozní střechy
Provozní střechy jsou střešní konstrukce, které umožňují využití střech jako pochůzných nebo pojížděných teras nebo střešních zahrad, sportovních hřišť, bazénů, odpočinkových ploch atd. Pochůzná střecha je určena pro trvalé využívání osobami. Jedná se o terasy, balkony či lodžie na střechách nadzemních i podzemních objektů. Pojížděná střecha je určena pro trvalé využívání, např. pro pojíždění vozidel a jejich parkování. Provoz na pojížděné střeše působí na skladbu souvrství koncentrovaným svislým zatížením prostřednictvím kol vozidel (tlakové síly) a dále účinky akceleračních a brzdných sil (vodorovné smykové síly).
Čtěte také: Výběr krytiny pro plochou střechu
Zelené střechy
Střešní zahrady (eventuálně též vegetační či zelené střechy) esteticky dotváří objekty a slouží jejich aktivnějšímu využívání. Zahrady lze různě kombinovat s pochůznými nebo pojížděnými střechami a i jinak využívanými plochami. Pro tyto střechy je povětšinou typická ve skladbě přítomnost vrstvy hydroakumulační (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha. Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha (tzn. bez větrané vzduchové mezery) s hydroizolací odolnou prorůstání kořenů a dalšími přidanými speciálními vrstvami. Zelené střechy můžeme dělit na střechy se zelení intenzivní (květiny, keře, tráva...), které potřebují pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více) a střechy se zelení extenzivní, která nepotřebuje takovou péči ani výšku zeminy (netřesky a jiné sukulentní rostliny, další rostliny nevyžadující pravidelnou závlahu). Extenzivní střešní zeleň zahrnuje odolné, nenáročné a do plochy se rozrůstající rostliny, např. mechy, trávy, divoké byliny, kobercové trvalky, skalničky a eventuálně kontejnerovou zeleň (přemístitelná, mobilní), která je umístěná v kontejnerech, přemístitelných nádobách nebo ve velkoobjemových květináčích.
Přehled typů plochých střech a jejich charakteristik
Následující tabulka shrnuje klíčové vlastnosti hlavních typů plochých střech:
| Typ střechy | Větraná mezera | Pořadí vrstev | Typická izolace | Klíčové vlastnosti/využití |
|---|---|---|---|---|
| Jednoplášťová nevětraná | Ne | Klasické (HI nad TI) | EPS, minerální vlna | Vyžaduje velmi účinnou parozábranu, nejrozšířenější typ |
| Jednoplášťová větraná | Ano | Klasické (HI nad TI) | Minerální vlna | Systém větracích kanálků, odvádění vlhkosti z konstrukce |
| Jednoplášťová "duo" | Ne | Kombinované | Různé typy | Část izolace pod HI, část nad HI |
| Inverzní | Ne | Obrácené (TI nad HI) | Extrudovaný polystyren (XPS) | Hydroizolace chráněna izolací, minimální nasákavost XPS |
| Dvouplášťová větraná | Ano | Vzduchová vrstva mezi plášti | Minerální vlna | Vhodná nad prostory s vysokou vlhkostí, odvod par |
| Zelená | Obvykle Ne | Jednoplášťová se spec. vrstvami | Dle typu zeleně | Estetika, hydroakumulační vrstva, extenzivní/intenzivní zeleň |
| Provozní | Dle typu | Dle typu | Dle typu | Pochůzné, pojížděné terasy, zahrady, sportoviště |
Klíčové komponenty plochých střech
Hydroizolace plochých střech
Hydroizolace je naprosto zásadním prvkem každé ploché střechy. Její úlohou je, aby voda nepronikla do konstrukce střechy a nepoškodila tepelnou izolaci či nosné prvky budovy. Pro ploché střechy se používá široká škála materiálů, z nichž každý má své specifické vlastnosti a využití.
Asfaltové pásy
Tyto pásy se vyrábějí z různých druhů asfaltu (modifikovaný, oxidovaný) a mají různé typy nosných vložek (polyesterová rohož, skelná tkanina). Mají výbornou odolnost proti vodě a mechanickému poškození.
Hydroizolační fólie
Fólie z materiálů, jako je PVC nebo FPO (flexibilní polyolefín), se na plochých střechách používají pro jejich flexibilitu a odolnost vůči UV záření.
Čtěte také: Realizace ploché střechy s asfaltem
Odvodnění plochých střech
Odvodnění je další důležitou součástí plochých střech. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy.
Konstrukční celistvost a údržba
Izolace je rozhodujícím aspektem konstrukce ploché střechy. Bez dostatečné izolace může plochá střecha vykazovat výrazné tepelné ztráty nebo zisky, což vede k nepříjemným podmínkám uvnitř budovy a ke zvýšeným nákladům na energii. Návrh ploché střechy s použitím vhodných izolačních materiálů a technik může pomoci udržet příjemné vnitřní prostředí a snížit spotřebu energie. Dalším důležitým faktorem při návrhu ploché střechy je konstrukční celistvost. Na rozdíl od šikmých střech, které se při rozložení hmotnosti spoléhají na gravitaci, ploché střechy musí odolávat neustálému namáhání v důsledku hmotnosti samotné střechy, faktorů prostředí a potenciálně těžkého vybavení nebo pěší dopravy. Při správném návrhu se zohledňuje nosnost konstrukce budovy, čímž se zajistí, že plochá střecha odolá těmto tlakům, aniž by se narušila její celistvost. Při vytváření efektivního návrhu ploché střechy sehrávají klíčovou úlohu profesionální architekti nebo inženýři. Jejich odborné znalosti jim umožňují posoudit různé faktory, jako jsou stavební předpisy, místní klimatické podmínky a specifické požadavky projektu.
Čisticí postupy jsou nevyhnutné i pro údržbu plochých střech. Na střeše se mohou hromadit nečistoty, jako například listí, větve a špína, které mohou ucpat odvodňovací systémy a vést k tvorbě rybníků nebo únikům vody. Aby se předešlo takovým problémům, mělo by se vykonávat pravidelné čištění těchto nečistot. Doporučuje se také ořezávat převislé stromy, aby se předešlo možným škodám způsobeným padajícími větvemi. Identifikace a řešení běžných problémů, jako jsou úniky nebo zadržování vody, by měly být prioritou při údržbě plochých střech. Netěsnosti mohou vést k poškození interiéru budovy vodou a časem mohou oslabit střešní konstrukci. Hromadící se voda, která vzniká, když se voda hromadí a řádně neodtéká, může také způsobit rozsáhlé poškození střešní fólie. Zaměřte se na správně provedenou hydroizolaci a odvodnění, kvalitu použitých materiálů i provedení. Nezapomeňte, že každá střecha je jedinečná a návrh konstrukce by měl být proveden odborníkem.
tags: #plocha #streche #kce #informace