Pevnost Dobrošov je rozestavěná dělostřelecká tvrz, součást československého pohraničního opevnění z let 1935-1938. Nachází se necelé 3 km od stejnojmenné obce Dobrošov, v Královéhradeckém kraji na Náchodsku u hranice s Polskem. Význam tvrze Dobrošov byl zanedbatelný, jelikož k dokončení alespoň po stavební stránce by bylo zapotřebí ještě téměř jednoho roku. Po Mnichovské dohodě bylo opevnění podstoupeno Německu, jenže Náchod nepatřil do Sudet a naší armádě zde zbylo několik skoro vyzbrojených objektů. Armáda věděla, že nemá smysl si vydržovat několik objektů, a tak začala rozprodávat jejich vybavení (ne zbraně).
Československé opevnění a jeho třídy odolnosti
Předválečné opevnění stálo především na tehdejších československo-německých hranicích, část i na hranicích s Polskem, Maďarskem a posléze i Rakouskem. Tvořily je objekty těžkého a lehkého opevnění. V době vzrůstajícího mezinárodního napětí, tedy v první polovině 30. let 20. století, převážila myšlenka neprostupného pevnostního valu vybudovaného na hranicích nad názorem modernizovat armádu s důrazem na její mobilitu (a tedy věnovat daleko větší pozornost např. tankům). Byly tedy ustanoveny dvě významné instituce: Rada pro opevňování (ROP) a Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP).
ŘOP bylo výkonným orgánem, jenž měl na starosti skutečnou realizaci tehdejšího pásu těžkého a lehkého opevnění. K rozpuštění ředitelství i rady došlo v roce 1938 po odstoupení československého pohraničí Německu, kdy už nebyl důvod v opevňování zmrzačené republiky pokračovat. O tom, že spolupráce mezi radou a ŘOP byla více než plodná, svědčí množství postavených pevností a bunkrů. Do konce září 1938, tedy do Mnichovské dohody, bylo postaveno na 10 000 lehkých objektů (tzv. řopíků) a 263 objektů těžkých. Na rozdíl od dnešních dálnic byly objekty postaveny kvalitně. Z části pevností, pevnůstek a bunkrů se naštěstí stala díky mnoha nadšencům muzea.
Třídy odolnosti a jejich určení
Předválečné opevnění ČSR mělo 4 třídy odolnosti, od řopíků, které musely vydržet zásah 75mm polního děla, až po 4. "římský" stupeň u nejtěžších tvrzových objektů, odolných i proti přímému zásahu těžkou leteckou pumou. Síla stěn a stropu mohla být až 3,5 m armovaného betonu vynikající kvality. Třída odolnosti určuje, co musí objekt vydržet.
Těžké opevnění bylo projektováno v šesti různých stupních odolnosti: 1, 2, I, II, III, IV. Jednotlivé objekty se lišily například tloušťkou stěn či stropu. "Arabové" (lehké opevnění) nebo "Římané" (těžké opevnění) byli číslováni římskými čísly, přičemž čím větší číslo, tím větší odolnost. Pevnosti nemají nejvyšší číslování; pevností nebo dobově tvrzí se rozuměl soubor objektů (mohly v něm být jak těžké, tak lehké), které se navzájem kryly palbou a obvykle byly spolu propojeny a byly společně řízeny. Objekty mohly být různého stupně odolnosti podle toho, jaké nebezpečí jim hrozilo. Lehké opevnění (LO) vz. 36 a LO vz. 37, těžké opevnění (TO) - pěchotní sruby, dělostřelecké sruby, vchodové objekty atd., ve stupních odolnosti: 1, 2, I, II, III, IV. Dělostřelecké tvrze: objekty TO zpravidla budované v nejvyšší odolnosti a propojené podzemím, samozřejmě s jednotným velením a s konkrétními taktickými úkoly.
Čtěte také: Více o pevnosti betonu
Co se týče stavební odolnosti, normální TO měly odolnost většinou II, III, jednička byla tuším jen výjimečně a IV se dělaly hlavně jen Tvrze. TO se v odolnosti IV stavěly především jako součást tvrzí, což je poněkud přesnější. Naopak ne všechny objekty tvrze byly v tomto stupni odolnosti (někdy byly u objektů použity nižší, celkem normálně pokud třeba objekt kryl vchod a byl z "domácí" strany a od nepřítele nezasažitelný). Naopak i některé TO, které byly na exponovaných místech, mohly být (a myslím i byly) v nejvyšší třídě odolnosti.
Testování odolnosti a zbraní
V souvislosti s testováním pevnostních staveb probíhaly testy zbraní, a tím je známá německá vojenská testovací střelnice v Kummersdorfe. Členové oddělení WaPruf 4 testovali odolnost jak československých, tak i belgických a francouzských pevnostních staveb. Známý je pokus ze 14.6.1940, kdy se testovalo, kolik střel ráže 88mm z Flaku je potřeba k demolici stěn belgické pevnosti Neufchateau. V knize Wolfganga Fleischera - Německá vojenská střelnice Kummersdorf jsou zajímavé fotografie. Sice jsou z testování dělostřeleckých zbraní, ale testovány byly na "pevnostních" železobetonových, litinových a ocelových cílech.
Němci po záboru pak zkoušeli různé možnosti, jak zničit bunkr - jak dělostřelecky, tak třeba navrtáním bunkru a zavedením trhaviny a její následnou aplikací. Ještě jedna poznámka (neváže se k čsl. opevnění) - když budu chtít vyzkoušet odolnost betonu, tak přece nebudu střílet do drahého objektu, který je notabene postavený někde v tramtárii - vybetonuju si nějakou pěknou, akorát tak tlustou, stěnu na střelnici. Na střelnici v Brdech bylo v 1. 1/2 r. 1935 vybetonováno 7 želbet. desek a ty byly do konce roku zkušebně ostřelovány z kanonu 15cm. Výsledky vedly ke změně technologie.
Při mé návštěvě Dobrošova mě zaujala na jednom panelu věta: "odolnost objektu byla zkoušena výbuchem ekrazitové nálože na střeše objektu". Ekrazitová nálož na stropnici objektu se zmiňuje pan Aron. Mělo jít o testování prvních LO vz.36, při kterém se zjistily nedostatky v kvalitě. U neusměrněného výbuchu by se většina energie vyslala do směru menšího odporu a tedy do okolí. K destrukci bunkru je potřeba energii usměrnit, a to buď průbojným projektilem ve stylu moderních bunker-buster bomb nebo i klasických dělostřeleckých granátů nebo náloží s usměrněným výbuchem. Podle mě je taky potřeba rozlišovat testování odolnosti objektu a testování účinku zbraně.
Kubatura a kvalita betonu
Při stavbě byl na staveništi příslušník armády (obvykle se stavebním zaměřením) a třeba bednění nesmělo být sejmuto bez jeho přímého dohledu. Mnoho firem na stavbě prodělalo (nebylo to zas tak lukrativní jak se vypráví) protože nedodržely určené parametry a některé objekty byly na náklad stavitele odstraněny a vybetonovány znova. Pevnost v tlaku je rozhodující pro stavby. Ze začátku u LO vz.36 byla požadovaná pevnost 200 kg/cm2, později to bylo 450 kg/cm2.
Čtěte také: Vývoj pevnosti betonu
Betonování a zkoušky
Z každé namíchané betonové směsi se bral vzorek, z toho se dělala kostka (takové jsou mnohdy k vidění vystavené na bunkrech) - na tom se pak zkoušela hustota betonu (pevnost v tlaku). Zkoušky betonu se dělaly (tehdy stejně jako dnes) právě pomocí krychlí o rozměrech 1dm, zkoumá se to pomocí něčeho co bych já nazval lisem, a při mezním tlaku začne beton praskat a na bocích krychle se odlupovat.
Krom kvality betonu měla na pevnost objektu samozřejmě vliv i kvalita práce při ukládání armatury, tedy správné rozložení a síla železných prutů, jejich svázání a podobně. Objekty se, pokud vím, betonovali vždy celé najednou, tedy na tři směny a dokud nebylo hotovo, nemohlo se z technologických důvodů přestat (běžně to bylo několik dnů). Firmy měly často problém právě s kamenivem, které mělo podle předpisu určitou velikost a důležitý byl i materiál (tedy druh kamene), proto se něco vozilo i z dost velké dálky (na velké stavby byla někdy zřízena polní železnice).
Objekty se betonovaly v celku - jen myslím, že dělostřelecké sruby byly dělené - kvůli velkému objemu. Objekty se vyznačovaly železobetonovou konstrukcí o síle čelní stěny a stropu 80 cm v běžném případě, či 120 cm v případě nutnosti posílit obranyschopnost objektu. Betonová kaše při tuhnutí houstne. Poté, co skončí tuhnutí, nastává fáze tvrdnutí, kdy ztuhlá kaše nabývá na pevnosti. Při tuhnutí a tvrdnutí cementu se uvolňuje teplo, zpočátku rychle, později pomaleji.
Kromě značné kubatury betonu je pro objekty charakteristická i velice hustá síť armovacího železa. Se započetím betonáže se v připraveném bednění nacházely obvykle jen svislé železné pruty. Vodorovná byla vyvazována v průběhu betonáže. Jednotlivé vrstvy měly výšku 15 až 20 cm. Samotná betonáž nesměla být přerušena, aby v betonu nevznikla sebemenší spára. Ta musela činit minimálně 450 kg/cm2 (tedy asi 4,5 MPa), jinak byl stavitel finančně penalizován.
Po dobetonování a po 14 denním klidu určeném k dozrání betonu, bylo odstraněno vnější bednění a firma provedla dokončovací práce - nahození omítky, izolace kovových částí bunkru, terénní úpravy i maskování. Dobře zhutněný beton lze vyrobit i bez strojních vibrátorů vpichováním ocelové tyče a nebo pěchováním ocelovým nebo dřevěným pěchem. Tímto způsobem byl hutněn beton při stavbě opevnění před druhou světovou válkou a tyto stavby stojí neporušené dodnes. V podstatě u těchto staveb byly pouze dodrženy výše uvedené podmínky. Jinak jsou vyrobeny z naprosto běžného betonu a jejich životnost neohrozila ani válka ani šedesát let jejich existence.
Čtěte také: Beton: prvních 24 hodin
Speciální cement
Používal se portlandský cement, který počíná tuhnouti po páté hodině od přidání vody, avšak doba jeho tuhnutí je normální, tj. tuhnutí musí být skončeno do 15 hodin (Ing. Antonín Sameš v říjnu 1937). Speciální armádní cement byl dodáván především proto, že měl pomalejší dobu tuhnutí, tedy že začal tuhnout až po položení všech vrstev, takže se v betonu nevytvořila spára, která by samozřejmě snížila odolnost celé stavby. Např. objekt K-S-32 s kubaturou 1570m3 byl vybetonován za 7 dní. Všechny zkušební kostky přesáhly normovanou pevnost 450kg/cm2. Beton byl míchán jako zavlhlá směs se značným množstvím kameniva do dřevěného bednění s připravenou svislou armaturou.
Cement byl se zpožděným tuhnutím a sníženým hydratačním teplem. Použití takového cementu je normální při betonování velkých objemů. Jde o to, že jednak samozřejmě potřebuju, aby beton nezačal tuhnout předčasně. Pak tam jde taky o to hydratační teplo. Při hydrataci se uvolňuje reakční teplo a při větších objemech je dobré toto teplo omezit, protože:
- je lepší pro pevnost betonu, když se "přibrzdí" dynamika reakce cementu a vody (rovnoměrnější růst krystalů).
- odstraní se tím teplotní špička, která způsobuje porušení konstrukce vznikem smršťovacích trhlin.
- zmenší se odpar vody.
Beton nezačal tuhnout až po položení všech vrstev. Důležité bylo, aby nová vrstva byla pokládána na vrstvu, která ještě nezačala tuhnout. Např. při betonování vchodového obejktu na Smolkově s tím byly problémy - měli puštěno málo míchaček a betonáž jedné vrstvy trvala přes 4 hodiny a to byl problém - předešlá vrstva už začala tuhnout, když na ní dávali novou. Až po dosti razantním zásahu stavebního dozoru spustili další míchačku.
Objekty Tvrze Dobrošov
Tvrz Dobrošov je bohužel nedokončená a z plánovaných 7 objektů byly pouze 3 stavebně dokončeny: N-S 72 (Můstek), N-S 73 (Jeřáb) a N-S 75 (Zelený). Bylo vyrubáno celkem 1750 m chodeb a cca 750 m sálů, asi 1/2 byla vybetonována. Do krizového roku 1938 byl provizorně vyzbrojen N-S 73 Jeřáb, ale to bylo s plánovanou osádkou a palebnou silou podstatně málo. Když Německý Wehrmacht ostřeloval přímou palbou sruby, našly se i zde nově testované střely Röchling.
Při prohlídce podzemí vás přivítá příjemná teplota 6 °C, návštěvníci mají v omezeném počtu možnost vypůjčit si teplý oděv v pokladně pevnosti. Prohlídka začíná ve výstavní síni, kde se nachází největší kolekce figurek v Evropě, které ztvárňují Československou armádu z roku 1938, autorem je modelář Lubor Šušlík. Výstava je neustále rozšiřována, v současné době je zde vystaveno cca 1250 figurek. Zde také proběhne úvodní výklad, především o historii pevnosti.
Dále prohlídka pokračuje vstupem do „srubu“ Zelený. V podzemí jsou stavebně dokončené muniční sklady, prochází se částí galerie. Nejvíce zajímavé jsou kasárenské prostory. Prohlídka podzemí končí pod pěchotním srubem Můstek. Návštěvníka čeká cca 250 schodů do týlového patra tohoto srubu. Schodiště končí na stropní plošině srubu Můstek a za příznivého počasí se návštěvník potěší krásným výhledem do okruhu až 80 km. Návštěvníci se mohou také vydat na naučnou stezku, která začíná u dělostřeleckého srubu Zelený, je značena a má dvě trasy.
Plně dokončená tvrz měla disponovat úctyhodnou palebnou silou osmi zbraní Y (10 cm houfnice vz. 38, dvojče se věži, dvě třídělové baterie v dělostřeleckých srubech), dvou 12 cm minometů (v minometné věži), šesti zbraněmi L1 (4 cm protitankový kanón vz. 36, spřažený s těžkým kulometem vz. 37), čtyřmi zbraněmi M (dvojče těžkých kulometů vz. 37), z toho dvě pod betonem a dvě v kopuli, osmnácti zbraněmi N (LK vz. 26 - z toho sedm pod betonem, jedenáct v pancéřových zvonech).
Dělostřelecký srub N-S 75 "Zelený"
Největším postaveným objektem tvrze je N-S 75 "Zelený", který získal svůj název podle příjmení majitele pole, na kterém byl postaven. Betonáž první části objektu proběhla ve dnech 3.-7. září 1938, zbývající část byla dokončena až za všeobecné mobilizace ve dnech 20.-28. září 1938 za pomoci vojáků II. praporu hraničářského pluku 18. Při stavbě bylo do bednění uloženo celkem 5520 m3 betonu. Rozměry objektu jsou 47x16 m, s tloušťkou stěn a stropu 3,5 m.
Objekt měl střílny pro tři 10cm houfnice vz. 38, které měly svou palbou působit především do údolí řeky Metuje, kudy procházela důležitá silnice a železniční trať. Na konci září 1938 se v plzeňské Škodovce teprve pracovalo na prototypu této zbraně. Maximální dostřel houfnice byl 11,9 km, rychlost střelby 15-20 ran za minutu. V současnosti jsou ve srubu umístěny dvě makety houfnic, které byly v 70. letech při natáčení filmu Dny zrady na tvrzi Hanička v Orlických horách. Ve stropě srubu měly být osazeny dva pancéřové zvony se střílnami pro lehké kulomety. Třetí kulomet měl být ve střílně postřelující ochranný příkop před střílnami. Zvony byly určeny pro pozorování a k bezprostřední ochraně okolí objektu, ale na staveniště nebyly nikdy dodány, zvonové šachty dobrošovských objektů zůstaly prázdné.
Objekt má dvě patra. V horním patře měly být umístěny zbraně, vstupní chodbičky do zvonů a nouzový východ z objektu. V dolním patře měla být filtrovna, sociální zařízení (umývárna a WC), ubikace pro část posádky, velitelské stanoviště a místnosti, do kterých by padaly vystřílené nábojnice. Obě patra a podzemní tvrze jsou vzájemně propojeny schodištěm a šachtou pro dva nákladní výtahy. Při zpřístupnění tvrze Dobrošov koncem 60. let byly zvonové šachty zabetonovány, byl dokončen chybějící zához objektu a provedena nová izolace stropní desky. Střílny musely být za okupace na rozkaz Němců odstraněny, vzniklé otvory jsou dnes zaslepeny plechovými deskami, které pouze symbolicky připomínají původní střílny.
Pěchotní srub N-S 73 "Jeřáb"
Třetí z dokončených objektů, srub N-S 73 Jeřáb, není běžně přístupný, bývá však otevřen o státních svátcích. Od srubu Můstek je vzdálen 600 m a dostaneme se k němu po vyznačených trasách. Venkovní stěny objektu nesou stopy cvičných paleb německé pěchoty. Do interiéru vstupu srubu se vstupuje nouzovým otvorem.
Tento pěchotní srub o kubatuře 2808 m3 projektanti umístili na nejnižší terénní bod tvrze v nadmořské výšce 594 m nedaleko osady Polsko. Odtud bylo možné dobře pozorovat údolí Metuje. Proto se počítalo s osazením dělostřeleckého pozorovacího zvonu, který měl řídit palbu dělostřelecké baterie umístěné v objektu N-S 75 "Zelený". Další dva zvony byly určeny pro lehký kulomet, v kopuli mělo být umístěné dvojče těžkých kulometů. Ve střeleckých místnostech se počítalo se dvěma protitankovými kanóny ráže 47 mm a jedním dvojčetem těžkých kulometů. Němci vytržená střílna pro kanón na levé straně objektu je v současnosti zvenčí nahrazena maketou.
Srub "Jeřáb" byl vybetonován ve dnech 24.6. až 2.7. 1938. Za mobilizace měl srub svou osádku, přestože nebyl dostatečně připraven k boji. Srub neměl osazeny pancéřové zvony, osádka spala na zemi na slamnících. Pitnou vodu si vojáci nosili z jímky umístěné na počátku odvodňovací štoly v podzemí, schodiště mělo jen dočasné dřevěné zábradlí. V objektu byla uložena částečná zásoba potravin a munice, protože objekt nemohl být vinou nedokončených podzemních prostor zásobován z plánovaných skladů.
V roce 1940 si Němci srub "Jeřáb" vybrali k natáčení propagandistických záběrů o dobývání Maginotovy linie. Stěny dosud nesou stopy po ostřelování z kulometů. Po Mnichovu část osádky srubu zůstala nakrátko v objektu jako strážní oddíl. Člen tohoto strážního oddílu, svobodník Zicháček, nakreslil na stěnu ubikace několik kreseb, které se vyjadřují k okupaci pohraničí a Mnichovské dohodě. Je zde i seznam členů osádky srubu.
Pěchotní srub N-S 72 "Můstek"
Prohlídka podzemí končí pod pěchotním srubem Můstek. Návštěvníka čeká cca 250 schodů do týlového patra tohoto srubu, ten je zachován v poměrně dobrém stavu, ačkoliv byl devastován. Poškozené je zejména bojové patro. V malé expozici lze spatřit fragmenty projektilů, které mají přímou souvislost s devastací objektu. Jedná se o střelu Röchling, jednu z tzv. tajných zbraní třetí říše. Takováto střela dokáže prorazit několik desítek metrů nadloží a zasáhnout pevnostní kasárna hluboko pod zemí nebo přímým zásahem prorazit 3,5 metru belgického pevnostního železobetonu. Dnes je jisté, že k testování granátů Röchling došlo i na Dobrošově.
Tento objekt o kubatuře 3100 m3 projektanti umístili na nejvyšší terénní bod tvrze o nadmořské výšce 619 metrů. Odtud by bylo možné dobře pozorovat okolí. Proto se počítalo s osazením dělostřeleckého pozorovacího zvonu, odkud měly být předávány informace pro minometnou otočnou věž. Zvon měl být dodán ze staveniště tvrze Bouda, kde díky konstrukční chybě nevyhovoval. Další dva zvony měly být vyzbrojeny lehkými kulomety, v pancéřové kopuli mělo být dvojče těžkých kulometů. Ve střílnách pod betonem měl mít srub dva protitankové kanóny ráže 47 mm umístěné ve společné lafetě s těžkým kulometem a v další střílně dvojče těžkých kulometů.
Srub N-S 72 byl vybetonován ve dnech 25.-31. 7. 1938. Název získal podle dřevěného lyžařského můstku, jenž se kdysi nacházel ve svahu směrem k osadě Polsko. Za mobilizace srub neměl svou stálou posádku, jelikož nebyl dostatečně připraven pro boj. Nepodařily se dokončit i stavební úpravy uvnitř objektu a zához. Z tohoto důvodu dnes srub tvoří výraznou dominantu kóty 619, i když po jeho úplném dokončení by při pohledu ze strany nepřítele vyčnívaly nad obzor pouze pancéřové zvony. Odhaleny by zůstaly pouze stěny se střílnami.
V lednu 1943 si Němci srub "Můstek" vybrali ke zkouškám podkaliberních protibetonových střel Röchling. Část jednoho z granátů je dodnes zabořená do jedné z týlových stěn. Po celý týden museli obyvatelé Dobrošova každé ráno opouštět své domovy z bezpečnostních důvodů. I lidé docházející z České Čermné do Náchoda do zaměstnání museli Dobrošov obcházet přes obec Březová (dnes Polsko). Kanony ostřelující objekt byly umístěny na protilehlém poli ve vzdálenosti 200 m. Jednomu granátu se podařilo vytrženou střílnou proletět až dovnitř bunkru, kde způsobil značné škody. Je třeba podotknout, že objekt byl "napaden" z týlové části, odkud by nepřítel nemohl za boje útočit, aniž by neprorazil na některém místě linii opevnění. Většina objektů byla silně narušena, a tak bylo rozhodnuto začátkem 70. let opravit a odstranit betonové úlomky visící z objektu torketáží. Tři šachty pro zvony ve stropnici byly podobně jako na srubu "Zelený" zabetonovány a strop zaizolován. Čtvrtou šachtu zakryla v 70. letech kovová nástavba umožňující vstup a výstup po točitém schodišti. Příkopy jsou zasypané, patrné jsou pouze okraje.
Dělostřelecký srub N-S 76 "Amerika"
Druhý dělostřelecký srub tvrze, N-S 76 "Amerika", měl být postaven ve svahu nad osadou Amerika, podle které dostal krycí název. Podle původních předpokladů měl být objekt vyzbrojen baterií tří 8cm kanónů. Tyto zbraně ale nebyly z důvodů neuspokojivých zkoušek a snahy o jednotnost výzbroje pevnostních objektů vůbec zavedeny do výzbroje a měly být nahrazeny 10cm houfnicemi vz. 38. Palba dělostřelecké baterie měla být vedena na jihozápad ve směru Borová, Rzy a tvrz Skutina. Obranu bezprostředního okolí měly zabezpečovat dva lehké kulomety umístěné v pancéřových zvonech osazených ve stropě.
Po konstrukční stránce byl N-S 76 zrcadlovou kopií dělostřeleckého objektu N-S 75 "Zelený". Měl mít dvě patra - v horním měly být umístěny houfnice, pancéřové zvony a nouzový výlez ústící v ochranném příkopu. V dolním patře se počítalo s filtrovnou, ubikací části obsluhy, sociálním zařízením, stanovištěm velitele a kobkami pro jímání vystřelených nábojnic. Osádku objektu mělo tvořit 86 mužů. Stavbu objektu se nepodařilo dokončit. Na staveništi byla vyhloubena šachta do podzemí, proveden výkop pro objekt a vybetonována základová skořápka. Po Mnichovu byla šachta zasypána, postupem let zmizelo i celé staveniště.
Dělostřelecká věž N-S 74 "Maliňák"
Objekt N-S 74 "Maliňák", určený pro dělostřeleckou otočnou a výsuvnou věž, měl být postaven na kótě 604 severozápadně od Dobrošova. Toto místo bylo pro umístění objektu vhodné, protože odtud bylo možné vést palby do údolí řeky Metuje, na hřeben mezi Babím a Slavíkovem a také do prostoru Jeleniów a Kudowa (dříve v Německu) v předpolí tvrze Dobrošov. Celý objekt měl být zapuštěn do terénu, nad který by vyčnívala pouze vrchní část věže a dva malé ventilační zvony. Toto stavební řešení zaručovalo větší odolnost před nepřátelským ostřelováním nebo bombardováním. Vývoj dělostřelecké věže (celý komplet měl mít hmotnost přes 400 tun) probíhal ve Škodě Plzeň, ale do zářijové mobilizace se nepodařilo dokončit ani jeden prototyp (první prototypy byly rozpracovány, ale byly dokončeny až za okupace). Staveniště objektu je dnes zarostlé náletovým porostem, dobře patrný je ale výkop pro objekt.
Vchodový srub N-S 77a "Portál"
Po dokončení stavebních prací měl k zásobování tvrze sloužit mohutný vchodový objekt s vjezdem pro nákladní automobily. Měl být postaven ve svahu pod silnicí Náchod-Nový Hrádek, kde by byl dostatečný kryt před nepřátelským pozorováním a ostřelováním. Ochranu příjezdové silnice z Pekla měly zabezpečit dva 47 mm protitankové kanony lafetované společně s těžkým kulometem. Uvnitř vchodového objektu se počítalo s překladištěm, do kterého by mohly zajíždět nákladní automobily. Zde by se veškerý materiál překládal na vozíky podzemní úzkokolejné dráhy o rozchodu 600 mm. Pohyb vozíků by zajišťovali vojáci, kteří by je ručně tlačili. Koleje měly vést pouze v hlavní chodbě a v odbočkách pro objekty s dělostřeleckou výzbrojí. Kromě vjezdu pro automobily měl mít vchodový srub ještě vchod pro pěší. Ve stropě se počítalo se dvěma pancéřovými zvony pro lehké kulomety.
| Označení srubu | Typ | Kubatura betonu (m³) | Stav | Výzbroj (plánovaná) | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|
| N-S 72 "Můstek" | Pěchotní srub | 3100 | Stavebně dokončen | 2x 47mm PT kanón, 2x těžký kulomet, dělostřelecký pozorovací zvon, 2x lehký kulomet | Testován střelami Röchling, pozůstatky střely ve zdi. |
| N-S 73 "Jeřáb" | Pěchotní srub | 2808 | Stavebně dokončen | 2x 47mm PT kanón, 2x těžký kulomet, dělostřelecký pozorovací zvon, 2x lehký kulomet | Provizorně vyzbrojen v r. 1938, stopy ostřelování Němci. |
| N-S 75 "Zelený" | Dělostřelecký srub | 5520 | Stavebně dokončen | 3x 10cm houfnice vz. 38, 3x lehký kulomet | Největší objekt, dnes makety houfnic. |
| N-S 76 "Amerika" | Dělostřelecký srub | Neuvedeno | Nedokončen (pouze výkop a základová skořápka) | 3x 10cm houfnice vz. 38, 2x lehký kulomet | Zrcadlová kopie N-S 75, místo dnes zarostlé. |
| N-S 74 "Maliňák" | Dělostřelecká věž | Neuvedeno | Nedokončen (pouze výkop) | Otočná a výsuvná věž (prototyp nedokončen) | Zapuštěn do terénu pro vyšší odolnost. |
| N-S 77a "Portál" | Vchodový srub | Neuvedeno | Nedokončen | 2x 47mm PT kanón, těžký kulomet, 2x lehký kulomet | Vjezd pro nákladní automobily, překladiště, pěší vchod. |
tags: #pevnost #dobrosova #kubatura #betonu #informace