Beton je vzhledem ke svým technologickým a ekonomickým výhodám nejpoužívanějším konstrukčním materiálem ve stavebnictví. Je to stabilní materiál s vysokou životností, který však vlivem působení vnějších vlivů podléhá korozi. Tu způsobuje například zvýšená agresivita prostředí, zvýšená koncentrace oxidu uhličitého a dalších splodin. Betonu nejvíce škodí účinky střídavého zmrazování a rozmrazování, kdy dochází k poruchám jeho struktury. Poškození mrazem se obvykle objevuje na smáčených vodorovných plochách nebo svislém povrchu vlivem zvětšení objemu vody. Betonová konstrukce proto musí být vhodným způsobem chráněna.
Nátěry jsou poměrně častou povrchovou úpravou betonových konstrukcí. Přestože je dnes velká pozornost věnována pohledovým betonům bez povrchové úpravy, mají nátěry stále svou nezastupitelnou roli. Zejména při opravách a v případech, kdy je třeba zajistit specifické vlastnosti povrchu.
Typy Nátěrů na Beton
Nátěry na betonové konstrukce lze členit do skupin podle mnoha hledisek. Základní rozdělení definuje norma ČSN EN 1504-2, a to na hydrofobní impregnace, impregnace a nátěry (ve smyslu povlaky, v originále coatings). Norma používá slovo „nátěr“ v úžším významu, než tento článek. Při použití terminologie normy by název článku měl znít Systémy povrchové ochrany betonu - typy, atd.
- Hydrofobní impregnace: vytváří povrch odpuzující vodu. Póry a kapiláry jsou vnitřně potaženy, avšak nejsou zaplněny. Na povrchu betonu se nevytváří film a dochází jen k malé nebo vůbec žádné změně vzhledu.
- Impregnace: snižuje porozitu povrchu betonu a dochází k jeho zpevnění. Póry a kapiláry jsou částečně, nebo úplně, zaplněny.
- Povlaky: vytváří na povrchu betonu film, který ho chrání před vnějšími vlivy.
Cíle Aplikace Nátěrů
Norma uvádí pět cílů, kterých lze aplikací nátěru (systému povrchové ochrany) dosáhnout:
- Ochrana proti vnikání: Povrchová úprava má omezit vnikání, nejčastěji vody, do betonu. Použitelné jsou hydrofobní impregnace, impregnace i povlaky. Jedná se o typický cíl aplikace povrchové ochrany betonu.
- Regulace vlhkosti: Lze využít buď hydrofobní impregnaci nebo povlak. Provádí se typicky v případě konstrukcí postižených alkalicko křemičitou reakcí či síranovou korozí pro částečné prodloužení jejich životnosti.
- Zvýšení fyzikální odolnosti: Norma předpokládá buď impregnaci nebo povlak. Typickým příkladem tohoto zásahu je zvýšení odolnosti podlahy v obrusu.
- Zvýšení chemické odolnosti: Dle normy toho lze dosáhnout pouze povlakem, který betonovou konstrukci od agresivního prostředí oddělí.
- Zvýšení elektrického odporu betonu: V tomto případě je snahou snížit vlhkost betonu a omezit tak riziko koroze výztuže. Suchý beton má větší elektrický odpor než beton vlhký.
Mimo výše uvedené se nátěry často aplikují pro zlepšení vzhledu konstrukce, pro sjednocení barevného odstínu.
Čtěte také: Recenze ochranných nátěrů na venkovní beton
Materiály Používané pro Nátěry
Typicky se jedná o dvousložkové hmoty tvořené bází a tvrdidlem. Vynikají vysokou pevností a tvrdostí (zvýšení fyzikální odolnosti) a odolností proti mnoha chemikáliím agresivním pro beton. Adheze epoxidů k betonu je při správné přípravě podkladu velmi vysoká.
- Epoxidové nátěry: Vynikají vysokou pevností a tvrdostí a odolností proti mnoha chemikáliím agresivním pro beton.
- Polyuretanové nátěry: Tato materiálová skupina je příbuzná epoxidům, avšak po vytvrzení jsou pružnější. Jsou dobře odolné na povětrnosti.
- Disperzní nátěry: Jedná se o směs látek, kdy jedna (či více) látka je rovnoměrně rozptýlena ve druhé. Disperze stojí za rozšířením vodou ředitelných hmot v poslední době. Může se jednat o akrylátové, polyuretanové, epoxidové či jiné materiálové báze.
Normové Požadavky (ČSN EN 1504-2)
Normové požadavky uvádí opět ČSN EN 1504-2. Jsou zde definovány parametry, které musí být u nátěru specifikovány v závislosti na jeho použití na stavbě. Užitečné informace, zejména požadavky na výsledky kontrolních zkoušek na stavbě, které v normě chybí, uvádí např. rychlost sušení po hydrofob.
Pokud je parametr v kategorii „vyžadováno pro všechna určená použití“, je nepochybně třeba vždy zvolit materiál, který má tento parametr specifikovaný.
Parametry Hydrofobních Impregnací
Hydrofobní impregnace je dle normy možné využít pro ochranu proti vnikání, pro regulaci vlhkosti betonu a pro zvýšení elektrického odporu betonu. Předepsány jsou tři povinné parametry:
- Absorpce vody a odolnost proti alkáliím
- Rychlost sušení po hydrofobní impregnaci
- Hloubka průniku prostředku do betonu
Parametry Impregnací
Impregnace je dle normy možné využít pro dva cíle, a to ochrana proti vnikání a zvýšení fyzikální odolnosti. Povinný parametr „rychlost pronikání vody v kapalné fázi“ hodnotí obdobnou schopnost jako parametr „absorpce vody a odolnost proti alkáliím“ u hydrofobních impregnací, kvůli jiným vlastnostem hodnocených materiálů však pomocí jiného zkušebního postupu.
Čtěte také: Vše o ochranných nátěrech na beton
Parametry Nátěrů (Povlaků)
V případě nátěrů (povlaků) je parametrů definováno mnohem více, většina z nich mezi nepovinnými. Z ostatních parametrů pro všechna určená použití bych zdůraznil propustnost pro vodní páru a propustnost pro oxid uhličitý. Lineární smršťování se týká nátěrů, které vytváří film o tloušťce alespoň 3 mm.
Systémy schopné přemosťovat trhliny se využívají zejména u nátěrů podlah garáží. Tento parametr je významně závislý na teplotě (schopnost se při nižších teplotách zhoršuje) a je proto třeba sledovat při jaké teplotě byl nátěr zkoušen. V aplikacích, kde není akcentován vzhled konstrukce se trhliny obvykle překlenují bandážováním.
Je třeba se zde zmínit o protismykových vlastnostech. Norma EN 1504-2 uvádí 3 třídy protismykových vlastností, avšak současně upozorňuje, že v mnoha zemích existují národní předpisy, které tuto problematiku řeší a které mají před touto normou přednost. Tato situace platí i v ČR.
Praktické aspekty aplikace
Penetrace betonu a minerálních povrchů se provádí kvůli vlastnostem podkladu a přilnavosti či spojení krycí finální vrstvy. Penetraci lze tedy přirovnat k základovým nátěrům například kovových či metalických povrchů. Nejdůležitější je pro správné provedení podkladové úpravy betonových povrchů vhodný výběr penetračního systémů. Ten musí vždy chemicky odpovídat konkrétní povrchové úpravě, ale i vlastnostem podkladu a ideálně jeho chemickému složení.
Nový beton je starý nejméně 28 dní. Podklad musí být čistý, suchý a zbavený všech kontaminantů, jako jsou špína, olej, mastnota, povrchové úpravy a volný drobivý materiál, který může snižovat přilnavost nátěru. Připravte podklad mechanicky pomocí vhodného zařízení, jako je abrazivní tryskání nebo vysokotlaké tryskání vodou, aby se dosáhlo profilu povrchu se strukturou vhodnou pro tloušťku vrstvy produktu a požadované hodnoty přilnavosti nátěru.
Čtěte také: Průvodce výběrem ochranného nátěru
Povrchové vady, výduchy, dutiny, póry atd. musí být předem vyplněny pomocí vhodného materiálu, aby byl povrch bez vad. V případě cementových výplní ponechte před nanesením nátěru dobu vytvrzení nejméně 4 dny.
Stávající nátěry otestujte, aby se ověřila jejich přilnavost k podkladu a jejich kompatibilita. Stávající nátěry kompletně odstranit pomocí vhodného zařízení a podklad připravit stejně jako v případě "bez stávajícího nátěru". Důkladně očistěte povrch stávajícího plně propojeného nátěru od všech kontaminantů pomocí vhodného zařízení, například čištění párou nebo vysokotlakým vodním paprskem.
Důsledně dodržujte instalační postupy definované v metodických příručkách, aplikačních a pracovních návodech, které musí být vždy přizpůsobeny aktuálním podmínkám na staveništi.
Závěr
Spektrum nátěrů na beton je dnes velmi široké. Jejich aplikace může betonové konstrukci prospět, může ji však i velmi významně poškodit. Při nepříznivých okolnostech může být zmařená investice díky krátké trvanlivosti naneseného nátěru pouze zanedbatelnou škodou. Při rozhodování je vždy třeba zvážit konkrétní situaci, stav konstrukce, namáhání jejího povrchu (včetně klimatických vlivů) a cíl, kterého má aplikace dosáhnout.
tags: #ochranný #nátěr #na #beton #vlastnosti