Jelen sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii) je největším poddruhem jelena siky, který pochází z jihovýchodní Asie a Japonska. Člověkem byl rozšířen do mnoha států Evropy, ale také do USA, Jižní Ameriky či na Nový Zéland. Jeho původní domovinou je východní Rusko, odkud byl v 19. století dovezen do oborních chovů. Tento poddruh siky pochází ze severního Mandžuska, kde obývá nejraději zalesněné oblasti s hustým podrostem. Přirozený areál jeho výskytu se rozpíná od Koreje po jihovýchodní Sibiř.
Charakteristika a odlišení od jiných druhů
Jelen sika Dybowského je svou velikostí nejblíže daňkovi a dosahuje hmotnosti až 120 kg. Neopatrný pozorovatel by si ho mohl splést s daňkem, protože je podobného vzrůstu a na kaštanově hnědé letní srsti se také pyšní výrazným bílým tečkováním. Sika Dybowského má však na hřbetě tmavý pruh a značný rozdíl je i v paroží. Jeho zbarvení připomíná v letní srsti daňka, kdy má červeno až hnědavé zbarvení s bílými puntíky. Na hřbetě má ovšem oproti daňku výrazný černý pruh. Nejvýraznějším poznávacím znakem zůstává především jeho hlava, která má typický vzhled jelena siky, díky čemuž ho lze bezpečně odlišit. Paroží jelena sika Dybowského je typu jelenovitého, které tvoří ve většině případů typické osmeráky a desateráky. Jeho paroží netvoří typickou korunu, jakou lze vidět u jelena evropského. Jelen sika Dybowského shazuje paroží obvykle v květnu až červnu.
Výskyt a chov v České republice
Do českých zemí byl jelen sika Dybowského introdukován spolu se sikou japonským na přelomu 19. a 20. století jako zvěř určená do oborních chovů. Zatímco výskyt siky Dybowského je u nás dodnes vázán převážně na oborní chovy, sika japonský se ve značných početních stavech objevuje i ve volnosti. Jelen sika Dybowského je nenáročný jelen, který se u nás dobře přizpůsobil. Dokáže se skvěle adaptovat na prostředí v nížinách až po lesy Vysočiny. Jelen sika Dybowského v České republice žije v oborách. Příkladem je obůrka Na Olšině, která byla dokončena na konci léta roku 2016 a zvětšena v listopadu 2019. Na břehu rybníčka Na Olšině stojí kryté pozorovatelny, ze kterých lze sledovat jeleny sika Dybowského v jejich obůrce.
Potravní návyky
Mimo pastvu se jelen sika Dybowského živí okusem pupenů a listů stromů a keřů, ovocem a plody. Rád se přiživí i na zemědělských plodinách, nejvážnější škody však způsobuje loupáním kůry mladých stromů.
Sociální chování a rozmnožování
Jelen sika Dybowského nevybočuje z chování jelenovitých a kopíruje dané pravidlo - laně žijí ve stádě a jeleni žijí většinou samotářsky. Na podzim od druhé poloviny října do první poloviny listopadu probíhá říje jelena siky Dybowského.
Čtěte také: Původ jelena sika v ČR
Lov jelena siky Dybowského
Lov jelena siky Dybowského je velmi atraktivní od druhé poloviny října do první poloviny listopadu, kdy jsou jeleni v říji a ozývají se typickým pískáním pro siky. Na druhou stranu lze je lovit až do konce ledna či února, neboť mají krásnou zimní srst. Trofej jelena siky Dybowského je jednoznačně jeho paroží, které je mohutné a mnohdy tvoří desateráky.
Prodej a dostupnost
Na trhu jsou k dispozici k prodeji mláďata i dospělé laně jelena sika Dybowského. Jedná se o nekřížená zvířata z certifikovaných chovů. Původ mají často od Mazurských jezer v Polsku. Momentálně jsou k dispozici kolouši samci a jeleni na druhé a třetí hlavě. Vlastní uspání i dovoz je možný bez problémů se zárukou.
Přehled termínů a charakteristik
| Charakteristika | Popis |
|---|---|
| Váha | Až 120 kg |
| Původ | Východní Rusko, Severní Mandžusko |
| Rozšíření | Evropa, USA, Jižní Amerika, Nový Zéland |
| Barva letní srsti | Červeno až hnědavá s bílými puntíky, tmavý pruh na hřbetě |
| Typ paroží | Jelenovité, osmeráky a desateráky, bez koruny |
| Svrhávání paroží | Květen až červen |
| Říje | Druhá polovina října až první polovina listopadu |
| Období lovu | Od druhé poloviny října do konce ledna/února |
Čtěte také: Jelen sika a jeho dopad na lesní ekosystémy
Čtěte také: Charakteristika jelena sika v západních Čechách
tags: #jelen #sika #dybowskeho #odlov #prodej #informace