Nostický palác, rozsáhlá raně barokní čtyřkřídlá budova se dvěma dvory, je jedním z nejcennějších palácových staveb v Praze. Dvoupatrový palác se rozkládá mezi Maltézským náměstím, Nebovidskou, Pelclovou a Nosticovou ulicí.
Historie a výstavba paláce
Nostický palác byl postaven v letech 1658-1660 na místě čtyř starších domů, konkrétně Domu U Zelené růže a Domu U Zlatého medvěda. Oba domy se dostaly do majetku Nosticů. Jan Hartvik hrabě Nostic je nechal zbořit a vystavěl nový palác. Autorem projektu paláce byl pravděpodobně italský architekt Francesco Caratti. Rané baroko dokládají sdružená okna na hlavním průčelí paláce, které bylo ve vrcholném a pozdním baroku zdobeno. Jan Hartwig z Nostic nechal palác vybudovat ve druhé polovině 17. století. Raně barokní stavba ustála několik úprav a žádná z nich výrazněji nezasáhla do její slohové podstaty. V následujících letech již k výraznějším stavebním úpravám nedocházelo, palác si tak ponechal svoji původní architektonickou dispozici.
Architektonické úpravy a umělecká díla
V první polovině 18. století byly nad hlavní římsou vztyčeny sochy imperátorů od Michala Jana Brokofa a vznikly ozdobné vikýře. Brokofovy sochy byly v roce 1887 nahrazeny kopiemi Jindřicha Čapka. Exteriér byl v roce 1736 přizdoben štukaturou a sochami na atice, které vytvořil známý sochař F. M. Brokof, autor skulptur na Karlově mostě. Kolem roku 1757 dostal palác rokokový portál, patrně od Antonína Haffeneckera. Na hlavní římsu se dostala atika se sochami čtyř císařů od Michala Jana Brokoffa. K pozdně barokní úpravě paláce došlo kolem roku 1760. Hrabě František Václav Nostic k ní přistoupil podle projektu Antonína Haffeneckera, který společně s jeho synem Františkem Antonínem o dvacet let později postavil Stavovské divadlo. Kolem roku 1760 bylo vystavěno nové široké schodiště. V té době bylo schodiště i další místnosti vyzdobeny malbami od Václava Bernarda Ambrozziho s náměty klasické mytologie. Interiéry byly významněji upravovány v 18. století, kdy byla provedena nástěnná výmalba reprezentačních sálů. Malba pochází od Václava Bernarda Ambrože. Kolem roku 1780 byly vytvořeny klasicistní nadokenní římsy. V přízemí, v oknech paláce, se dochovaly původní barokní mříže. Pozoruhodné jsou některé dochované prvky interiérů, například barokní parkety hvězdicového vzoru, barokní ostění dveří s původními dveřmi, zrenovované tapety a kachlová kamna.
Rod Nosticů a jejich odkaz
Šlechtický rod Nosticů vlastnil palác až do roku 1945, kdy mu byl zkonfiskován na základě Benešových dekretů. Nostický palác byl v majetku šlechtického rodu Nosticů až do roku 1945. Místo patřilo k vyhledávaným centrům kulturního a společenského dění tehdejší Prahy. Rod Nosticů dbal o založení rozsáhlé obrazové sbírky, která patřila vedle Černínského paláce k nejhodnotnějším obrazárnám v českých zemích. Jan Hartvík založil rozsáhlou obrazárnu. Soudobou holandskou malbu nakupoval přes Antverpy. Sbíral také obrazy českých malířů, například Karla Škréty. Podle inventáře z roku 1819 do ní patřilo 321 obrazů a větší počet grafických listů. Asi nejvzácnější je Rembrandtův Učenec v pracovně, Triumf Caesarův připisovaný Petru Pavlu Rubensovi, dále malby van Dycka, Abrahama a Jana Breueghelových, nebo díla Karla Škréty. Do uměleckých sbírek přispěl další mecenáš z rodu Nosticů Antonín Jan, který byl císařským vyslancem ve Švédsku.
Také knihovna se 14 tisíci svazky, včetně rukopisů ze 13. století, lákala učence své doby. Knihovnu pořádali František Martin Pelcl a Jaroslav Schaller. Unikátní je především Nostická knihovna se souborem knih z 12. až 19. století. František Antonín Nostic byl jedním z nejvýznamnějších zastánců práv Českého království před vídeňským centralismem. Ačkoli sám hovořil německy, pomáhal obrodě českého jazyka. Jeho palác se stal centrem společenského života, místem setkávání pokrokové aristokracie a významných učenců. Výchovou svých čtyř synů pověřil české vědce Josefa Schallera, Františka Martina Pelcla a Josefa Dobrovského. Hlavním z hraběcích vychovatelů byl tehdy historik a filolog František Martin Pelcl, se kterým Dobrovský úzce spolupracoval při uspořádání a katalogizaci nostické knihovny a archivu. Vklad Dobrovského pro novodobou češtinu je zcela zásadní. František Martin Pelcl byl v lednu 1793 jmenován prvním profesorem českého jazyka na Pražské univerzitě. Další z nostického rodu hrabě Albert František se stal ve druhé polovině 19. století nejvyšším maršálkem Českého království. Jako významný donátor také stál u zrodu Pražské konzervatoře. Nosticové větší část paláce vlastnili a užívali až do roku 1945.
Čtěte také: Událost v historických budovách Úřadu vlády
Nostická zahrada a jízdárna
Na levé straně od palácového průčelí za Nosticovou ulicí leží Nostická zahrada, která dosahuje až k Čertovce. Založil ji František Antonín Nostic roku 1765. Do roku 1600 bylo místo součástí rozlehlé zahrady Lazarovské. Část bývalé Nosticovy zahrady byla začleněna do dnešního parku Kampa. Na místě starších domů, které Nosticové zakoupili již dříve, naproti Čertovce byla po roce 1765 podle projektu Antonína Haffeneckera vybudována Nostická jízdárna, nazývaná Královskou dvorní jízdárnou. Jízdárna byla v roce 1811 klasicistně přestavěna a na východní straně rozšířena. V obytné části jízdárny bydleli vychovatelé dětí Františka Antonína Nostice, nejvyššího purkrabího a stavebníka Nostického, dnes Stavovského divadla. Vychovatelem v jeho rodině byl historik a první profesor češtiny na pražské univerzitě František Martin Pelcl, topograf Jaroslav Schaller a buditel, spisovatel a jazykovědec Josef Dobrovský. Od roku 1829 bydlela v Nosticově jízdárně rodina malíře Antonína Mánesa. Nosticové podporovali například Wolfganga Amadea Mozarta, Josefa Dobrovského nebo rodinu Mánesovu, která zde v přístavku měla dokonce i byt.
Rekonstrukce a současné využití
Od roku 1918 byly prostory pronajímány ambasádě Nizozemského království, která zde působila až do roku 1998. Na konci 20. století sídlilo v Nostickém paláci Nizozemské velvyslanectví, část ministerstva kultury a agentura Pragokoncert zde pořádala koncerty vážné hudby. V roce 1998 objekt získalo Ministerstvo kultury ČR, které se rozhodlo kulturní památku komplexně rehabilitovat do její původní podoby. V letech 1998-2003 prováděl generální rekonstrukci a celkovou rehabilitaci raně barokního Nostického paláce Metrostav, a. s. podle projektu atelieru Pavla Kupky pro Ministerstvo kultury České republiky, které své původní sídlo ve Valdštejnském paláci přenechalo senátorům. Práce byly oceněny cenou Stavba roku 2003. Při rekonstrukci byla objevena vzácná gotická dlažba ve sklepních prostorách, také barokní výmalba na soklech v jednotlivých místnostech a v severním křídle pozůstatek velkého sálu, který kdysi propojil dvě podlaží. Slavnostní otevření proběhlo v dubnu 2003.
Dnes je Nostický palác sídlem Ministerstva kultury ČR a není běžně přístupný. Budova bývá otevřena ve Dnech otevřených dveří, během nichž mohou návštěvníci obdivovat obrazovou galerii s mnoha pozoruhodnými díly starých mistrů, reprezentační Kulečníkový sál, kapli Nanebevzetí Panny Marie či původní nostickou knihovnu, která čítá na 14 tisíc svazků. Po rekonstrukci v budově zůstává původní soukromá barokní Nosticova obrazárna, která je dnes součástí Národní galerie a v níž je na 1400 obrazů, mezi nimi např. díla Rembrandta či Rubense. V paláci se nachází rovněž původní soukromá knihovna, dnes zvaná Knihovna Dobrovského, s cca 15 000 svazky. Jsou zde i rukopisy ze 13. a 14. století. Reprezentační prostory paláce včetně knihovny, obrazárny či kulečníkové místnosti jsou zpřístupněny veřejnosti několikráte do roka. Kromě každoročního Dne otevřených dveří na svatého Václava koncem září bude palác letos přístupný v květnu v rámci Festivalu otevřených budov Open House Praha.
Informační centrum
Sídlo ministerstva kultury v Nostickém paláci na Malé Straně má nové informační centrum. Vzniklo zastřešením prostoru někdejšího hospodářského dvora, lehkou kovovou konstrukci s průsvitným pláštěm navrhl architekt Josef Pleskot. Informační centrum chce úřad využívat třeba během předsednictví Česka EU, ale prý i pro lepší kontakt s veřejností. Pleskot navrhl zastřešení druhého nádvoří paláce, takzvaného hospodářského dvora, pomocí lehké vložené konstrukce, kterou tvoří hliníkové profily a transparentní lehká fólie. Do vzniklého uzavřeného prostoru umístil plastiku sochaře Karla Nepraše. V nově zasklené arkádě s kašnou ve dvoře jsou v historických interiérech zakomponována díla moderního umění, na chodbě a v atriu jsou kovové plastiky koní od Karla Nepraše a socha dívky od Olbrama Zoubka.
Restaurátorské práce na fasádě
K nejnáročnějším úsekům práce patřila obnova původní barokní fasády, která se nacházela v kritickém stavu a pod mnoha vrstvami novějších nátěrů. O vysoké úrovni prací svědčí rozsáhlé laboratorní analýzy, provedená stratigrafie vrstev a konzultace odborníků-restaurátorů s památkáři i architekty. Práce na obnově a rekonstrukci kamenných prvků exteriéru se týkaly váz a soch římských císařů, balustrády, kamenného portálu a soklu fasády. Materiálem byl hořický a žehrovický pískovec. K nejcennějším částem patří sochy římských císařů od F. M. Brokoffa pocházející z roku 1720, originály však byly v 19. století nahrazeny přesnými kopiemi. Kopie byly pokryty vrstvou sádrovcových krust, nevhodně zvolenými dodatečnými vysprávkami a trhlinami. Před samotným zásahem bylo nutné provést průzkum a zkoušky povrchového čištění. Sádrovcové krusty byly odstraněny díky opakovaným zábalům s kyselým uhličitanem amonným. Injektáž prasklin se provedla za užití nízkoviskózní pryskyřice. Podobný postup byl proveden i v případě kamenné balustrády na čelní fasádě paláce, balustráda byla navíc několikrát penetrována organokřemičitým konsolidantem. V případě kamenného soklu fasády bylo nutné odstranit solné výkvěty za užití zábalů buničiny s destilovanou vodou. Před započetím prací bylo nutné provést odborný průzkum stavu a zkoušky čištění. Povrch štuků byl značně znečištěn prachovými depozity, v některých případech narušen prasklinami, na několika místech části štuků odpadly zcela. Po očištění povrchu a odstranění nevhodných cementových vysprávek bylo přistoupeno k injektáži prasklin a doplnění chybějících částí. Fasáda Nostického paláce byla již v minulosti mnohokráte upravována, o čemž svědčí několik vrstev nepůvodních omítek, které byly odhaleny v průběhu odkryvu svrchních vrstev. Následoval odběr laboratorních vzorků pro stanovení salinity, druhu a kvality omítky. Plocha musela být důkladně zpevněna, uvolněná a popraskaná místa byla opakovaně injektována. Náročné restaurátorské postupy tak umožnily zachovat autentickou hmotu fasády. Pro konečné úpravy byl na povrch nanesen vápenný štuk, který byl dobarvován. Barevné řešení bylo zvoleno na základě provedení zkoušky odstínů. Restaurátorské práce na soše probíhaly od ledna do dubna 2003 v restaurátorském ateliéru, kam byla socha převezena. Kromě znečištění socha vykazovala četná mechanická poškození. Ulámány byly špičky lístků, vavřínové ratolesti či jeden z rohů plintu.
Čtěte také: Jak správně provést přechod barvy na fasádě?
| Jméno | Role | Období / Vliv |
|---|---|---|
| Jan Hartvik hrabě Nostic | Stavitel paláce | 2. polovina 17. století |
| Francesco Caratti | Pravděpodobný autor projektu | 2. polovina 17. století |
| Michal Jan Brokof | Autor soch imperátorů | 1. polovina 18. století |
| Antonín Haffenecker | Autor rokokového portálu a Nostické jízdárny | Kolem 1757, po 1765 |
| Václav Bernard Ambrozzi | Malíř interiérů | Kolem 1760 |
| František Antonín Nostic | Zakladatel Nostické zahrady, mecenáš | 1765, 2. polovina 18. století |
| František Martin Pelcl | Vychovatel, historik, první profesor češtiny | Konec 18. století |
| Josef Dobrovský | Vychovatel, jazykovědec, spolupořadatel knihovny | Konec 18. století |
| Josef Schaller | Vychovatel, topograf | Konec 18. století |
| Antonín Mánes | Malíř, bydlel v jízdárně | Od roku 1829 |
| Pavel Kupka | Architekt rekonstrukce paláce | 1998-2003 |
| Josef Pleskot | Architekt informačního centra | Začátek 21. století |
Čtěte také: Estetická klimatizace na fasádě
tags: #nosticuv #palac #obliceje #na #fasade