Omítání vyžaduje zručnost a cvik. Nejedná se však o nic, co byste nedokázali zvládnout bez zedníka. Na začátek si pojďme vysvětlit, k čemu vlastně omítka slouží. Jedná se o vrstvu materiálu nanesenou na stěnu, kterou poté zpevňuje a chrání. Dále také vyrovnává spáry, díry a veškeré nepravidelnosti. Fasádní omítka je ochrannou vrstvou domu: chrání fasádu před vlhkostí, deštěm, nečistotami, UV zářením a poškozením mrazem, a tím i před nežádoucími náklady na opravy.
Při omítání se nanáší několik vrstev omítky, přičemž platí, že čím více základních vrstev, tím větší pevnost. Fasádní omítka nakonec určuje strukturu. Přesný systém omítání, tj. počet a tloušťka vrstev nebo druhů omítek, závisí na příslušném podkladu nebo druhu cihel. Omítka v interiérech se skládá ze dvou vrstev. Vnitřní omítky představují zcela samostatnou dimenzi možností, které do interiéru můžete přinést.
Důležité je pamatovat, že omítek je více druhů lišících se pevností, složením, ale hlavně i paropropustností. Před dokončením každého objektu přichází vždy ke slovu omítky, bez kterých by dům zkrátka nebyl hotový.
Důležité faktory pro kvalitní omítky a příprava podkladu
Nezapomeňte, že omítání nelze provádět za všech teplotních podmínek. Většinou se jedná o teploty od 5 do 35 °C. S nízkou teplotou může dojít k narušení struktury a následnému opadání omítky. Teplota vzduchu a podkladu nesmí během zpracování a tuhnutí klesnout pod +5 °C. Omítání stěn může být prováděno pouze při teplotě min. +5 °C a maximálně zpravidla +35 °C. Po celou dobu prací na zdivu dbejte na to, aby venkovní teplota byla alespoň 5 °C.
Příprava podkladu je jedním z nejdůležitějších úkolů při omítání. Stěna musí být suchá, čistá, bez prachu a trhlin. Vhodný, vyhovující povrch pro omítky by měl být: rovný, pevný a únosný, nasákavě soudržný, technologicky zaschlý (zdivo by nemělo být ani mokré), očištěný od nečistot a v žádném případě zmrzlý, ale ani příliš rozehřátý. Bez ohledu na typ fasády musí být podklad vždy suchý, nosný, čistý a zbavený mastnoty.
Čtěte také: Správná hydroizolace v koupelně
Myslete také na to, že pokud je stěna čerstvě vyzděna, musíte ji nechat chvíli vyschnout. S omítáním nově postavených zdí začněte, až když zdivo sedne a malta ztvrdne. Předčasné omítnutí by zabránilo přístupu vzduchu a vyzrání zdicí malty. Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm.
Vše odstraňte smetákem či kartáčem. Prohlubně vyhlaďte stěrkovou hmotou. Pokud chcete omítnout jen některé části stěny, vytyčte si omítaný prostor pomocí dřevěných latí připevněných ke stěně. Pokud budete omítat dozdívané staré stěny, či nově vyzděné stěny, vždy počkejte až ztvrdne malta a zdivo si „sedne.“
Příprava podkladu krok za krokem:
- Čištění a ošetření zdiva: Zeď musí být čistá a ošetřená vápenocementovým postřikem. Jde o velmi řídkou směs cementu, trochy vápna a vody. Jeho účelem je, aby sjednotil povrch zdiva. Až po zaschnutí postřiku můžeme na zdivo nahazovat připravenou jádrovou omítku.
- Aplikace špricu (cementového postřiku): Aby byl povrch stěny sjednocen a vnitřní omítka na stěnu dobře přilnula, aplikuje se na stěnu špric, neboli cementový postřik. Jedná se o řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0 - 4 mm. Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou. Rychlým švihem se postřik rozprskne po stěně a vytvoří na ni hrubý podklad pro další krok omítání. Než však na stěnu nahodíte cementový postřik, navlhčete ji. K tomu výborně poslouží například konev s násadou na zalévání. Celou stěnu navlhčete, aby nevysávala vodu z cementového postřiku. Postřik házet do kříže, cca 50 % plochy.
- Vyztužení problematických míst: Dále si vytipujte místa, kde by omítka mohla praskat. To je většinou u napojení příček a nosných stěn, nebo v případě starších domů na místech, kde jsou drobné, staticky nevýznamné praskliny. Tyto místa je dobré vyztužit výztužnou sítí.
- Příprava omítníků: Před samotným omítáním připevněte na stěnu latě, tzv. omítnice, které si pomocí provázku vyrovnáte. Tyto omítnice vám pomohou udržet stejnou tloušťku omítky a pomohou vám tak vytvořit rovný povrch. Pro dosažení roviny je třeba připravit si omítníky, podle kterých se omítka stahuje latí. Použít lze k tomu určené výrobky - tenké laťky a nebo pevné dráty. Upevňují se na nahozené omítkové terče, které jsou vyrovnané pomocí vodováhy a olovnice. Omítkové terče umisťujeme svisle i vodorovně cca 120 až 150 cm od sebe. Jejich průměr by měl být cca 20 až 30 cm. Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm.
Příprava malty
Malta na omítání se skládá z hašeného vápna, cementu, písku a případně vody. Poměr složek je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku. Malta nesmí být příliš hustá, protože by poté opadávala. Nesmí však být ani příliš řídká, protože by naopak stékala ze stěny. Konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek. Konzistence malty musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama.
Maltu na omítání rovnoměrně rozmícháte ve stavební míchačce, do které nejprve nalejete 60-70 procent potřebného množství vody. Pak přidejte vápno, cement, případně univerzální pojivo (Multibat PLUS, Profimalt), nechte zhruba minutu míchat a poté přidávejte písek v příslušném poměru. V míchačce lze rozmíchat i hotové sypké omítkové směsi. Přestaňte míchat ve chvíli, kdy ve směsi nebudou žádné hrudky. Nechte několik minut odstát a poté znovu zamíchejte. Dávejte si také pozor na čas.
| Složka | Poměr (lopaty) |
|---|---|
| Hašené vápno | 1 |
| Cement | 1 |
| Písek (říční/kopaný) | 3 - 5 |
Postup nanášení omítky
Před omítáním opět nezapomeňte navlhčit stěnu - například pomocí konve s násadou na zalévání (opatrně však, aby se nevymýval cementový postřik). Při omítání stěny poslouží nejlépe zednická naběračka, lidově nazývaná fanka. Zednickou naběračkou, příp. zednickou lžíci naberte maltu a uvolněným zápěstím omítku nahoďte na stěnu.
Čtěte také: Postup a zásady při nanášení hydroizolace
Pohyb ruky při omítání je nejdůležitější a závisí na něm uchycení malty na stěně. Při pomalém švihu omítka neulpí na povrchu stěny a opadne, při rychlém pohybu se rozprskne do všech stran a většina skončí na zemi. Malta musí ulpět na povrchu, ale nesmí se při nárazu na podklad rozstřikovat. Omítku nahazujeme lžící vždy odshora dolů, přičemž příliš tuhá konzistence, která tvoří na zdi koláče, není vhodná. Stejně jako malta řídká, která po zdi stéká.
Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm. Stěnu vždy omítejte od spodu nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny.
Nyní máte hotovou jádrovou omítku, na kterou lze aplikovat poslední vrstvu - fajnovou štukovou omítku. Jádrová omítka však musí vyzrát, doba zrání je závislá na tloušťce omítky. 1 mm omítky schne přibližně 1 den.
Omítání rohů a stropů:
- Provádění hran: Hrany provádíme pomocí rovného prkna, které se ke stěně přichytí zednickými skobami či háčky. Prkno ukotvíme k rohu stěny tak, aby přečnívalo přesně o požadovanou tloušťku omítky a drželo rovinu. Omítání rohů stěny tradičním způsobem se provádí pomocí dřevěné ohoblované desky, která se zednickými skobami upne z jedné strany stěny tak, aby přečnívala přes roh o takovou šířku, jakou má mít omítka. Tato deska musí být v jedné rovině s omítníky na omítané stěně - její hrana slouží pro strhávání nahozené jádrové omítky.
- Omítání stropu: Pokud omítáme v interiérech, vždy začínáme stropem. Stěny přijdou na řadu až poté. Při omítání stropů nahazujeme nejprve první tenkou vrstvu, do které přidáme více cementu a nebo sádru. Až na tuto ztvrdlou vrstvu nahazujeme jádrovou omítku o síle cca 1 cm. Klasický postup nahazování stropu s rákosem nebo pletivem se dělá tak, že první nahozená vrstva je tenká a pro její rychlé zavadnutí se přidává do omítky sádra nebo cement. Na zatuhlou vrstvu se nahodí 10 mm jádra. Až poté se dělá přechod mezi stropem a stěnami, který může tvořit napojení ostrými hranami nebo půlkruhovým fabionem.
Štukování a finální úpravy:
Když máte hotovo, vyčkejte na lehké zaschnutí a poté vyjměte omítníky. Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny. Strženou omítku zatahujeme kovovým a nebo dřevěným hladítkem. Pokud se objeví nerovnosti, dorovnáme je omítkou nataženou hladítkem. A včas vyspravíme i spáry po omítnících poté, co omítníky opatrně vyjmeme z čerstvé omítky. Hlubší spáry se nahodí a zatáhnou hladítkem, mělké můžeme pouze natáhnout omítkou z hladítka. Při natahování vždy používáme obloukový pohyb. Hůře přístupná místa (např. pod okenními plechy při rekonstrukci vnějších omítek, rohy atd.) vyspravíme a dohladíme pomocí zednické lžíce dříve, než vrstva omítky zavadne.
Po ztvrdnutí a vyschnutí omítky můžeme štukovat. Omítku musíme nechat před štukováním zrát podle její tloušťky. Počítejte s jedním dnem na 1 mm u omítek sanačních, jinak lze štukovat i rychleji, omítka ale musí být opravdu suchá a vyzrálá. Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku.
Čtěte také: Techniky omítání fasád
Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs. Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává. Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích. Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20 - 40 minut a následně přichází na řadu filcování. Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem.
Pokud chcete stěnu či část stěny obložit obklady, nikdy předtím nenanášejte štuk.
Sanační omítky a řešení vlhkosti
Voda vniká do zdiva vlivem chybějící nebo porušené izolace, nebo povrchové úpravy. Jedna z nejčastějších škod způsobených vlhkostí zdiva jsou vlhkostní mapy se solnými výkvěty. Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm. Starou, vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky min. 80 - 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti. Vlhkosti stěny ve starých objektech je zpravidla zapříčena chybějící či porušenou hydroizolací. Nejprve je tedy nutné použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínání vlhkosti do stěny (podřezání stěn, tlaková chemická injektáž, …) a poté zdivo vysušit. Pro správnou funkci sanačních opatření, jak aktivních tak pasivních, je nutná konzultace s odborníky zabývajícími se touto problematikou.
Existují sanační omítky, které se hodí do sklepení a míst, které se potýkají s vlhkostí stěn a které umožní vodě se odpařovat ze stěn. Při volbě typu omítky musíme znát především vlhkost budovy. Cementová omítka uzavře vlhkost ve zdivu a později se začne rozpadat. Cementová omítka uzavře vlhkost ve zdivu, které se pak může začít rozpadat. Čili staré cementové omítky oklepeme, zdivo necháme vyschnout a nahradíme je omítkami vápennými. Vápenná omítka je prodyšná. Staré vápenné omítky tedy můžeme nechat na stěnách, oklepeme pouze nesoudržné a vydrolené partie.
Vyrovnání nerovností se provádí již podkladní nebo přímo sanační omítkou, do které vkládáme úlomky propustného materiálu jako jsou úlomky cihlových tašek a cihel. Nesmíme používat úlomky betonu a betonových tašek. Podklad lze také vyrovnat dozděním na vápenocementovou maltu. Vzhledem k nutnosti zajištění stejnoměrné konzistence a zejména pórovitosti je nejúčinnější použití kontinuální míchačky s míchací zónou pro sanační omítky. Vlastní sanační omítka se provádí minim. po 1 dni. Sanační omítka se nanáší ve vrstvě nejméně 20 mm, při vrstvách silnějších se provádí nanášení vícevrstvě a závěrem se stáhne a zarovná latí nebo uhladí. Nemá-li být účinek sanační omítky negativně ovlivňován, smějí být na plochy sanačních omítek k vytváření struktur a barevného provedení použity pouze minerální a silikátové, případně silikonové materiály bez penetrace, silikátové, silikonové nátěry nebo nátěr weberton silikát. V interiéru použijeme kerasil bez penetrace.
tags: #nanaseni #omitky #na #cihlovou #zed #postup