Londýn, jedno z mála světových měst, které se udrželo na vrcholu od starověku až po současnost, byl hlavním městem římské provincie, metropolí anglického království a dodnes je jedním z největších obchodních center světa. Před příchodem Římanů u řeky Temže možná nestálo vůbec nic. Jméno Londinium, London nebo Londýn je dodnes tak trochu záhadou, ale většina teorií se kloní k tomu, že vychází z britského domorodého pojmenování lokality, které mohlo znít podobně jako Londinion nebo Londonion a Římané si jej pak jen lehce adaptovali.
Římské dějiny města byly započaty v podstatě současně s římskou ozbrojenou přítomností na ostrově. V roce 43 n.l. sem přišly římské legie pod vedením Aula Plautia, které později posílil osobně císař Claudius. V místě dnešního Londýna postavili Římané most přes Temži v místech, která stála na strategickém pomezí silných kmenů. Místo přechodu řeky se tak stalo už samo o sobě strategickým místem, ke kterému se brzy přidružilo osídlení a město zde vzniklo snad kolem roku 47. Řeka zde byla hluboká, ale relativně úzká, takže šlo o ideální místo na přemostění a právě tento most a jeho následovníci byly jedinými mosty přes Temži více než 1600 let. Zbytky římského dřevěného mostu byly nalezeny v roce 1981 v těsné blízkosti slavného London Bridge.
Londinium se postupně rozvinulo do zajímavé provinční velikosti. Staré římské město se rozléhalo na ploše ani ne jeden a půl kilometru čtverečního, což je přibližně velikost dnešního Hyde Parku. Nové město mělo velkou výhodu v tom, že se sice nacházelo hluboko ve vnitrozemí, ale zároveň bylo přímo dostupné pro námořní lodě, což znamenalo velkou výhodu pro zásobování sídla. Jak se také zdá, první Londýn byl velmi kosmopolitním městem, kde se střetávali lidé z celého Impéria, kteří sem přijeli za příležitostmi. Město tak vyrostlo spíše živelně a rozhodně nepředstavovalo vrchol urbanismu.
Nejstarší kostel v Londýně: All Hallows by the Tower
Už jste někdy v Londýně zavítali do vůbec nejstaršího kostela? Je jím svatostánek s názvem All Hallows by the Tower, nedaleko od pevnosti Tower. Tento nejstarší okrsek dnes nese označení City (Město). Zatímco hrad Tower je vždy plný turistů, kostel je oázou klidu. Je otevřen v běžnou denní dobu.
Kostel All Hallows by the Tower, postavený nejpozději v 11. století, si i přes svůj věk zachovává své kouzlo. Z této doby pochází jeden zděný oblouk. Kostel byl několikrát rozšířen. Od první poloviny 16. století patří anglikánské církvi.
Čtěte také: Průvodce londýnskými kostely
Historie kostela All Hallows by the Tower
- Raná historie (7. - 11. století): Doba založení kostela Všech svatých je v rozmezí 7. až 11. století. Stáří kostela potvrzuje zděný oblouk postavený z římských cihel. Nedávné archeologické výzkumy ale potvrdily, že římský materiál byl druhotně používán na stavbách kostelů v Londýně až do 11. století. Soupis majetků kláštera z roku 687 uvádí dva pozemky poblíž Londýna, ani jeden z nich ale neodpovídá lokalitě s kostelem.
- Středověk (11. - 15. století): V období od 11. do 15. století byl kostel několikrát rozšířen. Díky své poloze u Toweru v něm byla králem Eduardem IV. Anglickým zřízena královská kaple. Sloužil také jako pohřebiště lidí popravených v Toweru.
- Reformace a novověk (16. - 18. století): V první polovině 16. století byl v rámci náboženské reformace převeden na anglikánskou církev. V roce 1650 byl těžce poškozen při výbuchu střelného prachu. Mnoho lidí přišlo o život, bylo zničeno 50 domů a kostelní věž. Ta byla znovu postavena v roce 1659. V září 1666 kostel unikl velikému požáru Londýna. Byl zachráněn admirálem Vilémem Pennem, který přikázal odstranit všechny dřevěné domy v okolí. Oheň začal přibližně 400 m západně od kostela v uličce Pudding Lane. Nešlo ani tak moc o záchranu kostela jako spíše o to, co stálo za ním, hrad Tower s velikým množstvím střelného prachu. Vítr naštěstí foukal nejprve od východu a později od jihu, tedy pryč od hradu. I tak se ale požár dostal podél řeky až k němu. Kostel Všech svatých dělila od ohně jen ona protipožární mezera v zástavbě města. 26. července 1797 se v kostele oženil budoucí americký prezident Jan Quincy Adams.
- 20. století a současnost: V roce 1940 byl kostel zasažen při německém náletu. Kromě obvodových zdí a věže bylo vše zničeno. Při odklízení trosek byl odhalen výše zmíněný oblouk z nejstaršího období kostela.
Architektura a interiér
Ani oltář není nijak výrazný, patrně v souladu s důrazem na strohost protestantských svatostánků. Východnímu konci kostela tak dominuje jedině veliké obdélné patnáctidílné okno. Dřevěné střechy jsou svými krovy otevřené do interiéru kostela.
Střední loď je na vnější straně vyzděná z cihel, boční lodě z kvádrového kamene. Lodě od sebe dělí kamenné arkády. Z pilířů arkád vystupují dříky válcových přípor. Ty na straně hlavní lodě stoupají až ke střeše. Arkády pocházely z poloviny 13. století. Pouze jejich východní konce v prostoru presbytáře byly z první poloviny 15. století. Byly zničeny při náletu v roce 1940 a patrně znovu věrohodně sestaveny při rekonstrukci. Severní arkáda sice nálet přežila, byla ale později také stržena.
Východní okno kostela pochází z první poloviny 14. století. Některé jeho kamenné články jsou ale moderní náhradou původních. Obvodové zdi jsou z 15. století. Kostelní věž údajně stála původně na západním konci jižní lodě. Po výbuchu střelného prachu v roce 1650 byla znovu postavena z cihel na západním konci střední lodě. Proti lodi je ale mírně šikmo pootočená.
Do kostela se vstupuje bočními dveřmi na jižní a severní straně a západními dveřmi ve věži. Jižní vstup pochází ze 17. či 18. století. Severní vstup je spolu se severní zdí kostela z 15. století. Dnes před ním stojí vstupní vestibul ze 17. či 18. století. Vstupní průčelí vestibulu má silně ornamentální neogotické provedení. Jde tedy o hlavní vstup do kostela. Nad ústupkovým portálem je oslí oblouk. V rámci anglické neogotiky dostal kostel také imitaci cimbuří na parapetech vestibulu a bočních lodí.
Archeologické nálezy a muzeum
Pod východní částí jižní lodě je dvojdílná krypta ze 14. století. Dnes slouží jako kaple. Je tu také malé muzeum s modelem římského Londinia, kamenný kříž z 10. století a odkrytá dlažba římského domu z konce 2. století.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Severně od Toweru začíná dosud částečně zachovalý úsek římské městské hradby. Severovýchodně odtud je čtvrť Whitechapel, kde řádil Jack Rozparovač. Přibližně 400 m západně od kostela stojí Monument (The Monument). Ten připomíná místo, kde v roce 1666 začal veliký požár Londýna. Jižně od Monumentu je na Temži Londýnský most (London Bridge).
Římská Británie a osud Londinia
Vítězství u Watling Street znamenalo také nový start pro Londinium. Římané dobře poznali význam tohoto místa jako obchodního i administrativního centra, které se navíc dá bránit a posilovat lépe než poněkud izolované Camulodunum. Druhým nezbytným předpokladem existence velkého města byl funkční přístav. Jak jsme již zmínili, v případě Londinia byl hlavním tahákem fakt, že se do hlubokého vnitrozemí dostaly i námořní lodě, navíc zboží z lodí se díky hojným silnicím i četným trhům v městě samém snadno dostávalo do oběhu.
Infrastruktura a rozvoj
Římský přístav se nacházel ve více sekcích po celém břehu Temže od dnešního London Bridge dále po proudu. Obsahoval relativně málo skladových prostor, takže jak se zdá, Londinium nebylo skladištěm nebo distribučních centrem, ale opravdu živým obchodním centrem. S takovým zázemím tedy vzniklo řádné římské provinční město. První fórum zde vzniklo někdy v sedmdesátých letech a bylo celé archeologicky prozkoumáno. Měřilo asi 100 x 50 metrů a čítalo basiliku, několik obchodů a otevřený dvůr. Basilika mohla sloužit jako místní administrativní centrum nebo sídlo místního senátu. Běžná zástavba se sestávala téměř výhradně z dřevěných budov a počet obyvatel rapidně rostl. Na sklonku prvního století už Londinium čítalo 45 - 60 tisíc duší a stalo se jednoznačně největším městem římské Británie a také jejím hlavním městem, v kteréžto funkci nahradilo Camulodunum. Jedinými většími a objevenými stavbami mimo fórum jsou lázně poblíž Huggin Hill a velká budova poblíž Cannon Street Station, která sloužila asi jako praetorium, tedy palác místodržícího.
Město mělo svůj vodovodní i splaškový systém, obojí moderní a dobře promyšlené. Palác místodržícího byl rozšířen, stejně jako fórum, které se nyní rozšířilo do čtverce o hraně 167 metrů. Bazilika na fóru byla rozšířena do tří pater a stala se tak největší takovou budovou severně od Alp. Město také zažilo renovaci centrálního chrámu, vznikly početné lázeňské budovy, soukromé i veřejné.
Obranné prvky a úpadek
Důležitou součástí města se staly také obranné prvky. Jako první vznikla řádná pevnost o čtvercovém půdorysu o stranách 200 metrů dlouhých, která posunula vojenskou posádku mimo samotné město. Přesto však Londinium ještě čekalo na jeden velký konstrukční projekt. Šlo o stavbu londýnských hradeb, která se udála někdy v letech 190 - 225 a ohraničila Londýn hranicemi, které dodnes ohraničují londýnskou centrální čtvrť City. Hradby částečně využily areálu pevnosti, jejíž zdi musely být posíleny a zvýšeny, aby navázaly na městské hradby. Ty byly totiž ve výsledku vysoké až šest metrů, široké 2,5 - 3 metry a dlouhé 3,2 kilometru. Před hradbou se nacházel obranný příkop o hloubce 2 metry a šířce 5 metrů. Zakonzervovalo se tak území o rozloze 130 hektarů, které se staly jádrem anglického státu. Hradby byly nadále vylepšovány, říční strana například byla opevněna až někdy po roce 255, kdy Londinium začalo silně trpět nájezdy saských pirátů, další vylepšení se pak objevila i na konci čtvrtého století, čímž šlo o jednu z posledních stavebních aktivit celé říše na území ostrova. Ve funkčním stavu tyto hradby zůstaly až do osmnáctého století, kdy byly v letech 1760 až 1767 zbořeny brány, načež byly ve století devatenáctém zničeny i některé části hradeb. Zbytek jich byl zakomponován do budov nebo prostě zůstal na svém místě, nezřídka dodnes.
Čtěte také: Pokládka dlažby na schody v exteriéru
Právě začátek třetího století byl dobou posledního rozvoje londýnské sídelní oblasti. Ekonomický stimul k rozvoji dal císař Septimius Severus, který se rozhodl pro vojenské výboje směrem do dnešního Skotska a Londinium sloužilo jako vynikající strategická základna pro týlové jednotky. Přesto však město žilo dál svým životem a nadále zde vznikaly zajímavé stavby. Tou dnes asi nejznámější je chrám Mithry, který byl objeven roku 1954 v ulici Walbrook. Tento nejznámější londýnský archeologický objev dvacátého století byl nejprve považován za raně křesťanský chrám, nicméně nakonec se ukázalo, že je dedikován Mithrovi a snad i několika dalším božstvům oblíbených vojáky.
Počet obyvatel i význam města ovšem i nadále a setrvale klesal. Vedle fóra se kolem roku 300 přestal užívat také místodržitelský palác, naopak se začaly stavět křesťanské stavby. Dlouho existovala hypotéza, že stál na místě dnešní katedrály svatého Pavla, kterou postavil Christopher Wren. Až v roce 1995 byly objeveny zbytky katedrály, která zřetelně imitovala milánskou stavbu na počest svatého Ambrože a svojí délkou sto metrů a šířkou padesát metrů byla pravým centrem náboženství na ostrově.
Dlouho existovala hypotéza, že stál na místě dnešní katedrály svatého Pavla, kterou postavil Christopher Wren. Až v roce 1995 byly objeveny zbytky katedrály, která zřetelně imitovala milánskou stavbu na počest svatého Ambrože a svojí délkou sto metrů a šířkou padesát metrů byla pravým centrem náboženství na ostrově. Římská moc v Británii nakonec zemřela na uzurpace. Londinium tak dokládá rychlý úpadek přístavu, který byl srdcem města, podobné známky jeví také další veřejné budovy. Velká invaze barbarů přes Rýn na Silvestra roku 406 v podstatě zastavila komunikační linie mezi Británií a dalším světem, čímž se zastavil také obchod. Vojáci si za svého vůdce zvolili Konstantina III., který sebral všechna římská vojska a vydal se za štěstím na kontinent. Římské legie se na ostrov už nikdy nevrátily a římská vláda už o ostrov nejevila zájem, měla mnohem větší starosti a Británie byla už prostě příliš odlehlá.
Londinium pak ještě zažilo krátké vzepětí spjaté s tím, že se přestaly platit daně a místní obyvatelstvo vedlo běžný římský život do poloviny pátého století. Pak už přišel úpadek ekonomický i mocenský, město se rychle změnilo v neobývané ruiny a velký kostel na Tower Hill vyhořel do základů. Město tak bylo opuštěno, pozdější saské království obývalo sice okolí Londinia, ale mimo římské hradby. Londinium hrálo v římské době zásadní roli jako administrativní a obchodní centrum římské Británie. Její význam skončil spolu s vojenskou přítomností Říma na ostrově, ale naznačil své možnosti, které pak zúročil o více než milénium později, kdy se stal v podstatě hlavním městem světa. Dnešní Londýn pak nabízí řadu možností jak nakouknout pod pokličku svých dějin.
tags: #nejstarsi #londynsky #kostel #rimska #dlazba