Nízký Jeseník je prvohorním horstvem nejvýchodnější části Českého masivu. Nedosahuje však žádných závratných výšek, průměrně jen okolo pěti set metrů. Nejvyšší hora, Slunečná, je vysoká 802 metrů. Jedno prvenství regionu však nelze upřít, je plošně nejrozsáhlejším pohořím České republiky. Otevřené planiny střídají údolí, někdy plytká a relativně široká, jindy hluboká se strmými a skalnatými srázy. Nízký Jeseník ve svém celku pokrývá území okresů Bruntál, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava a Přerov, zahrnující Olomoucký a Moravskoslezský kraj a dvě historické země, Moravu a Slezsko.
Z geologického hlediska je Nízký Jeseník zastoupen zejména horninami sedimentárními (usazenými), jílovitými břidlicemi, prachovci, tmavou odrůdou pískovce zvanou droba a v menší míře také slepenci. Avšak v Nízkém Jeseníku se nenachází pouze sedimentární horniny, velmi zajímavým geologickým prvkem jsou horniny vulkanického původu v oblasti Bruntálska, jako jsou unikátní raně čtvrtohorní bruntálské sopky.
Život zde nikdy nebyl snadný, v raném věku to byla především divoká, neprostupná a neobydlená oblast. Převážně jen kupci tudy procházeli po obchodních stezkách, směřujících od Baltu do jižních zemí. S postupnou kolonizací však do krajiny přišlo zemědělství, pastevectví, následoval rozvoj hornictví a metalurgie. Kolotoč dějin nabral obrátky a Nízký Jeseník postihla třicetiletá válka i pozdější prusko-rakouské konflikty o Slezsko. V třicátých letech minulého století zde hřímal německý národní socialismus. Po válce došlo k vystěhování německých starousedlíků a region byl takřka vylidněn. Vykořenění národa, provedené v letech 1946-47 se dodnes úplně nezacelilo. Od padesátých let byl krajem vyhnanců i nejrůznějších dosídlenců. Dnes je Nízký Jeseník krajem ticha a klidu. Ačkoli není krajem výrazných turistických atraktivit, najdeme zde mnoho přírodních, technických a historických zajímavostí, jako jsou vodopády, břidlicové lomy, větrné mlýny, zoologická zahrada, rozhledny a početné prameny uhličitých kyselek. Mimo rozvíjející se agroturistiky je rájem houbařů, rybářů, cyklistů i pěších turistů.
Břidlice: Vznik a geologický význam
Nízký Jeseník je kraj rud a břidlice. Později přibyla pokrývačská břidlice. Snad právě břidlicová střešní taška je nejtypičtějším výrobním produktem tohoto regionu. Co to vlastně břidlice je? Zjednodušeně by se dalo říct, že jde o zkamenělé bahno. Břidlice je, zjednodušeně řečeno, zkamenělé mořské bahno. Kdybychom se ocitli na území nynějšího Nízkého Jeseníku zhruba tak před 350 miliony let, přesněji v období karbonu, ocitli bychom se na dně moře. To bylo situováno v pánvi a převážnou většinu mořských sedimentů přinášely okolní řeky, které se do moře vlévaly a nesly s sebou jemný materiál jako např. jíly čí písky. Ten se postupně ukládal, těžkl a zpevňoval se svou tíhou. Mohutné vrstvy černošedých jílových usazenin se natolik zpevnily, že vznikla jílová břidlice. Postupem času moře zmizelo a tektonické síly začaly horninové masy vyzdvihovat či vlnit do podob mohutných vrás. Vlivem intenzivního zvětrávání byla krajina vymodelována do podoby, jak ji známe dnes.
Historie a rozmach těžby břidlice
Nízký Jeseník patří mezi dlouho opomíjenou oblast České republiky, ačkoli jeho rozloha přesahuje 2800 km2. Těžba břidlice se nenávratně zapsala do charakteru krajiny. Nejrozsáhlejší těžba pokrývačských břidlic na území ČR probíhala v pohoří Nízký Jeseník. Samotná těžba břidlicové suroviny se vyvíjela od nepaměti. Zpočátku se břidlicový kámen lámal v povrchových lomech a využíval jako stavební materiál zdicí a dlažební. Od historických dob je jílová břidlice využívaná jako střešní nebo obkladový materiál, protože těžba i následné zpracování jsou poměrně jednoduché. Je však důležité mít specifické znalosti a zkušenosti. Břidlice se ve světě nejčastěji těží povrchovým způsobem, tedy v lomech. Mezi největší světové producenty dnes patří Španělsko a Čína.
Čtěte také: Design a funkčnost kovového plotu
Na území České republiky se v minulosti těžilo na několika místech. Z historického pohledu je nejvýznamnější oblast Nízkého Jeseníku. V okolí Rabštejna, Manětína a Železného Brodu šlo pouze o lokální těžbu s regionálním významem. Teprve v 18. století se v Nízkém Jeseníku začala těžit břidlice pro výrobu krytiny (písemně doloženo r. 1775 u Svobodných Heřmanic). Břidlice se ve střední Evropě začala těžit v 18. století. Marie Terezie vydala v roce 1751 "Ohňový patent" pro protipožárně-stavební normy. Se vznikem nového výrobního oboru „výroba pokrývačských břidlic“ nastal rozmach těžby. Největšího rozmachu dosáhla těžba pokrývačské břidlice v 19. století, v období "průmyslové revoluce". V polovině 19. století šlo již o průmyslové odvětví, kdy se v Nízkém Jeseníku těžilo na více než 50ti místech a těžba se postupně přesouvala do podzemních lomů. Ještě dnes mají některé historické budovy střechu z břidlic, která je původem z Nízkého Jeseníku, např. Národní divadlo v Praze, katedrála sv. Štěpána ve Vídni nebo budova parlamentu v Budapešti. Těžbu v Rakousku-Uhersku prováděli čeští Němci. Jejich odsun po druhé světové válce byl drtivou ranou zdejší těžbě.
Dvě světové války a průmyslová revoluce učinily 20. století obdobím střídajících se hospodářských vzestupů a pádů, které zastihly i břidlicový průmysl. Úsilím Jana Řiháka, později zaměstnance státního podniku, se po obou světových válkách podařilo částečně obnovit břidlicový průmysl v ČR. Ze znalostí Jana Řiháka, jeho knih a dokumentů, se dodnes vzdělává řada zájemců o téma těžby a zpracování břidlic.
Flascharův důl: Historie a současnost
V Nízkém Jeseníku se nachází více než 100 opuštěných břidlicových dolů, lomů a zatopených lomových jezírek. V blízkém okolí Oder se pokrývačská břidlice hlubině těžila. Povrchovou těžbu břidlice v lokalitě "Nový Svět" u Oder začal pravděpodobně v 80. letech 19. století Gustav Mauler. Hlubinou těžbu započal až v 90. letech 19. století veselský rodák Johann Fadle mladší, s povolením Okresního hejtmanství v Opavě. V roce 1899 se do těžby vložil notář z Moravské Třebové, JUDr. Johann Flaschar, který se rozhodl investovat do modernizace a rozšíření těžby, protože právě za něj dosáhla těžba v dole svého vrcholu. Flaschar nechal vyrazit spodní štolu a pojmenoval ji "Hortenzie" po své choti, Hortenzii Flaschar. Těžba probíhala jen do roku 1914, kdy byli muži povoláni do 1. světové války. Začátkem 20. let těžba ve Flascharově dole ustala a již nikdy nebyla obnovena.
Jeho vybavení bylo rozkradeno a některé jeho části se postupně zhroutily, přestože vchody byly částečně zhroucené a vstup do něj zakázán. Město Odry však začalo v roce 2017 stavební práce na jeho obnově a 11. května 2018 byl důl opět otevřen turistům. Flascharův důl je dnes prvním hlubinným břidlicovým dolem v České republice zpřístupněným veřejnosti a dnes jedním ze dvou. Raabova štola, jejímž "hlubinným vrcholem" je od roku 2018, má délku 6,8 km. Na čelo jedné z vrás, které vznikly tektonickými silami, je možné spatřit i ve Flascharově dole.
Těžební metody a život v dole
Zpočátku byly k dobývání břidlice využívány pouze jednoduché ruční nástroje, mnohdy zemědělského původu, protože místní "horníci" byli především zemědělci a těžbou břidlice si často v zimě pouze přivydělávali. Při těžbě se používaly hlavně krumpáče a motyky a především hrubá lidská síla, později také vozíky. Při těžbě se zároveň začaly používat trhaviny - především černý prach. Jelikož žádná elektřina v dole nebyla, otvory pro nálože se vrtaly ručně železnými tyčemi se závitem. K osvětlení horníci používali pouze petrolejové kahany. Chodby dolu mají stoupání, což umožňovalo jejich přirozené odvodnění. Těžba zde byla ukončena teprve před asi 100 lety.
Čtěte také: Okrasný plot do zahrady
Flascharův důl jako útočiště netopýrů
Flascharův důl je také významným útočištěm netopýrů pro zimní hibernaci. Přestože vchody byly zamřížovány, nikdy nebyly zavaleny a zaslepeny úplně, což letounům umožňovalo nerušený přístup do celého dolu. Bylo zde zjištěno 27 druhů netopýrů. Mimo zimní období, tedy v srpnu a říjnu, mohou návštěvníci v dole živého netopýra či vrápence spatřit. Přes zimu je Flascharův důl veřejnosti uzavřený, právě proto, aby měli letouni klid na zimní spánek. V dole pravidelně zimují v průměrném počtu asi 120 jedinců.
Návštěva dolu
V dole se objevuje i skromná krasová výzdoba, hlavně malá brčka, záclony a sintrové povlaky. Je důležité si uvědomit, že to, co v jeskyních roste po miliony let, zde nepovede ke vzniku velkých krápníkových útvarů, ale i tak je tato výzdoba cenná a citlivá. K dolu je možné přijít pouze pěšky, a to od zatáčky na silnici z Oder na Veselí. V zatáčce je zároveň menší odstavná plocha pro auta. Cesta k dolu vede po naučné stezce "K Flascharovu dolu" a je značená symbolem mlátku a želízka. Je to nenáročná procházka po rovince. Vstup mimo vyznačené cesty je zakázán. Vstup do Flascharova dolu je možný pouze po zakoupení vstupenky na pokladně (platby pouze v hotovosti) a pouze v doprovodu průvodce. Doporučuje se zarezervovat si prohlídku předem, nebo se naopak může stát, že u dolu nikdo nebude, protože se na prohlídku nikdo nepřihlásil. Bezpečnostní helma s nasazenou čelovkou je povinná po celou dobu prohlídky, platí i pro děti. U dolu se prodávají nápoje a nějaké sladkosti, ale žádná restaurace ani kavárna u dolu není. Pro návštěvu se doporučuje sportovní oblečení, pevnou obuv a teplou bundu (v dole je 8 °C). Pro skupiny školních výletů nebo táborů je cena 50 Kč za účastníka. Minimální cena za prohlídku činí 300 Kč, tedy jako dva dospělí. Lezní oddělení v komíně, do kterého je vloženo, se skládá z nakloněných žebříků, oddělených mezipodestami. Nicméně pokud by si kdokoli lézt netroufal, nemusí.
Wondruškova továrna: Břidlice a elektrotechnika
Jemnozrnná břidlice o síle 15 až 30 mm se v minulosti využívala k výrobě elektrických izolačních desek, k výrobě laboratorních stolů aj. Výroba byla ruční, a kromě dlaždic vyráběli i desky na stoly. V roce 1867 se stal Wondruška majitelem a vedl továrnu až do své smrti roku 1907. Svou roli v úspěchu továrny sehrál rozvoj elektrotechniky koncem 19. století a Wondruška, inspirován světovou výstavou ve Vídni roku 1873, se přeorientoval na výrobu elektrických izolačních materiálů. Vedle zákazníků Rakousko-uherské monarchie obchodoval s Francií, Anglií, Ruskem a USA. K významným Wondruškovým obchodním partnerům patřily firmy slavných jmen; vedle firem Škoda, Křižík, Edison, ČKD obchodoval se Siemens-Schuckert-Werke nebo Brown-Boveri. Břidlicovou velkovýrobu elektroizolačních materiálů doplňoval Wondruška doplňkovým sortimentem. Továrna měla vliv na rozvoj společenského života a Wondruškovou zásluhou došlo k výstavbě cest, chodníků a kanalizace. Budišovicím se tehdy říkalo „malá Vídeň“. V roce 1940 došlo k požáru od úderu blesku a areál celý vyhořel. Těžba i výroba pak už nebyla obnovena. Z bývalých objektů zůstala jen transformační stanice, ve které jsou dodnes k vidění fotografie i dochované předměty vyrobené z břidlice, vše je přístupné veřejnosti.
Muzea a expozice spojené s břidlicí a geologií
Níže uvedená tabulka přehledně shrnuje vybrané expozice a muzea v oblasti, které se věnují historii těžby břidlice a geologickému bohatství Nízkého Jeseníku.
| Název | Typ expozice | Lokace | Poznámky / Důležité informace |
|---|---|---|---|
| Městské muzeum Budišov nad Budišovkou |
| Halaškovo náměstí 2, Budišov nad Budišovkou | Otevřeno 1. dubna - 30. září, každý den 09:00 - 18:00 hod. Park obsahuje netopýří štola, haldy břidlic, ukázky zkamenělin a štípárnu břidlic. |
| Miniexpozice v Mokřinkách | Historie dobývání břidlic v lokalitě Zálužné | Rekreační středisko Bílá Holubice v Mokřinkách | Upozornění: Uzavřena do 30. 4. 2026, znovu otevřeno od 1. 5. |
| Expozice Ó Odra | Interdisciplinární pohled na horní tok Odry, geologie, historie, archeologie, zoologie | Odry | Návštěvníky uvítá bývalý kronikář Adolf Tollich. Zahrnuje i instalace čedičů z lávových proudů sopky Velký Roudný a sopečných pum. |
| Geopark Vítkov | Geologická expozice 10 hornin (včetně břidlice, moravské droby, čediče atd.) typických pro region Nízkého Jeseníku, Hrubého Jeseníku a Drahanské vrchoviny. | Poblíž Kulturního domu Vítkov a Základní školy a gymnázia Vítkov | Celoročně volně přístupný, slavnostně otevřen 22. srpna 2019. Expozici doplňují informační tabule, lavičky a parková výsadba s chodníky. |
Geologicko-hornická expozice přináší základní přehled hornin a minerálů z jednotlivých souvrství moravsko-slezského kulmu a přehled z hornické historie v oblasti. Je sestavena z geologických exponátů, původního hornického nářadí a náčiní z více než 50ti opuštěných horních lokalit. Jedinečnými předměty jsou − mlátek z Kunzova podzemního lomu z konce 19. století, dřevěné koryto ze západního a dřevěná kolej z jižního Haschkeho podzemního lomu aj. Paleontologické sbírky představují nálezy zkamenělých organismů, rostlin a stop po činnosti organismů. Obrazově expozici doplňují originální dobové fotografie a dokumenty. Největšími unikáty jsou dva dřevěné důlní vozy staré více než 100 let.
Čtěte také: Tipy na nízké ploty
Město Budišov nad Budišovkou je opředeno bájí o jeho vzniku opírající se o údajné budy horníků (hornické příbytky). Expozice dolování stříbra a olova na Budišovsku se zabývá výkladem těchto témat. Dokladem nejstaršího dolování je dnes pouze městský znak a písemné doklady městských práv. Město má nepřístupné podzemní chodby, kde se zčásti mohlo jednat o chodby důlní. Stříbro se však z budišovských rud opravdu získávalo. V 19. století těžbu na místních rudných žilách obnovili Franz Kuppido a Wilibald Posselt. V expozici jsou vystaveny galenity z místních ložisek, fotografie dolů a unikátní historické mapy. Mezi nejzajímavější předměty expozice břidlicového průmyslu patří výrobky z Wondruškovy továrny, původní dokumenty, katalogy a ceníky z počátku 19. století. Přehledně sleduje historický vývoj významného hraničního moravského města od jeho založení ve 13. století do současnosti. Malý geologický park v zahradě tvoří netopýří štola s modely netopýrů v životní velikosti, haldy břidlic porostlé květenou, ukázky zkamenělin v autentickém přírodním prostředí, hudební nástroj - břidlofon aj. V zahradě je umístěna štípárna na zpracování břidlic, kde si návštěvník může vyzkoušet práci mistrů štípačů. Pro více informací je možné volat na číslo 725 852 076.
Miniexpozice se nachází v objektu rekreačního střediska Bílá Holubice v Mokřinkách. Zabývá se historií dobývání břidlic v lokalitě Zálužné. Upozornění: Vzhledem k probíhající obnově řídícího hardware je expozice do 30. 4. 2026 uzavřena! Znovu otevřeno od 1. 5. s.
V oderské expozici jsou instalovány čediče z lávových proudů sopky Velký Roudný, sopečné pumy, které před cca 1,8 mil. lety vyvrhla Venušina sopka, a další zajímavosti. Expozice Ó Odra se interdisciplinárně zaobírá fenoménem horního toku řeky Odry. Pohybuje se na pomezí přírodních a humanitních věd a snaží se návštěvníka v několika tematických okruzích seznámit s různými typy dochovaných sbírkových předmětů i géniem loci zdejší oblasti. Návštěvníky uvítá osoba bývalého kronikáře a revírníka z Pohoře Adolfa Tollicha. Čeká na Vás také patnáctiminutový film, vytvořený speciálně pro tuto expozici, virtuální model historické podoby města Oder a prohlídka unikátních exponátů z oblasti historie, geologie, geografie, archeologie, zoologie, dějin umění nebo botaniky.
Geologická expozice byla slavnostně otevřena dne 22. srpna 2019. Nachází se na místě bývalého malého parku poblíž Kulturního domu Vítkov a Základní školy a gymnázia Vítkov. V parku je umístěna geologická expozice 10 hornin představující břidlici, moravskou drobu, čedič, vápenec, sádrovec, rulu, mramor, pískovec, žulu a dolomit, tj. horniny typické pro geomorfologické celky Nízký Jeseník, Hrubý Jeseník a Drahanskou vrchovinu. Geologická expozice byla vybudována v rámci projektu česko-polské spolupráce Horniny a flóra v česko-polském příhraničí. Expozici doplňují informační tabule, lavičky a parková výsadba s chodníky. Geopark byl slavnostně otevřen dne 22. srpna 2019 ve 14:00 SELČ koncertem zpěvačky Gabriely Goldové. Nachází se na místě bývalého malého parku poblíž Kulturního domu Vítkov a Základní školy a gymnázia Vítkov. V geoparku je umístěna geologická expozice 10 balvanů představující břidlici, moravskou drobu, čedič, vápenec, sádrovec, rulu, mramor, pískovec, žulu a dolomit, tj. horniny typické pro geomorfologické celky Nízký Jeseník, Hrubý Jeseník a Drahanskou vrchovinu. Geopark byl vybudován v rámci projektu česko-polské spolupráce Horniny a flóra v česko-polském příhraničí. Expozici doplňují informační tabule, lavičky a parková výsadba s chodníky. Geopark je celoročně volně přístupný.
tags: #nizky #jesenik #bridlice #informace