Od listopadu 2020 je v účinnosti trojice norem řady ČSN 73 1901 Navrhování střech, která nahradila předchozí normu se stejným třídicím znakem z roku 2011. První plnohodnotnou normou po listopadu 1989 pro obor střech byla ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení z roku 1999. Tato norma byla veřejnosti podrobně představena na sériích seminářů v letech 1999 a 2000. V roce 2011 vyšla revidovaná verze normy pod stejným názvem a třídícím znakem. O přípravě revize z roku 2011 jsme informovali v exkluzivním rozhovoru s autory.
První část souboru norem týkajících se navrhování střech uvádí základní ustanovení pro všechny typy a sklony střech, bez rozdílu použité střešní krytiny. Platí pro střechy, střešní terasy, balkony, lodžie, přístřešky, markýzy, koruny atik a zdí, římsy a navazující vodorovné konstrukce pod úrovní přilehlého terénu, shora ohraničující podzemní části budovy. Pro památkově chráněné budovy a změny dokončených staveb platí norma přiměřeně. Norma obsahuje obecné zásady pro navrhování střech. Zásady pro provádění střech nejsou předmětem této normy.
Text normy obsahuje základní výčet zatížení a namáhání působících na střechy, dále požadavky na vlastnosti střech a zásady pro návrh střech. Dále norma stanoví doporučený obsah a rozsah projektové dokumentace střech, včetně zásad běžné údržby a užívání střech a dále zásady kontrol.
Definice a terminologie v ČSN 73 1901
Část 1 obsahuje základní informace pro projektanty o navrhování střech, přesnou terminologii vrstev střechy a dalších pojmů. V normě přibyla část stanovující doporučený obsah projektové dokumentace střechy ve stupni pro stavební povolení a ve stupni pro provádění staveb.
V terminologii normy z definic vrstev střechy vypadlo druhové přídavné jméno "vodotěsnicí", které uživatele předchozí verze normy mohlo mást, zda se jedná o vrstvy, které jsou určené k „těsnění proti vodě“, nebo je „těsnost“ jejich vlastností, a to obecně nebo proti vodě ve vybraných skupenstvích nebo hydro-fyzikálních namáháních. Definice byly zcela přepracovány. Přesné definice jsou velmi důležité, protože jinak dochází k zajímavým situacím.
Čtěte také: Smaltované žlaby a potrubí: Od historie po současné normy
Např. střešní krytina je nyní definována jako horní vrstva střechy plně vystavená vnějšímu prostředí, skládaná střešní krytina je vrstva střechy plně vystavená vnějšímu prostředí, zajišťuje odvod vody sklonem. Doplňková hydroizolační vrstva je hydroizolační vrstva, která zachycuje a odvádí vodu a polétavý sníh proniklé z výše položené skládané vrstvy. V rámci definic této normy je uvedeno pojem „střešní krytina“, což je naprosto přesně a správně, protože krytin je samozřejmě více. Tímto způsobem je definovaná střešní krytina, která je umístěna na povrchu střechy, resp. konstrukce zachycující a odvádějící srážkové vody, popř.
Střechy se skládanou střešní krytinou
Tato norma stanoví specifické požadavky pro navrhování střech, pokud jejich skladba obsahuje skládanou střešní krytinu, a pro navrhování souvisejících konstrukcí. Téma Návrh větrání je uvedeno v příloze B v ČSN 73 1901-2 - Střechy se skládanou střešní krytinou.
Střechy s povlakovou hydroizolací
Norma stanoví specifické požadavky pro navrhování střech bez ohledu na jejich sklon, pokud jejich hydroizolační konstrukce obsahuje povlakovou hydroizolaci, a pro navrhování souvisejících konstrukcí. Norma obsahuje specifické zásady pro navrhování střech s povlakovými hydroizolacemi. Zásady pro provádění střech s povlakovými hydroizolacemi nejsou předmětem této normy.
Norma nově předepisuje, že sklon střechy s povlakovou krytinou by měl být větší než 3 % (oproti dříve zažitým 2 %). Jde ale o sklon samotné krytiny. Novinka je také v předpisu pro spádování žlabů.
Pojistná hydroizolační vrstva
Pojistná hydroizolační vrstva, která se provádí z důvodu ochrany interiéru a vrstev střechy před vodou pronikající hlavní hydroizolační vrstvou v případě její poruchy nebo vady, musí být ve spádu a odvodněna do samostatného odvodňovacího prvku. V rámci tohoto odvodňovacího prvku se doporučuje řešit signalizace přítomnosti vody, tedy poruchy hlavní hydroizolační vrstvy. Potrubí by také mělo být opatřeno zpětnou klapkou, aby v případě ucpání odpadního potrubí nebyla naplněna skladba střechy stoupající vodou. Pojistná hydroizolace se nemá odvodňovat a spádovat ke spodnímu dílu vtoku hlavní hydroizolační vrstvy.
Čtěte také: Nové trendy v evropských normách pro beton
V rámci revize normy přibyla ve třetí části příloha A. Ta obsahuje vodítko pro návrh hydroizolačního systému v závislosti na návrhovém namáhání vodou a na požadavku na ochranu objektu. Např. zvýšená ochrana může být požadována u muzea, galerie, archivu, nemocnice apod., tedy tam, kde by při havárii a zatečení vody došlo k nenahraditelným škodám.
Dočasná povlaková hydroizolace
Třetí část normy řeší provizorní povlakovou hydroizolaci zajišťující po dobu provádění střechy zachytávání a odvádění vody mimo konstrukce objektu. Pokud tato vrstva slouží v průběhu provádění jako provozní vrstva pro např. dopravu a skladování materiálu, lze ji později zabudovat do skladby, např.
Údržba a provoz střechy
Jedním z velkých problémů je, že se v projektech dost často nemyslí na to, že střešní plášť bude nutné v průběhu životnosti udržovat a opravovat. Konečně životnost technického zařízení budov by měla být kratší než životnost hydroizolačního povlaku, i když to je někdy i naopak, ale nemělo by to být pravidlem. Proto se vyskytují střešní pláště, které mají na sobě nepřeberné množství technického zařízení, které je nutné udržovat.
Navržené řešení střechy včetně konstrukčních detailů a návaznosti vrstev musí být proveditelné, v průběhu provádění kontrolovatelné, opravitelné a musí umožňovat běžnou údržbu. Norma pamatuje i na navazující konstrukce a podpůrné konstrukce dalších zařízení umístěných na střeše.
Provozní vrstva a přístupové trasy
Lokální provozní vrstva se navrhuje také u střech bez provozu, a to v příslušných přístupových trasách k technickému zařízení a pro kontrolu a údržbu střechy. Základním principem je přidat další vrstvu, která bude dostatečně mechanicky odolná a nebude mít přímo hydroizolační funkci.
Čtěte také: Normy pro vyústění digestoře
Z dikce normy je patrné, že toto řešení, i když se nemusí dělat všude, tak by v odůvodněných případech mělo být aplikované. Ty důvody jsou jasné - kontrola a údržba technického zařízení budov, které je umístěno na střeše. Pochozí chodníčky je možné navrhovat a provádět ze speciálních materiálů, které jsou určeny právě k tomuto účelu a jsou to materiály jak pro fóliové střechy.
Chodníček, který je na Obr. č. 1, resp. 6-10 je velmi masivní a samozřejmě zabraňuje jakémukoliv poškození hydroizolace. Takovéto chodníčky by měly být snem každého majitele střechy. Na Obr. č. 4 je patrné, že výrobce klimatizační jednotky věděl, že je nutné tuto jednotku servisovat a připravil kolem ní odpovídající komunikační prostory pomocí visutých chodníčků. Nicméně, na tyto korektní provozní koridory nic nenavazuje.
Příčiny poruch střech a jejich prevence
Životnost střechy je dána zpravidla trvanlivostí jednotlivých materiálů. Po uplynutí životnosti střešní krytiny je třeba provést její výměnu. V souvislosti s návrhem nové střešní krytiny je vždy nutné vzít v úvahu její životnost. Vlastnosti příslušného výrobku nebo materiálu garantuje vždy výrobce. Ten je povinen předložit jeho atest a technický list, v němž jsou uvedeny vlastnosti výrobku.
Zanedbání pravidelné údržby střechy způsobuje rychlejší stárnutí hydroizolace a klempířských prvků. Poruchy vznikají také zanedbáním čištění žlabů, vtoků i střešních ploch od nejrůznějších nečistot. Nečistoty zpomalují odtok vody a mají za následek její kumulaci zvláště na střešních plochách s povlakovou krytinou o malém sklonu a ve žlabech a působí tak rychlejší stárnutí jak krytiny.
Běžné poruchy a jejich důsledky:
- Nedostatečné natavení asfaltových pásů: Důsledkem je uzavření vlhkosti v místech, kde se pásy nenatavily.
- Nedostatečné spojení přesahů pásů nebo fólií: Voda proniká neslepenými přesahy do střešního pláště a posléze do interiéru, kde smáčí tepelnou izolaci.
- Zvlňování hydroizolační vrstvy.
- Špatné napojení hydroizolace na střešní vtok: Chybné výškové osazení střešního vtoku (nad úroveň okolní střešní plochy nebo nikoli na nejnižším místě) vede k tvorbě kaluží. Osazení vtoku v blízkosti atiky nebo jiné svislé konstrukce. Zanesení ochranné mřížky vtoku. V případě dvouúrovňového vtoku je vhodné utěsnění spodní úrovně gumovým kroužkem.
- Špatné provedení spádu povrchu střechy.
- Nedostatečné slepení přesahů parozábrany a nedostatečně těsné napojení parozábrany na svislé konstrukce: Pokud tomu tak není, dochází k pronikání vodní páry z interiéru do vrstev střešního pláště, které se nacházejí nad parozábranou.
- Nedodržení počtu kotev u povlakových hydroizolací: Sáním větru vzniká nebezpečí celkového utržení hydroizolace. Nesmí se používat kotvy s nedostatečnou ochranou proti korozi (např. ocelové pozinkované kotvy).
- Nesprávné konstrukční řešení detailů.
- Kondenzace vodní páry ve vodorovných koutech: Poruchou v místě vnějšího okraje střechy bývá často kondenzace vodní páry ve vodorovných koutech v místě styku obvodové stěny a nosné konstrukce střechy.
- Chybějící parotěsná vrstva, nebo její nedostatečná dimenze: tam, kde je tato vrstva pro správnou funkce střešního pláště nutná.
- Použití škváry a škvárobetonu: Dříve se pro spádové, podkladní a vyrovnávací vrstvy používala škvára a škvárobeton. Škvára obsahuje síru, která působí agresivně na ocelové prvky. V případě škvárobetonu se pak v důsledku vlhkosti tvoří Candlotova sůl, jejíž krystaly zvětšují svůj objem, čímž dochází také ke zvětšování objemu škvárobetonu. Důsledkem toho je posléze vytlačování atik nebo vznik trhlin v ploše střechy.
- Špatný vlhkostní režim dvouplášťových střech: Nejčastější poruchou dvouplášťových střech je zpravidla špatný vlhkostní režim uvnitř vzduchové dutiny v důsledku jejího nedostatečného větrání.
- Kondenzace vodní páry na dolním povrchu horního pláště: např. u nosné konstrukce tvořené z ocelových trapézových plechů a posléze kapání vody do tepelné izolace. V zimním období může dojít k tvorbě ledových krápníků na dolním povrchu horního pláště.
- Chybné řešení klempířských výrobků: U plochých střech je možno se často setkat s chybným řešením klempířských výrobků v místech ukončení vnějších a vnitřních okrajů střech.
Vnější vlivy a havárie
Poruchy mohou být způsobeny různými příčinami, jako jsou vichřice, prudký déšť, kroupy, požár, výbuch. Důsledkem bývá překročení únosnosti nosné konstrukce střechy. V důsledku ztráty únosnosti nosné konstrukce pak dochází k havárii celé střechy.
Důležitost správného návrhu
Správný návrh skladby střešního pláště je závislý na definovaných okolních podmínkách.
| Příčina poruchy | Důsledek | Prevence / Řešení dle ČSN |
|---|---|---|
| Zanedbání pravidelné údržby | Rychlejší stárnutí hydroizolace, ucpání žlabů a vtoků, kumulace vody | Pravidelná kontrola a čištění, zajištění přístupových tras pro údržbu |
| Špatné natavení/spojení hydroizolačních pásů/fólií | Pronikání vody do střešního pláště a interiéru, poškození tepelné izolace | Dodržení technologických postupů, kontrola provedení spojů |
| Chybné osazení střešního vtoku | Tvorba kaluží, nedostatečné odvodnění | Správné výškové osazení vtoku na nejnižším místě, dostatečný spád povrchu |
| Nedostatečné kotvení hydroizolace | Utržení hydroizolace větrem | Dodržení počtu kotev, použití vhodných a korozivzdorných kotev |
| Chybějící/nedostatečná parozábrana | Pronikání vodní páry do vrstev střešního pláště | Správný návrh parozábrany s ohledem na podmínky, těsné napojení |
| Agresivní vlivy škváry/škvárobetonu | Poškození ocelových prvků, zvětšování objemu, trhliny, vytlačování atik | Nepoužívání škváry a škvárobetonu pro spádové/podkladní vrstvy |
| Špatný vlhkostní režim u dvouplášťových střech | Kondenzace uvnitř vzduchové dutiny, kapání vody do izolace | Dostatečné větrání vzduchové dutiny |
| Chybné řešení klempířských výrobků | Nedostatečné odvodnění, pronikání vody | Správný návrh a provedení klempířských prvků v místech okrajů střech |
tags: #ČSN #norma #pro #stresni #izolaci