Rekonstrukce starých vesnických stavení, kde jsou stropy tvořeny z velké části cihelnými klenbami se škvárovým posypem, často přináší otázku správného zateplení a zejména použití parozábrany. Vodní pára je v těchto prostorách neustále přítomná, vzniká při běžných činnostech jako je vaření, koupání, a za její srážení je částečně zodpovědné zateplení střech, podlah i stěn.
Proč je parozábrana důležitá?
Parozábrana je plastová fólie, která se používá pro odvádění vlhkosti a k zabránění kondenzace ve stěnách, střechách, základech nebo podlahách. Pokud vodní pára projde stěnou, stropem nebo jinou překážkou a setká se s povrchem o jiné teplotě, pak kondenzuje. Parozábrana se instaluje podél, uvnitř nebo okolo stěn, stropů a podlah právě proto, aby se zabránilo jejich potenciálnímu poškození nadměrnou vlhkostí.
Kondenzát vznikne vždy, s parozábranou ho bude ovšem méně. To je klíčové, protože pokud množství zkondenzované vody bude menší než co může přes další vrstvu izolace včetně záklopu a odvětrané půdy odejít, nic se neděje. Naopak, pokud toto množství vody neodvedeme, dochází k její kumulaci s dalšími negativními následky:
- Degradace tepelné izolace, čímž se tento proces ještě zintenzivňuje.
- Degradace stavební konstrukce.
- Vlhké mapy na stěnách.
- Popraskaná omítka.
- Nebezpečná plíseň.
Parozábrana odvádí vzniklou páru pryč z budov a místností. Díky tomu je stavba chráněna před nadměrnou vlhkostí, ochlazováním, korozí, vznikem plísní i hnilob.
Princip fungování parozábrany
Důležitou součástí každého zateplování střechy je parozábrana. Její úlohou je zamezit průniku vodních par z interiéru do prostoru střešní konstrukce a následné kondenzaci. Pokud ovšem materiál není kvalitní nebo parozábrana není správně instalována, nebude plnit svoji funkci a mohou nastat problémy.
Čtěte také: Jak na parozábranu na beton
V létě je většinou relativní vlhkost vzduchu v exteriéru vyšší a tlakem se tlačí dovnitř. U standardních parobrzd může tato vlhkost dlouhodobě zůstat v konstrukci a zvyšovat riziko vzniku a růstu plísní. Například parozábrana ISOVER VARIO® otevírá své póry a umožňuje vlhkosti procházet z konstrukce i směrem do interiéru. V zimě tato patentovaná technologie funguje jako standardní parozábrana a zabraňuje vniknutí vlhkosti do konstrukce z interiérové strany a její kondenzaci v ní.
Umístění a instalace parozábrany
Parozábrana se obvykle lepí zevnitř budovy na tepelnou izolaci (mezi krokve) s pomocí lepidla na parozábrany. Některé fólie na sobě mají samolepicí pásku, která usnadňuje montáž. Preciznost montáže parotěsné fólie je stěžejní pro její následný efekt v dané skladbě. Při instalaci parozábrany se využívá i propočtů na základě parotechnických vzorců.
Pásy parobrzdy se instalují s přesahem 10 cm. Pokud se parozábrana natrhne nebo pokud spoje mezi jednotlivými parobrzdami nezalepíte, nebude plnit svoji funkci. Řešení tohoto problému spočívá v použití izolační pásky a tmelu. Na lepení spojů parozábrany a také na spojení detailů poslouží nejlépe systémová páska, například ISOVER Vario® XtraTape. Je to univerzální jednostranná lepicí páska, se kterou se lehce manipuluje, je voděodolná a odolná vůči UV záření. Vytváří dokonale vzduchotěsné styky a je vhodná pro novostavby i rekonstrukce a pro montáž z vnější i z vnitřní strany.
Parotěsnicí vrstva brání pronikání vodní páry obsažené ve vzduchu difuzí do skladby střechy. Vrstva se umísťuje do tzv. difuzně uzavřených skladeb střech, kde se ve skladbě nacházejí ještě jiné vrstvy s relativně vysokým difuzním odporem, na jejichž spodním povrchu by mohla vodní pára zkondenzovat a zkondenzovaná voda by se mohla hromadit.
Fólii je vhodné montovat po spádnici, ne vodorovně. Spoje se musí slepovat oboustranně lepicími páskami doporučenými výrobcem fólie. I za cenu větší spotřeby fólie je nezbytné umísťovat spoje fólie pod pevné podpory. Bez podpory nelze spoje dostatečně stlačit a spojit. Případně je třeba pevnou podporu vytvořit. Parozábranu je třeba stejně pečlivě napojit nejen mezi sebou a na prostupující konstrukce, ale také na navazující konstrukce po obvodě, a to páskou, kterou systémově doporučuje dodavatel fólie.
Čtěte také: Montáž parozábrany krok za krokem
Kdy parozábranu použít a kdy ne?
Parozábrana je nezbytná v podkroví, zejména nad koupelnou a kuchyní, kde je vysoká vlhkost. V obývacím pokoji a předsíni je situace méně kritická, ale obecně platí, že kondenzát vznikne vždy, a parozábrana ho minimalizuje. Pokud není parotěsná zábrana, dochází k průniku vzdušné vlhkosti do zdi nebo stropu a dále pak do izolace, kde "narazí" na materiál, který je studenější než teplota kondenzace, a dojde ke vzniku kondenzátu.
Instalaci parotěsné zábrany ze spodní strany stropu si však někteří prakticky nedokážou představit. V takovém případě zbývá maximální snaha o úpravu povrchu, případně trhlin či prasklin, aby hodnota difuzního odporu z této strany byla co nejvyšší, a tím se minimalizoval "přívod" kondenzátu do izolace. Na druhé straně pak maximální provzdušnění s zaklopením izolace například prkny s mezerami a větrací okénka v půdě.
U difuzně otevřených skladeb střech se parozábrana neopatřuje, ale obvykle tzv. parobrzdou - tj. vrstvou s vyšším difuzním odporem, než je difuzní odpor ostatních vrstev ve skladbě.
Někteří odborníci radí nepoužívat parozábranu, pokud je nad minerální vatou volná půda s teplotou venkovního vzduchu a dá se tam sušit prádlo celý rok. Argumentují tím, že případná vlhkost projde bez problémů izolací jako pára. Něco možná díky rosnému bodu zkondenzuje při povrchu izolace, ale to se bez problémů při teplejším počasí odpaří nebo v mrazech vysublimuje. Trámy jsou také "načaté", vnitřní části ale bývají v podstatě bez závažných poruch, ale patky ve zdech jsou ztrouchnivělé, že do nich lze často bez nadsázky zabořit napjaté prsty rukou. Nejvíce bývají postižené patky na nejchladnějších místech - vnějších rozích.
Nicméně, je zcela lhostejné, že je půda suchá a suší se zde prádlo celý rok, hodnotu rosného bodu to nijak nemění. Hydrofobizovaná vata má sníženou nasákavost, ale to neznamená, že eliminuje vznik kondenzace.
Čtěte také: Vše o plochých klenbách z cihel
Typické problémy a řešení
Staré trámové stropy s klenbou
V rekonstruovaném vesnickém stavení se stropy skládají ze 2/3 stájové klenby cihlové se škvárovým posypem a zbylá 1/3 jsou prkna posazena na obvodových zdech s jedním stropním trámem uprostřed. Nad prkny je trám schovaný na půdě a zasypaný maltou a obilím (cca 20 cm). Vše bylo překryto prkny a linoleem. Objevilo se napadení dřevokazným hmyzem.
V tomto případě je otázkou, zda stačí všude jen rozbalit skelnou vatu 2x20 cm křížem a pak to přiklopit prkny, nebo se tam ještě musí dát pod vatu parozábrana. Navíc se uvažuje o obalení trámů fólií.
Osobně bych zaizoloval prostor nad klenbami a nad bych dal podlahu z prken, aby izolace mohla větrat. V případě trámových stropů s vlhkostí je parotěs nezbytný. Pokud by se parozábrana nepoužila, docházelo by k pronikání vlhkosti do zdi a izolace, což by vedlo ke kondenzaci a poškození. Parozábrana zabrání tomu, aby někde procházel vzduch. Průtok vzduchu syceného vodní parou určitým místem s rosným bodem v tomto umožní kondenzovat páry ve vzduchu obsažené.
V případě koupelen s klenbovými stropy, kde je struskový násyp, vzduchová mezera a dřevěné trámy, je vhodné přidat fólii plnící funkci parozábrany na strusku a na ni 30 cm vaty. I přesto se doporučuje strop koupelen vylepit/natřít něčím, co bude fungovat jako parozábrana a většinu vlhkosti udržet už v koupelnách, kterým byly udělány dodatečné ventilace.
Větrání bude, respektive je, jen je ucpané vosíma plástvema a bordelem, takže síťky jsou důležité. Cílem je, aby celá část nad vatou byla odvětrávaná, tak aby se už nestalo, že to odnese dřevo.
Tabulka materiálů a jejich difuzního odporu (μ)
Faktor difuzního odporu (μ) je bezrozměrná hodnota, která udává, kolikrát daný materiál klade větší difuzní odpor než vzduch stejné tloušťky při stejné teplotě.
| Materiál | Faktor difuzního odporu (μ) |
|---|---|
| Vzduch | 1 |
| Ytong | 7 |
| Děrované cihly | 7 |
| Plná cihla | 9 |
| Beton | 23 |
| Železobeton | 29 |
Z této tabulky je patrné, že i běžné stavební materiály mají určitý difuzní odpor, ale ten nemusí být dostatečný k zamezení kondenzace, zejména u trámových stropů nebo v místnostech s vysokou vlhkostí.
Parozábrana u pultové střechy
U dvouplášťové pultové střechy se sklonem kolem 4°, kde se bude dělat nová střecha kvůli zhnilému dřevu a zatékání, je ideální na strusku přidat fólii plnící funkci parozábrany a na ní 30 cm vaty. Smysl má také snažit se dostat parozábranu ve střeše ještě pod struskový násyp, ačkoliv to může být náročné. Důležité je i v koupelnách strop vylepit/natřít něčím, co bude fungovat jako parozábrana.
Parozábranu ve skladbách s tepelnou izolací nad krokvemi se může vytvářet z asfaltových pásů. Používat by se měly pásy tzv. natavitelné, které se označují písmenem S. Pro parozábranu lze použít jak starší typ pásů z tzv. oxidovaného asfaltu, tak i novější modifikované pásy. Z důvodu pevnosti pásu a jeho kotvení se doporučuje používat pásy se skleněnou tkanou nosnou vložkou. Asfaltové pásy jsou oproti fóliím odolnější proti mechanickému namáhání. Vzhledem k vlastnostem asfaltového pásu a způsobu zpracování lze tuto parotěsnicí vrstvu použít i nad interiéry s extrémními parametry vnitřního prostředí. Pásy se nejlépe pokládají po spádnici. V přesazích se kotví do podkladu, nejčastěji k dřevěnému bednění, a to hřebíky po 10 cm nebo kotvami do dřeva. V přesazích se následně svařují. Šířka přesahu je nejméně 8 cm.
Dvojité těsnění a struska
Dvojité těsnění není dobrý nápad. Je lepší strusku vyhodit a dát parotěsku přímo na klenbu, zejména pokud se bude dělat nová střecha, což poskytuje prostor pro likvidaci suti. Pokud je struska dostatečně pevná a nesype se, pak bych dal fólii na ni a pak izolaci.
Parozábrana pod sádrokartonem a revizní klapky
Pokud se v podkrovním prostoru pod sádrokartonem vedou plastové trubky rekuperace a jsou tam rozdělovače rekuperace, je vhodné mít revizní klapky pro čištění trubek. V tomto případě je problém, že žádná parotěsná revizní klapka se nedělá. To znamená, že buď se tam nemůže dát revizní klapka vůbec, nebo se tam dá, ale pak by byla parotěsná fólie pod SDK k ničemu, protože tou revizní klapkou se tam dostane vlhkost. Zde je nutné chránit vatu pod krokvemi a kleštiny před vlhkostí a zároveň mít přístup k rozdělovačům rekuperace. Parozábranu ve skladbě střechy s tepelnou izolací mezi krokvemi je třeba umístit tak, aby nebyla poškozena budoucím užíváním prostor, to znamená ne bezprostředně nad podhledovou deskou - nejčastěji sádrokartonem.
Závěrečná doporučení
S výběrem a se správnou instalací parozábrany by vám měl pomoci odborník nebo výrobce izolačního materiálu. Při montáži parozábrany v podkroví či kdekoliv jinde je nutné respektovat pokyny uvedené v návodu. Pokud jste si nevybrali, poraďte se přímo s firmou, která dodává izolant, nebo s projektantem.
I když použijete ten nejkvalitnější materiál, ale aplikaci neprovedete správně, vlhkost si pod parozábranu najde cestu. Nejčastěji se to stane, když se parozábrana natrhne nebo pokud spoje mezi jednotlivými parobrzdami nezalepíte. Pak totiž parozábrana není vzduchotěsně spojená. Nemusí to být na první pohled viditelné, tato chyba se projeví až při poklesu venkovní teploty.
tags: #parozabrana #nad #klenbou