Většina řemeslníků již dobře zná rozdělení povrchů sádrokartonových příček a stěn do čtyř kvalitativních tříd - Q1 až Q4. Zcela identicky se takto kvalifikují i povrchy hlazených sádrových omítek. Jak od sebe jednotlivé třídy odlišit a jak dosáhnout příslušné kvalifikace? Při navrhování specifikace kvality povrchu sádrových omítek by se mělo respektovat o jakou místnost a s jakým osvětlením se v ní počítá. To je z hlediska posuzování kvality povrchu velmi důležité. Světlo totiž dělá na povrchu stěny velké divy a spolehlivě odhalí nejednu chybu. Místnost orientovaná na jih, ve které bude velmi intenzivní světlo, bude s největší pravděpodobností potřebovat nejvyšší kvalitativní třídu Q4. Naproti tomu v tmavé komunikační chodbě asi nebudeme potřebovat tu nejvyšší kvalitu. Pojďme si tedy říci, co v praxi jednotlivé třídy znamenají.
Kvalitativní třídy omítek Q1 až Q4
- Q1: Omítka bez zvláštních požadavků
V případě, že projektant stanoví třídu kvality Q1, znamená to, že se bude jednat o omítku bez zvláštních požadavků. Řemeslník omítku po aplikaci pouze srovná do roviny a je hotovo. Na povrchu budou pochopitelně znát všechny nerovnosti a hrubosti, které souvisí s jejím zpracováním. - Q2: Standardní kvalita
O stupeň výše je kvalitativní třída Q2. V tomto případě se natažená omítka srovná latí a rozfilcuje hladítkem. Následuje další krok, kdy se povrch omítky roztočí houbou, to znamená rozfilcuje a hladítkem se vyhladí šlem na jejím povrchu. - Q3: Zvýšená pečlivost
Dalším stupněm je kvalitativní třída Q3. To už znamená větší pečlivost při zpracování. První sled kroků je totožný jako u třídy Q2. Rozdíl mezi třídami se dosáhne tím, že povrch omítky se na závěr opětovně vyhladí hladítkem - povrch se tzv. „utáhne“. Důležité je načasování. Pokud je to možné, pak se doporučuje tento finální krok provádět na druhý den, přičemž nejdříve je nutné povrch omítky navlhčit. Hladítko se používá dlouhé - tzv. motýl. Jestliže to možné není, můžeme finální krok provézt ve stejný den, ale s minimálně hodinovým časovým odstupem. Výsledkem technologického postupu je velmi pěkný hladký povrch bez viditelných nerovností a dokonce bez stop po zpracování. Takový povrch je akceptovatelný ve většině situací. V místnosti, kde na takový povrch dopadají intenzivní slunečními paprsky, případně umělé světlo, budou zejména při pohledu z boku jemné přechody a stopy po zpracování poznat. - Q4: Nejvyšší kvalita
A pak je tu nejlepší kvalita povrchu hlazených sádrových omítek, která snese ta nejpřísnější kritéria. Plochy mohou být osvíceny z různých směrů a přesto by na nich neměla být znát sebemenší nerovnost nebo stínování. To je kvalita Q4, kterou lze dosáhnout jen v případě celoplošného přestěrkování kvalitními tmely v tloušťce do 2 mm. Povrch se navíc musí perfektně vyhladit a na sucho vybrousit jemným brusným papírem (min. zrnitost 180). Příkladem takového tmelu je Knauf ROLL & SPRAY MAX, Fill & Finish Light nebo Uniflott Finish. Kvalitu povrchu Q4 je zapotřebí předepsat a realizovat u tmavých stěn, které jsou například u administrativních budov populární. Ale nejen tam. Tmavé stěny jsou elegantní, ale velmi háklivé na viditelnost struktury povrchu. Viditelnost nerovností může ovlivnit rovněž finální barva. Z praxe to většina řemeslníků zná. Nátěr nic neschová ba právě naopak. Nejvíc problematické jsou také lesklé nátěry, které si opět vyžádají kvalitu Q4. Naopak matný nátěr je v tomto ohledu nejvíc benevolentní. Vyplatí se tedy řešit kvalitu povrchu předem se všemi okolnostmi, které ji mohou vizuálně ovlivnit.
Norma ČSN EN 13914-2 pro vnitřní omítky
S problematikou kvality povrchů hlazených sádrových omítek souvisí norma ČSN EN 13914-2, která specifikuje navrhování, provádění a přípravu vnitřních omítek. Podle této normy se například rovinatost omítky posuzuje na základě šesti tříd rovinnosti. Pro sádrové omítky by měla platit třída 3, která připouští odchylku 5 mm na 2 metrech měřicí latě. Tato norma uvádí vlastnosti a požadavky na práškové výrobky určené pro stavební účely, jejichž základní složkou je sádrové pojivo. Tato norma zahrnuje předem umísené stavební malty pro vnitřní omítání zdí a stropů, kde se aplikují jako pohledový materiál vhodný k výzdobě. Aby tyto výrobky vyhověly požadavkům na jejich použití, mají speciální složení s použitím příměsí / přísad, kameniv a jiných pojiv. Jsou zahrnuta také sádrová pojiva a sádrové stavební malty pro ruční a strojní použití. Tuto normu lze také použít pro sádrová pojiva určená pro použití buď přímo na staveništi nebo pro další procesy zahrnující výrobu sádrových bloků, sádrokartonových desek, sádrových vláknitých výrobků a sádrových stropních prvků. Zahrnuta je také sádrová malta pro ukládání zdicích prvků.
Dotaz a odpověď k rovinatosti vnitřních omítek
Čtenářka Alena Sapíková, DiS. se dotazovala na normu pro nerovnosti vnitřních stěn v novém bytě. Odpověď RTS, a.s. Vladimír Dočekal objasnila, že rovinatost vnitřních omítek řeší norma ČSN EN 13914-2, která uvádí přípustnou odchylku 4 mm na dva metry. Rovinatost omítek je závislá na tloušťce a materiálu omítek a na podkladu, a také na způsobu nanášení. Měří se odchylka na 2m lati.
Další dotaz ohledně rovinatosti strojově stříkaných vápennocementových omítek od čtenářky Doktorové upozorňoval na rozdíl 1,5-2,5 cm na šesti metrové zdi. I zde Vladimír Dočekal z RTS, a.s. potvrdil, že informace firmy o rovinatosti 4 mm na dva metry jsou podle citované normy správné. Odchylky od roviny se nesčítají, měří se pouze odchylka na 2m lati.
Měření místní rovinnosti povrchů
Měření místní rovinnosti povrchů je často využívaným postupem při kontrole kvality dokončených konstrukcí. V praxi často dochází k tomu, že lidé kontrolující místní rovinnost přesně nevědí jak postupovat. Výsledkem je, že každý si přesnost geometrického parametru kontroluje svým vlastním způsobem. Je to způsobeno tím, že neexistuje jednotná metodika napříč stavební praxí, protože požadavky jednotlivých norem ČSN zabývajících se měřením místní rovinnosti se od sebe navzájem liší. Takto nastavený systém je velice nepřehledný především pro lidi na stavbách (stavbyvedoucí, mistry apod.), kteří nemají čas pročítat jednotlivé normy a zjišťovat, který parametr jak měřit.
Čtěte také: Smaltované žlaby a potrubí: Od historie po současné normy
Pojem místní rovinnosti v ČSN normách
České technické normy používají při měření rovinnosti povrchu svislých i vodorovných konstrukcí pojem místní rovinnost. V praxi to znamená, že lze měřit rovinnost povrchu v určitém místě plochy, aniž bychom museli měřit rovinnost celé plochy. Normy ČSN také udávají, že místní rovinnost se obvykle měří na vzdálenost (nebo úsečku) délky 2 m.
Postupy měření místní rovinnosti
Postupy měření místní rovinnosti jsou popsány v platných normách pro provádění stavebních konstrukcí různým způsobem, v některých normách nejsou uvedeny vůbec. Navíc je potřeba upřesnit, že postup měření a vyhodnocení místní rovinnosti bude také záležet na tom jak je definována normová hodnota pro místní rovinnost.
Metody měření
Norma ČSN 73 0212-3 Geometrická přesnost ve výstavbě. Rovinnost povrchu se měří latí, přičemž mohou být použity latě různých délek. Lať musí být vždy umístěna na měřený povrch tak, aby se na koncích dotýkala povrchu, přičemž se měří velikost prohlubně mezi povrchem a spodním lícem latě mezi dvěma body dotyku latě. Místní rovinnost lze měřit pomocí ocelového lanka nebo vodováhy (s nebo bez libely). Lanko nebo vodováha mohou být umístěny na podložkách. Podložky musí být stejné a známé tloušťky. Vzdálenost X mezi měřeným povrchem a hranou lanka nebo vodováhy se změří pomocí pravítka (délkového měřidla) nebo pomocí měrného klínku. Na rozdíl od českých norem není jasně řečeno, že se místní rovinnost měří na vzdálenost 2 m. Tato norma udává měření rovinnosti povrchu na vzdálenost 2 m jako celkovou rovinnost povrchu a přípustná hodnota je udána v absolutní hodnotě (jedná se tedy o toleranci, která nemůže nabývat kladných a záporných hodnot).
Měření dvoumetrovou latí na podložkách
Odchylky místní rovinnosti se stanovují pomocí dvoumetrové latě, na jejíž koncích jsou podložky o půdorysné ploše 10 mm × 10 mm až 20 mm × 20 mm. Výška podložek se zvolí podle potřeby. Pomocí odměrného klínu se změří maximální a minimální vzdálenost mezi povrchem vrstvy a spodním lícem latě. Délka odměrného klínu je 220 mm, tloušťka 20 mm. Jeho výška (sklon) se zvolí podle potřeby. Minimální a maximální odchylky se stanoví odečtením výšky podložek od změřených hodnot. Měření se provede nejméně v pěti zkušebních místech na každých 100 m² podlahy. Nejmenší počet zkušebních míst v jedné místnosti je pět. Dvoumetrová lať se umístí na pásky o rovnoměrné a známé tloušťce 3 mm. Za použití pravítka nebo měrného klínu se změří největší vzdálenost X mezi jeho povrchem a latí. Odchylka od přímky (X−3) je ukazatelem rovinnosti. Přípustná mezní odchylka místní rovinnosti je ±3 mm, avšak postup měření je nastaven tak, že se měří největší vyboulení nebo naopak prohlubeň v absolutní hodnotě a tudíž maximální přípustná odchylka může nabývat hodnot od 0 mm do 6 mm.
Doporučený postup měření místní rovinnosti
Vzhledem k tomu, že většina českých norem vztahuje odchylky místní rovinnosti na vzdálenost 2 m, doporučuje se měřit místní rovinnost 2m latí. Pro měření by měla být použita vyztužená lať nebo lať s vyšším průřezem (tzv. "motýl").
Čtěte také: Nové trendy v evropských normách pro beton
Dva hlavní postupy měření
- Lať přímo na měřeném povrchu: Tento postup se používá u konstrukcí, jejichž přípustné odchylky místní rovinnosti mohou nabývat absolutních hodnot (bez znaménka ±). Měří se největší odchylka (prohlubeň) mezi spodním lícem latě a povrchem.
- Lať na podložkách: Tento postup se používá u konstrukcí, jejichž přípustné odchylky mohou nabývat kladných i záporných hodnot (týká se podlah, obkladů, zděných konstrukcí a konstrukcí jejichž rovinnost je posuzována v souladu s normou ČSN 73 0205). Místní rovinnost se měří pomocí 2m latě na podložkách. Výšku podložek lze zvolit libovolně, např. kontroluji-li rovinnost s odchylkou ±2 mm na 2 m mohu nastavit podložku na velikost 4 mm. Poté se měrným klínkem odečte největší a nejmenší odchylka mezi spodním lícem latě a měřeným povrchem. Od změřených odchylek odečteme výšku podložek a tím získáme odchylku od nulové úrovně, která může nabývat kladné hodnoty v případě nejmenší změřené odchylky a záporné hodnoty v případě největší změřené odchylky. Největší a nejmenší změřenou odchylku od sebe odečteme a získáme tak absolutní odchylku rovinnosti měřeného povrchu.
Kladení latě a počet měření
Místní rovinnost povrchu se kontroluje na vztažnou vzdálenost 2 m. Odchylky místní rovinnosti se stanovují pomocí dvoumetrové latě na podložkách. Doporučená výška podložek je 20 mm, ale je možné ji operativně upravit dle aktuální potřeby. Jednotlivé klady latě se rovnoměrně rozmístí po kontrolované ploše. Pro svislé konstrukce se na každých 25 m² kontrolované plochy provede nejméně 5 měření, nejmenší počet kladů latě na ucelené kontrolované ploše (např. v jedné místnosti) je 5.
Měření rovinnosti ploch kratších než 2 m
Pro měření místní rovinnosti vnitřních ploch s dokončeným povrchem s rozměry kratšími než 2 m nejsou v technických normách nastaveny jasná pravidla. Pro povrch (např. podlahy, stěny v koupelnách) o delším rozměru 2 m > l ≥ 0,5 m se doporučuje použít lať o délce alespoň o 200 mm kratší než je delší rozměr měřeného povrchu. Postup měření by měl být stejný jako při měření 2m latí. Pro povrch (např. niky nebo výklenky) o delším rozměru 0,5 m > l se doporučuje použít jiné měřidlo než lať (např. úhelník nebo pravítko). V případě, že je výklenek obložen nějakým obkladovým prvkem (např. keramický obklad), doporučuje se použít jako přípustnou odchylku hodnotu pro odchylku rovinnosti povrchu obkladového prvku udanou výrobcem.
Přehled relevantních ČSN norem pro geometrickou přesnost
Následující tabulka shrnuje některé relevantní normy týkající se geometrické přesnosti ve výstavbě:
| Norma | Popis |
|---|---|
| ČSN 73 0205 | Geometrická přesnost ve výstavbě. Navrhování geometrické přesnosti. |
| ČSN 73 0212-3 | Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti. Část 3: Pozemní stavební objekty. |
| ČSN EN 13914-2 | Navrhování, provádění a příprava vnitřních omítek. |
| ČSN 73 0532 | Akustika - Ochrana proti hluku v budovách a souvisící akustické vlastnosti stavebních výrobků - Požadavky. |
| ČSN 73 3451 | Obecná pravidla pro navrhování a provádění keramických obkladů. |
| ČSN 74 4505 | Podlahy - Společná ustanovení. |
| ČSN EN 13670 | Provádění betonových konstrukcí. |
Je důležité si uvědomit, že výše uvedené postupy vycházejí z technických norem, které nejsou právně závazné a mají pouze doporučující charakter, nicméně obecně jsou považovány za standard provádění stavebních prací.
Čtěte také: Normy pro vyústění digestoře
tags: #norma #na #nerovnost #omitky #ČSN