Ordovik je druhá éra starších prvohor, trvající přibližně před 485 až 443 miliony lety. Toto období je považováno za jedno z nejchladnějších v historii Země.
Geologický kontext Barrandienu v ordoviku
Barrandien, v širším smyslu zkratka tepelsko-barrandienské jednotky, vystupuje na povrch ve velké části středních a východních oblastí západních Čech. Tato jednotka je tvořena převážně usazeninami a vulkanity starohor (proterozoika) a spodních prvohor (paleozoika). V užším smyslu se název používá pro oblast přibližně mezi Plzní a Prahou, kde jsou soustředěny pánve s fosiliferními usazeninami staršího paleozoika. Pražská pánev je tektonicky omezený sedimentační prostor na okraji Gondwany. Tato deprese začala poklesávat na počátku ordoviku a byla vyzdvižena na konci středního devonu variským vrásněním. Po celou dobu její existence se zde v mořském prostředí usazovaly sedimenty občas doprovázené vulkanity. Zbytky této výplně se dnes nacházejí přibližně mezi Plzní a Prahou.
Ordovik je dlouhé, 40 Ma let trvající období, vyplněné mnoha bouřlivými geologickými procesy. Větší část českého ordoviku panovalo mírné nebo chladné klima. V Barrandienu je vyvinut téměř úplný sled ordovickými vrstvami, mezi nimiž zcela převládají různé druhy břidlic s vložkami pískovců. Vulkanická činnost byla s výjimkou nejmladších souvrství běžná. Na našem území není přechod kambria do ordoviku nikde vyvinut. Po krátkém vynoření vniklo na počátku ordoviku do pražské pánve od Úval úzkým zálivem končícím až u Holoubkova mělké, písčité moře. Tyto nejstarší sedimenty odrážejí místní topografii. Ordovik představuje i na tak malé ploše, jako je pražská pánev, soubor různě hlubokých mořských prostředí, takže vývoj například na Berounsku je odlišný od oblasti mezi Prahou a Úvaly a také mívá jinou faunu.
Ordovické železné rudy vznikaly jednak jako mořem promývané splachy rudých zvětralin z vulkanických těles na pobřeží, jednak při podmořských lávových výlevech. Činností bakterií dorůstaly jako drobná, oválná zrníčka o průměru kolem 2-3 mm se zřetelnou slupičkovitou strukturou. Říká se jim oolitické železné rudy. Ordovik je dlouhý a neklidný, takže několikrát pozorujeme poměrně rychlé prohlubování dílčích pánví, v jejichž středu se usazují měkké, černé břidlice s šupinkami slídy na vrstevních ploškách. Blíž pobřeží však sedimentovaly lavice pískovců, ze kterých dalším zpevněním vznikaly pruhy křemenců, jež vytvářejí skalky a suťová pole v Hřebenech, na Bílé skále v Libni, na Babce u Řevnic, Radči a dalších místech. Různá odolnost ordovických hornin odnášených řekou vymodelovala pražskou kotlinu, ve které tvrdší, zejména letenské vrstvy budují návrší a nejměkčí břidlice si ke svému toku vybrala Vltava.
Stratigrafie a souvrství středního ordoviku v pražské pánvi
Stratigrafie je obor zabývající se studiem posloupnosti vzniku horninových těles. Stupeň je základní chronostratigrafická jednotka, jejíž trvání je přibližně v rozsahu 2 - 10 miliónů let. Souvrství je základní litostratigrafická jednotka, což je těleso hornin definované na základě litologie, tj. horninových typů.
Čtěte také: Montáž betonových jímek Střední Čechy
Mezinárodní stupnice ordoviku zahrnuje následující stupně, z nichž střední ordovik se skládá z dapingu a darriwilu:
- tremadok: Nejnižší mezinárodní stupeň ordoviku a první ze dvou stupňů spodního ordoviku. V pražské pánvi jsou do něj řazeny třenické a mílinské souvrství.
- floian: Druhý nejstarší mezinárodní stupeň ordoviku a zároveň mladší ze dvou stupňů spodního ordoviku. V pražské pánvi do něj zahrnujeme spodní a střední část klabavského souvrství.
- daping: Třetí mezinárodní stupeň ordoviku a první ze dvou stupňů středního ordoviku. V regionální stupnici používané v oblasti, kam spadá pražská pánev, mu odpovídá svrchní část arenigu. V pražské pánvi do tohoto stupně spadá svrchní část klabavského souvrství.
- darriwil: Čtvrtý mezinárodní stupeň ordoviku a druhý ze dvou stupňů středního ordoviku. V regionální stupnici používané v oblasti, kam spadá pražská pánev, mu odpovídá oretan a spodní část dobrotivu. V pražské pánvi do něj spadá nejsvrchnější část klabavského souvrství, šárecké a spodní část dobrotivského souvrství.
- sandbian: Pátý mezinárodní stupeň ordoviku a první stupeň svrchního ordoviku. V pražské pánvi do něj patří svrchní část dobrotivského souvrství, dále souvrství libeňské, letenské, vinické a pravděpodobně i část zahořanského souvrství.
- katian: Šestý, předposlední mezinárodní stupeň ordoviku. V pražské pánvi je reprezentován pravděpodobně částí zahořanského souvrství, celým bohdaleckým a téměř celým králodvorským souvrstvím.
- hirnant: Sedmý, nejmladší mezinárodní stupeň ordoviku. V pražské pánvi do něj zahrnujeme nejvyšší část králodvorského souvrství a celé kosovské souvrství.
Regionální stupně používané v Barrandienu a jejich korelace s mezinárodní stupnicí:
| Regionální stupeň (Barrandien) | Mezinárodní stupeň | Souvrství v pražské pánvi |
|---|---|---|
| tremadok | tremadok | třenické, mílinské |
| arenig | floian, daping | klabavské |
| oretan | spodní darriwil | šárecké |
| dobrotiv | svrchní darriwil, nejspodnější sandbian | dobrotivské |
| beroun | sandbian, spodní katian | libeňské, letenské, vinické, zahořanské, bohdalecké |
| králodvor | svrchní katian, nejspodnější hirnant | králodvorské |
| kosov | hirnant | kosovské |
Detailní popis souvrství středního ordoviku:
- Klabavské souvrství: Litostratigrafická jednotka tvořící součást vrstevního sledu ordoviku pražské pánve, spadající do mezinárodních stupňů floianu, dapingu a nejsvrchnějšího darriwilu, respektive do regionálního stupně arenig. Souvrství je horninově pestré a tvoří ho převážně červené břidlice a prachovce tzv. olešenských vrstev, zelenošedé a šedavé mýtské břidlice a vulkanogenní přeplavené tufy tzv. ejpovických vrstev. Pojmenováno podle obce Klabava.
- Šárecké souvrství: Litostratigrafická jednotka ordoviku pražské pánve v nadloží klabavského souvrství a v podloží souvrství dobrotivského. Spadá do regionálního stupně oretan a mezinárodního stupně darriwil. Je tvořeno převážně břidlicemi obsahujícími místy pevné nodule označované jako rokycanské nebo šárecké kuličky. Nazváno podle Prahy-Šárky.
- Dobrotivské souvrství: Litostratigrafická jednotka ordoviku pražské pánve, která následuje ve sledu vrstev po šáreckém souvrství a předchází souvrství libeňské. Spadá do regionálního stupně dobrotiv, v mezinárodní stupnici odpovídá svrchnímu darriwilu a spodnímu sandbianu. Tvoří ho tzv. skalecké křemence a černé břidlice místy s nodulemi („kuličkami“). Pojmenováno podle Svaté Dobrotivé v Zaječově.
Život v ordovickém moři a "Velká ordovická biodiverzifikační událost" (GOBE)
Během ordoviku dochází k tzv. „ordovické radiaci“, která je po „kambrické explozi“ druhou nejvýznamnější událostí starších prvohor. Pod pojmem radiace rozumíme vznik a šíření nových druhů. Ordovické moře bylo svědkem nebývalého rozvoje bezobratlých živočichů. Trilobiti tehdy dosáhli vrcholu svého rozmachu a vyvinuli se do velkých forem s plochými, ostnitými či výrazně členěnými pancíři. Vrcholu svého rozvoje dosahují trilobiti, jež dorůstají délky až několika desítek centimetrů, příkladem za všechny je severoamerický Isotelus rex, jehož největší nalezený exemplář měří 72 centimetrů. Nejdůležitějšími mořskými živočichy ordoviku se však stali graptoliti. Kolonie graptolitů mohly mít keříčkovitý tvar nebo je tvořilo jen několik větví. Planktonní zástupci jsou velmi důležití pro určování stáří usazenin ordoviku, siluru a spodního devonu.
Ordovické ekosystémy obývali také ostrakodi (drobní korýši, většinou jen několik milimetrů velcí), dále měkkýši, ramenonožci, mechovky, hvězdice a hadice, vzácněji i lilijice a ježovky. Explozivní rozvoj zaznamenali hlavonožci, kteří mohli mít schránky válcovitého tvaru dlouhé až dva metry. Jablovci byli příbuzní dnešním lilijicím (Crinoidea) a hvězdicím (Asteroidea). Jejich tělo mělo kulovitý až vejčitý tvar a bylo chráněno vápenatými destičkami, které vytvářely pevnou schránku. Na rozdíl od mnoha jiných ostnokožců však postrádali pohyblivé „paže“. Jablovci byli pravděpodobně přisedlí a ke dnu se připevňovali stonkem. Nejstarší známé fosilie konodontů pocházejí již z období kambria, avšak v raném ordoviku prošli výraznou diverzifikací a dosáhli svého prvního vrcholu v rozmanitosti. Rod Astraspis je znám především z fosilních pozůstatků objevených v Severní Americe. Řadí se do třídy tzv. ostrakodermů („obrněných ryb“), tedy bezčelistnatých obratlovců s tělem chráněným kostěnými deskami. V ordoviku se poprvé objevily také medúzy. Na přelomu kambria a ordoviku, přibližně před 510 až 470 miliony lety, se objevili kyjonožci - vodní členovci, kteří přežívali od ordoviku až do permu.
Aegirocassis byl obří členovec, který žil přibližně před 480 miliony lety během ordoviku. Patřil do vyhynulého řádu Radiodonta, jenž zahrnoval jedny z prvních velkých predátorů na Zemi. Narozdíl od některých svých příbuzných nebyl Aegirocassis aktivním predátorem, ale spíše filtrátorem, který se živil planktonem a drobnými částicemi z vody.
Čtěte také: Vše o izolacích proti radonu se střední propustností
Konulárie je vyhynulá skupina živočichů považovaná za příbuzné dnešních medúz. Žily přisedle na mořském dně a jejich schránka mohla sloužit jako podklad pro různé další přisedlé organismy (tzv. epibionty).
Významné paleontologické lokality v českém ordoviku
Lagerstätte je v paleontologii označení pro místo s výjimečným zachováním (nebo také množstvím) fosilií. Sedimenty ordoviku nacházíme především v oblasti Barrandienu, v úzkém prostoru tzv. pražské pánve, mezi Prahou a Starým Plzencem.
Holoubkov
Začneme v Holoubkově. Je to jedno z nejzajímavějších a návštěvnicky nejvděčnějších míst. Od motorestu na silnici se dostaneme na státní silnici na Prahu. Lokalita je vlevo od silnice, tj. lemované křovinami dále k západu, jsou známé lokality šáreckého a dobrotivského souvrství.
Na bázi klabavského souvrství je 0,5 až 1 metr mocná poloha štěrčíkového slepence se zelenými vulkanickými skly. V prachovcích je hojná, avšak úlomkovitá fauna. Z ramenonožců jsou zastoupeny druhy Leptembolon testis, Celdobolus mirandus, Dactylotreta prisca a Orbithele undulosa.
Ejpovice
Jedno z nejzajímavějších a návštěvnicky nejvděčnějších míst leží na břehu Ejpovického jezera, což je zatopená jáma bývalého železnorudného dolu. V jeho severovýchodním cípu naleznete červeně zbarvené buližníkové skalisko nazývané Ejpovické útesy. Původně na něm byly přirostlé stromatolity a mechovkám podobné organismy Berenicea, které svědčily o tom, že vystupující buližníkové skalisko bylo mořským útesem. Někdy se o tomto místu hovoří jako o nejstarším na místě zachovalém mořském pobřeží světa, ale buďme skromnější. Je pravděpodobné, že některé z křídových ostrovů byly o skoro 400 Ma dřív ordovickými ostrovy. Z hospodářského hlediska jsou důležitá ložiska sedimentárních železných rud. Tato lokalita je významná především paleontologicky. Je to jedna z nejvýznamnějších graptolitových lokalit v Evropě, mnohokrát zmiňovaná v odborné literatuře. Z této lokality pochází z let 1924-1926 velká část sbírky ÚÚG.
Čtěte také: Střední nosné stěny Porotherm: Kompletní informace
Praha-Letná
Lokalita uprostřed Prahy, pod Hanavským pavilonem. Ve svahu mezi Vltavou a Letenskými sady vystupují šedočerné jílovité břidlice a deskovitě rozpadavé droby. Hojně se zde nacházejí části krunýřů Deanaspis goldfussi a Dalmanitina socialis.
Děd u Berouna
Lokalita se nachází na vrcholu hřebene, na půl cesty mezi obcí Zahořany a rozhlednou na vrcholu Děd, v okolí rozcestí při zelené turistické značce. Nachází se zde několik dlouhých jam se špatně štípatelnými růžovými až žlutými křemenci, jež obsahují výhradně fragmenty trilobita Dalmanitina socialis.
Počapelský profil
Bohatá lokalita zahořanského souvrství svrchního ordoviku, se stářím kolem 460 milionů let. V nejvyšší části svahu, přímo nad silnicí vedoucí z Trubína do Počapel, se nachází několik sběratelských jam s prachovci, obsahujícími velmi hojnou faunu. Nejčastěji zde narazíte na části, ale i celé krunýře trilobita Marrolithus ornatus nebo Dalmanitina proaeva, ostnokožce Aristocystites bohemicus a různé druhy mlžů či ramenonožců a konulárií.
tags: #ordovik #stredni #jilovite #bridlice