Článek představuje sanační omítky, pojem v sanaci vlhkého zdiva velmi často používaný. Sanační omítky jsou mnoha lidmi považovány stále za „samospásné“ řešení problémů s vlhkým zdivem. Ve stavební praxi se začaly tzv. sanační omítky objevovat poprvé v osmdesátých letech minulého století. Postupem času docházelo k výraznému pokroku v oboru stavební chemie a v oboru sanací vlhkého zdiva. Postupným testováním v laboratořích i na stavbách se vytvářel obecný konsensus o pojmu sanační omítky.
Co jsou sanační omítky a jak fungují?
Pod pojmem sanační omítky se tedy rozumí materiály, které jsou vyráběny ze suché maltové směsi. V průběhu let došlo k masivnímu rozvoji sanačních omítkových systémů, kdy výběrem vhodných pojiv, přísad a příměsí, došlo ke značnému navýšení celkového objemu pórů, které jsou obsaženy ve vnitřní struktuře sanační omítky. Celkový objem pórů narostl, ale došlo zároveň ke zúžení průměru těchto pórů, takže jimi nedokáže proniknout molekula vody v kapalném skupenství, ale pouze ve formě vodní páry.
Sanační omítky fungují na principu otevřené pórovitosti - množství vzduchových pórů (větší než 40%), díky kterým může vodní pára difundovat skrze tyto póry ven ze zdiva. Sanační omítky se tedy od těch obyčejných liší vysokou pórovitostí a tím i prodyšností, ale i svou váhou; sanační omítky jsou značně lehčí než ty obyčejné. Mezi další výhody sanačních omítek patří nízká kapilární nasákavost. Některé sanační omítky dokonce dokážou vodu odpuzovat, jsou totiž hydrofobizované. Dochází k velmi dobrému odpařování vlhkosti ze zdiva a případné srážení solí probíhá na vnitřní straně omítky. Zdivo nahozené sanační omítkou má tedy ideální podmínky pro vysychání a do značné míry netrpí výkvěty solí, povrch zůstává suchý.
Dlouhodobá životnost sanačních omítkových systémů je důsledkem toho, že oproti vápenným, vápenocementovým a dalším typům běžných omítek, kde voda s obsahem rozpuštěných solí může ze zdiva prostupovat až k jejich povrchům a teprve tady se odpařovat (tím na povrchu a těsně pod ním dochází ke vzniku solných výkvětů a následně k vlhnutí a k rychlému rozrušování omítky), je v sanačních omítkách díky jejich pórovému systému a homogenitě struktury zóna odpařování posunuta až na rozhraní omítky a podkladu. Takto je vytvořena suchá a od soli oproštěná povrchová vrstva vhodná pro paropropustné nátěry.
Vlastnosti a požadavky na sanační omítky
Sanační omítky musí splňovat celou řadu vlastností. V prvé řadě musí být dostatečně odolné proti působení stavebně škodlivých solí, obsažených ve vlhkém zdivu. Dále musejí být dobře paropropustné, tedy nesmějí vlhkost uzavírat ve zdivu, ale účinně ji odvádět ve formě vodní páry do prostoru. Často musejí mít schopnost odvádět i ze svého povrchu kondenzovanou vlhkost, aby se na nich netvořily plísně. Stále rostoucí požadavky na komfort bydlení požadují po omítkách, aby dále splňovaly lepší tepelně izolační vlastnosti.
Čtěte také: Vše o modelu Škoda Roomster Scout
Sanační omítka má být přibližně 20 mm tlustá, dostatečně pevná a přilnavá, ale ne pevnější než podklad (na cihelném podkladu je nevhodná tvrdá cementová omítka). Dále má být odolná proti praskání, exhalacím a biokorozi. Difuzní odpor směrem ven má klesat a tepelný odpor naopak stoupat.
Nátěry, které nejsou vodoodpudivé, lze opatřit hydrofóbní impregnací. Difuzní odpor nátěru má být nižší než omítky.
Kdy a proč používat sanační omítky?
Sanační omítky jsou z pohledu již dokončené sanace a izolace vlhkého zdiva vždy tak říkajíc „první na ráně“. Tato omítka je jedním z kroků při aplikaci sanačního systému. Jde o speciální systém, který je navržen pro opravy staveb zasažených vlhkostí. U novostaveb se zase postará o vysokou prodyšnost. Sanační omítka je vytvořena tak, aby zajistila nejen esteticky kvalitní vzhled, ale také ochranu povrchu a zlepšení pevnosti omítky.
Sanační omítky v kombinaci s přímými sanačními metodami proti příčinám vzniku vlhkostních poruch jsou velmi účinné a zajistí Vaší nemovitosti na velmi dlouhou dobu komfortní stav. Sanační omítky jsou účinné pouze v případě vlhkosti kapilární a hydroskopické, ne v případě vody působící hydrostatickým tlakem.
Problémy způsobené vlhkostí zdiva
- Snížená tepelná izolace - schopnost tepelně izolovat dávají stavebním materiálům vzduchové póry působící jako izolační vrstva. Póry plné vody ztrácejí tepelně izolační účinek. Odpařování stoupající vlhkosti na povrchu zdiva vyvolává chladící efekt.
- Zdravotní rizika - Na povrchu zdiva, ochlazeného vlhkostí, se mohou tvořit plísně. Následkem bývají obtížné alergie a zhoršení revmatických obtíží. V suché budově se žije jednoduše zdravěji. Plísně v procesu látkové výměny vyvíjejí celkové množství oxidu uhličitého, organických kyselin i toxických látek. Některé druhy plísní produkují tzv. mykotoxiny, které mohou vyvolat onemocnění kůže a plic. Plísně vytvářejí velké množství výtrusů, které znečišťují ovzduší a mohou vyvolávat u zvláště citlivých osob, např. astmatické záchvaty, bolení hlavy, pocity nevolnosti apod.
- Estetické vady a poškození - Účinkem vlhkosti se nejen pomalu rozpadají stavební materiály a snižují tepelně izolační vlastnosti stěn, ale narušuje se i estetický vzhled povrchu - na povrchu jsou zřetelně zbarvená místa, na kterých vyrůstají různé plísně i anorganické krystalické látky (výkvěty).
Kdy se sanační omítky neaplikují samostatně?
Pokud nezabráníme vlhkosti do zdiva dále pronikat a nevyřešíme příčiny vlhnutí zdiva, pak dojde po čase (často po velmi krátké době, většinou pak v horizontu do tří let) k poškození sanačních omítek a postupně ke ztrátě jejich funkce. Důvodem je nadměrná vlhkost zdiva a hromadění solí v omítce. Postupně se sanační omítky zanesou a přestanou plnit svou funkci. Proto musíme ve většině případů provést i izolaci zdiva proti pronikání vlhkosti z podzákladí, případně z boků od přilehlé zeminy. Sanační omítky jsou pak aplikovány pro sanaci následků nadměrné vlhkosti zdiva. Původní poškozené povrchy jsou oklepány a nahrazeny sanačními úpravami.
Čtěte také: Akustické oddělení betonových konstrukcí
Sanační omítky tedy musíme brát jako dočasné ale i částečné řešení a měli by být vždy doplněny dalšími sanačními technologiemi k úplnému odstranění vlhkosti zdiva. Pokud totiž neodstraníme zdroj vlhkosti, bude docházet k postupné degradaci zdiva ale i sanační omítky. Mnohdy je sanační omítka označována jako "vysušovací omítka", ale to není pravda.
Metody sanace vlhkého zdiva
Metody jsou již známé chemické, elektroosmotické, mechanické, případně vzduchoizolační. Tyto technologie řeší příčiny nadměrné vlhkosti zdiva. Výsledný návrh sanační metody bývá nejčastěji kombinací obou postupů.
Mechanické metody
- Podřezávání - může se použít tehdy, je-li mezi základem a zdivem rovná spára (cihlové zdivo, tvárnice a pod.). Není vhodné pro kamenné zdivo. Dělá se ruční nebo strojovou pilou s následným vložením hydroizolace. Zdivo musí být po podříznutí staticky zajištěno klíny z PVC. Spára se přeinjektuje cementovou maltou s příměsí hydroizolátoru. Potom je třeba položit hydroizolaci i pod podlahu a vytvořit tzv. vanu.
- Mechanické dodatečné vkládání izolace do zdiva - Do probouraného nebo mechanicky, popř. ručně proříznutého otvoru ve zdivu se vkládají fólie, desky z plastu (PE, PVC, sklolaminát) nebo hydroizolační pásy s kovovou či skelnou vložkou. Také se mohou pneumaticky zatloukat nerezové profilované desky do spár cihelného zdiva, pokud zdivo má rovnou vodorovnou spáru. Tento způsob provádění je velmi účinný, při použití hydroizolačních pásů s kovovou vložkou může být maximálně do kategorie středního rizika dokonce protiradonovou bariérou. V době provádění musí být okolní prostory vyklizeny.
Chemické metody
Tento způsob využívá schopnosti některých látek proniknout do struktury materiálů konstrukcí a v prosycené zóně vytěsněním, hydrofobizováním nebo impregnací jejich pórů vytvořit clonu, která omezuje prostup vlhkosti jak ve skupenství kapalném, tak i plynném. Provádí se zejména destruktivní metodou infuze (tj. beztlakové napouštění) prostředky na silikátové nebo silikonové bázi v konstrukcích vyzděných z cihel i kamene. Chemické metody utěsňovací zmenšují poloměr kapilár, a tím se redukuje přísun vody s následným vytvořením rovnovážného stavu mezi přísunem vlhkosti a únikem povrchem zdiva. Chemické metody utěsňovací, hydrofobizační a impregnační nejen utěsňují póry, ale navíc hydrofobizují povrch kapilár a někdy mají i zpevňovací efekt.
Vytvoření bariéry se dociluje aplikací chemické směsi do vrtů v závislosti na hloubce pronikání infuze do zdiva - obvykle ve vzdálenosti 120-150 mm. Zdivo je izolováno hloubkově vrty provedenými šikmo, event. rovně k líci zdi, a to z jedné nebo z obou stran. Hloubka vrtů bývá o 50-100 mm kratší než je tloušťka zdiva. Plnění vrtů je prováděno tlakově nebo častěji samospádem pomocí kalibrovaných nádobek event. napouštěním pomocí čerpadla z mísící nádoby. Injektážní prostředky se stále vyvíjejí.
Elektroosmotické metody
Tyto elektroosmotické metody jsou založeny na pohybu tekuté fáze (mineralizované vody) pórovitou pevnou fází (materiálem) pod vlivem účinku stejnosměrného elektrického proudu. Elektroosmóza může být aplikována jako pasivní, galvanoosmóza a aktivní. U pasivní elektroosmózy (dnes již nepoužívané) vzniká elektrické pole mezi ocelovou elektrodou, uloženou v alkalickém maltovém loži (pH = 12-14) a ocelovým zemničem uloženým v zemině s neutrální reakcí (pH = cca 6). Galvanoosmóza se od pasivní elektroosmózy liší tím, že elektrody v zavlhlém zdivu a zemní elektrody jsou z materiálů rozdílné elektrické vodivosti, čímž oba vodiče a vlhkost ve zdivu jako elektrolyt vyvolávají elektrický proud velmi nízké intenzity a navíc elektrody v důsledku koroze mají nízkou životnost. Uvedené metody typu pasivní elektroosmózy a galvanoosmózy mají malou účinnost a životnost (cca 3 roky), a proto se v současné době nepoužívají.
Čtěte také: Liniové stavby a metodika MPO
Aktivní elektroosmóza vytváří elektrické pole s větším napětím od 1 do 24 V. Elektroda ve zdi je připojena na kladný pól a je vystavena velkému elektrochemickému namáhání. Pro zvýšení její účinnosti bývá někdy opatřena smyčkami. Její životnost závisí na základě Faradayova zákona na anodické rozpustnosti materiálu. Podle toho byly některé materiály z aktivní elektroosmózy vyloučeny (měď, ocel). Často používaným materiálem byl uhlík, který byl ekonomicky výhodný. Tím, že s narůstajícím obsahem solí se zvyšuje koroze anody, je tradiční uspořádání elektrokinetického vysoušecího systému nevhodné, a proto se hledaly nové technologie, které by omezily působení těchto negativních jevů. První pokrok spočíval v použití elektrovodivých plastů odolných vůči korozi, jako je tomu např. u systému Elkinet.
Vzduchoizolační systémy
Tyto metody patřící k nejstarším převládajícím způsobům vysoušení zdiva jsou založeny na zvětšení plochy, ze které se může voda vypařovat do atmosféry. Lze je aplikovat nejrůznějšími způsoby a jejich účinnost se zvyšuje, je-li odvod vlhkosti provázen prouděním vzduchu. Vzduchové dutiny mohou být provedeny jak pod úrovní terénu, tak v soklové části. V suterénních prostorách mohou být umístěny buď u vnitřního nebo vnějšího líce. Principem vzduchoizolačních systémů je oddělení zdroje vlhkosti od stavební konstrukce vzduchovou dutinou zajišťující trvalý přísun a odvod vzduchu.
Vzduchoizolační systémy mohou být reprezentovány např. polyetylénovou fólií s navařenou polyetylénovou mřížkou, která má funkci nosiče omítky. K provětrávání je určena větrací lišta osazená pomocí hmoždinek u podlahy a stropu. Fólie s nopy se připevňuje speciálními hmoždinkami, popř. nastřelovacími hřeby či vruty ve vzdálenosti min. 30 mm (cca 15 ks.m−2). Jako drenáž se rovněž osvědčil systém s membránou z HDPE s nopy stejné výšky jako u předchozího systému. Membrána je opatřena filtrační polypropylénovou tkaninou, která při kladení na vodotěsný podklad je osazena směrem nahoru.
Proces aplikace sanační omítky
Každý zhotovitel sanační omítky by měl mít na paměti to, že nejde o standardní omítku a že je při jejím nahazování potřeba respektovat doporučený technologický postup, tloušťku nanášené vrstvy, ale i třeba počet vrstev a v neposlední řadě dobu vyzrání.
Dalším důležitým krokem je dodržovat výšku nahazování omítky na zdivo, pokud tedy mám korodovanou stávající omítku a chystám se jí oklepat a znovu nahodit, měla by tato výška být nad hranici viditelných škod do výšky rovnající se tloušťce zdiva. Příklad: Vlhkostní mapa sahá do výšky 80 cm na podlahou a zdivo je o tloušťce 50 cm. V tomto případě by měla být omítka odstraněna do výšky 130 cm.
Postup provedení sanační omítky
- Příprava povrchu: Vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit nad hranici viditelných škod do výšky rovnající se tloušťce zdiva. Oklepanou omítku odstraníme z pracovního prostoru, abychom měli dostatečný přístup ke zdivu. Spáry zdiva proškrábneme do hloubky dvou centimetrů a zdivo očistíme drátěným kartáčem nebo ometeme koštětem.
- Aplikace chemické bariéry (volitelně): Pro zvýšení stability a lepší funkčnosti omítky, použijeme sanační podhoz, pod který aplikujeme protisolný nátěr AquaSalt Stop® ve dvou vrstvách, pod podhoz a následně na podhoz.
- Nanesení sanačního podstřiku: Sanační omítku nahazujte na sanační postřik. Přednástřik zajišťuje ve skladbě systému dokonalé spojení omítky k podkladu. Postřik by měl vyzrávat dva až tři dny.
- Nanesení sanační omítky: Omítka se nahazuje na navlhčený (můžeme zvlhčit protisolným nátěrem) povrch převážně ve dvou vrstvách pokud vrstva sanační omítky přesáhne 3 cm, srovnáváme latí. Při míchání jednotlivých sanačních vrstev dodržujte doporučené množství vody i dobu a poměr míchání. Nanesení sanační omítky - Po očištění zdiva se nanese sanační omítka strojně stříkanou nebo ručně házenou metodou.
- Volitelná aplikace sanačního štuku: Konečnou povrchovou úpravu děláme sanační štukovou omítkou, aby nedošlo k uzavření otevřené pórovitosti sanačního omítkového systému.
- Dokončení vrchním nátěrem: Nanesení základního nátěru. Primer zlepší přilnavost finálního nátěru k povrchu a zajistí jeho lepší fungování.
POZOR: otlučené staré omítky a stavební suť okamžitě odvážet, nepoužívat na zásypy.
Typy sanačních omítek a související produkty
Profimix KM Beta
Sanační omítkový systém od firmy KM Beta vykazuje vysokou kvalitu a spolehlivost. Použitím sanačních omítek Profisan z řady Profimix lze zabránit dalšímu vzlínání vlhkosti a postupné degeneraci zdiva.
Značka PROFIMIX zastřešuje široký sortiment směsí dle příslušných receptur pro stavební průmysl, balených v pytlích i volně ložených do autocisteren. Nabídka výrobků PROFIMIX úzce navazuje na stávající sortiment společnosti KM Beta a zahrnuje cementové potěry, zdicí malty, lepicí hmoty, stěrkovací hmoty, dále jádrové a štukové omítky a tepelně izolační malty a omítky.
Portfolio obsahuje materiály v celé zrnitostní křivce (nejjemnější do 0,4 mm zrna, nejhrubší do 4 mm zrna) s různými typy pojiv a přísad. Všechny výrobky PROFIMIX jsou vyrobeny s využitím prvotřídních surovin, především z vysoce kvalitního křemičitého písku z vlastní pískovny v lokalitě zvané „Moravská Sahara“. Tzv. váté písky z této oblasti jsou specifické svým kulatým zrnem, které především omítkám PROFIMIX dodávají jedinečnou kvalitu. Materiály PROFIMIX splňují přísné evropské normy.
| Produkt | Značení | Popis | Použití |
|---|---|---|---|
| Profisan hrubý | OS 401 | Speciální jádrová sanační odvlhčovací omítka | Ruční nanášení ve vnitřním i vnějším prostředí |
| Profisan jemný | OS 402 | Speciální štuková sanační vrchní omítka | Ruční nanášení ve vnitřním i vnějším prostředí |
Další produkty a řešení
- Maltová směs SANAX: Maltová směs SANAX je vysoce prodyšná omítka, která je vhodná pro použití ve vnějším i vnitřním prostředí. Její předností je vysoká pórovitost (cca 40% úsporu tepla), díky níž není vlhkost uzavírána, nýbrž naopak je odváděna ve formě vodních par. Poskytuje ochranu budovy před atmosférickými vlivy. Vytváří vysoce porézní omítku, která se dobře nanáší (může nanášet jako jádrová v jedné vrstvě max. 50mm).
- Klinoptilolit: Klinoptilolit je naprosto unikátní nerost, ojedinělý mezi ostatními minerály. Dokáže dát omítce vlastnosti, díky kterým je schopna absorbovat ze vzduchu bakterie, těžké kovy, toxiny, zápach.
tags: #oddeleni #sanacni #omitky #informace