Nátěry jsou poměrně častou povrchovou úpravou betonových konstrukcí. Přestože je dnes velká pozornost věnována pohledovým betonům bez povrchové úpravy, mají nátěry stále svou nezastupitelnou roli, zejména při opravách a v případech, kdy je třeba zajistit specifické vlastnosti povrchu.
Základní Rozdělení Nátěrů na Beton
Voděodolné nátěry na betonové konstrukce lze členit do skupin podle mnoha hledisek. Základní rozdělení definuje norma ČSN EN 1504-2, a to na hydrofobní impregnace, impregnace a nátěry (ve smyslu povlaky, v originále coatings). Norma používá slovo „nátěr“ v užším významu, než tento článek.
- Hydrofobní impregnace: Vytváří povrch odpuzující vodu. Póry a kapiláry jsou vnitřně potaženy, avšak nejsou zaplněny. Na povrchu betonu se nevytváří film a dochází jen k malé nebo vůbec žádné změně vzhledu.
- Impregnace: Snižuje porozitu povrchu betonu a dochází k jeho zpevnění. Póry a kapiláry jsou částečně, nebo úplně, zaplněny.
Cíle Aplikace Nátěrů
Norma uvádí pět cílů, kterých lze aplikací nátěru (systému povrchové ochrany) dosáhnout:
- Ochrana proti vnikání: Povrchová úprava má omezit vnikání, nejčastěji vody, do betonu. Použitelné jsou hydrofobní impregnace, impregnace i povlaky. Je třeba pečlivě zvážit, zda bude zásah proveden dokonale a nepovede k hromadění vlhkosti v konstrukci.
- Regulace vlhkosti: Lze využít buď hydrofobní impregnaci nebo povlak. Provádí se typicky v případě konstrukcí postižených alkalicko křemičitou reakcí či síranovou korozí pro částečné prodloužení jejich životnosti.
- Zvýšení fyzikální odolnosti povrchu konstrukce: Norma předpokládá buď impregnaci nebo povlak. Typickým příkladem tohoto zásahu je zvýšení odolnosti podlahy v obrusu.
- Zvýšení chemické odolnosti: Dle normy toho lze dosáhnout pouze povlakem, který betonovou konstrukci od agresivního prostředí oddělí.
- Zvýšení elektrického odporu betonu: V tomto případě je snahou snížit vlhkost betonu a omezit tak riziko koroze výztuže. Suchý beton má větší elektrický odpor než beton vlhký.
Mimo výše uvedené se nátěry často aplikují pro zlepšení vzhledu konstrukce, pro sjednocení barevného odstínu.
Typy Nátěrových Hmot
Typicky se jedná o dvousložkové hmoty tvořené bází a tvrdidlem. Vynikají vysokou pevností a tvrdostí (zvýšení fyzikální odolnosti) a odolností proti mnoha chemikáliím agresivním pro beton. Adheze epoxidů k betonu je při správné přípravě podkladu velmi vysoká. Tato materiálová skupina je příbuzná epoxidům, avšak po vytvrzení jsou pružnější. Jsou dobře odolné na povětrnosti. Jedná se o směs látek, kdy jedna (či více) látka je rovnoměrně rozptýlena ve druhé. Disperze stojí za rozšířením vodou ředitelných hmot v poslední době. Může se jednat o akrylátové, polyuretanové, epoxidové či jiné materiálové báze.
Čtěte také: Betonový ochranný nátěr
Normové Požadavky
Normové požadavky uvádí opět ČSN EN 1504-2. Jsou zde definovány parametry, které musí být u nátěru specifikovány v závislosti na jeho použití na stavbě. Užitečné informace, zejména požadavky na výsledky kontrolních zkoušek na stavbě, které v normě chybí, uvádí např. rychlost sušení po hydrofob.
Pokud je parametr v kategorii „vyžadováno pro všechna určená použití“, je nepochybně třeba vždy zvolit materiál, který má tento parametr specifikovaný.
Hydrofobní Impregnace
Hydrofobní impregnace je dle normy možné využít pro ochranu proti vnikání, pro regulaci vlhkosti betonu a pro zvýšení elektrického odporu betonu. Předepsány jsou tři povinné parametry, avšak pouze dva z nich popisuje vlastnost, kterou chceme na konstrukci dosáhnout, případně která konstrukci ovlivňuje.
- Absorpce vody a odolnost proti alkáliím: Hodnotí, jak nanesený materiál brání pronikání vody do referenčního betonu.
- Rychlost sušení po hydrofobní impregnaci: Hodnotí schopnost ošetřeného betonu vysychat.
- Hloubka průniku prostředku do betonu: Dle mého názoru technologický a pro správné fungování konstrukce málo podstatný.
Dále jsou vlastnosti, které je třeba specifikovat jen v některých případech. Parametr „úbytek hmotnosti po střídavém působení mrazu a rozmrazovacích solí“ hodnotí schopnost prostředku zlepšit mrazuvzdornost betonu a norma jeho vznesení doporučuje zvážit u všech tří cílů. V případě „difuze chloridových iontů“ je hodnocena schopnost prostředku bránit vnikání chloridů do betonu.
Impregnace
Impregnace je dle normy možné využít pro dva cíle, a to ochrana proti vnikání a zvýšení fyzikální odolnosti. Povinný parametr „rychlost pronikání vody v kapalné fázi“ hodnotí obdobnou schopnost jako parametr „absorpce vody a odolnost proti alkáliím“ u hydrofobních impregnací, kvůli jiným vlastnostem hodnocených materiálů však pomocí jiného zkušebního postupu.
Čtěte také: Recenze ochranných nátěrů na venkovní beton
- V případě ochrany proti vnikání se jedná o nezbytnou informaci, avšak v případě cíle zvýšení fyzikální odolnosti, např. odolnosti proti obrusu u podlahy, o požadavek dle mého názoru nadbytečný.
- O hloubce průniku prostředku do betonu bylo pojednáno již v odstavci o hydrofobních impregnacích.
Zbývající tři parametry jsou povinné pouze v případě, že cílem aplikace je zvýšení fyzikální odolnosti betonu. V případě odolnosti proti úderu se hodnotí odolnost povrchu při pádu definovaného závaží. V případě nepovinných parametrů je třeba zmínit propustnost pro vodní páru. Na jeho základě je impregnační prostředek klasifikován jako parotěsný nebo paropropustný, případně ani parotěsný, ani paropropustný. Dle mého názoru by měl být v případě cíle ochrana proti vnikání povinný. Při teplotním cyklování se zkušební vzorky vystaví působení teplotních cyklů a sleduje se, zda došlo ke vzniku vizuálně patrných vad a k poklesu soudržnosti s podkladem. Definovány jsou 4 rozdílné postupy teplotního cyklování. Je třeba předem rozhodnout, který odpovídá předpokládanému namáhání nátěru.
Nátěry (Povlaky)
V případě nátěrů (povlaků) je parametrů definováno mnohem více, většina z nich mezi nepovinnými. V případě povinných údajů se na rozdíl od normy domnívám, že vyžadování parametru rychlost pronikání vody v kapalné fázi pro všechny aplikace s cílem zvýšení fyzikální odolnosti není opodstatněné. Z ostatních parametrů pro všechna určená použití bych zdůraznil propustnost pro vodní páru a propustnost pro oxid uhličitý. Lineární smršťování se týká nátěrů, které vytváří film o tloušťce alespoň 3 mm. Systémy schopné přemosťovat trhliny se využívají zejména u nátěrů podlah garáží. Tento parametr je významně závislý na teplotě (schopnost se při nižších teplotách zhoršuje) a je proto třeba sledovat při jaké teplotě byl nátěr zkoušen. V aplikacích, kde není akcentován vzhled konstrukce se trhliny obvykle překlenují bandážováním.
Je třeba se zde zmínit o protismykových vlastnostech. Norma EN 1504-2 uvádí 3 třídy protismykových vlastností, avšak současně upozorňuje, že v mnoha zemích existují národní předpisy, které tuto problematiku řeší a které mají před touto normou přednost. Tato situace platí i v ČR. Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, která je obecně závazným právním předpisem, odkazuje na ČSN 74 4505 Podlahy - společná ustanovení, jež definuje požadavky na protiskluznost platné v ČR.
Závěr
Spektrum nátěrů na beton je dnes velmi široké. Jejich aplikace může betonové konstrukci prospět, může ji však i velmi významně poškodit. Při nepříznivých okolnostech může být zmařená investice díky krátké trvanlivosti naneseného nátěru pouze zanedbatelnou škodou. Při rozhodování je vždy třeba zvážit konkrétní situaci, stav konstrukce, namáhání jejího povrchu (včetně klimatických vlivů) a cíl, kterého má aplikace dosáhnout. Současná platná norma tuto nesnadnost a šíři záběru odráží. Je poměrně dlouhým (47 stran), ne zcela přehledným dokumentem. V některých pasážích odhaluje, že vznikla nesnadným konsensem zájmů napříč oborem i napříč Evropou.
Čtěte také: Průvodce výběrem ochranného nátěru
tags: #ochranný #nátěr #betonu #druhy