Parozábrana, často ve formě parotěsné fólie, je speciální materiál, který zabraňuje průniku vodní páry do konstrukce budovy. Tím chrání izolační vrstvy před vlhkostí, která může výrazně snížit jejich izolační schopnosti a způsobit vznik plísní či hniloby. Parozábrany jsou zásadní zejména v moderních energeticky úsporných domech, kde je důležité minimalizovat tepelné ztráty.
Nutnost parozábrany kolem plastových oken
V zimě mohou začít moknout rohy špalety kolem oken a parapety, pokud nebyla dána žádná parozábrana (páska) kolem rámu. Vzduch v interiéru obsahuje vlhkost, která se snaží dostat ven, kde je vlhkost nižší. U izolovaných staveb by došlo k prostupu vodních par skrze izolaci, kde směrem ven dochází k poklesu teploty. Vzduch se tak ochlazuje, ztrácí schopnost pojmout původní množství vodních par a dochází k jejich kondenzaci v úrovni izolace. To samozřejmě nechceme, protože se tím podstatně sníží životnost i funkce izolace. Použitím parotěsné fólie v konstrukci se tomu zabrání.
Pokud parozábranu nainstalujete nesprávně nebo ji vynecháte, vodní pára může pronikat do izolace a konstrukce budovy. To vede ke kondenzaci, která způsobuje navlhnutí materiálů, snižuje jejich izolační schopnosti a podporuje růst plísní a hniloby. Dlouhodobě může dojít k poškození konstrukce a zvýšení nákladů na vytápění.
Co je parozábrana a jak funguje
Parozábrana je plastová fólie, která se používá pro odvádění vlhkosti a k zabránění kondenzace ve stěnách, střechách, základech nebo podlahách. Vodní pára je v těchto prostorách neustále přítomná. Vzniká při výdechu, vaření, koupání i dalších činnostech a za její srážení je částečně zodpovědné zateplení střech, podlah i stěn. Pokud vodní pára projde stěnou, stropem nebo jinou překážkou a setká se s povrchem o jiné teplotě, pak kondenzuje. Parozábrana se instaluje podél, uvnitř nebo okolo stěn, stropů a podlah právě proto, aby se zabránilo jejich potenciálnímu poškození nadměrnou vlhkostí. Parozábrana odvádí vzniklou páru pryč z budov a místností. Díky tomu je stavba chráněna před nadměrnou vlhkostí, ochlazováním, korozí, vznikem plísní i hnilob.
Fyzikální princip kondenzace
Jednou z vlastností vzduchu je, že na sebe dokáže vázat vodu (resp. vodní páry), přičemž čím teplejší vzduch je, tím více vody dokáže absorbovat. Pro příklad nám poslouží vzduch o teplotě 0°C a 20°C. Při teplotě 0°C je maximální množství absorbovaných vodních par 4,8 g/m³, zatímco při 20°C je to již 17,3 g/m³ vzduchu. Jedná se o maximální množství, které vzduch dokáže pojmout, ale v reálu se v něm tolik vodních par nacházet nemusí. Poměr mezi skutečným a maximálním možným množstvím vodních par se nazývá relativní vlhkost vzduchu (RH).
Čtěte také: Jak na parozábranu na beton
| Teplota vzduchu | Maximální množství absorbovaných vodních par |
|---|---|
| 0°C | 4,8 g/m³ |
| 20°C | 17,3 g/m³ |
Pokud začne klesat teplota, vzduch dokáže pojmout menší množství vodních par. Jejich skutečné množství však zůstává stejné a zvyšuje se tak RH. Pokud se tak stane a RH dosáhne hodnoty 100 % (rosný bod), vzduch již nedokáže vodní páry pojmout a musí se jich "zbavit". K tomu dochází kondenzací vzdušné vlhkosti (přechod skupenství pára -> voda).
Jak a kdy použít parozábranu
Parozábrana se instaluje na teplé straně izolace, tedy směrem do interiéru. Používá se při zateplování stěn, stropů i střech. Parotěsná fólie je nezbytná zejména pod střešní krytiny, jako je hliníková střešní plechová krytina. Její správné použití zajišťuje, že vodní pára z interiéru nepronikne do izolačních materiálů a konstrukce střechy. Parozábrana je nedílnou součástí difúzně uzavřené skladby obvodové konstrukce. Montáž parozábrany se provádí zejména u střešních konstrukcí, ale také v sendvičových konstrukcích dřevostaveb.
Skladbu konstrukce navrhuje vždy projektant, vždy je ale blíže k interiéru. Důvod je ten, že je nežádoucí, aby vodní páry prostoupily do té části konstrukce, kde se nachází tzv. rosný bod a kde vodní pára zkondenzuje do kapalného skupenství.
Montáž parozábrany
- Příprava podkladu: Povrch musí být čistý, suchý a bez ostrých hran.
- Pokládka fólie: Parotěsná fólie se pokládá s přesahem minimálně 10 cm mezi jednotlivými pásy.
- Těsnění spojů: Spoje a napojení je nutné utěsnit speciálními lepicími páskami nebo tmely.
- Napojení na konstrukci: Fólii je třeba pečlivě napojit na stěny, okna a další konstrukční prvky.
- Kontrola: Po instalaci zkontrolujte celistvost a těsnost celé parozábrany.
Parotěsná fólie se montuje zpravidla na podklad z dřevěných hranolů, mezi kterými je tepelná izolace (izolace střechy v podkroví) či na podklad z OSB desek v případě obvodových stěn dřevostaveb (v některých případech však OSB desky mohou zastávat funkci parotěsné vrstvy). Parozábrana se na podklad přichytí pomocí sponkovačky. Některé typy parotěsných fólií jsou také vybaveny samolepicí vrstvou pro pohodlnější aplikaci na podklad.
Montáž parozábrany vyžaduje jistou opatrnost, aby nebyla fólie protržena. I malý vpich dokáže zhoršit průvzdušnost obálky budovy a způsobit do budoucna problémy. Lze ji nainstalovat i několik měsíců po namontování oken do hrubé stavby, aby nedošlo k poškození během pokračování stavby a vlivem venkovního počasí.
Čtěte také: Montáž parozábrany krok za krokem
Typy parozábran a jejich vlastnosti
Parozábrany a další parotěsné fólie se dělí podle míry propustnosti. Jako parozábrana se obvykle používá silnější plastová, polyethylenová fólie.
Existuje několik typů parozábran a parotěsných fólií:
- Hliníková parotěsná fólie: Vyznačuje se vysokou odrazivostí tepla a dlouhou životností. Ideální pod hliníkovou střešní plechovou krytinu. Fólie povrstvená hliníkovou vrstvou, zvyšující neprostupnost pro vodní páru, je určena pro náročnější vlhkostní prostředí.
- Polyetylenové fólie: Levnější varianta, vhodná pro méně náročné aplikace. Standardně jsou parotěsné fólie vyrobeny z polyetylenu (LDPE) a vyztuženy armovací mřížkou.
- Inteligentní membrány: Umožňují regulovaný průchod vodní páry v závislosti na vlhkosti prostředí.
Nejdůležitějším parametrem při výběru parotěsné fólie je její difúzní odpor. Faktor difúzního odporu µ udává, kolikrát větší by musela být vrstva nehybného vzduchu, aby bylo docíleno stejných izolačních vlastností. Správný typ parozábrany by měl určit projektant, případně dodavatel (výrobce) systému.
Parobrzda jako alternativa
Další možností, jak vzduchotěsnosti docílit, je parobrzda. Stejně jako parotěsné fólie zamezí průniku vzduchu, ale vlhkost přes ni však projde. Parobrzda bývá z důvodu dlouhé životnosti nejčastěji zhotovena z OSB nebo sádrovláknitých desek. S použitím parobrzdy je nutné počítat předem a dostatečně dimenzovat údržnost nosné konstrukce. V obou případech je nutné precizně přelepit veškeré spoje a prostupy takzvanou airstop páskou nebo lepidlem na parozábrany. Zda použít parobrzdu nebo parotěsnou fólii záleží na zamýšleném typu novostavby. To doporučujeme vždy pečlivě konzultovat s odborníky!
Možnou alternativou kvalitní parotěsné fólie jsou OSB desky. Při jejich instalaci je ale nutné dbát na maximální vzduchotěsnost. Tuto variantu na základě zkušeností rozhodně nelze považovat za stoprocentně funkční náhradu parozábrany.
Čtěte také: Řešení kondenzace: Parozábrana
Kdy se obrátit na odborníky
Správná instalace parozábrany a parotěsné fólie vyžaduje pečlivost a zkušenosti. Chyby mohou vést k vážným problémům s vlhkostí a energetickou neefektivitou. Při montáži parozábrany v podkroví či kdekoliv jinde je nutné respektovat pokyny uvedené v návodu. Při instalaci parozábrany se využívá i propočtů na základě parotechnických vzorců. V případě chybné instalace parozábrany nebo jakýchkoliv prasklin či otvorů může docházet k vyšší spotřebě tepla, k poškození základů, střechy a stěn i k nebezpečným situacím v případě, kdy by vlhkost pronikla k elektrické instalaci. Pokud si nejste jisti postupem nebo chcete mít jistotu kvalitně odvedené práce, doporučujeme obrátit se na odborníky.
tags: #parozabrana #okna #cervena #informace