Omítka je pro dům totéž, co pro nás kůže. Chrání fasádu před mechanickým poškozením a klimatickými změnami, jako je střídání teplot, voda, mráz a podobně. Současně zlepšuje technické vlastnosti konstrukce, například tepelně a zvukově izolační parametry a odolnost stavby proti vlhku. V neposlední řadě určuje barevným řešením, strukturou nebo členitostí vzhled stavby.
Dělení omítek podle různých hledisek
Pro přesnější určení mohou být omítky děleny podle různých hledisek:
- Materiálové složení: Omítka je obecně tvořena pojivem, plnivem, přísadami a vodou. Pojivy mohou být minerální vápno, sádra, cement, případně organické pryskyřice a disperze na bázi plastů. Hmotu omítky tvoří spolu s pojivy a vodou takzvaná plniva (písky, kamenné drtě, moučky, perlitové hmoty aj.).
- Místo použití: Vnitřní nebo venkovní.
- Počet vrstev: Jednovrstvé či dvouvrstvé.
- Pojivo: Cementové, vápenocementové, vápenné, sádrové, vápenosádrové, a dále moderní pastovité silikonové, akrylátové a silikátové.
- Funkce.
- Pevnost.
- Úprava povrchu: Hrubé, hladké, jemné, stříkané, škrábané.
- Technologie nanášení: Ručně nebo strojně.
- Objemová hmotnost.
- Tvar omítaných ploch: Rovné, profilované, oblé.
Dělení omítek podle počtu vrstev
„Častým kritériem pro rozdělení omítek je zmíněný počet vrstev,“ říká Ing. Martin Bureš. „Pokud omítáme zdivo z běžných cihel, zdivo ne zcela rovné nebo se spárami, potom nejčastěji použijeme vícevrstvý omítkový systém skládající se z postřiku, jádrové omítky a vrchní jemné omítky. Pro rovně vyzděné přesné zdivo s minimálními spárami jsou vhodné takzvané jednovrstvé omítky. Ty slučují do jedné vrstvy několik dílčích vrstev vícevrstvých omítek.“
Specializované a multifunkční omítky
Často se také můžeme setkat s pojmem specializovaná či multifunkční omítka. Specializovanými nazýváme omítky s obsahem přísad, které specifikují okruh jejich užití - například omítky barytové jsou určeny pro pracoviště s ionizujícím zářením, protipožární omítky chrání konstrukce proti požáru, magnetické omítky dodají zdi schopnosti magnetické tabule. Multifunkční omítky jsou zase schopny plnit více funkcí najednou. „V současné době je pojem multifunkční omítka spíše marketingovou záležitostí,“ podotýká Ing. Martin Bureš, „jsou tak nazývány omítky, které v sobě spojují několik zdánlivě protichůdných funkcí, jež plní za normálních okolností specializované omítky. Jako příklad lze uvést sanační omítku tepelněizolační, která kromě sanační funkce, tedy odvodu vlhkosti ze stavby formou difuze vodní páry a akumulace solí, plní také funkci tepelněizolační a zvyšuje tepelný odpor zdiva - do jisté míry tak snižuje energetickou náročnost budovy.“
Vlastnosti a aplikace různých typů omítek
Životnost venkovní omítky závisí především na pečlivém výběru všech materiálů a na jejich odborném zpracování. Působí na ni celá řada nepříznivých vlivů - vlhnutí zdiva, kondenzovaná vlhkost (na povrchu i uvnitř konstrukce), déšť, vítr, působení tepla (vedení, proudění, sálání, střídavé oteplování a ochlazování podle orientace ke světovým stranám), ale i mráz a v neposlední řadě také nedodržení technologického postupu při realizaci. Důležitými parametry fasádních omítek jsou vodotěsnost, nasákavost, paropropustnost a špinivost.
Čtěte také: Cihlová zeď v interiéru
Při volbě vhodného druhu omítky a její následné povrchové úpravě pro konkrétní stavbu jsou důležitými ukazateli mimo jiné požadavky na co nejdelší životnost, minimální údržbu, stabilizaci vnitřního klimatu budovy v zimě i v horkém létě, důležitý je také určitý podíl na snížení nákladů na vytápění, útlumu hluku a podobně. Kvalitu vnější omítky mohou snížit i nedostatky v projektové přípravě stavby, nejčastější chybou při realizaci je nevhodná kombinace podkladu a typu omítky, případně nerespektování technologických pokynů výrobce.
Pro volbu konkrétního typu omítky je důležitým kritériem použité zdivo a jeho vlastnosti, především savost a povrchová struktura. Pokud je podklad savý, je nutné použít omítky, které v sobě udrží vodu potřebnou k jejich vytvrdnutí, případně je nutné povrch ošetřit speciálním penetračním nátěrem, který sníží savost zdiva. „V případě hladkých povrchů je nezbytné zajistit dostatečnou přídržnost podkladu použitím kontaktních můstků,“ vysvětluje Ing. Martin Bureš, vedoucí productmanagementu, Cemix.
Minerální omítky
Minerální omítky jsou vyrobeny obvykle na bázi cementu s přidanými minerálními pojivy a modifikátory. Výhodou je vysoká propustnost vodních par a dlouhá životnost, hodí se proto nejen pro novostavby, ale například i pro rekonstrukce starších budov. Minerální omítky mohou být již probarvené, nebo je lze natřít. Minerální omítku není nutné nanášet najednou - lze ji napojovat, aniž by byly patrné okraje jednotlivých polí.
Akrylátové omítky
Obsahují pojivo z umělé pryskyřice, které jim dodává tvrdost, houževnatost a odolnost proti vodě. Především z cenových důvodů patří mezi nejčastěji žádané druhy omítek. K jejich slabinám patří menší odolnost proti ulpívání prachu, a tedy vyšší špinivost, a menší paropropustnost, kvůli níž nejsou tyto omítky doporučovány k použití na kontaktní zateplovací systémy s minerální vlnou, neboť by mohly negativně ovlivnit jinak příznivé vlastnosti paropropustnosti celého fasádního systému. Na neprodyšný polystyren lze akrylátové omítky použít bez omezení. Do akrylátových omítek mohou být přidány fungicidy pro zvýšení odolnosti proti plísním, mechu a lišejníkům.
Silikátové omítky
Pojivem silikátových omítek je draselné vodní sklo, mají proto vynikající paropropustnost a lze je použít u všech druhů zateplovacích systémů. Mezi možné nevýhody patří nižší pružnost a vodoodpudivost. Jejich finální kvalita může být někdy velmi závislá na přípravě podkladu a pečlivé aplikaci, v opačném případě může u některých odstínů dojít k tvorbě tónově odlišných polí. Nevýhodou může být menší paleta barev. Na druhé straně je omítka díky velmi zásaditému pojivu přirozeně odolná proti plísním a mechům (na rozdíl od silikonových a akrylátových omítek, do nichž se algicidní a fungicidní látky přidávají uměle a působí v nich pouze po omezenou dobu).
Čtěte také: Článek o Vladimíru Šiškovi a Sboru dobrovolných hasičů Doubravy
Silikonové omítky
Silikonsilikátová omítka Comfrot tvoří vhodnou ochrannou vrstvu všech typů fasád a vnějších tepelněizolačních kompozitních systémů (ETICS) především v lokalitách s velkou prašností a znečistěným ovzduším. Je vysoce pevná, pružná i voodopudivá se samočisticím efektem. Přirozeně odolná vůči houbám, řasám a mechům. Široká paleta barev. Aktuálně patří ke špičce mezi šlechtěnými omítkami - mají všechny přednosti akrylátových i silikátových omítek (pružnost, vodoodpudivost, paropropustnost, nižší špinivost). Vysoké kvalitě odpovídá i cena. I do tohoto typu omítek mohou být přidávány fungicidy pro zvýšení odolnosti omítky proti biotickému napadení.
Sádrové omítky
Sádra je nejoblíbenější materiál používaný pro omítání. Tyto unikátní stavební materiály lákají svou nízkou cenou a snadnou aplikací a také tím, že s nimi lze snadno vytvořit hladký, vzhledově atraktivní povrch. Sádrové omítky nanášíme v jedné vrstvě. Omítka na stropy je o něco tenčí a její tloušťka bývá 15 mm. Na dokonale hladké podklady lze nanášet tenkovrstvé omítky o tloušťce 3 mm. Hlavní složkou sádrové omítky nebo omítkové směsi je samozřejmě sádra. Dále se přidává vápno, změkčovadla a kalibrované kamenivo. Sádrové omítky lze používat na omítání většiny místností, ale vyvarujte se jejich pokládání na povrch stěn v místnostech, kde je vysoká vlhkost, tedy v kuchyni, koupelně nebo prádelně. Sádra se díky vytvoření jednotného hladkého povrchu stěny skvěle hodí jako podklad pro nátěr. Tapetování na sádrovou omítku probíhá hladce a výsledný vzhled je elegantní a estetický. Tento typ povrchu vytváří ideální podklad pro rovnoměrné a kvalitní nalepení tapet. Docela důležitou výhodou sádry je, že má relativně krátkou dobu schnutí. V případě velkých ploch stěn (obvykle při dokončovacích pracích nebo totálních rekonstrukcích) se sádrové omítky nanášejí pomocí omítacích strojů. Omítky lze aplikovat na stěny, když teplota není nižší než 5 stupňů a vlhkost nepřesahuje 3 %. Pokud je nutné nanést druhou vrstvu omítky, používá se princip „mokré na mokré“.
Vápenocementové omítky
Vápenocementová omítka patří spolu se sádrovou omítkou k nejoblíbenějším řešením pro úpravu stěn. Její velkou předností je odolnost vůči vlhkosti, díky čemuž ji můžete bez obav použít v kuchyních, koupelnách, prádelnách nebo garážích. Vápenocementová malta je směsí hašeného vápna, cementu a říčního či kopaného písku. Jednotlivé druhy vápenocementových omítek se liší zrnitostí kameniva v omítce, což bývá písek nebo perlit. Vápenocementová omítka se používá v interiéru se zvýšenou vlhkostí, ale i tam, kde je omítka vystavena většímu mechanickému poškození a opotřebení. Na rozdíl od sádrových omítek vyžadují vápenocementové omítky větší přesnost při nanášení a dokončovací úpravě, zvláště když se očekává efekt hladké stěny. Vápenocementové omítky jsou obvykle hotové omítkové směsi. Jsou vhodné pro ruční i strojní aplikaci s použitím omítacího stroje.
Další typy omítek
- Jednovrstvá vápeno-cementová lehčená strojově zpracovatelná omítka MPA 35L: Určena jak pro exteriéry, tak i pro interiéry.
- Jednovrstvá strojově i ručně zpracovatelná vápeno-cementová omítka MVR Uni s bílým cementem: Pro exteriéry i interiéry, vhodná zejména pro zdivo z pórobetonu.
- Tenkovrstvá probarvená omítka Baumit CreativTop: Určena k vytvoření plastických struktur nebo dalších originálních povrchových úprav se vzhledem betonu, dřeva nebo kovu. Výraznější plastičnosti a vytvoření zvláštních efektů je možné docílit v kombinaci se speciálními barvami Baumit Lasur, Baumit Metallic a Baumit Glitter.
- Fasáda rodinného domu vytvořená produktem Silancolor Tonachino 1,2 mm Plus: Materiál s vysokou odolností vůči bujení mikroorganismů.
- Omítka Silancolor Pittura Plus: Materiál s vysokou odolností vůči bujení mikroorganismů.
- Silancolor Tonachino: Stěrková omítka na bázi silikonové pryskyřice, která spojuje výhody tradičních minerálních materiálů (vysoká propustnost vodních par) s novými syntetickými materiály (jednotný barevný vzhled, dobrá přídržnost k původním povrchům a široká barevná škála) a současně zaručuje velmi dobré hydrofobní vlastnosti.
- Sanační jádrová omítka Supersan odvlhčovací: Určena pro omítání vlhkého nevysušeného zdiva s vysokým stupněm zasolení.
- Hliněné omítky.
- Tepelně izolační omítky.
Stupeň členitosti omítky a jeho určení
Při opravách vnějších omítek je rozhodující procentní podíl opravovaných míst z celé plochy každého jednotlivého průčelí (tj. i včetně míst neopravovaných). Jde-li u jednoho objektu o opravu několika průčelí rozdílného stupně členitosti, posuzuje se pro stanovení stupně členitosti i pro volbu položky každé průčelí samostatně. Pro volbu položek oprav vnitřních omítek je rozhodující procentní podíl opravovaných míst z celkové plochy omítek stěn v jedné místnosti. Pro volbu položek oprav vnitřních omítek stropů je rozhodující procentní podíl doplňovaných míst z celkové plochy omítek stropů v jedné místnosti.
Stupeň členitosti se určuje podle charakteristiky členění uvedené v tomto článku:
Čtěte také: Vlastnosti a použití malt
| Stupeň členitosti | Charakteristika členění |
|---|---|
| I. | Hladká omítka rovná bez výstupků s jednoduchou římskou hlavní, případně kordonovou. |
| II. | Hladká omítka s orámováním oken o jednom vystupujícím nebo ustupujícím profilu s jednoduchými podokeníky, s jednoduchým linováním (spárou) oddělujícím jednotlivá podlaží, s jednoduchou římskou hlavní, popřípadě i kordonovou. |
| III. | Hladká omítka rovná s orámováním otvorů o dvou až třech vystupujících nebo ustupujících profilech, s jednoduchými podokeníky, s jednoduchým dělícím linováním mezi podlažími, jakož i nad a pod okny, s jednoduchou římskou hlavní, kordonovou a římsami patrovými, nebo hladká omítka bez profilování, ale se zvětšeným množstvím hran a úzkých ploch u průčelí konstrukčně členěného lodžiemi nebo po délce probíhajícími balkóny, současně sníženými parapety a zvětšenými okny nebo plochami chráněnými obklady apod. (přes 50 % plochy), spárami (zapuštěným linováním) a hladkou hlavní římsou, popř. těž s římskou kordonovou anebo probíhající markýzou nad chodníkem. Ojedinělé balkóny, otvory a neprováděné úpravy do 50 % plochy necharakterizují tento stupeň. |
| IV. | Hladká omítka rovná a částečně zaoblená s orámováním otvorů o více než třech vystupujících nebo ustupujících profilech s jednoduchými podokeníky a nadokeníky, s jednoduchým linováním mezi podlažími, jakož i nad a pod římsami patrovými. |
| V. | Omítky rovné i částečně zaoblené s orámováním oken o více než třech vystupujících nebo ustupujících profilech s členěnými podokeníky a nadokeníky, s hladkými lesenami, členěným linováním vodorovným i svislým (hladkou rustikou), s orámováním ploch (i o více profilech) určených pro sgrafita, keramické i jiné díly apod., s členěnou římskou hlavní, kordonovou, podokenní, popř. i patrovou. |
| VI. | Omítky rovné i zaoblené s orámováním oken o více než třech vystupujících nebo ustupujících profilech, se složitě členěnými podokeníky a nadokeníky, členěnými lesenami vodorovnými i svislými, s členěným linováním (hladká, kvádrová, rustika), s orámováním ploch (i o více profilech) pro sgrafita, keramické štukatérské i jiné díly apod., s členěnými pilastry, sloupy, nadokenní, kordonovou, popř. i patrovou římsou. |
| VII. | Omítky, jejichž členění je bohatší než členění uvedené v předcházejících stupních. |
Vnější úpravy povrchu
Jako vnější se oceňují také úpravy povrchu konstrukcí neuzavřených prostorů vystavených nepřímo povětrnostním vlivům, zejména vlhku, mlze a mrazu, i když jsou chráněny před jejich přímým účinkem, zejména deštěm, sněhem, zledovatěním apod.
Kvalitativní třídy povrchů sádrových omítek (Q1-Q4)
Většina řemeslníků již dobře zná rozdělení povrchů sádrokartonových příček a stěn do čtyř kvalitativních tříd - Q1 až Q4. Zcela identicky se takto kvalifikují i povrchy hlazených sádrových omítek. Při navrhování specifikace kvality povrchu sádrových omítek by se mělo respektovat o jakou místnost a s jakým osvětlením se v ní počítá. To je z hlediska posuzování kvality povrchu velmi důležité. Světlo totiž dělá na povrchu stěny velké divy a spolehlivě odhalí nejednu chybu. Místnost orientovaná na jih, ve které bude velmi intenzivní světlo, bude s největší pravděpodobností potřebovat nejvyšší kvalitativní třídu Q4. Naproti tomu v tmavé komunikační chodbě asi nebudeme potřebovat tu nejvyšší kvalitu.
Třída kvality Q1
V případě, že projektant stanoví třídu kvality Q1, znamená to, že se bude jednat o omítku bez zvláštních požadavků. Řemeslník omítku po aplikaci pouze srovná do roviny a je hotovo. Na povrchu budou pochopitelně znát všechny nerovnosti a hrubosti, které souvisí s jejím zpracováním.
Třída kvality Q2
O stupeň výše je kvalitativní třída Q2. V tomto případě se natažená omítka srovná latí a rozfilcuje hladítkem. Následuje další krok, kdy se povrch omítky roztočí houbou, to znamená rozfilcuje a hladítkem se vyhladí šlem na jejím povrchu.
Třída kvality Q3
Dalším stupněm je kvalitativní třída Q3. To už znamená větší pečlivost při zpracování. První sled kroků je totožný jako u třídy Q2. Rozdíl mezi třídami se dosáhne tím, že povrch omítky se na závěr opětovně vyhladí hladítkem - povrch se tzv. „utáhne“. Důležité je načasování. Pokud je to možné, pak se doporučuje tento finální krok provádět na druhý den, přičemž nejdříve je nutné povrch omítky navlhčit. Hladítko se používá dlouhé - tzv. motýl. Jestliže to možné není, můžeme finální krok provézt ve stejný den, ale s minimálně hodinovým časovým odstupem. Výsledkem technologického postupu je velmi pěkný hladký povrch bez viditelných nerovností a dokonce bez stop po zpracování. Takový povrch je akceptovatelný ve většině situací. V místnosti, kde na takový povrch dopadají intenzivní slunečními paprsky, případně umělé světlo, budou zejména při pohledu z boku jemné přechody a stopy po zpracování poznat.
Třída kvality Q4
A pak je tu nejlepší kvalita povrchu hlazených sádrových omítek, která snese ta nejpřísnější kritéria. Plochy mohou být osvíceny z různých směrů a přesto by na nich neměla být znát sebemenší nerovnost nebo stínování. To je kvalita Q4, kterou lze dosáhnout jen v případě celoplošného přestěrkování kvalitními tmely v tloušťce do 2 mm. Povrch se navíc musí perfektně vyhladit a na sucho vybrousit jemným brusným papírem (min. zrnitost 180). Příkladem takového tmelu je Knauf ROLL & SPRAY MAX, Fill & Finish Light nebo Uniflott Finish. Kvalitu povrchu Q4 je zapotřebí předepsat a realizovat u tmavých stěn, které jsou například u administrativních budov populární. Ale nejen tam. Tmavé stěny jsou elegantní, ale velmi háklivé na viditelnost struktury povrchu. Viditelnost nerovností může ovlivnit rovněž finální barva. Z praxe to většina řemeslníků zná. Nátěr nic neschová ba právě naopak. Nejvíc problematické jsou také lesklé nátěry, které si opět vyžádají kvalitu Q4. Naopak matný nátěr je v tomto ohledu nejvíc benevolentní. Vyplatí se tedy řešit kvalitu povrchu předem se všemi okolnostmi, které ji mohou vizuálně ovlivnit.
S problematikou kvality povrchů hlazených sádrových omítek souvisí norma ČSN EN 13914-2, která specifikuje navrhování, provádění a přípravu vnitřních omítek. Podle této normy se například rovinatost omítky posuzuje na základě šesti tříd rovinnosti. Pro sádrové omítky by měla platit třída 3, která připouští odchylku 5 mm na 2 metrech měřicí latě. Rovinatost vnitřních omítek řeší norma ČSN EN 13914-2, kde je uvedeno, že rovinatost je 4mm na dva metry. Rovinatost omítek je závislá na tloušťce a materiálu omítek a na podkladu. Velmi záleží i na způsobu nanášení. Měří se odchylka na 2m lati.
Důležitost tloušťky omítky
Omítka zajišťuje odolnost stěny proti opotřebení, poškození a vlhkosti a zároveň jí dodává estetický vzhled. Vhodná tloušťka omítky ochrání stěny tak, že nebudou náchylné vůči vlhkosti ani mechanickému poškození. Omítání vnitřních stěn není jednoduchá záležitost a špatně položená vrstva omítky a její tloušťka může později způsobit problémy. Optimální tloušťka omítky závisí především na druhu omítky. Tloušťka klasické omítky by měla být 15 mm, maximálně do 20 mm. Rozdíly vyplývají jak z vlastností omítek, tak ze způsobu pokládky omítek na stěny. Maximální a minimální tloušťka omítky pro konkrétní typ omítky se může lišit. Před zahájením omítacích prací si vždy prostudujte informace na obalu výrobku, abyste správně zvolili tloušťku omítky podle konkrétního typu materiálu. Omítku si můžete připravit klasickým způsobem v míchačce, kde smícháte vápno, cement, písek a vodu ve správném poměru. Aby omítka nepraskala a neopadávala, dodržujte doporučenou tloušťku vrstev a zajistěte, aby byl podklad před omítáním správně připraven. Při dokončovacích pracích sledujte i vhodnou vlhkost a teplotu prostředí.
Fotokatalytické omítky pro čistší fasády
Kvůli nečistotám, které přirozeně ulpívají na povrchu fasády, omítka navíc přichází o svůj původní vzhled. Pro prodloužení celkové životnosti a obnovení barev je zpravidla nutné fasádu po 10 až 15 letech přetřít. To si vyžádá náklady nejen na pořízení vlastní fasádní barvy a provedení nátěru, ale i na stavbu lešení, zakrytí přiléhajících konstrukcí (oken, dveří), zábor komunikace apod. Fotokatalýza je založena na řadě fyzikálních a chemických procesů, které se odehrávají na povrchu fasády. Tyto reakce jsou iniciovány a urychlovány pomocí speciální látky - katalyzátoru, který využívá světelnou energii a během reakce se sám nespotřebovává. Fotokatalytické omítky a barvy patří mezi nanotechnologické produkty, které obsahují nanočástice výrazně zlepšující vlastnosti nátěrů. Takové hmoty jsou pak odolnější proti oděru, jsou charakteristické elektrostatickým nábojem a vysokou paropropustností, mohou snižovat propustnost elektromagnetického záření i čistit fasádu. Při dopadu denního světla na fasádu se během fotokatalýzy aktivuje fotokatalyzátor obsažený v omítce. Dochází tak k rozkladu částeček nečistot usazených na povrchu fasády. Díky okolnímu proudění vzduchu jsou nečistoty odstraněny z fasády, jejich rozpouštění napomáhá také déšť či schnoucí vlhkost. Fasáda se tak čistí sama. Tato metoda je obzvláště účinná v boji proti řasám, plísním a bakteriím a zabraňuje usazování prachových částeček a sazí.
ČSN normy pro omítky
Na provádění, měření a kvalitu prací se vztahují příslušné ČSN, obecně závazné předpisy nebo normy výrobců v plném znění. Jsou to zejména:
- ČSN EN 1015 - 1 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 1: Stanovení zrnitosti (sítovým rozborem)
- ČSN EN 1015 - 10 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 10: Stanovení objemové hmotnosti suché zatvrdlé malty
- ČSN EN 1015 - 11 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 11: Stanovení pevnosti zatvrdlých malt v tahu za ohybu a v tlaku
- ČSN EN 1015 - 12 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 12: Stanovení přídržnosti zatvrdlých malt pro vnitřní a vnější omítky k podkladu
- ČSN EN 1015 - 17 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 17: Stanovení obsahu ve vodě rozpustných chloridů v čerstvé maltě
- ČSN EN 1015 - 18 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 18: Stanovení koeficientu kapilární absorpce vody v zatvrdlé maltě
- ČSN EN 1015 - 19 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 19: Stanovení propustnosti vodních par zatvrdlými maltami pro vnitřní a vnější omítky
- ČSN EN 1015 - 2 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 2: Odběr základních vzorků malt a příprava zkušebních malt
- ČSN EN 1015 - 21 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 21: Stanovení soudržnosti malt pro jednovrstvé vnější omítky s podkladem
- ČSN EN 1015 - 3 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 3: Stanovení konzistence čerstvé malty (s použitím střásacího stolku)
- ČSN EN 1015 - 4 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 4: Stanovení konzistence čerstvé malty (s použitím přístroje pro stanovení hodnoty penetrace)
- ČSN EN 1015 - 6 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 6: Stanovení objemové hmotnosti čerstvé malty
- ČSN EN 1015 - 7 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 7: Stanovení obsahu vzduchu v čerstvé maltě
- ČSN EN 1015 - 9 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 9: Stanovení doby zpracovatelnosti a času pro úpravu čerstvé malty
- ČSN 73 2577 Zkouška přídržnosti povrchové úpravy stavebních konstrukcí k podkladu
- ČSN 73 2578 Zkouška vodotěsnosti povrchové úpravy stavebních konstrukcí
- ČSN 73 2579 Zkouška mrazuvzdornosti povrchové úpravy stavebních konstrukcí
- ČSN 73 2580 Zkouška prostupu vodních par povrchovou úpravou stavebních konstrukcí
- ČSN 73 2581 Zkouška odolnosti povrchové úpravy stavebních konstrukcí proti náhlým teplotním změnám
- ČSN 73 2582 Zkouška odolnosti povrchové úpravy stavebních konstrukcí proti náhlým teplotním změnám
- ČSN EN 998 - 1 Specifikace malt pro zdivo - Část 1: Malty pro vnitřní a vnější omítky
- ČSN 72 2430 - 4 Malty pro stavební účely. Část 4: Malty pro omítky
- ČSN 72 2449 Zkouška pevnosti malty v tlaku
- ČSN 72 2450 Zkouška pevnosti malty v tahu za ohybu
- ČSN 72 2451 Zkouška přídržnosti malty k podkladu
- ČSN 72 2452 Zkouška mrazuvzdornosti malty
- ČSN 72 2453 Zkouška objemové stálosti malty
- ČSN 72 2454 Zkouška propustnosti malty vůči vodním parám
tags: #co #je #stupen #clenitosti #omitky