Vyberte stránku

Při rekonstrukci koupelny nebo jiných prostor, kde je nutné obkládat na stávající podklad, se často setkáváme s výzvou, jak správně postupovat. Ať už se jedná o obkládání na starou omítku, sádrokarton nebo dokonce umakart, je klíčové zajistit pevný a stabilní podklad pro dlouhodobou životnost nových obkladů. V tomto článku se dozvíte, jak správně připravit podklad a jaké materiály použít pro bezchybný výsledek.

Možnosti obkládání

Máme několik možností, jak položit nové obklady:

  • Odstranit starou dlažbu a obklady a připravit nový podklad.
  • Nalepit kachličky na stávající obklady.
  • Obložit staré panelákové jádro bez jeho vybourání.

1. Odstranění původní dlažby a obkladů

Pokud se rozhodnete pro odstranění původních obkladů, což je nejlepší, ale i nejdražší způsob, postupujte následovně:

  • Nejlépe se osvědčuje kladivo a majzlík, kterým se postupně směrem od spáry materiál ze stěny „odlupuje“.
  • Razantnější postup je s pomocí bouracího kladiva, zde je však nutné pracovat zvlášť opatrně, abychom nepoškodili stěny.

Keramiku je potřeba dostat dolů tak důkladně, aby se před námi nakonec objevil jen čistý a relativně rovný podklad. Při odstraňování původních obkladů a dlažeb hraje rozhodující roli, čím byla keramika přilepena a na jaký podklad.

2. Posouzení stavu a příprava podkladu

Při renovaci interiérů se můžeme setkat s množstvím různých typů podkladů. K nejčastějším patří vápenocementové omítky, sádrokarton, umakart, podkladem může být i stěna s odstraněným keramickým obkladem.

Čtěte také: Domácí opravy s akrylátovým tmelem

Veškeré tyto podklady musíme upravit tak, aby byly před pokládkou pevné, nedrolivé, bez prostupující vlhkosti, zbavené mastnoty, prachu a jiných volných částic. Bylo by krátkozraké ujišťovat se při pokládce na nedokonalý podklad, že „to bude nějak držet“.

2.1. Posouzení stavu stěn

Než začnete s opravou, je nutné důkladně zhodnotit stav stávající omítky:

  • Odhalení prasklin, odlupujících se částí a dutin.
  • Kontrola vlhkosti - omítka nesmí být mokrá.
  • Test přilnavosti - poklepem zjistíte, zda omítka dobře drží.

Pokud je omítka silně poškozená, je lepší ji odstranit až na zdivo a nanést novou vrstvu. V případě menších defektů postačí lokální oprava.

2.2. Příprava podkladu před opravou

Správná příprava podkladu je klíčová pro úspěšnou renovaci. Postupujte následovně:

  • Odstraňte uvolněné části omítky pomocí špachtle nebo kladiva a sekáče.
  • Očistěte povrch od prachu, mastnoty a nečistot.
  • Navlhčete stěnu vodou - pomůže to lepší přilnavosti nové vrstvy.
  • Pokud je podklad velmi savý nebo prašný, je nutné použít penetrační nátěr.

3. Jak ošetřit jednotlivé podklady

3.1. Vápenocementové omítky

Vápenocementové omítky jsou jedním z nejběžnějších podkladů, se kterými se můžeme setkat. Pokud je jejich povrch drolivý a s trhlinami, raději jej odstraňte. Dále aplikujte vyrovnávací stěrku a použijte lepící tmely na cementové bázi.

Čtěte také: Průvodce pokládkou velkoformátových dlaždic

Způsob opravy tradiční omítky na cihelném zdivu je prostý. Máme-li před sebou omítku, která není historicky příliš zajímavá, postupujeme při opravě zhruba následovně.

  1. Poklepáním na plochy omítky zjistíme, kde je omítka již odchlíplá od zdiva.
  2. Následně tato místa otlučeme zednickým kladívkem až na zdravou omítku, která drží.
  3. Spáru mezi jednotlivými cihlami zhruba 1 cm proškrábneme, abychom získali kvalitní podklad pro nahození nové omítky.
  4. Při rozsáhlém poškození zdiva, například zatékáním, je možné, že jsou nevratně poškozené také lícové strany cihel. Tyto zvlhlé a měkké cihly otlučeme také a vzniklé prohlubně zaplentujeme drobnými úlomky například pálených tašek nebo cihel zpět do požadované roviny.
  5. Celou plochu následně důkladně očistíme koštětem a navlhčíme včetně krajů původní omítky, aby dobře přilnula k omítce nové.
  6. Nejdříve místo nahodíme řídkou vápenocementovou nebo kvalitní vápennou maltou, takzvaným „špricem“.
  7. Po zavadnutí této vrstvy již vyplníme maltou spravovaná místa klasickým způsobem pomocí latě a srovnáme s okolní omítkou.
  8. Následně celou plochu vyhladíme zednickým hladítkem.
  9. Poté postupujeme stejně jako u klasické štukové omítky. Na zavadlou jádrovou omítku natáhneme vrstvu štuku, který zahladíme kovovým nebo plastovým hladítkem.

3.2. Sádrokarton

Sádrokarton je velice jednoduchým a oblíbeným stavebním materiálem. Jako každý materiál obsahující sádru má i sádrokarton vysokou nasákavost. Je proto bezpodmínečně nutné před pokládkou penetrovat. Penetrace uzavře póry na povrchu a díky tomu nedojde k odsátí vody z vrstvy naneseného lepícího tmelu. Bez penetrace podkladu hrozí opadání použité keramiky!

3.3. Umakart

S tímto dědictvím minulého režimu se stále ještě běžně setkáváme v koupelnách panelových domů. I když není ve finančních možnostech majitele umakartové jádro vybourat, při správném postupu je možné umakart alespoň opticky zlikvidovat. „Po odmaštění je nutné umakart ošetřit kontaktním můstkem PE 204. Na takto upravený umakart můžeme lepit keramický obklad flexibilním lepidlem (např. AD 530). Pro spárování je v tomto případě nutné využít flexibilní spárovací hmotu GF,“ radí Miroslav Levora ze společnosti Lasselsberger, výrobce keramických obkladů a dlažeb.

4. Penetrační nátěr - proč a jak ho aplikovat

Penetrační nátěr slouží ke zpevnění podkladu, sjednocení savosti a zlepšení přilnavosti nové omítky. Penetraci nanášejte štětcem nebo válečkem a nechte důkladně zaschnout (obvykle 4-12 hodin, dle typu výrobku).

Typ penetrace Vhodné použití
Hloubková penetrace Pro velmi savé a porézní podklady
Univerzální penetrace Pro běžné zdivo a omítky
Adhezní můstek Pro hladké nebo málo savé povrchy

Na očištěný podklad naneste neředěný speciální základní nátěr Ceresit CT 19, vhodný k penetraci kritických podkladů před aplikací vyrovnávacích hmot, tenkovrstvých stěrek a lepicích malt. Penetrace může být nanášena na plochy podlah i stěn, na podklady nasákavé i nenasákavé. Přípravek na povrchu vytvoří hrubou strukturu a tím výrazně zvýší přídržnost k podkladu. Penetraci naneste na podklad pomocí štětce, stěrky nebo válečku s krátkým vlasem (velurovým), v tenké vrstvě a bez kaluží. Po uschnutí musí být povrch odolný proti poškrábání.

Čtěte také: Průvodce penetrací zdiva

5. Oprava poškozených míst a vyrovnání omítky

Menší defekty lze opravit pomocí renovační stěrky nebo opravné malty. Postupujte následovně:

  • Navlhčete opravené místo.
  • Naneste směs špachtlí nebo hladítkem.
  • Vyrovnejte povrch a nechte zaschnout.
  • Po zaschnutí přebruste povrch brusnou mřížkou.

U větších poškození je vhodné použít výztužnou síťovinu, která zabrání praskání nové vrstvy.

Abychom měli omítanou plochu v rovině, je třeba nejdříve nanést maltové nebo dřevěné omítníky. Na stěnu se nahodí svislé pruhy ve vzdálenosti cca 1 až 1,5 m a ty se srovnají ideálně do jedné roviny. Samozřejmě to neplatí tam, kde je zeď stará a zakřivená. To se pak omítka stírá pomocí krátké latě a pouze tak, abychom dodržovali její jednotnou tloušťku. Následně se malta mezi omítníky nahází lžící či fankou a poté se strhává pomocí horizontálních pohybů latí směrem nahoru. Při tomto postupu odpadává přebytečná malta, která se již mezi omítníky nevejde, na zem. Různé nerovnosti na stěně se pak uhladí pomocí hladítka a tím máme první vrstvu omítky - tzv. jádro. Pokud chceme mít omítku hladší, jak je v obytných prostorách obvyklé, následuje vrstva štuková.

6. Aplikace nové vrstvy omítky

Po opravě a penetraci můžete přistoupit k nanesení nové vrstvy vnitřní omítky. Typ omítky vybírejte podle podkladu a požadovaného výsledku:

Typ omítky Vlastnosti
Sádrová omítka Hladký povrch, rychlé schnutí, vhodná do suchých prostor
Vápenná omítka Prodyšná, vhodná do vlhkých prostor
Cementová omítka Velmi odolná, vhodná pro zatěžované plochy

Omítku nanášejte ve dvou vrstvách:

  1. Hrubá vrstva - slouží k vyrovnání nerovností.
  2. Finální vrstva - pro hladký a estetický povrch.

Každou vrstvu nechte důkladně vyschnout (dle tloušťky a typu omítky to může být 1-3 dny).

7. Lepení nových obkladů na starý podklad (bez otloukání)

Ne vždy je ale nutné otloukat starou keramiku. Levnější, méně pracnou a rychlejší metodou je položení nové keramiky na původní. Stará dlažba nebo obklad musí být bez trhlin a perfektně držet na podkladu. Případné dutiny pod povrchem odhalíme poklepem. Kdekoli při poklepání narazíme na dutý zvuk, je třeba původní materiál odstranit a vzniklé prohlubně zarovnat s okolním povrchem. „Dnes jsou na trhu speciální vyrovnávací cementové směsi i pro takto malé vrstvy. Na ně lze i po několika málo hodinách lepit už nový obklad nebo dlažbu,“ říká předseda Cechu obkladačů ČR Roman Pommer.

Při pokládání nového materiálu na původní je nutné dodržet několik základních pravidel. Miroslav Levora ze společnosti Lasselsberger doporučuje: „Podklad je třeba především odmastit. Odmaštěný povrch penetrujeme přechodovým můstkem PE 204. Jde o speciální materiál pro pokládku dlažby na hladké nesavé materiály (umakart, sklo, lepení dlažby na dlažbu). Na vytvořený přechodový můstek lze přímo pokládat keramické dlaždice a obkládačky nejlépe flexibilním lepidlem a spárovací hmotou“.

Způsob kladení původních obkladů nebo dlažeb nás nemusí nijak omezovat, novou keramiku můžeme lepit bez ohledu na původní spáry a formáty.

7.1. Volba správného lepícího tmelu

Velmi podstatná je při pokládce nového materiálu volba správného lepícího tmelu. Miroslav Levora k tomu dodává: „Lepící tmel je nutné vybírat podle druhu dlažby (slinutá, nasákavá), prostředí (terasa, podlahové vytápění) a podkladu (beton, dřevotříska). Odborníci v prodejnách s keramikou vám nabídnou lepidla na cementové bázi (lepidla flexibilní nebo standardní) nebo lepidla speciální určená zejména pro lepení keramiky na kov nebo na pružné materiály jako je dřevotříska, sololit, překližka a jiné. Flexibilní lepidla jsou nutností i na plochy s podlahovým vytápěním nebo na terasy“.

Pro lepení jsou vhodná flexibilní lepidla, například Ceresit CM 17 SuperFlex nebo Ceresit CM 16, CM 17 Stop Dust pro zvýšená zatížení a Ceresit CM 12 Elastic pro nízká zatížení. Lepidla se nanáší metodou tenkovrstvého lepení. Obsah balení lepidla Ceresit CM 17 vsypte do odměřeného množství čisté studené vody a míchejte nízkorychlostní vrtačkou s míchacím nástavcem, dokud nezískáte jednolitou hmotu bez hrudek. Počkejte přibližně 5 minut a znovu lehce promíchejte. Je-li třeba, dodejte malé množství vody a znovu promíchejte. Lepidlo rozetřete po podkladu stěrkou s odpovídající velikostí zubů. Obklady a dlažbu nenamáčejte a pokládejte je do lepidla a dotlačte, dokud lepidlo nezaschne na povrchu. Pro lepení obkladů, dlažby a mozaiky z mramoru, světlých vápenců a hrubokrystalického kamene a keramiky, mozaiky ze skla i keramiky použijte bílé lepidlo Ceresit CM 15.

7.2. Spárování

Spárování je možné provádět po 24 hod. Pro spárování použijte spárovací hmotu Ceresit CE 40 Aquastatic. Spárovací hmotu zatřete důkladně gumovou stěrkou do spár mezi obklady tak, aby spáry byly zcela zaplněny. Po úvodním zaschnutí, cca 15 minutách (závisí na podmínkách), odstraňte přebytečný materiál vlhkou, často vymývanou houbou. Správnou dobu pro spárování je možno určit tak, že při dotyku prstem se spárovací hmota ve spáře na prst nelepí, ani se pod ním nepropadá. V případě, že spárovací hmota příliš rychle vysychá, navlhčete ji lehce namočenou houbou.

8. Časté chyby při renovaci omítky

Při renovaci omítky se často opakují tyto chyby:

  • Nedostatečné očištění podkladu.
  • Vynechání penetračního nátěru.
  • Příliš silná vrstva omítky - vede k praskání.
  • Nedodržení doby schnutí mezi vrstvami.

Dodržováním správného postupu se těmto chybám snadno vyhnete.

9. Doporučené nástroje a materiály

Pro kvalitní výsledek budete potřebovat:

  • Špachtle, hladítko, zednická lžíce.
  • Penetrační nátěr dle typu podkladu.
  • Stěrková hmota nebo omítka.
  • Brusná mřížka nebo smirkový papír.
  • Malířský váleček a štětec.

Investice do kvalitních materiálů se vám vrátí v podobě dlouhodobé životnosti a perfektního vzhledu stěn.

tags: #obkladani #na #starou #omitku #postup

Oblíbené příspěvky: