Při plánování a výstavbě moderního nízkoenergetického nebo dokonce pasivního domu v oblasti dřevostaveb jistě narazíte na pojem parozábrana, popřípadě parobrzda. Už ze samotného názvu je celkem jasné, co je účelem takové vrstvy. Víte ale, z jakých materiálů může být vyhotovena, proč je tak důležitá a že je třeba velmi důsledně pohlídat kvalitu jejího provedení?
Čím lépe je dům zateplen, tím větší vnitřní komfort nabízí svým uživatelům a tím efektivněji a levněji ho v zimě vytopíme nebo v létě vychladíme. O kvalitě tepelné obálky domu nehovoří jen tloušťka použité izolace, ale i parametry oken či dveří a preciznost provedení stavebních detailů. Ve své podstatě jde o to utěsnit každou škvírku a odizolovat každý vodivý materiál, který by přispíval k narušení požadované vnitřní teploty. Těsná obálka domu má ale i své nevýhody - zejména nedostatečné odvětrání interiéru. Kromě zřejmého problému, kterým je špatná kvalita vnitřního vzduchu (řešíme dostatečným větráním nebo instalací systému řízeného, umělého větrání), je třeba se postarat o to, aby vlhkost, kterou uvnitř domu vytváříme svými činnostmi i prostým existováním, nepronikala do konstrukcí stěn a střechy a pokud ano, tak pouze regulovaně.
Uvnitř vytápěné budovy je obvykle vyšší vlhkost než venku. A fyzikální zákony říkají, že vodní pára se bude šířit směrem ven - skrz stěny, střechy i podlahy. Aby prošla konstrukcí, musí překonat tzv. difuzní odpor materiálů, ze kterých je skladba složená. A tady vzniká problém: některé materiály jí téměř nebrání (např. minerální vata), jiné jsou skoro nepropustné (např. PE fólie). Každý materiál má tzv. difuzní odpor (Sd hodnotu) stanovený normou ČSN 73 0540-2:2011.
Proč je parotěsná vrstva tak důležitá?
Jednou z vlastností vzduchu je, že na sebe dokáže vázat vodu (resp. vodní páry), přičemž čím teplejší vzduch je, tím více vody dokáže absorbovat. Pro příklad nám poslouží vzduch o teplotě 0°C a 20°C. Při teplotě 0°C je maximální množství absorbovaných vodních par 4,8 g/m3, zatímco při 20°C je to již 17,3 g/m3 vzduchu. Jedná se o maximální množství, které vzduch dokáže pojmout, ale v reálu se v něm tolik vodních par nacházet nemusí. Poměr mezi skutečným a maximálním možným množstvím vodních par se nazývá relativní vlhkost vzduchu (RH).
Pokud začne klesat teplota, vzduch dokáže pojmout menší množství vodních par. Jejich skutečné množství však zůstává stejné a zvyšuje se tak RH. Pokud se tak stane a RH dosáhne hodnoty 100 % (rosný bod), vzduch již nedokáže vodní páry pojmout a musí se jich "zbavit". K tomu dochází kondenzací vzdušné vlhkosti (přechod skupenství pára -> voda). Vlivem běžného chodu domácnosti vzniká v interiéru vlhko, které se snaží dostat tam, kde je vlhkost nižší - ven. Na tom by nebylo nic špatného, jenže u izolovaných staveb by došlo k prostupu vodních par skrze izolaci, kde směrem ven dochází k poklesu teploty. Vzduch se tak ochlazuje, ztrácí schopnost pojmout původní množství vodních par a dochází k jejich kondenzaci v úrovni izolace. To samozřejmě nechceme, protože se tím podstatně sníží životnost i funkce izolace.
Čtěte také: Řešení FATRAFOL pro spodní stavby
K zabránění nechtěné kondenzace vodních par v izolaci domu, umisťujeme parotěsnou fólii na interiérovou stranu. Tak dokážeme vzduch udržet při teplotě, při které dokáže absorbovat potřebné množství vlhkosti, aby nedošlo k její kondenzaci. Kdyby byla parotěsná fólie umístěna až za izolací (ze strany exteriéru), došlo by k prostupu a ochlazení vzduchu uvnitř izolace a fólie by tak ztratila smysl. V zimním období není doporučeno osazovat tepelnou izolaci, aniž by se v návaznosti na ni neinstalovala parozábrana. Pokud by tepelná izolace byla dlouhodobě nechráněna parozábranou, hrozí, že v tepelné izolaci bude kondenzovat vzdušná vlhkost. Toto je reálné zvláště při zvýšené vlhkosti v interiéru.
Parozábrana vs. Parobrzda: Rozdíly a použití
Při řešení vlhkostního problému u dřevostaveb se setkáváme se dvěma základními přístupy, které se liší mírou prostupu vodních par přes jejich konstrukci. Jedná se o tzv. difúzně uzavřené a difúzně otevřené konstrukce. V obou případech hraje klíčovou roli parotěsná vrstva.
Parozábrana
- Co je to? Speciální fólie, která má za úkol zabránit pronikání vodní páry do konstrukce stavby a zajistit optimální vzduchotěsnost objektu. Má velmi vysoké Sd (např. >100 m). Prakticky brání průchodu vodní páry.
- Kde se používá? Používá se tam, kde je nutné zastavit difuzi úplně, například u difúzně uzavřených obvodových stěn. Princip konstrukce difuzně uzavřených dřevostaveb má u nás už docela dlouhou tradici.
- Materiály: Nejčastěji se používá polyetylenová (PE) anebo hliníková (Al) fólie. Hliníková fólie se vyznačuje vyšší pevností a reflexní vrstvou, která slouží k odrážení tepla zpět do místnosti a snižuje tak tepelné ztráty. Standardně jsou parotěsné fólie vyrobeny z polyetylenu (LDPE) a vyztuženy armovací mřížkou.
- Umístění: Parozábrana se umisťuje na „teplém“ líci tepelné izolace, tedy před tepelnou izolaci směrem k interiéru. Může být umístěna i mezi vrstvami tepelné izolace. Pokud poloha parozábrany není ověřena výpočtem, aplikuje se obvykle v max. jedné třetině tloušťky izolace směrem k interiéru.
- Důležité: Na bezchybné provedení parozábrany jsou při standardním návrhu stěny kladeny velmi vysoké nároky a tato parotěsnící vrstva musí spolehlivě plnit svoji funkci po celou dobu životnosti dřevostavby. Její skutečné provedení však není vždy bezchybné. Veškeré spoje musí být absolutně těsné, jinak by fólie neplnila svoji hlavní funkci a to zabránění prostupu vodní páry.
Parobrzda
- Co je to? Vrstva, která má střední Sd (např. 2-10 m). Zpomalí průchod páry, ale zcela jej nezastaví. Vlhkost do konstrukce proniknout smí, pokud splní několik podmínek - nebude jí příliš mnoho a podaří se ji bezezbytku odvětrat.
- Kde se používá? Používá se u difuzně otevřených skladeb, které jsou modernějším způsobem řešení.
- Materiály: Pro tuto vrstvu není nezbytně nutné použít speciální fólii. Stejně dobře poslouží i některé konstrukční desky se správnou hodnotou difuzní propustnosti (např. OSB desky nebo sádrovláknité desky se zvýšeným difuzním odporem). Někdy se používají i parobrzdné fólie na bázi papíru.
- Umístění: Ze strany interiéru se v tomto případě obvykle používá deskový materiál, který se postará o regulaci množství vlhkosti, kterou do konstrukce pustíme.
- Důležité: Spáry desek a další prostupy je ale třeba pořádně utěsnit i v tomto případě. Dále pak ve skladbě stěny používáme paropropustné materiály, jako je například minerální nebo dřevovláknitá izolace a také prodyšný fasádní systém. Platí, že rezistence jednotlivých materiálů proti propouštění vodní páry musí směrem od interiéru do exteriéru klesat.
Skladba difúzně uzavřené obvodové stěny
Při řešení vlhkostního problému pomocí úplného zabránění prostupu vodní páry do konstrukce používáme tzv. difúzně uzavřenou obvodovou stěnu. Zde je tedy důležité, aby se vlhkost z vnitřního prostředí nedostala do konstrukce. Tento problém je vyřešen pomocí vložení vrstvy, která díky vysokému difuznímu odporu nepropustí vodní páru z interiéru do konstrukce stěny. Pára by v důsledku nízkých teplot mohla zkondenzovat.
Tato vrstva je z materiálu, který má pro představu hodnotu faktoru difuzního odporu μ někde mezi hodnotami 600 až 900 a nazýváme ji parozábrana. Tuto hodnotu má většina PE fólií. Používá se polyetylenová (PE) anebo hliníková (Al) fólie. Hliníková fólie se vyznačuje vyšší pevností. U fólií je veliký problém s porušením, který nemusí být ani normálnímu oku patrný.
Příklad, kde se to řeší opravdu velmi těžce, jsou nadkrokevní izolace. Pokud máme nějakou střechu, která není rovná, máme udělaný krov, na to položíme pohledový záklop. Pokud chci použít papírovou parobrzdu, jak to reálně udělám, abych tu parobrzdu nepoškodil, když potřebuji na střeše provádět další věci a ta je to v úhlu 45 °. Následuje nějaká další konstrukce pro izolaci, potom zase nějaké laťování nebo nějaký záklop. Člověk se tam zkrátka hodně nachodí. Takže dám podobně, jak je tomu tady, pohledový dřevěný záklop, na to dám OSB desku a přelepím ji. Tím mám vyřešenou parobrzdnou i vzduchotěsnou vrstvu.
Čtěte také: Komplexní průvodce Ondutiss Reflex 90
U difuzně uzavřených konstrukcí se parozábrana často zatepluje polystyrenem, který skladbu stěny neprodyšně uzavírá zase z druhé strany. Největším problémem, který toto řešení má, je nezbytná nutnost velké technologické kázně při provádění, ale i při samotném užívání. Právě problémy spojené s nutností provést parotěsnou fólii dokonale a ještě ji také neporušit v průběhu užívání domu, vedly nakonec k vytvoření druhého řešení, kterým je difuzně otevřená konstrukce.
Tento typ obvodových stěn se poslední dobou realizuje méně často, protože je časově náročnější na výstavbu a hlavně se dost často setkáváme s chybami při provádění velmi důležité parozábrany.
Příklad skladby obvodové zdi s parozábranou:
- 120 mm EPS (exteriér)
- 15 mm OSB deska
- 140 mm KVH profil (minerální izolace)
- 0,2 mm Parozábrana
- 40 mm instalační předstěna
- 12 mm OSB deska
- 12,5 mm SDK (interiér)
Skladba difúzně otevřené obvodové stěny
Při řešení vlhkostního problému pomocí částečného zabránění prostupu vodní páry do konstrukce používáme tzv. difúzně otevřenou obvodovou stěnu. Je to modernější způsob, při kterém se lehce porušitelná fólie nahrazuje jistějším řešením, a to tzv. parobrzdou, kterou bývá často například OSB deska anebo sádrovláknitá deska se zvýšeným difuzním odporem určené pro tyto účely.
V tomto principu je volba takové sestavy konstrukčních materiálových vrstev, kde směrem z interiéru do exteriéru difuzní odpor materiálů klesá. Žádný z těchto materiálů nesmí mít větší difuzní odpor než parobrzda. Jestliže použijeme OSB desku, je důležité zjistit její přesnou hodnotu difuzního odporu, v nejhorším případě kolem hodnoty 200. Kvůli nižší hodnotě faktoru difuzního odporu a drobným štěrbinkám u OSB desek, je lepší využívat desky přinejmenším o tloušťce 15 cm. Z tohoto vyplývá, že ostatní materiály ve skladbě musejí mít hodnotu nižší. To u konstrukce obvodových stěn, uzavřených tenkovrstvými omítkami, ovšem splnit nelze. Proto vyžaduji tyto konstrukce podrobnější návrh a následně experimentální ověření své funkce.
Čtěte také: Vlastnosti parotěsných fólií a parobrzd
Při realizaci difúzně otevřených konstrukcí je potom nutné důsledně zachovat jak přesnou materiálovou specifikaci, tak tloušťky, řazení a vzájemná napojení jednotlivých vrstev. Při použití OSB desek, je velmi důležité správně vyřešit jejich styky a následné ošetření styků. Jedná se buď prolepování anebo přelepování styků. U obou variantách musí být použit materiál, který vykazuje parotěsnící funkci.
Samotná realizace těchto „otevřených“ konstrukcí je přímo spojena s novými materiály, které přinášejí do oblasti dřevostaveb novou kvalitu a pohodlí. Materiály, které můžeme do takovéto konstrukce použít, musejí mít otevřenou pórovitost, která umožňuje transport plynů a par. Zároveň nám umožňuje správné vyrovnání nasyceného suchého vzduchu s vodní parou jako je v našem okolí. Stavba tak díky těmto novým materiálům a jejich správné montáži může „dýchat“ a přitom si zachovává svoji vysokou tepelnou izolaci. Tyto materiály se v konstrukci objevili v zahraničí před zhruba 15-20 lety, což je dáno především novými materiály a vývojem technologií takové materiály vyrobit. Hlavní podíl na možnosti vyvinout difúzně otevřenou skladbu stěny nesou dřevovláknité izolační desky na bázi dřeva používané z vnější strany konstrukce jako venkovní izolace stěn společně s certifikovaným omítkovým systémem nebo dřevěným obkladem. Vynikajícím materiálem je pro exteriérovou aplikaci izolace - deska z dřevěných vláken, která je dostatečně difúzně otevřená, tuhá.
Stavba difúzně otevřených konstrukcí, tak oproti jiným systémům vyžaduje absolutní stavebně technologickou kázeň. Používané materiály do difúzně otevřených konstrukcí jsou zdravotně a ekologicky nezávadné. Používají se izolace z dřevěných vláken, ovčí vlny či konopí. Jako výhoda difuzně otevřeného systému se nejčastěji udává delší životnost konstrukce, vykoupená ale o něco vyšší pořizovací cenou.
Důležité aspekty montáže parotěsné vrstvy
Ani nejlepší fólie vám nepomůže, pokud není vzduchotěsně napojená a slepená ve spojích. Na bezchybné provedení parozábrany jsou při standardním návrhu stěny kladeny velmi vysoké nároky a tato parotěsnící vrstva musí spolehlivě plnit svoji funkci po celou dobu životnosti dřevostavby. Její skutečné provedení však není vždy bezchybné. Veškeré spoje musí být absolutně těsné, jinak by fólie neplnila svoji hlavní funkci a to zabránění prostupu vodní páry. Parotěsná vrstva musí být provedena spojitě, na žádném místě nesmí dojít k její perforaci a všechny spoje je nutné přelepit k tomu určenou páskou.
Spoje a napojení
- Překrývání: Při instalaci postupujte tak, aby se jednotlivé pásy překrývaly v rozsahu alespoň 10 cm. Vždy důkladně přelepte spoje.
- Lepicí pásky: Veškeré spoje musí být důkladně přelepeny, nesmí být nikde narušena. Pro tyto účely lze použít lepící parotěsnou pásku. Na výběr je více druhů, dle použitého typu parozábrany. Rozhodně nezkoušejte lepit parozábranu obyčejnými lepícími páskami ve snaze ušetřit. V obou případech je nutné precizně přelepit veškeré spoje a prostupy takzvanou airstop páskou nebo lepidlem na parozábrany.
- Napojení na konstrukce: Napojení na navazující a prostupující konstrukce (např. prvky krovu a štítové zdivo) lze provést speciálním tmelem. Pro lepení parozábrany ve spoji se zdivem je vhodnější použít speciální lepící hmotu a napojovací pásky s integrovanou armovací mřížkou. Tato páska vám navíc zabrání vzniku trhlin.
- Prostupy: Všechny průchody v parozábraně musí být pečlivě přelepeny parotěsnou lepicí páskou a utěsněny, jinak parozábrana nemůže plnit svoji funkci. Pokud potřebujete utěsnit otvory kolem kabelů a trubek, procházejících parozábranou, potom můžete použít různé manžety, nebo pečlivě zalepit otvor v parozábraně lepící páskou.
Umístění a ochrana
Už při samotném návrhu skladby je důležité si tento faktor uvědomit, protože dost často se stane, že parozábrana je umístěna pod interiérovou desku, například pod sádrokarton. V tomto případě je téměř nemožné dosáhnout těsnosti kolem zásuvek a dalších instalačních zařízeních. Další problém se vyskytne v případě přidělání poliček, obrázků atd., kdy se fólie může porušit vrutem.
Proto se doporučuje umístit parozábranu až pod interiérový rošt, který plní funkci prostoru pro instalace a nosnou funkci interiérové desky. Další výhoda použití dřevěného roštu je, že umožní pevné sevření styků fólie. Proto se doporučuje klást fólii tak, aby přesahy nebo-li spoje vycházeli na dřevěný rošt.
Předstěna slouží, kromě jiného, také jako ochrana parobrzdné či parotěsné fólie - stavba je pak mnohem méně náchylná k pochybení ze strany uživatelů, kteří by svým nepromyšleným zásahem mohli způsobit porušení parotěsné/parobrzdné vrstvy.
Důležité upozornění: U nízkoenergetických domů se setkáváme s požadavkem na vzduchotěsnost objektu. Vzduchotěsnosti je možné docílit několika způsoby. Parotěsná fólie mimo výše uvedených vlastností zajišťuje také vzduchotěsnost. Je však velmi citlivá na utěsnění spojů a poškození při stavbě. Další možností, jak vzduchotěsnosti docílit, je parobrzda. Stejně jako parotěsné fólie zamezí průniku vzduchu, ale vlhkost přes ni však projde. Parobrzda bývá z důvodu dlouhé životnosti nejčastěji zhotovena z OSB nebo sádrovláknitých desek. S použitím parobrzdy je nutné počítat předem a dostatečně dimenzovat údržnost nosné konstrukce.
Inovativní řešení: Parozábrany s proměnným difuzním odporem
Na trhu dnes existují i speciální fólie, které v zimě fungují jako každá jiná parozábrana a ze strany interiéru do konstrukce žádnou vlhkost nepropustí. Pokud ale dojde vlivem chyb v montáži, špatným provedením spojů či jinak k nárůstu vlhkosti v prostoru nad nebo před parozábranou, umí tuto situaci řešit a napomáhá vysušování dřevěných částí konstrukce i minerální izolace během léta směrem do interiéru.
Oproti běžným parozábranám či parobrzdám má difuzní odpor proměnný v závislosti na množství vlhkosti (relativní vlhkosti vzduchu). Pokud vlhkost nad parobrzdou dosáhne vyšší hodnoty, než je v interiéru, změní se ekvivalentní difuzní tloušťka sd tak, že je schopna odvádět nadměrnou vlhkost zpět do interiéru. Díky proměnlivému odporu pro vodní páru, jehož hodnota sd se pohybuje od 0,2 m ve vlhkém prostředí do 35 m v suchém prostředí, umožňuje rychlejší vysychání při stavbě i úsporu energie a vyšší komfort bydlení.
tags: #parotesna #vrstva #drevostavba #stena #informace